,,Bylo nebylo, v jednom vzdáleném a dobře skrytém království, které bylo o něco menší než Ponyville, žili poníci. Ovšem, nenechte se zmást. Nebyli to obyčejní poníci, tihle poníci byli zvláštní a jedineční. Byli to Alicorni, a to včetně královské rodiny. A právě o ní, je tento příběh. Nebo, spíš o princezně, která se tam narodila. Když se královně Moon Royal narodila první dcera a nástupkyně trůnu, všichni obyvatelé se radovali a hlavně král s královnou. Dali jí jméno, Coconat Night. Rodiče ji dávali láskyplnou péči a poddaní ji milovali. Když královna po roce otěhotnětněla znovu, Bylo ještě více radosti a slávy. To vše, však utichlo, když o pár měsíců později královna ukázala narozené hříbě. Krásnou bílou klisničku s modrými vlasy. Ovšem, byl tu problém. Nebyla Alicorn. To poníky pobouřilo, strachovalo a hrozili, že pokud se jí nevzdají, předají ji Changelingům. Ačkoliv rodičům nevadilo, že je pegas, nechtěli, aby to byla svačina pro jejich úhlavní nepřátelé. Odnesli ji proto do malé vesničky. Ještě než ale odešli, dali jí na krk medailonek ve tvaru měsíce. Ten medailonek je klíč do Měsíčního údolí. Praví se, že jednoho dne, se princezna vrátí a pomůže osvobodit svojí zemi. To je celá legenda."
,,Páni Moonlight, to byla krásná legenda." řekla malá klisnička.
,,Děkuji Fire."
,,A Moonlight, kde je ta princezna teď?" zeptala se další klisnička, která seděla v kruhu společně s ostatními hříbaty.
,,To nikdo neví. Někdo říká, že je v Zapovězeném lese. Jiní zase, že princezna je duch, která hledá svojí nástupkyni, aby pomohla
svému království. Někteří zase, že ji našla královna Changelingů a je uvězněná v její říši. Já třeba, ale věřím, že je stále v nějaké vesnici a vyrůstá tam jako úplně obyčejný poník. Někdo, ale té legendě vůbec nevěří. Je jenom na Vás, čemu budete věřit."
Oči udivených dětí, věřící že všechno co Moonlight říká je pravda, poslouchaly a hltaly všechna slova, co vypustila z pusy.
Růžová klisnička s bílými vlasy zvedla kopýtko.
,,Ano Red Rose?"
,,Jak se ta princezna vlastně jmenuje? V tom se knihy taky liší?"
,,Výborná otázka. Ano, i v tomhle se knihy někdy dost liší. Stejně tak i ve vzhledu. Pro královskou rodinu byl z neznámých důvodů posvátný měsíc a noční obloha obecně, proto se jim dávali taková jména, která byla posvátná k luně.  No, a co se vzhledu týče, tam se knihy shodnou jenom na tom, že má bílou pleť. Neboť to je jako barva měsíce. Podle ještě jiné legendy se praví, že královna po prvním dítěti nemohla znovu otěhotnět a tak se každý večer před spaním modlila k měsíci. Luna jednou její prosby vyslyšela a poslala ji na zem. Princeznu nebo-li ochránkyni měsíce v Equestrii."
Poté se krátce odmlčela a čekala na nějakou reakci hříbat. Když viděla, že už se nikdo nechce na nic zeptat, pouze zvedla jedno kopyto na upoutání pozornosti.
,,Vidím, že nikdo nemáte již žádné otázky, tak Vám děkuji za pozornost."
Hned, co to dořekla, uklonila se a hříbata s radostí zatleskala.
Moonlight milovala tenhle pocit. Pocit, který si hříbata mohla vychutnat. Pocit, který se odrážel od okolního světa. Pocit, který Vám dává šanci a naději se jednou zamyslet, jak asi vypadá okolní svět? Z krásného pocitu ji vytrhl podzimní, studený, noční vítr.
Otřásla se.
,,Měli by jste jít. Už začíná být  chladno. S ohněm si nedělejte starosti. Já ho uhasím."
Hříbata se raději, aby neměla problémy doma rozprchli do svých domovů.
Moonlight ještě chvíli seděla a koukala do ohně. Pro ní realita neexistovala. Útěchu hledala v knihách a pověstech. Naposledy se na něj podívala a uhasila ho.

,,Vaše Výsosti! Vaše Výsosti!" Vykřikla služebná a vydýchavala se.
Král rychle vstal od stolu a rychle k ní přiběhl.
,,Tak?" zeptal se.
,,Je to holka, pane králi! Je to holčička a je nádherná!"
Král rychlostí blesku div neporazil všechny, které na chodbě spatřil. Rozrazil dveře do společné ložnice, kde ležela jeho manželka společně s jeho dcerou. Držela jí tak pevně, jako kdyby se jí už nikdy nechtěla vzdát.
Král uslyšel tiché vzlyky svojí ženy. Když se podíval na komorou vedle ní, sklopila zrak k zemi. Byl zmatený, ale radostně přišel ke své královně, která holčičku držela v náruči.
Jaké bylo, ale královo překvapení, když zjistil, že je Pegas.
,,J-J-Jmenuje s-se Moonlight." řekla se slzami v očích.
Moonlight se prudce zvedla a chytla se za hlavu. Byla celá spocená a umokřená od pláče. Medailon jí svítil, jako pokaždé, co se jí ten sn zdál.
,,Ne, už ne." hlesla a slzy jí stékaly z obličeje.

Zdravím všechny poníkovské i neponíkovské bytosti, jak se máte? Tohle je nová kniha, kterou jsem měla v konceptech hodně dlouho a doufám, že bude stát za to. Dejte mi vědět. Pa!

princessScarlet12