Mezitím, kavárna

Aron si povzdechl. Jeho oblíbená kavárna byla narvaná k prasknutí, téměř praskala ve švech. Jediné volné místo bylo to, co se uvolnilo po Jonghyunovi. Problém byl v tom, že tam stále seděl ten jeho kamarád.

Minhyun byl docela nadšen, že JR ještě nestihl sníst svůj dortík, takže si na něm mohl pochutnat sám, když už to bude platit on. Arona si zatím vůbec nevšiml a byl za to rád. Pohled na něj by mu nejspíš jen zhoršil náladu.

Tmavovlásek se nakonec odhodlal, neměl na vybranou. Přistoupil ke staršímu a poklepal mu ma rameno. ,,Uhm, promiň, můžu si přisednout?" Min k němu vzhlédl a změřil si ho pohledem. Zamračil se. ,,Copak nevidíš, že mám právě rande s dortem a ty mě rušíš v intimní chvíli?"

Aron chvilku přemýšlel, až nakonec vsadil na to, že si ho získá vtipem: ,,A mohu se k vám připojit? Dokážu být skvělá partie." Vtipkování mu vždycky šlo, za to ho obdivoval i G-Dragon.

,,Ne. Můj dort nemá rád cizí lidi." Min o jeho přítomnost vážně nestál. Moc dobře věděl, s kým kuje pikle. GDho vážně nesnášel, byl jednou z jeho a Taeminových obětí. Druhému už odpustil.

,,Ale noták." Aron se i přes jeho jasné odmítnutí posadil a opřel se lokty o stůl. Hlavu si složil do dlaní a udělal ten nejroztomilejší kukuč, který dokázal. ,,Panu Asexuálovi přeci nebude vadit, když se k němu posadím, že ne?"

Min protočil očima. ,,Bože, mluvím s tebou pár minut a už vidím, jak neuvěřitelně otravný jsi," povzdechl si. ,,Sedej. Ale kupuješ mi dort."

,,Nemám problém," pokrčil Aron rameny a vítězně se pousmál. Za to, že mu bude platiti, Minhyun později zaplatí. Aron v něm totiž již od prvního pohledu našel zalíbení. Ta lákavá nedostupnost... cítil nutkání si ho podrobit.

To by pro něj mohl být vážně tvrdý oříšek, starší byl skoro jako z kamene. Nikoho k sobě nepustil, v nikoho nevkládal zájem. Vztahy, sex, to všechno šlo mimo něj. On se radši za deštivého dne posadil do křesla s knížkou, hrnečkem kávy a tabulkou čokolády. Ano, to byl jeho styl. A měnit neplánoval.

Mezi davem lidí se k nim připletla servírka, u níž si oba tmavovláskové objednali nějakou tu dobrotu. Minhyun další dort, Aron zmrzlinový pohár a karamelové latte. Byla to opravdová náhoda, měl v oblibě stejnou kávu jako Minhyun.

Ten se usilovně snažil nevšímat si ho, výhradní pozornost se rozhodl věnovat sladkosti. Když se mu poštěstí, možná dostane ještě něco dalšího. Samozřejmě, peníze měl, ale proč utrácet, když to může mít zadarmo?

,,Chutná?" dotazoval se ho Aron v podobné póze, do jaké se usadil již prvně. Tentokrát však jednou rukou držel lžičku a jednu po druhé si ji vsouval do úst. Pokaždé na ni zmizel kousek ovoce, šlehačka nebo samotná zmrzlina.

Hnědovlásek přikývl, natáhl se a lžičku mu ukradl. Nabral si trochu jeho zmrzliny a vložil si ji do úst. Jakmile zmrzlinu snědl, ušklíbl se a lžičku mu vrátil. ,,Dobrý výběr."

,,Čorko," otituloval jeho čin Aron a věnoval mu křivý úsměv. ,,Hádám, že ti chutná, co?" Nabral na lžičku další trošku a zašermoval s ní jeho směrem. ,,Tak co, chtěl bys ještě?"

Min neodpověděl, místo toho po lžičce chňapl, chytil ji mezi dva prsty a nasměroval si ji do pusy. Bylo mu jedno, jak divně to zřejmě vypadá.

Aron ji stále držel a na poslední chvíli, kdy tu dobrotu Minhyun skoro zblajznul, lžičkou cukl dozadu. Docílil přesně toho, čeho chtěl, a Minhyun mu v tom pomohl, aniž by si toho byl vědom. Aronovi totiž stačilo se jen trochu přes stůl naklonit a místo zmrzliny Minhyun dostal sladký polibek na rty.

To bylo něco, co nečekal a vůbec se mu to nelíbilo. Odtáhl se, mírně se oklepal a na Arona se naštvaně zamračil.

,,Šikulka," pochválil ho Aron a upřímně se zasmál. Natáhl k němu tu lžičku. ,,Za úspěšný první krok dostaneš odměnu. Ber nebo nech."

Tmavovlásek si ho podezíravě prohlížel. Nehodlal riskovat další takové nepříjemné překvapení, proto odmítl a vrátil se ke svému dortíku.

Druhý pokrčil rameny a zmrzlinu poslal na cestu do svého žaludku. Podobně na tom skončil zbytek jeho poháru, ze kterého si už Minhyun ani jednou nevzal.

To bylo Minovi celkem líto, ale, co nadělal. Jakmile oba dojedli, zvedl se a mírně se pousmál. ,,Budu muset jít. Děkuju za dort... Nechceš svézt?"

Aron na něj v tu chvíli zíral jako Němci na orloj. Cože to řekl? Opravdu se ho zeptal, jestli nechce svézt? Odevzdal servírce poslední peníze za útratu a zvedl se, přičemž došel až k mladšímu. Ten sebou pěkně cuknul, když mu tamvovlásek položil ruku na čelo s otázkou: ,,Nejsi nemocnej?"

,,Ne, citím se dobře," ujistil ho druhý. ,,A nesahej na mě, prosím. Nemám to rád," odvrátil se a aniž by počkal, zamířil ven z budovy ke svému milovnému autu. O Arona se nestaral; pokud bude chtít, přijde.

Ten málem zakopl, když se ho snažil dohnat. Šel na něj až moc rychle, skoro ho ztratil. ,,Hej! Počkej přeci!" Minhyun musel být velice zahloubán do svých myšlenek, když bez váhání vstoupil do silnice, na jejíž druhé straně měl zaparkovaného svého mazlíka. ,,TY IDIOTE!!" zakřičel Aron, běžel tak rychle jako ještě nikdy. Jen tak tak se mu podařilo mladšího strhnout s sebou a zachránit mu život. Málem ho přejelo auto a on by si toho ani nevšiml.

Dopad na zem byl tvrdý, zvlášť pro Mina, na němž přistál jeho zachránce. Několikrát překvapeně zamrkal, v očích se mu značilo zmatení a šok. Co se to právě stalo...?

Po chvíli přemýšlení mu to došlo. Nejradši by si nafackoval. Jak mohl být tak nepozorný? Vždyť téměř pohlédl smrti do očí. A Aron... ho před ní zachránil.

,,No kurva," zahučel zmiňovaný a svalil se z něj vedle na chladný chodník. Sotva popadal dech, trochu se mu motala hlava. ,,Tak tohle... bude hodně drahý. To si vyberu i s úrokama."

,,Proč...? Proč jsi to udělal...?" obrátil se na něj tmavovlásek zmateně. ,,Jaký jsi měl důvod k tomu, abys mě zachránil?"

,,Nechám snad chcípnout někoho, kdo skočí pod auto přímo přede mnou?" zavrčel Aron. Pomalu se zvedl, musel se u toho opřít o zábradlí vedle, protože by se jinak zamotal a spadl znovu. Možná to bylo náhlým adrenalinem nebo šokem z toho, že na něj dolehlo, co to, proboha, udělal.

,,Neskákal jsem," namítl druhý, takový šílenec ještě nebyl. Nebo si to o něm snad Aron myslí? Radši to ani nechtěl vědět. Opatrně se zvedl do sedu. ,,Děkuju..."

,,Taky máš zač, au," zaskučel Aron a zavrtěl hlavou. Nesmí na to myslet, nesmí na to myslet. ,,No... jsi celej?" Něco uvnitř něj se něco vyloženě dožadovalo odpovědi na tuto otázku, protože doufalo, že bude kladná. Co když Minhyunovi něco je?

,,Jsem v pořádku," uklidnil ho, ,,Mám kosti snad z kamene. Snad nikdy se mi nic nezlomilo," zasmál se a zvedl se. ,,Chápu, že jsem tvou důvěru jako řidič jistě ztratil, ale, chceš teda odvézt?"

,,To si piš, že chci. Kde máš to svoje autíčko?" Aron zkoumal pohledem všechna vozidla v blízkém okolí, aby našel to jeho, i když nevěděl, jak vypadá. ,,Docela bychom mohli pohnout, pokud sebou tady nemám fláknout."

,,Dobře, pojď se mnou," vybídl ho, oprášil si kalhoty a chytl ho za ruku. Tentokrát se pořádně rozhlédl, než vstoupil na silnici a rychle ji i s ním přešel až ke svému mazlíkovi.

,,Ty ho máš na druhý straně?!" vyjekl zděšeně Aron a zůstal stát jako solný sloup. Zíral na to auto, které mu Min ukázal, ale ještě víc mimo byl z toho, jak ho tmavovlásek drží. Ne, že by mu to vadilo. ,,Skočils do silnice a auto máš hned tady? Jsi blbej nebo jo?!"

,,Ehhhhhhhhhhhh..." nervózně se podrbal na hlavě. Takové nehody se mu občas - no dobře, víc než jen občas -, stávaly. Prostě a jednoduše se ztratil v myšlenkách a nevnímal okolní svět.

,,Blbe..." zaskuhral Aron a praštil se dlaní do čela. Pěkně to plesklo. ,,Ty jsi fakt kus debila. Otevři mi dveře, ať můžu nasednout..."

,,Okay." Minhyun mu opravdu otevřel dveře spolujezdce a sám usedl za volant. Nikoho jiného by tam nepustil, ještě by mu jeho miláčka někdo jiný naboural. To by nepřežil.

,,A jeď někam, kamkoliv... domů teď fakt nechci," oznámil mu Aron a připoutal se. To, jak se mladší vrhl do silnice, mu nahánělo strach, trochu se té jízdy bál. No, ale co se dalo dělat. Pevně se usadil a zaposlouchal se do zvuku předoucího motoru, než se auto rozjelo.

,,Tak to hádám, že budeme muset jet ke mně," konstatoval Min. Za normálních okolností by si ho do domu nezatáhl, ale oproti záchraně života to byla malá protislužba.

Starší pokrčil rameny, neměl nic proti. Docela dost se mu točila hlava, takže mu na tom nijak extra nezáleželo. Koukal dopředu, koukal, koukal... a pomalu se propadl do tmy konejšivého spánku.

Cesta netrvala dlouho. Pozornost věnoval řízení, soustředil se a pohled upíral jen na silnici. Nevšiml si toho, že druhý usnul. Proto se, když zastavil, docela vylekal. Sundal si pás, ohlédl se dozadu a strnul. ,,Hej, jsi v pořádku?"

,,Huh? Ještě pět minut..." zabručel Aron ze spánku a pokusil se přetočit na bok, zády k Minhyunovi. Přitáhl si trochu nohy k tělu, protože mu i přes pokojovou teplotu uvnitř vozidla byla zima. Asi něco chytil od GDho.

,,Nene, pěkně dostaneš," nevzdával se. Aron nespokojeně zamručel a něco nesrozumitelně zamumlal. Povzdechl si, vystoupil a auto obešel. Otevřel dveře a aniž by nad tím přemýšlel, vzal ho do náruče. ,,Ani tě neznám a už si tě v náručí tahám do baráku. Co to má být? Za tohle pro mě vykoupíš celou cukrárnu."

,,Nooo..." zívl starší, přičemž se k němu vděčně přitulil, ,,třeba i jo, ale to budeš pak moc tlustej..." dobíral si ho. Sám měl sladké rád, ale neliboval si v něm evidentně tak moc jako Min.

,,Nebudu." Mladší o tom byl silně přesvědčen, mohl jíst jak chtěl a nikdy nepřibral ani gram. Mnohým to nešlo do hlavy, on se důvodem nezaobíral, prostě si žil, jak chtěl.

,,To se mi pak ale nebudeš líbit tak jako teď," ušklíbl se Aron a sevřel v pěst kus Minhyunova trička. Hlavu si opřel o jeho rameno. ,,Chce se mi spát..."

Minhyun poznamenal něco v tom smyslu, že pokud je to tak, měl by dortů jíst mnohem víc. ,,Faaajn..." povzdechl si Min. ,,Půjčím ti svou postel."

,,A budeš mi dělat osobní topení?" zapředl Aron, tato představa se mu velice zamlouvala. ,,Asi to nevíš, ale jsem opravdová mazlivka a jeden se se mnou nikdy nenudí~"

,,Ne," odmítl, nepotřeboval, aby se po něm někdo sápal. ,,Mazlit se můžeš s mým polštářem, pokud ti to udělá radost."

,,Ale ten nebude tak hřát," namítl starší. Když dorazili před domovní dveře, chtě nechtě z Mina slezl a urovnal si všechny přetočené kusy oblečení. Zvláště pak pomotané kalhoty. ,,Já chci tebe, Mine. Jsi asexuál, tak bys s tím neměl mít problém, ne?"

,,Já bych s tím problém neměl, když mi slíbíš, že se na mě nebudeš lepit," zauvažoval nad tím Minhyun. Věděl, že má starší pravdu, ale prostě se vzhledem k jeho narážkám necítil v bezpečí.

,,No... můžu je jen omezit, vymítit je nedokážu," přiznal barvu Aron a přiblble se usmál. To byl celý on. Nechal nejdříve pána domu, aby vstoupil dovnitř, a poté ho následoval.

,,Tak fajn," souhlasil nakonec po dlouhém uvažování, zřejmě ho to nezabije. ,,Ale pokud budeš dělat něco, co se mi nebude líbit, bez milosti letíš na zem."

,,Dóbře." Starší ho obdařil svým vypočítavě-úlisným úsměvem a urovnal své boty stranou. Při zvednutí se měl krátkou chvilku možnost vidět Minovo pozadí, které takto v kalhotách vypadalo opravdu výstavně.

Ještě líp by určitě vypadalo bez nich, na to by ale Min bohužel nepřistoupil. ,,Chceš čaj, nebo tak něco?" staral se tmavovlásek. Ne, že by byl z jeho návštěvy nadšený, ale byla to slušnost.

,,Stačí sklenice vody, děkuju. Můžu si tu dojít na záchod?" Ihned po odpovědi následovala otázka, pro Arona naprosto typické. ,,Myslím, že bys mi mohl ukázat koupelnu. Ty já rád."

,,Ty seš blázen," povzdechl si tmavovlásek. Co je sakra na koupelnách tak fascinujícího? Nikdy si ničeho nevšiml. I přes nepochopení ale vykročil směrem do druhého patra. Dům měl sám pro sebe, jeho rodiče byli dost bohatí a žili na druhé straně země.

,,Jo jo, blázen do koupelen. Tam se dá totiž dělat tolik věcí... společné koupele jsou to nejkrásnější. Hezky s vínem a svíčkami." Zasnil se a před očima se mu objevil obraz toho, jak takhle posledně trávil večer. Sám, ale veselý. Občas se s někým zapletl, ale vážný vztah neměl ještě ani jednou.

Jak by taky mohl, to, že se tahal s GDm mu všechny naděje vzalo. Ale na druhou stranu, mělo to své výhody. Tak pěkně, jako dnes si už dlouho s nikým neužil. Nezáleželo mu na tom, že Minkimu ublížil.

Minhyun ho dovedl až do koupelny. I on sám miloval koupele s velkým množstvím pěny, prozradit mu to nehodlal.

,,Máš vanu... to je hezké, máš u mě malé, bezvýznamné plus," ohodnotil to vtipem Aron a vplul hlouběji do místnosti. Dále byly ještě jedny dveře, za nimiž, jak usoudil a nemýlil se, se nacházela toaleta. Bez zeptání vlezl dovnitř a zamkl se.

Nad jeho chovánín jen zakroutil hlavou a odebral se do kuchyně. Napustil sklenici vody, přesně, jak si Aron přál a pro sebe ohřál trochu mléka.

Jakmile Aron vykonal, co potřeboval, umyl si ruce a vydal se ho hledat. Prošmejdil snad celý byt, dokonce narazil i na manželskou postel s hezkým černo-bílým povlečením, kam se mu chtělo skočit po hlavě. Ale Minhyun nikde.

,,Kde ten blbec je?" Mladší ho shodou okolností také hledal, zřejmě se museli někde minout. Nenašel ho v kuchyni ani na chodbě, obýváku, koupelně či studovně, vydal se tedy do ložnice.

Tam se Aron po dlouhém hledání nešťastně svalil a mlátil hlavou do měkkého polštáře. Jak mohl ztratit člověka? Navíc v jeho vlastmím domě! Bože, byl takový idiot.

Ano, s tím Min rád a velmi ochotně souhlasil a v ideálním případě mu to ještě párkrát zopakoval. ,,Tak tady jsi," ozval se, když se mu konečně podařilo ho najít.

,,Můžu říct to samý!" opáčil ostře Aron a vyšvihl se prudce do sedu. ,,Kdes byl?! Tys mě tu nechal samotného běhat po baráku a hledat tě, bál jsem se o tebe! Co kdyby tě přejelo další auto? A já nebyl poblíž? Pomyslel si na to vůbec?!"

,,Auto? V domě?" povytáhl Min obočí. Tohle absolutně nedávalo smysl. ,,Promiň, byl jsem pro tu vodu," poukázal na skleničku ve své ruce. Proč se mu vlastně omlouvá...? Správně by se měl urazit.

,,Oh..." Tohle Arona umlčelo. Koukal střídavě na něj a na onu skleničku, než se rozhodl sebou pohnout. Spustil nohy z postele, postavil se a pomalým krokem - stále se mu motala hlava - došel až k Minhyunovi. Netušil, že něco podobného kdy ucítí, ale jeho srdce obklopovala nervozita.

Tmavovlásek povytáhl obočí a nápoj mu podal. Sám už mléko vypil, rád by se teď pěkně natáhl do postýlky. Učit se nehodlal, beztak zítra z ničeho nepsal. Nehodlal si dál kazit den.

Starší tmavovlásek byl onou sklenicí potěšen, brzy ji však odložil. Místo toho, aby si zalezl zpět do pelechu, udělal krok k Minhyunovi a v mžiku ho políbil ze strany na čelist. O víc se nepokusil. Skoro jako zblázněná školačka potom odběhl a skočil do postele.

,,Varuju tě... Ještě jednou a z té postele letíš," pohrozil mu druhý. Bylo mu to celkem nepříjemné, na podobné chování nebyl od nikoho zvyklý.

,,To bylo poděkování," ohradil se dotčeně Aron. Věděl, že je Minhyun asexuál, ale to mu to vadilo tak moc? I to, že se vyhnul přímému střetu jejich rtů a místo toho mu vyjádřil svou vděčnost obyčejnou pusou? Z trucu se k němu posadil zády.

Minhyun se zarazil, překvapeně zamrkal. Byl zmatený. Vsugeroval si myšlenku, že na něj Aron něco zkouší. To byla pravda, ale zároveň cítil, že mu tím ukřivdil. ,,Uhmm... Promiň..."

,,Hmmm..." zamručel druhý. Dost ho jeho reakce urazila. Prostě se snažil svým způsobem být milý či mu udělat radost a jemu se to ještě nelíbí. To prostě bylo ošklivé.

Minhyun si povzdechl. Teď zase bude mít špatný pocit a výčitky svědomí. ,,Slyšíš? Omlouvám se..." flákl sebou na postel a z čistého rozmaru ho stáhl k sobě.

Starší se kupodivu nechal, nevzdoroval mu a naopak se k němu více přitiskl. Stále se mu dělalo více a více černo před očima. Nejspíš za to, mohla ta nehoda, ale vše se mu motalo, dokonce i jeho city a vnitřní rovnováha se zbláznila. Začínal mít strach,

,,Jsi v pořádku?" zeptal se Minhyun starostlivě. Nesedělo mu, že je druhý tak unavený a neakční. Dělalo mu to starost.

Starší si povzdechl a zavrtal svou tvář do jeho hrudníku. Váhal. Váhal, jestli mu to říct nebo ne. ,,Já... je to složitý a... nechci tě otravovat, protože se zdáš být docela fajn..."

,,Sakra, když už jsem si tě dotáhl až do domu a dělám ti topení, mohl bys mi to říct," snažil se ho Min přesvědčit, chtěl mu pomoct.

Aron posunul hlavu výš, až byl v úrovni jeho očí, s nimiž navázal oční kontakt. Pohledem těkal mezi jimi, nedokázal se rozhoupat k tomu, co mu chtěl říct. Potřeboval několik hlubokých nádechů. ,,Nechci domů, protože... mě otec bije..."

,,To... To..." Minhyun zaváhal, nevěděl, co by měl říct. Nenapadlo ho, že i takový rváč jako Aron může mít trápení. ,,To jé mi líto. Můžu ti nějak pomoct?"

Aron musel využít příležitosti, která se mu naskytla. V důsledku myšlenky na otce se celý rozklepal, rukou křečovitě sevřel jeho tričko. ,,Mohl bych... tu jeden den přespat...? Dnes mám opravdu divný den a přijít tam nemocný... nechci ani pomyslet..."

,,Chápu," přikývl Min a zadíval se na něj. ,,Nevěřím, že to říkám, ale můžeš tu přespat na tak dlouho, jak budeš chtít nebo potřebovat." Vždy byl dobrák, pomohl skoro každému. A Aron mu vlastně nikdy.neublížil.

,,Dě-děkuju," vykoktal Aron překvapeně. Nečekal, že by mu to ta snadno dovolil. Uvnitř ho to zahřálo. ,,Opravdu díky..."

,,Nemáš zač," pousmál se Min, jeho přístup už nebyl tak nepřátelský. Moc dobře věděl, jaké to je. Sám si své prožil s GDm. ,,Rád ti pomůžu."

Aron se zmohl jen na přikývnutí, bral to na vědomí. Zesrdce mu spadly Himaláje, jak se mu ulevilo. Od mladšího se odtáhl a stáhl ksobě do objetí jeden z jeho polštářů, jak původně Minhyun chtěl. Nehodlal mu ještě přitěžovat, když ho tady nechává přes noc.