,,Musíš do toho dát větší švih." konstatoval Laver, když už se Moonlight asi po třetí nepovedlo shodit cvičnýho paňáka.
,,Snažím se, ale je to těžší, než jsem myslela." opáčila jeho společnice.
Ano, její otec to nakonec opravdu povolil. Přesvědčilo ho, ale pouze to, že by války mohly už konečně skončit.
,,Možná, že jsi tu pozici neměla brát. Jsi princezna, náhradní královna Měsíčního údolí, ale především, moje kamarádka a já nechci aby se ti něco stalo. Krom toho, šlechtičny nejsou předurčené být strážci."
,,A tím chceš říct jako co?" zeptala naštvaně.
Alicorn jen pokrčil rameny.
,,Nic, jen když kdykoliv odstoupíš, nikdo se na tebe zlobit nebude."
Následoval Moonlightin směšný úšklebek.
,,Takže to mám podle tebe dělat? Sedět se založeným kopýtky a koukat na to, jak ostatní poníci kvůli mě umírají? Tohle mi radíš?! Tak víš co? Fajn, když se ti nelíbí jak trénuju, nemusím tu vůbec být!" řekla naštvaně a odkráčela z tréningové místnosti. Přemýšlela o tom, co jí řekl právě Laver. Nechce aby bojovala. Nevěděla proč. To jí už nedůvěřuje?
'Stejně královna nikdy nebudu. Coconat je na slavnostní korunovaci připravovaná už roky. Tohle by mi nepředala ani za nic, tak co je špatně na tom, že chci pomoc svému lidu alespoň takhle?' 
Kráčela přes dlouhou chodbu až ke schodům, když málem narazila do růžové pegasky, držící tác s čajem.
,,Jé ,princezno, omlouvám se Vám, nekoukala jsem se na cestu."
,,Ne, neomlouvej se Rosie. Je to moje chyba, mám špatnou karmu."
No vážně! Laver byl pro aby se dostala do armády a podporoval jí, když její otec byl proti. Tak proč mu to teď tak vadí?
,,Stalo se snad něco? Jde o ten útok na palác?" zeptala se.
,,No, ne, tak úplně. Jde spíš o Lavera." přiznala. ,,Je s ním něco divného."
,,Ó, tak to jo." řekla Rosie a dramaticky se otočila.
,,Co tím chceš říct?" zeptala se nechápavě.
Rosie se kousla do spodního rtu.
,,Víte, asi bych Vám to neměla říkat, ale po služebnictvu se šušká, že je do Vás zamilovaný."
Moonlight vytřeštila oči až tak, že jí skoro bolela.
'Že by právě tohle byl důvod, proč nechce abych šla do boje?'
,,No nic, já už musím než mi ten čaj vychladne. Kdyby jste něco potřebovala, jsem Vám k službám."
,,Vlastně něco potřebuju už teď."
Rosie povytáhla tázavě obočí.
,,Tykej mi prosím." Rosie se usmála, kývla na souhlas a odešla.
,,Rosie! Nevíš jestli se už probudil Said?" zakřičela za ní.
,,Mám takový pocit, že ano." zakřičela na ní přes rameno.
Moon pokračovala dolů z točitých schodů a zaklepala na dveře.
,,Dobrý den princezno, co tady děláte?" zeptala se bílá alicornka s červeno - růžovými vlasy.
,,Dobrý den Cinthio, jdu za Saidem, můžu dál?"
,,Jistě, pojďte."
Moonlight vstoupila do pokoje a Cinthia ji ohlásila.
Moon si hned všimla šedého alicorna. Měl obvázanou hlavu a vypadal unaveně. Stále měl na sobě znát patrné účinky jedu. Začervenalé bělmo, kruhy pod očima a tma v pokoji, aby se mu stav nezhoršil.
Cinthia ještě napomenula Moonlight aby tu nebyla dlouho kvůli zdravotnímu stavu Saida a odešla.
,,Ahoj Saide,"
,,Ahoj Moonlight," vydal ze sebe.
Said se pokusil si sednout, ale bolest v jeho hlavě byla stále příliš velká.
,,Nezvedej se. Cinthia říkala, že se musíš šetřit. Účinky jedu ještě zcela nepominuly. Ještě pár dní si tu poležíš. Byl za tebou už někdo?"
Said přikývl.
,,Ano, byl za mnou Link a Blue Shadow. Snad se do armády také brzy vrátím." povzdechl si.
,,Vrátíš a Chrysalis si tohle odskáče, to mi můžeš věřit."
Moonlight si zavzpomínala na den, kdy se se Saidem potkala prvně.
Den před Slavností měsíce přišel k Maxine do salónku hledat Rosie.
Rosie nenašel, ale měl volno, tak chtěl dělal Maxine společnost. Dali se s Moon do řeči a stali se z nich přátelé.
,,To nebyla Chrisalis." vydal ze sebe chraptivým hlasem.
,,Nevím, kdo to byl, ale ona to nebyla. Když jsem hlídal bránu, uslyšel jsem něco ve křoví. Šel jsem se tam podívat a pak už jsi jen pamatuju velkou bolest hlavy a probuzení tady."
,,A jak víš, že to nebyla Chrisalis?" zeptala bílá kobylka.
,,Moonlight, přemýšlej, jak by mě mohla očarovat, když jsem byl za bránou?"
Moon se zamyslela. Měl pravdu. Kdyby se toho štítu jenom dotkla, projela by jí tělem obrovská vlna magie a oslabila ji. Nebylo tedy možné, aby přešla skrz štít a měla ještě sílu bojovat. Nešlo to.
'To ale znamená, že nás někdo ze zámku zradil, skoro zabil Saida, vypnul štít a pomohl Chrysalis se dostat do zámku.'
Zrovna, když začala přemýšlet, kdo by to mohl být, vyrušil jí mužský hlas.
,,Moonlight, mohl bych mluvit se Saidem na chvíli o samotě?"
Moony přání pokynula, rozloučila se se Saidem a nechala ho tam společně s jejím otcem.
,,Mimochodem Moon, tvoje mamka chce vidět tebe i Coconat v sedm v jejím pokoji. Řekni jí to, prosím tě."
Jmenovaná klisna souhlasila a vidala se zpět do tréninkové místnosti.

Otevřela velké, dřevěné dveře a rozhlédla se. Všechno bylo stejné jako když to před hodinou opustila. Paňák na trénování byl veprostřed a meče uklizené ve stojanu. Nejspíš je Laver uklidil, když s ním praštila silou o zem a nechala ho tam ležet.
Moonlight vzdychla. Přešla ke stojanu a vzala si naostřený meč a šla směrem k ošuntěnému paňákovi.
'Jeden rychlý pohyb, jeden rychlý pohyb' říkala si v hlavě stále dokola, než do něj sekla.
Nic. Pouhé škrábnutí.
,,Ale no tak!!" zaječela. Zrovna když to chtěla vzdát, vzpomněla si na Laverovu radu.
,,Musíš do toho dát větší švih."
Moonlight si odfrkla a soustředila se na tu nejhorší vzpomínku.
Představovala si ten den, kdy se narodila. Když se zjistilo, že není alicorn a že když se něco stane, tak příští královnou bude někdo bez rohu. I na to, jak měla padnout do kopyt Chrisalis. Nahromadilo se jí v plicích tolik vzteku, že si ho potřebovala vybít.
Pevně chytla rukojeť meče a ještě jednou se pořádně rozpřáhla a udeřila. Tentokrát se paňáček setkal se zemí.
Spokojeně si oddechla a rty se jí roztáhly do širokého úsměvu.
Náhle se za jejími zády ozval potlesk.
Princezna se hbitě otočila a uklidnila svůj dech. Přímo ve dveřích stál Laver opřený o rám dveří.
,,Vyděsil jsi mě. " řekla a sáhla si kopytem na srdce.
,,Promiň, to jsem nechtěl. Jen jsem se na tebe chtěl podívat. Co kdyby jsi to zkusila znovu?"
Moon přikývla. Postavila si paňáčka ležícího na studené podlaze a stoupla si tam, kde stála před chvílí. Nadechla se a vydechla. Pevně zavřela oči a představila si to, co minule. Čím více na to myslela, tím více z toho byla naštvaná, znechucená či obojí.
Podruhé se rozmáchla a podruhé se opět trefila.
,,Zvládla jsem to, zvládla!" vypískla, odhodila meč a vběhla Laverovi okolo krku. Když si však uvědomila, co udělala, odtáhla se.
,,U svatý Celestie, promiň, to jsem neměla dělat." sdělila mu a omluvně skopila oči.
Laver se usmál a dal kopyto pod její bradu čímž jí přiměl podívat se mu do jeho smaragdově zelených očí.
,,Moonlight," oslovil ji a přitáhnul si ji blíž k tělu. ,,Věř mi, že mi to nevadilo."
Moonlight opět sklopila zrak k zemi. Ovšem ne proto že by se styděla, ale proto že je poprvé takhle v blízkosti cizího hřebce. Byli u sebe tak blízko, že Moon cítila jeho dech. Náhle oba zavřeli oči a pomalu se přitahovali k sobě. Moony ale najednou znervózněla. Otevřela oči a od Lavera se odtáhla.
,,Já... musím ještě za Coconat a potom za mamkou takže, abych už radši šla."
Laver přikývl a pustil ji. Moonlight mu poděkovala a utekla pryč z tréninkové místnosti.
Utíkala přes chodbu starých obrazů, přes schody nahoru a zastavila se až u Coconatina pokoje. Tam uklidnila dech a tudíž i myšlenky, které jí proudily celou cestu hlavou.
Zaklepala na dveře a otevřela je.
Rozhlédla se po místnosti.
Coconatin pokoj byl světle fialový se zlatými ornamenty. Velké okno naproti dveřím způsobilo, že si Moon musela dát před oči kopyto, aby dobře viděla. Přesto, že ji pokoj uchvacoval, její oči spočinuly na velké posteli s bílým prostěradlem, na kterém seděla Coconat. Četla si (podle vzhledu)  zastaralou knihu.
Když si jí její sestra všimla, usmála se.
,,Pojď dál." řekla až moc milým tónem.
To Moonlight zneklidnilo a rozhodla se to vyřídit rychle.
,,Jen ti mám vyřídit, že nás mamka chce vidět v sedm v jejím pokoji. Tak aby jsi to věděla." pověděla jí a chtěla už zavřít dveře, když na ní hnědá alicornka zavolala.
,,Nechoď prosím! Potřebuji to něco říct."
Mladší princezna se podivila, ale přišla k ní do pokoje, zavřela dřevěné dveře a usedla ke své sestře na postel.
,,Víš, chci se to omluvit za to, jak jsem se k tobě chovala."
'Ona se omlouvá? Ne počkej, ona se fakt omlouvá?'
,,Chovala jsem se k tobě nepřátelsky, protože jsem myslela, že jdeš zabrat moje místo, ale to jsi nechtěla, že ne?"
Moon zavrtěla hlavou.
,,Teď už to chápu. Chtěla jsi jenom získat rodinu, kterou jsi šestnáct let neměla - tu opravdovou. Jenom, je mi líto, že mi to muselo dokázat, to, co se stalo na slavnosti."
Moon se ušklíbla a chytla svoji starší sestru za kopyto.
,,Odpouštím ti. Nakonec, neudělala jsi nic moc zlého a já se mohla taky chovat trochu jinak. Měla jsem si to s tebou v říkat už na začátku."
Aniž by si to ta druhá uvědomovala začaly jim stékat slzy po tváři. Naráz si je utřely a začali se smát.
,,Myslím, že jsme si podobné více, než jsme si myslely."
Coconat přikývla a ukázala na knihu, kterou zrovna četla.
,,Čtu zrovna tuhle knihu a píše se v ní i o tvém medailonu. Píše se tam, že když tě měli naši rodiče odnést pryč, zvali na zámek různé nejváženější čaroděje a chtěli, jestli by tě někdo proměnil v alicorna. Zkoušelo to mnoho čarodějů jako například Star Swirl the Bearded, ale nikdo neuspěl. Až se objevila neznámá alicornka v plášti a dala ti na krk tento medailon."
,,A kdo byla ta záhadná alicornka?" zeptala se, když Coconat dopověděla celý příběh.
,,To se tu nepíše." odpověděla jí.

,,Díky, že jste přišla děvčata, musím Vám něco oznámit." řekla vlídně jejich matka, když vešly princezny do pokoje.
Od té doby, co se dozvěděla o svém medailonu uběhly už skoro dvě hodiny a ona si o ní dokázala už udělat přehled jejich zájmů, věcí které nemá ráda i historek z dětství.
,,No, tak když jsi nás volala, tak to něco důležitého být muselo." řekla jí nejstarší princezna.
,,Vskutku. Myslím si totiž, Moon, že když už jsi zjistila, že ten medailon na krku není obyčejný, měla by jsi znát svůj příběh, jak jsi se k němu dostala. Bylo to totiž takhle.." začala, když v tom jí její dcera zarazila.
,,Ano, já vím, jak to bylo. Chtěli jste ze mě udělat alicorna, ale nikdo to nesvedl, dokud nepřišla tajemná alicornka, která mi dala tento medailon."
Královna se krátce zasmála.
,,Ano, to si mají všichni myslet. Ve skutečnosti to ale bylo jinak. Když jsi se narodila, nechtěla jsem tě dát pryč a protože princezna Luna naštěstí vidí do snů, viděla i ten můj. Viděla moje problémy a obavy, proto druhý den ráno přišla a přinesla s sebou i ten šperk. Říkala, že tě to ochrání před všemi, kteří by ti měli ublížit. Jediná podmínka byla, že musíš najít nějakou šťastnou vzpomínku, aby měl medailon z čeho čerpat svoji sílu. Jsem ráda, že tohle Luna tenkrát udělala. Byla jsem a pořád jsem, jí velice závázaná, proto jsem se rozhodla, že ji pojedu osobně navštívit."
Teď už bylo Moon všechno jasné. Bylo jí jasné, proč Luna věděla s čím za ní jde. To ona jí vlastně po celou dobu zajišťovala ochranu.
,,Budeme s vaším otcem pryč pár dní a ty Coco, to tady budeš mít na starost. S tím, že ti bude Moony pomáhat."
S tím obě dívky souhlasily a odebraly se do Coconatina pokoje na královskou přespávačku.

Temná noc panovala i za hranicích Moonlightina království. Zatímco se ostatní odebrali ke spaní, Chrisalis čekala na svojí návštěvu. Náhle vyšel se zachrastěním křoví poník.
,,No konečně, co ti trvalo tak dlouho?" obořila se changelingovská královna na svého komplice.
,,Musel jsem se nepozorovaně vyplížit ven. Věř mi, že ti to nějakou práci dá."
Chrisalis ale jen máchla kopytem.
,,To je jedno. Byl jsi za tím strážcem? Bude mluvit?" obořila se na něj.
,,Za Saidem? Ano, dneska jsem tam byl. Nic si nepamatuje, přesně jak jsem říkal."
,,Výborně, zatím všechno vychází podle mého plánu." řekla a roztáhla rty do samolibého úsměvu.

Zdravím všechny poníkovské i neponíkovské bytosti, tato knížka se nám pomalinku, ale jistě blíží ke konci. No, každopádně mám na Vás otázku. Kdo si myslíte, že je špeh a proč? Dejte mi vědět a pa!

princessScarlet12