Z pohledu Lyca

Nadešel červen a pro studenty pátého a sedmého ročníku to znamenalo jediné, zkoušky NKÚ a OVCE. Učitelé jim přestali zadávat úkoly a místo toho se věnovali komplexnímu opakování toho, co by se u zkoušek mohlo objevit.

Ze svého zranění jsem se zotavil zázračně rychle, no přinejmenším už jsem neměl na hlavě obvaz, ale jen jakési namodralé pásky. I tak jsem si neustále dělal legraci, že mi vědomosti unikají nějakou pidi dírkou, která tam zbyla. Neboť jsem si nebyl schopen vysvětlit, jak je možné, že mi všechno neustále vypadává z mysli.

Nervová psychóza však zaútočila i na ostatní studenty a nejeden z nich se z toho zhroutil. A aby toho nebylo málo, moje starší sestra si ze mě začala utahovat. Nepamatuju si, že by někdy měla nějaký smysl pro srandu. Téměř pokaždé, když se míjíme v knihovně mi říká totéž, abych nepokazil zkoušky, když trávím tolik času s mrzimory.

,,To, že se to stalo tobě neznamená, že se to stane i mně, a kromě toho my se opravdu učíme," odseknu jí pokaždé to samé.

Pak přišla první zkouška z Kouzelných formulí, dopoledne jsme psali teoretické a odpoledne byly praktické. Asi nejhorší pocit jsem měl ve středu, když jsme skládali zkoušku z Bylinkářství. Díky učení s Daphne a ostatními mrzimorskými jsem to, ale snad nějak dal.

Nebylo to tak, že bych se nevídal s Ronem, Harrym a Hermionou a byl jen s jezevci to zase ne. Jenže Hermioniny nervové výlevy byly na mě moc a zkrátka koho zajímá Harry, když může být s někým tak úžasným jako je Daphne?

Byl jsem rád, že už se mi nevyhýbala. Sice se mnou netrávila čas o samotě, ale i tak jsem s ní byl rád. Člověk byl v její přítomnosti tak vyklidněný.

„To by mě zajímalo, kdo strčil Umbridgeové do kabinetu dalšího hrabáka," filozofoval Ron, když jsme šli v pátek večer do Velké Síně na jídlo.

„Byla by senzace, kdyby jí tu nohu opravdu nohu opravdu sežral," souhlasil Harry.

„No, ale Hagrid to být nemohl, vsadím se, že to byl někdo od nás. Havraspáři by takové vtípky považovali za špatnou legraci, jezevcům by toho hrabáka bylo spíš líto a hady můžeme rovnou vyškrtnout." Zauvažoval jsem, zatímco kolem nás prošla Cass s Leem Jordanem a tvářili se na poslední dobu až moc spokojeně.

„Ti jsou fakt nenápadní jak běhnice v zácloně."

***

Pak konečně přišla poslední zkouška, a sice Dějiny čar a kouzel.

„Otočte svoje zkušební otázky," vyzvala nás profesorka Marchbanksová a já se zabral do pročítání první otázky. No snažil jsem se plně soustředit, ale Sluníčko líbezně svítilo, okna byla otevřená a já cítil na svých víčkách únavu.

,,Nesmíš usnout" zamumlal jsem a poškrábal se brkem na čele, aniž bych si uvědomil, že tam budu mít inkoust.

***

Naštěstí jsem neusnul, i když vedle toho Harryho zhroucení by si toho těžko někdo všimnul. Lidi si vždycky všimnou známějších lidí...

Po tom, co se mi nepodařilo dohnat Daphne, jsem se vydal hledat ostatní. Narazil jsem na Trio a Ginny s Lenkou. Harry vypadal stále rozlíceně jako na zkoušce z Dějin.

„Co se stalo?"

„Voldemort má Siriuse! Umře, jestli ho nezachráníme!" Vyjel po mně Harry dost neslušným způsobem.

„To je ale hloupost," ozvalo se mi za námi. Stála tam Cass s neobyčejně divným výrazem v obličeji.

„Právě se jdeme přesvědčit, jestli je ještě v hlavním štábu, tak kdybyste nám přestali zavázet!" Vyštěkla Hermiona na Cass.

„Hele drž klapačku Grangerová! Pokud to má někdo zjistit budeme to my. Je to náš strejda. Pojď Lyco, když se k Umbridgeový dostal hrabák určitě se tam dostamene taky." Vyjeveně jsem na sestru zíral.

„Tos byla ty? Tys tam dala ty hrabáky?"

„Jednoho já a druhého Lee. Freddie s Georgem nám jich tu pár nechali."

„Já nevycházím z údivu, havraspárka..." zalapala po dechu Hermiona.

„S nebelvírskými geny," dodal jsem jedním dechem.

,,Hmm přece jen asi budeme sourozenci," ušklíbla se Cass.

Nakonec jsme se tam vydali všichni, Ron odlákal Umbridgeovou, Ginny s Lenkou a Cass hlídkovaly na chodbě. Harry, já a Hermiona jsme proklouzli k Umbridgeové do kabinetu.

***

„Co tím myslíš Kráturo? Kde je Sirius? Kam šel? Na Odbor záhad?" Harry pomalu křičel na našeho domácího skřítka. Sice jsem ho neviděl, ale dost dobře jsem si dokázal představit jeho obličej.

Podle Harryho vět jsem si domyslel, že tam strejda není. Kam, ale merde mohl jít? A proč tam není aspoň mamka nebo táta nebo kdokoliv jiný z Řádu? Jak jsem se tak zamyslel, úplně jsem přestal dávat pozor.

„Ach nee," uslyšel jsem Hermionin výkřik a vtom se rozrazily dveře. Ztuhl jsem děsem, stála tam Umbridgeová.

„Tak to jste vy!" Vyjekla se zuřivou zlomyslností. Vzápětí už se hnala ke krbu a vytáhla Harryho za vlasy.

„Tak ty myslíš, že po dvou hrabácích ještě nějaké malé odporné havěti dovolím, aby mi čmuchala v kabinetu!"

Vtom se ozvaly na chodbě další hlasy - tlupa zmijozelských pravděpodobně zbytek vyšetřovatelského sboru - a přivlekli Rona, Ginny, Lenku a Cass a k našemu úžasu i Nevilla. A světe div se, i Ellu.

„Seberte jim hůlky! Všem!" zapištěla Umbridgeová a než jsem se nadál, Nott hrábl po mojí ruce, div mi nezlomil zápěstí. Malfoy se pral s Harrym a Hermiona zápasila s Bulstrodovou.

„Co jsi pohledával v mém krbu Pottere! S kým jste se domlouval!" Z očí té ropuchy sršely blesky

„Není vám nic do toho, s kým mluvím!" Zavrčel na ni Harry.

„Tak... asi začneme mučit některé z vašich kamarádíčků, které jste rozestavil jako hlídky!" Prskla na něj. No fuj Umbridgovina.

„Brzo vyčistíme Bradavice od všech Weaslyových a zřejmě i od všech Blackových, jak se zdá."

,,Vy stará žábo..." začala křičet Ella, jenže byla ihned umlčena Warringtonem.

Kopl jsem Notta do holeně až bolestí zaskučel a já nemohl skrýt polovítězný úšklebek.

***

„Má Tichošlápka! Má Tichošlápka tam co je to ukryté," křikl Harry po Snapeovi.

Snape se zarazil s rukou položenou na klice dveří.

„Tichošlápek?" vyjekla profesorka Umbridgeová a dychtivě otáčela hlavou od Harryho ke Snapeovi.

„Kdo je Tichošlápek? Co je kde ukryté? Co tím myslí, Snape?" Snape se ohlédl na Harryho a jeho tvář byla zcela neproniknutelná.

„Nemám sebemenší ponětí," odpověděl chladně Snape. „Až budu chtít, aby na mne někdo pokřikoval nesmysly, Pottere, nabídnu vám drmolivý dryák. A vy, Crabbe, trochu povolte. Jestli se Longbottom udusí, bude to znamenat spoustu otravného papírování a obávám se, že to budu muset uvést ve vašem doporučení, budete-li se někdy ucházet o zaměstnání."

***

Po Hermionině zdánlivém sesypání a přiznání se zdála být Umbridgeová dychtivá hned vyrazit a já v tom spatřoval aspoň maličkou šanci k úniku. Mrkl jsem na Rona, a jen tak mimochodem si přejel rukou po břiše.
Pochopil...

__________________________________
Hello lidičky
Blížíme se do finále, už zbývají jen tři kapitolky. Momentálně už je knížka dopsaná, jen se čeká až je beta tedy Nath_Lupin opraví.

Ono se hodí získat ke konci knížky betu protože se aspoň pak nemusíte děsit co všechno za chyby jste publikovali 😂

Dneska jsem se snažila opravovat Má drahá Potterová a tak trochu jinak zaonačit ten konec, bylo to peklo to vám povím, skoro mi krvácely očička.

No po dokončení snad i tahle knížka projde opravou.

Mějte se famfárově a užívejte víkendu než budete mít zase školu.

Andy ❤