Moon se už asi po páté rozhlédla po druhém hlavním sále. Musela obdivovat tu výzdobu. Tenhle sál měla mnohem radši než trůní a byla ráda, že se to za nejasných okolností přesunulo sem.
Lesklý, žlutý parket se blištil pod jejíma nohama. Bronzové, holé stěny byly vyzdobeny různými vyrytými obrazci.
Ze všeho nejvíc si, ale Moonlight zamilovala lustr, který byl tolik podobný jako v té pohádce, kterou milovala.
Když byla malá, její adoptivní matka jí vyprávěla pohádky na dobrou noc s dobrým koncem. Nejvíce si zamilovala pohádku o princezně Anastázii, ruské císařovně.
Procházela se mezi davy poníků. Většina z nich jí alespoň věnovala krátký pohled. Neplatilo to, ale zdaleka u všech. Podle vzhledu usoudila, že jde spíš o bohatší vrstvu. Trochu jí to mrzelo, ale počítala s tím.
V dálce si všimla zelené alicornky. Její růžové šaty s růžemi se hodily k pomerančově oranžovým plavým vlasům. Seděla tam sama u bílého kulatého stolu a popíjela nezaujatě svůj nápoj. Vypadala jen o něco málo starší než Moonlight.
Moon se rozhodla, že si s ní půjde promluvit.
,,Ahoj," pozdravila jí, když přišla k jejímu stolu.
Alicornka se na ní otráveně otočila a odfrkla si.
,,Můžu si přisednout?" zeptala se a zamířila svůj krok k židli.
,,Ne, nemůžeš." odpověděla jí chladně.
S tím princezna moc nepočítala. Doufala, že má v sobě její společnice alespoň trochu slušnosti, aby si mohla sednout. Nemluvě o tom, že se ani neobtěžovala s vykáním.
,,Ou, držíš to tu někomu?"
,,Ne"
,,Tak proč si..."
,,Hele, to že jsi princezna neznamená, že ti budu všechno povolovat." přerušila jí. Udělala k ní dva kroky a pokračovala děsivým tónem.
,,Nemám z tebe strach a ani z tvojí rodiny. Jsem daleko silnější a schopnější než ty a jednou ze mě budeš mít strach, uvidíš." řekla a odešla.
Moon si to nechtěla přiznat, ale opravdu z ní měla strach. Bylo na ní cosi autoritativního. Avšak byl jí její hlas povědomí. Než na to ale stačila přijít, přišla za ní tři děvčata.
,,Dobrý večer princezno, bavíte se?"
zeptala se jí světlounce zelená alicornka se žluto - zelenými vlasy.
,,Ano, co vy, ehm..."
,,Faybelline." představila se.
,,A tohle je Rosie Pink a Dee Schokolade." představila i svoje kamarádky.
,,Rosie Pink?" Tázavě pohlédla na světle růžovou pegasku s tmavě růžovou hřívou delší hřívou.
,,Ty jsi dcera madam Maxine, že?"
,,Ano" řekla plaše.
,,Tvoje matka mi o tobě a tvém bratrovi vyprávěla. Jen v dobrém samozřejmě."
Rosie se začervenala.
Moon si s ostatními ještě chvíli povídala. Dozvěděla se, že rodiče Dee mají ve městě cukrárnu, nebo že Faybelline má nejradši jahodový džus.
,,Rosie, tady jsi! Hledala jsem tě." ozvalo se za nimi.
,,Ahoj mami" pozdravila svojí matku Rosie.
,,Vidím, že jsi se s Moonlight už setkala. Teď ale pojď prosím se mnou."
Maxine vzala svojí dceru a obě zmizeli v davu poníků.
,,Jak to, že je vaše kamarádka pegas?"
Všimla si toho už když se setkaly poprvé, ale bylo jí blbý se na to ptát.
,,Říká se, že je to těhotenská porucha. Maxine měla prý hodně těžký porod Rosie i Acera." vysvětlila Schokolade.
,,Až na to, že Acer je jednorožec a může si křídla alespoň na krátkou chvíli vyčarovat." doplnila zelené alicornka.
Moon o tom přemýšlela. Jestli pak měla Rosie s tím, že má jenom křídla nějaké problémy? Nejspíše ano, ale jí vyhazovat nemusely. Ne, ona nebyla královské krve. Ona nebyla náhradní nástupkyní trůnu. Ne, to nebyla.
Náhle se sálem ozvala hudba pro valčík. Ti, co nechtěli tancovat usedli na židle a ti co chtěli, za dopomoci partnera odešli na taneční parket.
Moon stejně jako pár dalších seděla u menšího stolu a dívala se na taneční páry.
Jako první si všimla Rosie. Tancovala se zlatým hřebcem s hnědými upravenými vlasy. Podle dvou věcí poznala, že se jedná o jejího bratra. Jednak vypadal věkově stejně jako jeho sestra a hlavně měl pouze roh.
Mezi dalšími tanečníky byly i její další dvě kamarádky - Dee a Faybelline, které tancovali s o něco staršími partnery než jsou ony. Dokonce tam byla i její sestra.
,,Smím prosit, princezno?" zeptal se jí mužský hlas, čímž ji vytrhl z pozorování.
,,Obyčejný strážce by chtěl tancovat s urozenou princeznou?" řekla posměšným tónem šedému hřebci.
,,Nestoupla Vám ta vrchnost do hlavy, Vaše nejurozenější a nejkrásnější milosti? Prosím poctěte mě svým tanečním nadáním."
Moon se rozesmála.
,,Inu, pro Vás bych mohla udělat vyjímku, strážníku Lavere."
Zvedla se, vysekla mu purkle a zavěsila se do alicornova rámě.
Hudba byla zrovna v plném proudu.
Moon se s Laverem mísili do davu a začali tančit.
Princezna si sebou, ale byla nejistá. Začala s ním pomalu, ale jistě tančit.
,,Lavere, možná to nebyl tak dobrý nápad. Měla bych si jít zase sednout." pustila se kopyta svého partnera a namířila směr ven parket.
Udělala, ale sotva dva kroky a strážcovo kopyto jí chytlo za to její. Přivinul si jí k sobě a sladce jí pošeptal: ,,Neříkejte mi, že tak krásná a talentovaná princezna jako vy, přeci nezvládne tak jednoduchou věc jako je tanec se mnou."
Začali opět tančit. Po chvilce ale Moon znovu znejistěla.
,,Lavere, vždyť jsem tančila sotva dva dny. Podívej se na tanec můj a někoho jiného z těchto poníků."
,,A v tom je Váš problém, slečno Moonlight, pořád se srovnáváte s ostatními. Co kdyby jste jednou myslela i na sebe?"
Hudba pomalu utichávala, až ztichla úplně. Nastal konec tance. Moon a Laver se navzájem uklonili a odešli spolu ke stolu.
,,Víš, že tančíš tak dobře, jak vypadáš?" pověděl jí lichotivě.
Teď se Moon proklínala, že je bílá. Jemné začervenání na ní muselo zářit jako svíčka ve tmě. Nápovědělo jí to už jen Laverovo pousmání.
Ačkoliv si to nechtěla přiznat, líbilo se jí, mít u sebe někoho, jako je Laver.
Zrovna když se ho chtěla zeptat na jeho práci, něco prolétlo zhruba okny, která se roztříštila.
Střípky skla se rozpadly všude po podlaze a padaly přímo na hosty.
Laver rychle zareagoval. Chytl Moonlight, rozzářil roh a přemístili se na opačnou stranu.
Oči všech smiřovaly na střed místnosti. Deset černých dírkovaných poníků udělalo malý Kroužek tváří k hostům. Veprostřed obklopená zelenou září objevila známá tvář. Zelená alicornka s oranžovými vlasy.
Její roh zazářil a svítivá magie jí začala obalovat. Vznesla se do vzduchu a když přistála už tam nestála ona, nýbrž Chrysalis.
Stráže, kteří to zaregistrovali, povolali posili a ochranářsky si stoupli před ostatní poníky. Laver udělal to samé.
Chrysalis se podívala na Moonlight a s úšklebek dodala: ,,Neříkala jsem, že ze mě budeš mít strach?"
Ano, měla pravdu. Moon opravdu měla strach. Kdo by taky ne, když před Vámi stojí changelingovská, chamtivá a zlá královna, které se skoro podařilo ovládnout Equestrii.
,,Do boje." rozkázala klidně svým vojákům.
Rozpoutala se bitva. Všude lítala magie alicorních strážců. Vyděšení poníci zdrhali ze sálu ven.
Moonlight sledovala Lavera. Bojoval statečně. Jeho nepřítel používal hlavně nohy, kdežto Laver na něj šel s kouzly. Changeling ho chtěl kopnout ho nohy, ale on se tomu vyhnul a ihned vystřelil žlutý paprsek. Jeho šok se mu jen tak tak vyhnul. Rozpřáhl černé kopyto a rychle ho uhodil do hlavy. Tomu se už Laver nestačil vyhnout. Jeho tvář se setkala se soupeřovým kopýtkem, ztratil rovnováhu a spadl na zem.
Changeling nechal tělo nehybně ležet a když si všimnul princezny, začal se k ní nebezpečně rychle přibližovat.
Bílá pegaska se dala na útěk. Udělala sotva pár kroků a do cesty se jí připletl další changeling.
Cítila, že je v úzkých.
,,Teď kdyby mě napadl nějaký posvátný poník, ke kterému bych se mohla modlit, " myslela si v hlavě, ,,udělala bych to."
Začala před třemi changelingy ustupovat až narazila do zdi.
Byla vystrašená. Věděla, jak dokáží být nebezpeční. Znala to z vyprávění z táborů, na které jezdívala jako malá klisnička. Už tam jim vyprávěli, že černá, temná stvoření nejčastěji loví ve tmě, jelikož nejsou vidět. Svojí kořist nejprve oslabí a poté z ní vysají všechnu lásku, až do úplného konce.
Zavřela pevně oči a čekala na vysátí lásky z těla. Místo toho se však ozvala rána rozplácnutého changelinga o zeď. Zase je rychle otevřela. Žluté paprsky, které Laver střílel odrážely jednoho protivníka za druhým.
Než se ale stihla vzpamatovat zařval na ní Laver ,,BĚŽ!!"
Moon se dala rychle na útěk. Utíkala ke svojí rodině, která zrovna bojovala s Chrysalis. Jenže Chrys byla silnější než její rodina a chystala se vystřelit poslední kouzlo - smrtelné.
,,Néé!!" zařvala Moonlight a stoupla si před rodinu, aby zelený paprsek trefil ji.
Čekala pár vteřin, ale žádná bolest nepřicházela. Pomalu otevírala oči. Když je ale otevřela celé, vytřeštila je.
Její medailon zářil a chránil silovým polem ji i její rodinu.
Moonlight si vzpomněla na její rozhovor s Maxine.
,,Posvátný?" optala se.
Maxine, která jí zrovna pokládala další vrstvu na šaty se pro sebe zasmála.
,,Ano, říká se, že majitel který má úmysly čisté ho dokáže ovládat a on pomáhá jemu. Máte na krku velmi silnou zbraň."
Udělala tedy to, co chtěla její přítelkyně říct. Soustředila se pouze na pozitivní věci a její magie sílila.
Nakonec to už i na Chrysalis bylo moc a zavelela k ústupu.
Když changelingovská armáda odletěla, Moonlightina záře přestala.
Všichni na ní jen hleděli s otevřenou pusou a nikdo si netroufl prolomit ticho. Nakonec ho, ale prolomil Laver.
,,Vaše vysosti, já chápu, že jsme všichni ohromení, co tady princezna předvedla, ale jestliže se Chrysalis sem dostala, musí být něco s obranným štítem. Třeba má Said problémy."
Said. Nejmladší člen královské stráže. Schopný a zodpovědný, proto ho tímto úkolem velitel stráží pověřil.
,,Máte pravdu, Lavere. Vy," řekl a ukázal Night Black na pět strážců, kteří byli nejblíže - zelený hřebec se světle červenou hřívou, bílý hřebec s modrou hřívou a modrými proužky a nakonec oranžový hřebec s zelenou hřívou.
,,půjdete s námi společně s Laverem. Zbytek tady zůstane a dá pozor na hosty, pro případ, že by se znovu vrátili. Já, Laver, Link, Blue Shadow a Fruit Orange půjdeme ke štítu. Lavre, prosím přeneste nás tam."
,,Já jdu taky!" vyhrkla Moonlight.
,,Ne, dcero, nikam nepůjdeš. Může to být nebezpečné. Právě jsem tě našel, nemůžu tě zase ztratit."
,,Tati, ale já jsem jediná, kdo dokáže Chrysalis zastavit. Prosím, nech mě jít." žadonila.
Král vzdychnul.
,,Lavere, Vy tomu velíte. Je tedy na Vás, zda chcete mojí dceru vzít s sebou."
,,Vaše Výsosti, vím, že chcete abych řekl, že ne, ale Vaše dcera má pravdu. Ona je skutečně jediná, kdo jí dokáže zastavit. Takže ano, vezmu jí s sebou."
Moon se pro sebe vítězně usmála.
Přešla k otci a čtyřem strážcům a Laver je pomocí žluté magie přenesl do lesa.
Les pokryla hustá černota, která dělala les temnější než byl ve skutečnosti. Ve vší té tmě nakonec uviděli bezbranné ležící tělo šedého hřebce s tmavě modrou hřívou.
,,Saide!" vyhrkl Laver a přiběhl ke svému příteli.
Zatím co mu šedý alicorn dával malé facky do tváří, čímž se ho pokoušel vzkřísit, ostatní strážci obnovovali porušený štít.
Zanedlouho se ze Saida ozvalo jen tiché zamumlání.
Moon se k němu rozběhla, ale těsně u ní jí její přítel zastavil.
,,Je otrávený. Nepřibližuj se k němu! Vezmu ho na ošetřovnu. Jsem si jistý, že se něj slečna Leeová postará."
Krátce se odmlčel a udělal dramatickou pauzu.
,,A já začnu dávat do formy stráže. Připravíme se k boji!"
,,A já se přidám!" řekla rozhodně Moonlight.
,,Pokud má být s Chrysalis válka, chci bojovat!"

Jééj, není nic lepšího, než psát kapitoly v autě, že? Doufám, že se Vám kapitola líbila, protože je jedna z těch nejdelších a navíc jsem se těšila až jí napíšu. Jinak, co říkáte na Moonlight a postavy tak obecně? Dejte mi vědět!

princessScarlet12