Červen 1994

Jak čas utíkal, nastal červen a s ním i zkouškové týdny. Většina studentů skládala zkoušky jen čtyři dny, ale páté a sedmé ročníky měli NKÚ a OVCE. NKÚ, to budu mít naštěstí až příští rok. Ročníkové zkoušky nejsou tak strašné, když se na ně naučíte. Jenom jsem měla strach o Ellu, jakoby ponechávala zkoušky a učení na ně, náhodě. A to je teprve ve druhém ročníku. Je tak lehkomyslná !!!

***

Nakonec to všechno přece jen skončilo, byl to dobrý pocit mít zkoušky za sebou. Ten den po večeři jsem se vydala za profesorem Lupinem, jelikož jsem se potřebovala ujistit o správnosti odpovědi u jedné dosti složité otázky. Proběhla jsem třídou OPČM a nahoře u kabinetu jsem se střetla s bratrem. Vypadal rozčileně.

,,Nazdárek Lyco, vypadáš zdeptaně, to z těch zkoušek?" pousmála jsem se.

,,Čau, ne ze zkoušek ne," odvětil a pak jsme tam chvilku stáli v mlčenlivém tichu jak dva blbci.

Nikdo neotvíral, tak jsem zaklepala znovu.

,,Do háje, kde je!" ulevil si Lyco a začal přešlapovat na místě.

,,Třeba je ještě na večeři," namítla jsem, i když jsem tomu sama nevěřila. To už Lyco vytáhl hůlku a namířil na klíčovou dírku ,,Alohomora!" a vběhl dovnitř.

,,Lyco! To nemůžeš!" zakřičela jsem na něj ale stejně jsem se vydala za ním. Kabinet byl prázdný.

,,Lyco, pojďme zpátky! Tady nemáme co dělat" jenže bratr absolutně nevnímal. Upřeně hleděl na cosi na Lupinově pracovním stole. To něco byl kus starého pergamenu. ,,Pojď" zatahala jsem ho za rukáv svetru.

,,Ne! Podívej se na toto" sundal moji ruku ze svého svetru a ukázal na pergamen. Málem jsem vyjekla překvapením. Pergamen nebyl prázdný jak jsem si původně myslela. Vypadalo to jako mapa.

,,Co to je?" přelétla jsem pohledem od té mapy k bratrovu rozechvělému obličeji.

,,Pobertův plánek, kouzelná mapa Bradavic. Objevují se tam všichni co jsou momentálně na hradě a na pozemcích," dovysvětlil Lyco a ukázal na dvě malé tečky, což jsme byli my.

***

,,No a kde je teda Lupin? Když ta mapa bo co to je, ukazuje všechny," zeptala jsem se zvědavě.

,,Tady," ukázal na pohybující se tečku s označením Remus Lupin.

,,To se šel projít při měsíčku nebo co?" vyprskla jsem smíchy. Tohle bylo trošku trefné, jenže Lyco si to nejspíš neuvědomil.

,,Já musím za ním. Hermiona s Harrym a Ronem někam zmizeli a tady na plánku nejsou, co když je Lupin viděl už předtím."

,,No tak jestli jdeš ty, jdu taky. Beztak by ses zas jen namočil do průseru," vyhrknu. Oba vyletíme z kabinetu.

***

Ačkoliv jsem nic z toho co se teď stalo, nechápala přesto jsem se s Lycem vydala hledat Lupina a taky to nebelvírské trio.

,,No tak si přece pohni!" utrhl se na mně už poněkolikáté Lyco, když jsme se co nejtišeji snažili dostat z hradu. Většina chodeb byla v pohodě, jednou jsme se museli schovat před Protivou a jednou před paní Norrisovou. Teď už jsme sbíhali po pozemcích dolů. V šeru před námi jsem zahlédla jakousi postavu, jak zmizela pod vrbou Mlátičkou.

,,Rychle musíme za ním!" Lyco se dal do ještě rychlejšího běhu ale mě už teď píchalo v boku a myslela jsem, že vypustím duši.

Konečně jsme se zastavili a já se přerývaně nadechovala.

,,Co to má všechno znamenat? Kam to jdeme?" vyjekla jsem a zhroutila se do trávy.

,,Prostě musíme tam dolů," ukázal Lyco dolů po kmeni stromu. Zel pod ním hluboký otvor.

***

Prásknutím jsem rozrazili dveře a naskytl se nám ohromující pohled na postavy v místnosti. Celou cestu co jsme šli tou chodbou jsem si v duchu kladla otázku, kam nás to asi dovede ale toto jsem nečekala.

,,Harry!" vykřikl Lyco a byl by se vrhnul dopředu, kdybych jej pevně nedržela za rameno. Harry stál nehnutě vedle dvojice mužů...

Oba jsem okamžitě poznala, první z nich byl Lupin a druhý byl Sirius Black starší. Bratr se mi vysmekl a vytáhnul hůlku. Já taktéž.

,,No jéje další Blackovi nám tu fakt chyběli." Uslyšela jsem Ronovu jízlivou poznámku. Zhrouceně seděl na posteli a v rukách svíral kvílící Prašivku.

,,To je ale milé rodinné setkání," oslovil bratr Siriuse Blacka, přičemž na něj stále mířil hůlkou, já ze sebe nemohla dostat ani hlásku. Chvilku na sebe oba nevěřícně zírali. A on se rozesmál.

,,Odlož tu hůlku chlapče, ještě si ublížíš"

,,Nojo měl by si ho poslechnout," uniklo mi tiše, jakmile jsem zase získala kontrolu nad svým hlasem.

,,Cassiopeio, jak jste se sem vůbec dostali?" zeptal se mně Lupin, načež jsem mu to začala vysvětlovat.

,,Dost už řečí! Remusi on je tady. Je tady v téhle místnosti," zaječel náhle Black a mně zas přejel mráz po zádech.

,,Hele nemůžete už nám konečně někdo říct o co kráčí?" vložil se do toho zase bratr. Ještě se tu ti dva začnou hádat. I přes Blackův znetvořený zjev byla jejich podoba naprosto do očí bijící. S tátou toho nikdy moc společného až na vlasy, neměl. Za to s tímhle tady ano. Působilo to až děsivým dojmem.

,,Jde tu o Ronovu krysu. Půjčíš mi Rone prosím," řekl Lupin klidným hlasem jako bychom byli na hodině, zatímco Ron si kvílící Prašivku tiskl k hrudi.

,,Už jsem vám říkal, že Prašivka s tím nic společnýho nemá," odsekl Ron a Prašivka se mu vysmekla a rozutíkala se po podlaze ke dveřím.

Lupin po ní skočil a chytil ji pevně oběma rukama.

,,Tu máme Petříčka," ušklíbnul se Black.

,,Pojď Péťo budeme si hrát."

,,Připraven Siriusi?" zeptal se Lupin. Oba teď hůlkami mířili na vzpouzející se krysu. Z obou hůlek vytryskl proud modrobílého světla. A pak, už nebyla krysa.

***

,,S-Siriusi ...R-Remusi moji staří kamarádi!" vypísklo to stvoření na podlaze. Byl to jakýsi proplešatělý malý muž, který svým vzezřením stále připomínal krysu. Zvedal se mi z něho žaludek a udělalo se mi temno před očima.

***

Hádavé hlasy ke mně doléhaly jakoby z velké dálky.

,,Chce mě zabít Remusi. Zabil Jamese a Lily a teď se chystá zabít i mně."

,,Nikdo se tě tady nepokusí zabít, dokud si nevyjasníme pár věcí."

,,Prodal jsi Lily a Jamese Voldemortovi, samozřejmě, že tě čeká smrt Petře!"

,,Buď zticha Siriusi!"

,,Ty buď zticha Remusi!"

,,Hádají se jako staří manželé!"

Pak byla zase úplná tma.

***

,,CASS!" otřelo se mi cosi o tvář a přimělo mně otevřít oči. Uviděla jsem bratrův úsměv.

,,Omdlela jsi," vysvětlil a hlasy v pozadí se stále hádaly.

,,Pojďme pryč," zašeptám Lycovi, jenže ten s očima rozšířenýma úžasem zíral na ty tři individua.

,,Já to věděl, že po mně půjde! Věděl jsem, že se vrátí a najde si mě! Tuhle chvíli čekám už dvanáct let!"

,,Tys věděl, že Sirius dokáže uprchnout z Azkabanu?" zajímal se Lupin se svraštělým obočím.

,,Když to před ním ještě nikdy nikdo nedokázal?"

,,Ovládá temné síly, o jakých se nám ostatním může jen zdát!" ječel pronikavě Pettigrew.

,,Jak jinak by se odtamtud mohl dostat? Předpokládám, že to byly nějaké triky, kterým ho naučil Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit!"

Black se rozesmál. smál se děsivým, neradostným smíchem, který zaplnil celou místnost.

,,Tak Voldemort mě měl učit svým trikům?" chechtal se jako blázen
Pettigrew sebou škubl a přikrčil se, jako by ho Black švihl bičem.

,,Co je, bojíš se snad slyšet jméno svého někdejšího pána?" dorážel na něj Black.

,,Nemám ti to za zlé, Petere.  Jeho přívržencům jsi moc velkou radost neudělal, co?"

,,Nevím... nevím, co tím myslíš, Siriusi..." zahuhlal Pettigrew a oddechoval ještě rychleji než předtím. Potem už se mu leskl celý obličej.

,,Těch dvanáct let ses neschovával přede mnou," pokračoval Black.

,,Schovával ses před někdejšími Voldemortovými přívrženci."

,,To jsi ostatně nebyl jediný, kdo se skrýval před Voldemortovými přívrženci" řekl Lupin a kývnul hlavou naším směrem.

,,Správně, mohla to být přece i Ginger ta si přece vzala smrtijeda. Proč si myslíte, že jsem to byl já?" zakvílel Pettigrew.

,,Ta byla už téměř dva roky mrtvá ty zbabělá sketo!" zahučel Black, což mi připomínalo vrčení toho obrovského medvědovitého psa.

,,Ale vždyť přece žije! Oni jsou její děti," ukázal na nás Pettigrew svou rukou na níž mu chyběl jeden prst. Teď už jsme opravdu museli něco udělat.

,,Cassiopeia a Sirius s tím nemají nic společného. Ty do toho nepleť," odvětil Lupin ostře. Vtom Black odvrátil pohled od Pettigrewa a zadíval se na nás jakoby si nás teprve teď všimnul.

,,Tak ono tomu bastardovi nestačí ukrást mi moji Giu a pak merlinví kolik let předstírat smrt a teď si ještě pojmenuje svýho parchanta po mně! To je drzost," zahučel konsternovaně. Jakože nedivím se, že je zmatený. Já bych na jeho místě byla taky.

,,Ehm to nebyl otec, kdo mě pojmenoval po tobě ale mamka. Můj otec mně nesnáší " řekl bratr a ušklíbl se. Hleděl s obdivem na Blacka a čekal na jeho další reakci.

Možná by to všechno dopadlo jinak, kdyby se tam v tu chvíli zničehonic neobjevil Snape.

***

Pár dní nato bych byla radši, kdyby se ten večer vůbec nic nestalo. Nejenom, že bratr byl jako u vytržení pokaždé, když se ho Ella zeptala na nějakou další podrobnost. Ten večer s námi nebyla, tudíž jsme jí to museli celé převyprávět. Ale také neustále otravoval Hermionu s tím aby mu vysvětlila, jak proběhla jejich záchranná mise s obracečem času. Hlavní bylo, že Klofan i Black (kterému teď Lyco neřekl jinak než strýček Sirius) byli zachránění. 

____________________________________
____________________________________
Takže čau
Po maličkém zdržení tu je nová kapitolka se skoro všemi Poberty 😂 upřímně hrozně mně to přepisování téhle kapitoly zmohlo. Jelikož nejsem nikdy spokojená s tím jak to napíšu poprvý tudíž to pak přepisuju a pak se do toho zamotám a pak z toho je velký zmatek 😂

No a tak chci poděkovat především lilyensnape za pomoc s touhle kapitolkou.

Mějte se hezky a zase někdy
Andy❤