1986

Z pohledu Ginger

,,Merline ne!" Probudil mně děsuplný výkřik. Regulus.

Ležel vedle mně, ale neklidně. Byl na boku, odvrácený ode mně, tělo napjaté, paže měl pevně zkřížené na hrudi a hlavu skloněnou. Silně se třásl a vydával ty příšerné drobné vzlyky, které značily jeho nejhorší sny. Vsadila bych se o cokoliv, že se mu opět zdá o tom jezeru neživých.

Mou domněnku však vyvrátil další Regův výkřik ,,Nee, Rabe! Ne to neuděláš!" Věděla jsem, že ho nemám budit náhle ale potřebovala jsem se ho dotknout. Pomalu jej přivést k vědomí. ,,Šššt Reggie, no tak uklidni se." Tohle však dozajista nebyla noční můra, od které se uleví hovorem. Někdy ani probuzením.

,,Ne!" Vykřikl znovu hlasitě a divoce. Celý se natáhl až se hlavou praštil o čelo postele. ,,Tiše Reggie. Jsem tu s tebou." Zopakovala jsem důrazně a zlehka jsem kolem něj obtočila ruku.

Ztuhl a zalapal po dechu. Posadil se, zbrocený potem a dezorientovaně se rozhlížel. ,,Slyšíš mně?" Zeptala jsem se. ,,Jsi v pořádku?"
Dlouze vydechl ,,Ano"

***

,,Lásko?" Ozval se přerývaně po chvilce ticha. ,,Mmm?" Rozsvítila jsem hůlku ,,Lumos"

Zmateně na mně pohlédl, já si zatím prohlížela bouli na jeho čele o velikosti vlašského ořechu.
Hned jsem mu na to přiložila studený obklad aby splaskla. ,,Díky" zamumlá a tiskne si to usilovně na čelo.

,,Házel jsi sebou a křičel ze spaní, jako by tě někdo zabíjel" podotkla jsem tiše a zase zhasla hůlku. ,,Nemluv o zabíjení" sykl Reg podrážděně, pravdaže už si toho bylo dost v minulosti.

,,Zdálo se mi o Rabbiem víš, jak ...jak jsme...když jsem ho viděl naposledy" dostal ze sebe ztěžka. Rabastan Lestrange byl jeden z jeho spolužáků z Bradavic v 16 letech se oba stali Smrtijedy.
,,Často o něm přemýšlím, jak se mu asi daří a tak" dodal ještě, snažil se aby to neznělo moc zoufale. ,,No v Azkabanu asi ne moc dobře, ale chápu jak to myslíš. Taky někdy přemýšlím jak se vede Siriovi. Koneckonců už jsou tam pět let." Odvětila jsem, jelikož jsem nad ním tu a tam taky někdy přemýšlela.

,,Ten?! Ten blbec ať si tam klidně zhnije" vyprskl Reg podrážděně a odvrátí se na druhou stranu.

,,Ale no tak, zlato já to přece tak nemyslela. Vždyť víš jak to bylo" nasadila jsem prosebný hlásek a začala jej hladit po zádech. ,,No dobrá dobrá, ale moc se mi líbí když se kaješ. Jsi hrozně roztomilá víš to?" Otočil se Reg zpátky, vtom vrzly dveře a oba jsme ztuhli jako přimrazení. Nezamykali jsme.

Byla to však jen Ellie ,,Maminko můžu jít k vám do postele? U nás v pokoji je strašidlo."
Zasmála jsem se ,,Ale jdi ty hlupáčku, tady žádná strašidla nejsou. Mám tě jít doprovodit zpátky do pokojíčku?"
Jenže mně zničehonic přerušil Reg, který si vzal dcerku do náruče ,,To je v pořádku, klidně tady můžeš být. Aspoň nebudeme mít s maminkou zlé sny."  ,,Něco na tom bude víš?" Prohodil ještě jakoby mimochodem ke mně. Ellie se vmáčkla mezi nás a tak jsme znovu všichni usnuli. Ne však moc dobrým spánkem. Každého z nás tížily nějaké ty starosti.

________________________________________________________________________Takže čau
Jsem tu s dalším flashbackem 😂 mně je prostě baví psát no 🙈

Ale nebojte další kapitola už bude normálně pokračovat v ději.
Andy ❤