Epilog
O 7 let později.....
Celá síň byla přeplněna poníky, kteří se mezi sebou bavili a smáli se všemožným věcem. Hudba v rohu místnost hrála veselé písně a všichni měli úžasnou náladu. No, skoro všichni. Jediný, kdo se nebavil byla nejmladší princezna Měsíčního údolí, která všechno sledovala pootevřenými dveřmi, neschopná vejít dovnitř.
Zavřela škvíru, kterou nenápadně pozorovala a odešla ze zámku. Nešla dlouho. Prošla menším městečkem pod zámkem, kde ji obyvatelé, kteří ještě v zámku nebyli nadšeně zdravili a ona jim veselé odpovídala.
To vše ale byla jen maska. Ve skutečnosti nebyla vůbec veselá. No, možná trošku jo, ale převládal v ní smutek a vztek.
Poté prošla lesem až na pískovcovému údolí, kde se zahleděla v myšlenkách do dáli, zatímco si vítr s jejími vlasy pohrával. Moonlight zavřela oči a představila si, co tu bylo před sedmi lety. Kolik poníků ať už z jejich strany nebo ze strany Chrysalis přišlo o život. Jenže nejbolestivější část přišla nakonci boje.
'Celá královská armáda na něj mířila meči. Jenže Moon jim dala pokyn k jejich složení. Přešla k Lavrovi tak, že je dělilo jenom pár kroků.
,,Lavere, moje magie odhodila pryč changelingy. To že si tu zůstal, znamená, že nejsi v jádru jako oni. Prosím, pojď s námi." řekla mu a nastavila mu kopyto.
Laver se pro něj natáhl, ale na poslední chvíli ho odtáhl.
,,Nezlob se, Moonlight, nemůžu." sdělil jí a teleportoval se pryč.'
Tato vzpomínka jí probleskla hlavou jako ledové střepy. Celých sedm let, přesně v tento den, se jí ty vzpomínky vracely znova a znova.
,,Věděla jsem, že tu budeš. Chodíš sem každý rok." vyrušil jí hlas a vytrhl jí ze vzpomínání.
,,Pořád si tu bolest musím připomínat. Je to jako trest." řekla jí Moonlight, aniž by jí věnovala jediný pohled.
Její sestra si stoupla vedle ní a zahleděla se tam, kam ona.
,,Pořád si myslíš, že to je tvoje vina?" zeptala se jí.
Moon přikývla.
,,Nemluvily jsme o tom každý rok, co sem chodíš? Nemůžeš za to! Každý z těch poníků, šli přece dobrovolně." sdělila jí a položila jí kopyto na záda.
,,Nemůžu za to?! Kdybych se Chrysalis vzdala už na začátku, nikomu se nic nemuselo stát. Ti, co tady zemřeli, tady ještě mohli pořád být. Žádná oběť být nemusela." odpověděla sklíčeně.
,,Ne, jenom bych přišla o tebe, takže nic moc." zavtipkovala Coconat.
Na to jí Moon neřekla vůbec nic.
,,Poslyš, chci se tě na něco zeptat. Jak jsi Chrysalis porazila? Jasně, chápu, že ten medailon, co máš na krku je mocný, ale to Chrysalis taky." zeptala se.
,,Neměla jsem už žádnou energii. Stěží jsem si vykouzlila obranu. Byla jsem slabá a cítila jsem, že je to můj konec. Jenže, pak se stalo něco neuvěřitelného. Medailon mi promítnul tebe, mámu, tátu, Saida a Maxine a já dostala novou naději. Kdyby se to nestalo, mohla by jsi mě chodit navštěvovat na hřbitov." řekla a snažila se na konci vyprávění o vtip.
,,No, tak ještě štěstí, že jsi ho měla. Jenže to není to jediné, proč se sem stále vracíš, že?"
Moonlight zavřela hlavou. Věděla, co má její sestra namysli a měla pravdu. Do Lavera byla a stále je zamilovaná.
,,Jdi, já tě pak doženu." řekla jí Moonlight.
Coconat kývla a vydala se zpět na slavnost. Bílá princezna tam ještě chvíli stála a pak se vydala zpět.
Konečně ze sálu vyšly poslední poníci - Moonlightiny kamarádky. Princezna se s nimi rozloučila a vydali se pryč.
,,Ještě než odejdete," začala jejich matka, ,,bychom vám s tatínkem chtěli něco říct."
Jejich dcery se na ně otočily a netrpělivě čekaly, co jim chtějí jejich rodiče říct.
,,Čekám dítě. " vysvětlila jejich matka.
Obě dvě dcery zalapaly po dechu, neschopny jakéhokoliv slova. V tu chvíli si to Moonlight už konečně uvědomila. Život už nikdy nebude jako dřív.
Zdravím všechny poníkovské i neponíkovské bytosti, tak, máme tu konec. Děkuji, že jste tu se mnou ty necelé tři měsíce byli a jestli chcete, tak klidně ještě můžete otázky psát. Neskonalý dík patří všem, kdo tuto knihu četli, hlasovali a psali mi komentáře. Ještě jednou Vám moc děkuji a zítra vyjdou ty zajímavosti a charakter ask. Těšte se a rozhodně mi napište, jak se Vám kniha celkově líbila.
PS. Jakého myslíte, že bude dítě pohlaví?
princessScarlet12
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top