·DANIELLE·

Po patnácti minutách jsem se snažila uklidnit. Opláchla jsem si studenou vodou mírně oteklý obličej, abych smyla zaschlé slzy. Utřela jsem si obličej do ručníku, který jsem odhodila na kraj umyvadla. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla a chtěla znovu spustit pláč. Ale rychle jsem se uklidnila, kdyby náhodou přišla Zoey a viděla mě v takovém stavu. Vlastně, Zoey jsem řekla, že za moje stavy může naše cestování. Ráda bych jí řekla úplnou pravdu, ale bojím se, že se to dozví Sue a všichni ostatní z našeho týmu, určitě by mě vyhodili ze skupiny. 

Přešla jsem ke svému kufru, z kterého jsem si chtěla vytáhnout své pyžamo, abych už mohla jít spát. Když už jsem se skláněla ke kufru, tak mě vyrušilo jemné zaklepání na dveře. Trochu jsem se nad tím zamračila. Kdyby to byla Zoey, tak má kartu a holky by ani neklepaly, ale rovnou pořvávaly skrz tu tenkou zeď z vedlejšího pokoje. 

Pomalu jsem přešla ke dveřím. Kvůli zprávám, které mi chodí od anonymu, jsem velmi opatrná. Bojím se jen tak někomu otevřít. A tak jsem přiložila ucho ke dveřím. 

"Kdo je?" Pípla jsem, že by mě sotva dotyčný na druhé straně uslyšel. Ale po odkašlání a přistoupení k dveřím o něco blíž, to asi slyšel. 

"Ehm, tady Taehyung." Hrubý, ale tichý hlas se ozval. Jakoby mi jeho slova přímo řekl do ucha, kvůli takovému pocitu mě mírně zamrazilo. Díky i tenkým dveřím jsem tak mohla slyšet jeho klidný dech. Šokovalo mě, že je tady. Proč zrovna on? "Já jen...něco jsem ti přinesl." Po jeho slovech jsem zpozorněla a odvážila se otevřít dveře. 

Moje oči se setkali s těmi jeho překvapenými. Zarazilo mě, že je tak blízko mě. Nejspíš nečekal, že tak rychle otevřu. Uvědomil si naší blízkost, a tak o pár kroků ustoupil. Zahlídla jsem v jeho dlaních box, zřejmě s jídlem. 

Asi si všiml mého upřeného pohledu na box, protože ihned s tím ke mě natáhl ruce. "Zoey říkala, že si zvykáš. Uhh, tak mě napadlo, že něco lehkého bys sníst mohla. Je to jen zelenina s těstoviny, něco jako dietní jídlo." Pousmál se. S úsměvem jsem si ten box od něj vzala. 

"Děkuji, že si mi to přinesl." Tiše jsem špitla a sklopila hlavu k podlaze.

"Není za co." Zvedla jsem svůj pohled zpátky k němu. Přestal se usmívat a zadíval se na můj obličej, začala jsem být dost nervozní. Co když jsem někde špinavá a nebo neupravená? Vždyť jsem před chvíli brečela. Přešel ke mě blíž, pořád ze mě nespouštěl oči. Opatrně ke mě natáhl ruku, ucítila jsem jeho dlaň, která se jemně dotkla mé tváře. Jeho oči se upírali do těch mých. "Nic mi do toho není. Ale mě můžeš říct co tě trápí." Hluboký, ale i tak jemný hlas mě dost zaskočil. Tohle jsem nečekala. "Možná se ti uleví. Je mi jasné, že si nezvyk-" 

"Tady jsi!" Vykřikl nějaký hlas z konce chodby, který Taehyunga přerušil. Neměla jsem možnost někoho zahlédnout, protože mi v tom bránil právě on. Byl tak moc blízko mě, až jsem začala v sobě pociťovat zvláštní pocity. "Ty kočky co teď s námi budou spolupracovat a budou doslova bydlet vedle nás. Tak si myslím, že tam budu na návštěvě dost často." Ozval se hlasitý smích, který se k nám pořád přibližoval.

Taehyung přerušil náš oční kontakt, aby se podíval na osobu co k nám přišla. Odstoupil ode mě o pár kroků.

"Jimine!" Okřikl kluka, který se postavil vedle něj a vyjeveně se na mě díval. Znovu jsem sklopila pohled na zem.  Taehyung si odkašlal, tím upoutal Jiminovou pozornost. "Když už něco chceš říct, tak to aspoň nekřič všude, kde tě jde slyšet." Pokáral Jimina.

"No tak! Můžeš jít se mnou? Chtěl bych ti něco říct." Kývl hlavou na konec chodby Jimin. Taehyung jen přikývl, ale ještě se otočil na mě.

"Rád jsem tě poznal, Danielle." Řekl a věnoval mi pěkný úsměv. Společně s Jiminem mi zamávali a odešli.

Tak tohle bylo hodně divné.

Nevím co si o tom přesně myslet, ale cítím se tak nějak příjemně. 

Se zmatením jsem zavřela dveře a šla si sníst to jídlo, které mi donesl Taehyung, 

Je milý a pozorný.