,,Tohle je úplně k ničemu!" křikla Moonlight a naštvaně kopla do malého kamínku. Ten se odrazil a odkutálel se o několik metrů dál.
Přesto, že hledala teprve hodinu, jí přišlo, že hledá už věky.
Vyčerpáním si sedla na tvrdou, písčitou zem.
Zkoušela si vyčistit hlavu, ale měla toho moc. Přemýšlela, co ji řekla Luna. ,,Pokud si to budeš doopravdy přát, najdeš ho."
Přála si to. Doopravdy si to přála.
,,Možná, že tam doopravdy nepatřím. Nikdy jsem neměla opouštět vesnici. Tam bylo moje místo." Vhrky jí slzy do očí. Všechno bylo špatně.
Najednou se začala cítit divně. Bylo jí špatně od žaludku a začala se jí točit hlava. Omdlela.
,,Zlatíčko, je mi to strašně líto. Nechtěla jsem aby to takhle dopadlo. Snad nám to jednou promineš. Doufám, že nás jednou budeš chtít poznat. Pro případ, že jo, ti dám tenhle medailonek. Je to klíč k nám do království. Stačí ho jen zasunout do stejného otvoru na skále a otevřou se to tajné dveře. Hlavně," vzlykla.
,,Hlavně nezapomeň, že jsi v bezpečí, jsi milovaná a jsi moudrá. Sbohem broučku."
Moony zamžourala očima. Nechápala, proč se jí v hlavě vynořil tenhle okamžik, ale dodalo jí to odvahu. Vzpomněla si na celý ten sen. Jak se jí rodiče nechtěli vzdát. Udělali to pro ni a ona to teď musí udělat pro ně.
,,Zvládnu to a nevzdám se, dokud je nenajdu!"
V tu chvíli se medailon rozzářil tyrkysovou září.
Moonlight leknutím uskočila od skal. Záře zeslábla.
Pochopila co to znamená.
Procházela klusem kolem skal a hledala nejzářivější místo. Medailon zářil čím dál tím víc.
Rozběhla se. Cítila jak jí tam něco táhne. Nedokázala to vysvětlit, prostě to cítila.
Zastavila se, když medailon začal zářit nejvíc.
Sáhla kopytem na skálu a přejela po ní. Pod jejím kopytem se objevil výřez měsíce.
Moonlight to překvapilo, ale neřešila to. Vzala svůj medailon a vložila ho tam.
Medailon zhasl a jeskyně se rozestoupily. Vznikl portál do jejího království. Zářil velkou září, ale to Moon nezastavilo. Vzala si medailon zpátky na krk. Vytáhla z batohu hnědý plášť s kapucí a oblékla si ho.
Nadechla se a vydala se vstříc svému osudu.

Moon otevřela oči a nestačila se divit.
Stála v tom nejčistším lese. Listy byly krásně zelené a vedle ní se třpytil čistý malý potůček.
Moonlight se zaposlouchala do jeho šumění. Po chvíli ale uslyšela ještě jiný zvuk. Zvuk trumpet.
Šla za tím zvukem. Dávala na stranu listí a podlézala je. Nakonec se dostala do města, kde se konaly trhy.
Vyšla z lesa a zvídavě se rozhlédla.
Kolem ní procházeli poníci a skvěle se bavili.
Poznávala to tu. Přesně tohle jí Luna ukazovala. Takhle to tu vypadalo, když se narodila ona i její sestra.
Její oči ale neuchvátily trhy, nýbrž krásný a vysoký zámek.
Byl tmavě modrý s několika malými bílými věžičkami.
Moonlight se prodírala davem, ve snaze se dostat až k tmavě modré stavbě.
,,Kupujte preclíky!"
,,Kupujte nádherné šperky!"
,,Kupte svým dětem roztomilého plyšáka."
,,Kupte si plášť! Slečno, nechcete?" obořil se na Moonlight, když procházela kolem.
Byl nádherný. Červený s bílým kožíškem. Musela uznat, že by jí slušel, ale pro vlastní bezpečí by se nerada před všemi svlékala.
,,Ne, ne, děkuji." poděkovala slušně a chystala se k odchodu.
,,Vždyť Vám tenhle vůbec nesluší. Ukažte pojďte sem."
Moonlight se rozhodla jít rychleji. Bohužel k její smůle, jí stoupl na plášť a schodil ji kapuci z hlavy.
Všichni co procházeli okolo se na ni šokovaně podívali. Trubky přestaly hrát a celé náměstí utichlo.
,,STRÁŽE!" zakřičel někdo z davu.
,,Sakra" řekla si v hlavě, když zjistila, že má problém.
Stráže přiběhli téměř okamžitě. Jakmile si všimli Moonlight, někteří se zarazili a zbytek se kolem ní vrhnul a chytli jí za kopyta, aby nemohla nikam utéct.
Moonlight se snažila se jim vyškubnout, ale marně.
,,Máme ji odvést na zámek Lavere?"
zeptal se strážník modrého alicorna s krátkými červenými vlasy.
,,Lavere!" vyštěkl znova, když nereagoval.
Ten byl zrovna jako zaražený takže že sebe vysoukal něco jako ,,J-j-jo."
Strážci, kteří drželi Moonlight jí pustili a popostrčili jí před sebe směr zámek.
Na jednu stranu se to Moon hodilo. Přeci jenom, chtěla se tam dostat, ale přejít takhle před její rodiče nebylo zrovna dvakrát vhodné.
Začali se blížit ke dveřím zámku. Moonlight se začala potit a zrychlil se jí dech. Mnohem raději by se teď propadla do země, než vejít těmi dveřmi. Bylo to strašné.
Vstoupili do mohutné budovy.
Nějaký strážce odběhl do hlavního sálu, aby je dal uvést.
Moon byla ještě nervóznější než předtím. Co když ji rodiče nepoznají nebo jí dají do vězení?
Pro jistotu si nasadila kapuci zpět na hlavu.
,,Král Vás již očekává."
Moonlight s doprovodem strážců vstoupila do obrovské haly.
Zvědavě se rozhlédla. Byla nádherná. Fialové stěny s portréty její rodiny. Krásný křišťálový lustr a na konci sálu její rodiče.
Moonlight se zvětšily zornice. Král seděl vzpřímeně na trůnu a hleděl na ně. Královna také seděla, ale narozdíl od jejího manžela, vypadala, že jí to nezaujalo.
,,Vaše Výsosti, tato klisna není alicorn!"
Její otec byl překvapený. Její matka už vypadala také zaujatě. Moonlight nechtěla říct celou pravdu. Ještě by si o ní mohli myslet, že je blázen. Ne, ještě nebyl správný čas.
,,Podívejte!" řekl a strhl ji plášť z těla.
Královna si všimla jejího náhrdelníku a dala si kopýtko před pusu.
,,OKAMŽITĚ JI PUSŤTE!!" vykřikla a rozběhla se proti ní. Stráže ji pustili a rozestoupili se.
Šedá kobylka se u ní zastavila. Chvíli na ní jen tak koukala. Nevěřila, že by před ní mohla stát její dcera. Cítila, jak se jí oči plní slzami. Opatrně ji pohladila po tváři.
,,Moonlight?" zašeptala.
Moonlight věděla, že je to tady. Poznala jí. Se slzami které stékaly po její tváři lehce přikývla.
Stráže pochopili, že není ta správná doba tam stát, proto raději odešli.
,,Blacku, já věděla, že se vrátí." řekla svému manželovi a objala ji.
Král se rozběhl a objal obě dvě.
Moon cítila, že je konečně doma. Konečně našla to, co ji tak dlouho chybělo. Jenze každou chvíli musí něco překazit.
,,Co se to tu děje?!" Moonlight a její rodiče se za hlasem otočili. Stál tam hnědý poník s bílo - tmavými vlasy.
,,Coconat, chtěli bychom ti představit tvojí sestru Moonlight." řekl klidně Night.
Coconat to ale nevzala vůbec klidně. ,,Cože?"

Jééj, Moon se už konečně setkala se svojí rodinou. Tak co, překvapeni?

princessScarlet12