Mezitím, Ren, Hyun a Minnie

,,Večeřeeeeeeeeeee!" zapištěl Taemin nadšeně a vrhl se dolů ze schodů. O tom, co stalo Minkimu, stále nevěděl. Blondýnka si ohleduplně do náruče vzal Jonghyun, chtěl mu trochu ulehčit.

Jonghyun se o Rena velice staral, pomáhal mu vším, co měl. Večeře už ležela na stole, matka se překonala a udělala opravdové hody. Bylo místo i pro Taemina, který zde byl návštěvou.

Byla to vážně velká událost, Renova matka totiž nevařila skoro nikdy. Zřejmě se chtěla před Taeminem vytáhnout. I když, nemusela. On ji měl stejně prokouknutou a dobře ji znal.

Kim starší s úsměvem čekal u stolu, kolem něhož se všichni usadili. JR se jako jediný nabídl, že pomůže s talíři a se vším, aby místo něj nemusel jít Minki.

Ten to ocenil vděčným úsměvem, nějakou činnost by teď nesnášel moc dobře. Stále ho bolelo celé tělo. Jakmile bylo vše nechystáno, konečně se pustili do jídla. S největší vervou Minnie. Toho by jeho apetit nepřešel, ani kdyby umíral. Vlastně...

Dokonce i matka se zdála, že je všechno v pořádku a nic jí ke spokojenosti nechybí. To byl největší omyl ze všech, kterého se mohli všichni přítomní dopustit. Ona nikdy nebyla tak klidná jako dnes. Bylo to jasné ticho před bouří.

Ren doufal, že mu dá pokoj. Alespoň dnes. Ublíženo mu bylo už dost, potřeboval vše vstřebat. Zítra ať na něj klidně řve, jak se jí jen zlíbí. Jen ať ho dnes nechá být.

,,Tak, jak bylo ve škole?" zajímal se Kim starší a pohledem vybídl Taemina, aby promluvil. Toho mladíka znal, občas domů přišel s JRovou partou.

,,Docela fajn, děkuju za optání," usmál se Minnie. ,,Do jedné hodiny zapomněl přijít profesor, další odpadla. Třeťák je v klídku. GDmu údajně nebylo dobře, takže ho Aron vzal domů. Takže nedělali zlo. No a o přestávce se o zábavu postaral Hyun~"

,,Hyun?" Kim se otočil na svého povedeného syna. Tváří se mu mihl pobavený úsměv. ,,To by mě docela zajímalo, co vyváděl tentokrát. Kterou holku jsi znásilnil? Koho jsi zbil?"

,,Zmlátil Beakha," usmál se Minnie potěšeně. Nesnášel blonďáka od doby, co zlomil Renniemu žebro. Nikomu, kdo chlapci ublíží, nikdy neodpustí. Onu zraněnou, možná dokonce zlomenou nohu mu přál.

,,Baekha? Myslíš toho Baekha, kterej se paktuje s G-Dragonem a Aronem?" zamyslel se otec. Nepamatoval si ta jména všechna, ale často si o tom s Jonghyunem povídali. Byli si blízcí.

,,Vidíš, Reno?" obrátila se matka na blondýnka. ,,Alespoň někdo pořádně pracuje. Ne jak ty."

,,Huh?" nepochopil. Co zase udělal špatně?

,,Mluvím o těch dvojkách."

,,Dvojky jsou náhodou super," zastal se ho Jonghyun, nechtěl ho v tom nechat samotného. Spojil se s Renem a bojkotoval s ním proti jeho matce. ,,Taky je mám a nestěžuju si."

,,To je jedno. Jak mi to hodláš vysvětlit?" Vždy nosil domů jen jedničky, jeho zhoršení jí ale nevadilo. Potřebovala jen záminku k tomu, aby na něj mohla řvát.

,,Prostě... mám špatné dny, mami..." pokoušel se z toho Ren nějak vykroutit, aby moc nepřišel k úhoně, ,,já to zlepším, nemusíš se bát. Tohle stěhování mě jen trochu rozhodilo."

,,To je mi jedno!" rozkřikla se žena. ,,Jsi absolutně k ničemu, Reno! Nejradši bych tě odsud vykopla a dál se o tebe nestarala, ale, nemůžu, protože 18 ti nebylo."

,,Neječ na něj," pokoušel se jí uklidnit Kimův otec a konejšivě jí položil ruku na rameno. ,,Prosím, nekaž tu hezkou atmosféru, ano?" Nejspíš nikdo tady si nepřál ji slyšet křičet.

Žena ho ignorovala, byla jako v transu. V práci ji dost naštvali, potřebovala si to na někom vybít. Ren byl jediná možnost, na nikoho jiného si nedovolila.

,,Pořád se jen flákáš! Už nikdy tě nenechám místo školy doma, i kdybys měl třeba nohu nebo ruku zlomenou! A nechtěl bys třeba někdy přivézt nějakou dívku? Alespoň chci vědět, čí tchýně budu, když už na ni máš tolik času, že máš ve škole dvojky!"

Tohle říkat neměla. Pro vždy klidného Rena byla tohle poslední kapka. Vyšvihl se do stoje, vlasy mu připadaly do obličeje. V očích se rozpoutala bouře. ,,Žádnou dívku nemám. Zkoušel jsem to s nimi, ale vždy mě dříve nebo později odkoply. Proč? Údajně nechtějí chodit s klukem, co se chová a vypadá jako holka a navíc je hezčí, než ony..."

Jonghyun s Taeminem se zakuckali smíchy, čímž rozbili tuto vzteklou armosféru. Tak takovou výmluvu neslyšel ani Minnie, divil se, že mu o tom Ren neřekl. Pravda to však být musela, protože hezčí dívku než Ren by nikdo nenašel.

Matka na něj zírala, tak vášnivou odpověď opravdu nečekala. Na chvilku jí to sebralo slova, ale tento stav nevydržel moc dlouho. Připravila si vlastní odpověď. ,,Takže to proto vzdáváš, haa?! Jen kvůli tomu, že si myslíš, že jsi pěkná holka? Tak to by mě teda zajímalo, s kým chrápeš, když tě holky nechtěj!"

Zasadila mu pořádnou ránu pod pás. Dost ho tím zranila a k její smůle o tom ani nevěděla. Chlapec si zaryl nehty do dlaní, chtěl se zklidnit. Stejně to nepomohlo. ,,S kým chrápu?" zopakoval, hlas měl nebezpečně tichý a vyrovnaný. ,,No, pokud se nepočítá dnešní znásilnění G-Dragonem a Aronem, tak s nikým."

,,Rene!" okřikl ho Jonghyun a pěstí praštil do stolu. Ten idiot... přesně téhle situaci se měl vyvarovat, neměl to říkat nahlas. ,,Zbláznil ses?!" JR byl jediný, kdo o tom věděl. Tak to mělo zůstat. Proboha, Rene, co se ti honilo v hlavě?

,,Mlč, Hyune," zarazil ho, když už začal, rozhodl se to dotáhnout až do konce. Obrátil se na matku. ,,Ano, přesně tak. Jsem podle tebe děvka, co? Souhlasím. Nikdo jiný by se totiž nikdy nezamiloval do vlastního bratra!" vydechl těžce, zavřel oči a obrátil se na patě. ,,Omluvte mě prosím." Jen, co dořekl, vyběhl z místnosti.

,,H-hej!" Tohle už Jonghyun nevydržel, vyskočil na nohy a zůstal za ním jen překvapeně zírat. Mimoděk mu uniklo: ,,Počkej... jak jako, zamiloval...?" Všem to muselo dojít. Že je Ren na kluky. S jeho vzhledem tomu nebylo divu, ale... aby tak otevřeně přiznal, že se do něj zamiloval? Srdce se mu zmučeně rozbušilo.

Taemin samozřejmě věděl o jeho orientaci, ale ony další informace s ním málem šlehly. Zamiloval se do Jonghyuna? Neskutečně ho to potešilo, přál si to. Ále i přesto to pro něj byla rána. Sám blondýnka dlouhá léta miloval. To, co řekl předtím, mu stále nedocházelo.

GD... Aron... Znásilnění. ZNÁSILNĚNÍ?!

,,Rene!" křikl JR znovu v naději, že se mladší vrátí. Bohužel se nic nestalo. Vykašlal se proto na jídlo a rozeběhl se za ním. Schody bral po dvou, kroky dělal obrovské a hlasy za sebou ignoroval. Šlo mu teď jen o Rena.

Blondýnek vklouzl do svého pokoje a zalezl pod postel. Doufal, že si ho nikdo nevšimne a on tam pěkně v klidu tiše umře. Ano, to by se mu líbilo. Utekl by od problémů, které na něj skákaly ze všech stran.

,,Heeej!" K Jonghyunovi se přidal i Taemin, tohle mu muselo být vysvětleno. Matka zamyšleně hleděla do stolu, tohle na ni bylo moc. Nic z toho nečekala, byl to pro ni opravdový šok. Dokonce i Kim starší mlčel.

Ren se co nejvíc snažil splynout s tmou pod postelí, doufal, že ho nenajdou. Nechtěl jim to vysvětlovat, vlastně to vůbec nechtěl říct. Vyklouzlo mu to ve vzteku.

,,Rene, notak! Řekni něco, prosím!" křičel JR nahoře a pobíhal mezi pokoji. Čím déle ho hledal, tím více propadal zoufalství. Vyhrotilo se to v momentě, kdy se posadil na Renovu postel a v tichosti se dal do pláče. ,,Ty blázne..." vzlykal stále dokola.

Navzdory přesvědčení, že už odsud nevystrčí paty, tohle ho zničilo. Nesnesl fakt, že kvůli němu pláče. Vykoukl z pod postele, vystrčil jen hlavu. ,,Hyunnie..."

,,Re-Rene?" Jakmile starší zpozoroval, odkud to Minki vylezl, ihned si začal stírat slzy a pokusil se to nějakým způsobem zamaskovat. Nechtěl před blonďáčkem vypadat slabě.

,,Neplač, prosím..." zalezl zpátky na své místo, aby se na něj starší nemusel dívat. Určitě ho teď nenávidí, za to, co řekl.

Toto Jonghyuna rozbrečelo ještě víc. Skryl si obličej do dlaní a marně potlačoval slzy. Ren ho už nechce ani vidět? Co provedl? Celá tahle situace pro něj byl jeden velký chaos, v jeho srdci se usadil obrovský zmatek. Jak se z toho má vymotat?

Bylo to,právě naopak. Minki se bál, že ho nenávidí on, jeho pravé city nikdy neměly vyjít na povrch. A přesto se nechal vyprovokovat matčinými řečmi. Všichni v domě ho teď budou nesnášet.

,,Rene...?" Starší mezi popotahováním dokázal vyslovit jeho jméno se zakončením otázky. Potřeboval to vědět, celé jeho nitro křičelo touhou po jedné jediné odpovědi. ,,Mi... miluješ mě, Rene?"

Mladšího hlava se znovu objevila, Ren se mu zahleděl do očí. Měl pocit, že se utopí, až tak byly hluboké. ,,A-Ano. Hrozně moc," špitl, tváře se mu zalily červení.

,,Tak pojď ke mně a..." JR se zajíkl. A co? Horlivě přemýšlel, aby si to Ren špatně nepřebral. Ještě to tak, aby utekl a on ho znovu hledal. Ne, ne, ne, bylo třeba se vzchopit. Pokusil se o milý úsměv, docela se mu to i podařilo, a bez ohledu na to, že ho blonďáček spatří v slzách, rozpřáhl náruč s pokračováním oné věty: ,,A dokaž mi to."

Chvíli na něj koukal. Jeho obličejík vypadal zamyšleně, zdálo se, že přemýšlí o tom, zda se starší jen nebaví na jeho účet. Dle následujících činů zřejmě usoudil, že ne; vysoukal se ze svého úkrytu, vyskočil na postel a do náruče se mu vrhl. Packy obmotal kolem jeho pasu, hlavičku mu položil na rameno a zavřel očka. ,,Saranghaeyo..."

,,To zní... tak krásně..." špitl tmavovlásek dojatě. ,,Jak se to stalo?" Dost ho zajímalo, co se stalo, že se do něj Ren zamiloval. A hlavně, kdy si to uvědomil.

,,Já... Nevím. Dnes... Když jsi byl dnes pryč, došlo mi to," vysoukal ze sebe Rennie. ,,Saranghaeyo... Aishiteru... I love you..."

Jonghyun na to nic neříkal, pouze ho něžně objímal. Nebylo tomu tak, že by ho to netěšilo, on byl doopravdy nadšen, ale z větší části mu to dělalo starosti. Měl s Renem zvláštní pouto, pravda, ale že by to byla láska? V Kimově případě spíše ne.

O tom samozřejmě Ren nevěděl a nikdy se to nedozví. Neskutečně by ho to zranilo. Počáteční ránu zasadili GD s Aronem, tahle od Jonghyuna by ho už opravdu zabila. Byl křehký, nesmělo se s ním zacházet příliš krutě.

Jonghyun to příliš dobře věděl, proto s ním jednal v rukavičkách jako se skleněnou panenkou. Obkroužil dlaněmi jeho pas, přejel přes jeho prsa až ke krku, od nějž postupoval výš, dokud do rukou nesevřel jeho tvář. Vyčítal si všechno, co plánoval říci, protože věděl, že i to Renovi ublíží. Naposledy se nadechl, než sklonil hlavu a jal se líčit. ,,Tohle... mě neskutečně překvapilo, ale v dobrém slova smyslu. Cítím, že je krásné být milován, ale také je to velká... zodpovědnost. Všechno má svůj čas a to platí i o našem vztahu. Já... zatím nejsem si tak jistý, abych byl schopen ti dát více než bratrskou lásku... trochu nadstandartní bratrskou lásku. Vidím tě jako nádherný kousek porcelánu, o který má každý zájem a pouze jeden ho může mít, ale zároveň mě svírá stuha strachu, že bych se mohl stát kladivem, které tu nádheru zničí."

Drobné kamínky diamantů se zatřpytily v koutchích očích mladšího oči. Své místo neopustily, nepohnuly se o jediný milimetr. Zahnal je mrkáním, s největší pravděpodobností se mu zachytily na řasách. Jonghyun mluvil něžně, tiše, jeho slova byla vstřícná, i tak mladšího zranila. V porcelánu se objevily první praskliny. ,,Já... To chápu..."

V tu chvíli, kdy se Jonghyun nadechoval, aby mu to mohl nějak jinak vysvětlit, se otevřely dveře dokořán. Celý zadýchaný v nich stál Taemin. Když ty dva spatřil, tak strašně se mu ulevilo, že klesl na kolena a začal vzývat nebesa. ,,I found ya!"

Jeho nadšení přešlo, když si všiml Renova výrazu. V očích se mu rozhořely ohně, s nimiž blondýnka z Hyuna sundal a rudovláska odtáhl na chodbu. ,,Doufám, žes ho neodmítl..."

,,Já... neodmítl, ale... také jsem mu nedokázal zcela vyhovět..." přiznal se zcela upřímně Jonghyun a stejně jako předtím upřel svůj zrak dolů. Na zemi muselo být něco velice zajímavého.

,,Dívej se mi do očích. když s tebou mluvím!" Taemin zněl dost naštvaně, vyřazovala z něj rudo-černá aura, zahalovala jeho jindy andělskou existenci do temného závoje. ,,Měl... Jsi mu říct to samé... I když by to nebyla pravda. Ublížil bys mu tak mnohem míň!" mluvil tiše, jeho hlas zněl chladně a naštvaně, připomínal ostří meče.

,,Lži... neléčí..." procedil mezi zuby Jonghyun, svíraje pěsti. Jen tak tak se držel, aby po něm nevyjel. Nikdo po něm nemohl chtít, aby lhal. Přesně proto Hyunovi dlouho nevydržel žádný vztah, nikdo nebyl schopen přijmout pravdu.

,,Ale pravda někdy bolí víc. Copak to nechápeš? Ten naivní kluk ti dal své srdce, jsi dost možná jeho první láska..." zavřel oči. Nechtěl se na něj dívat. ,,A co uděláš ty? Radši mu ublížíš, než abys řekl ta dvě slova a dal mu pocit štěstí!"

,,Nemůžu sakra za to, že jsou mé city trochu rozdílné od těch jeho!" JR to nevydržel, jeho nervy praskly. To, že je Ren celou dobu slyší, mu nějak nedošlo. ,,To si jako myslíš, že bych mu měl narovinu říct, že mě přitahuje? Já si zatraceně nejsem ničím jistej! Vztahy nejsou zařízený po pár dnech a to, že se mi líbí po fyzické stránce, neznamená, že bych mu měl motat hlavu jen proto, aby se se mnou vychrápal! Nemyslíš si, že by ho zničilo to, kdybych se s ním prostě vyspal jen tak a pak mu řekl, že vztah s ním nechci, protože si nejsem jistej tím, jestli to, co cítím, je ta láska, o které každý básní?" Docházel mu dech, ale i tak se překonal a pokračoval dál. ,,Ty to moc dobře víš, Taemine! Ty moc dobře víš, jaký jsem. Jak o mně každý tvrdí, že nedokážu milovat. A když bych nedokázal milovat, jak bych o tom mohl lhát? Lepší krutá pravda než milosrdná lež!"

Taemin se rozehnal, pěstí se zastavil kus od jeho obličeje. Nedokázal pokračovat. Nedokázal ho udeřit. Místo toho ho nemilosrdně uvěznil u zdi, většinou svého těla se ho dotýkal. Naklonil se k jeho uchu; jeho hlas zněl jinak, byl nakřáplý a zoufalý. ,,A vážně tomu věříš? Znám tě už tři roky... Vím, že je to lež. A myslím, že v hloubi duše to víš i ty sám... Jen si to nechceš přiznat. Tak vezmi rozum do hrsti, než se stane něco, co už nepůjde vrátit a ty budeš navždy litovat..." Odtáhl se, oči mu potemněly, život se z nich vytratil. Jediné tělo bez duše. ,,Lepší krutá pravda než mi milosrdná lež. To jsem si kdysi říkal taky. A jak můj vztah s G-Dragonem dopadl. Jak jsem dopadl já. Kdybych tehdy volil jinak... Nikdy by nevzniklo tolik zla..."

JR zůstal stát jak opařený. Na Minnieho slovech opravdu něco bylo, ale on to viděl jinak. Neodkázal Renovi lhát, i když viděl, že mu to ubližuje. Než se zde druhý tmavovlásek objevil, chtěl s ním o tom ještě promluvit. Teď mu bylo akorát do pláče, což skryl za jednoduchou lhostejnou masku.

,,Půjdu... Odčiním vše, co jsem spáchal..." vydal ze sebe ještě tmavovlásek, než se otočil a pomalými kroky sešel ze schodů. Kdyby zrychlil, pravděpodobně by zakopl a zlomil si vas. Za to všechno, co se Renovi děje, může on. Nikdo jiný.

Jonghyun se ledabyle sesunul po zdi k zemi. Nevěděl,co teď bude dělat. Ren všechno slyšel, křičel na to dost. Jak se teď má chovat?Bylo to těžké. Přitáhl si kolena k tělu a o ně opřel ztrápenou hlavu, celý sechvěl. Proč se to muselo tak zvrtnout?