O týden později

,,Můžu jít s tebou do školy, Hyunnie-oppa?" zeptal se chlapec a na staršího roztomile zamrkal. Očka mu zářila, těšil se, že konečně po tak dlouhé době vypadne z domu. A uvidí Minnieho!

,,No, proč ne. Minhyun má ještě místo v autě, tak můžeš jezdit s námi," pokrčil rameny Jonghyun a napil se své oblíbené ranní kávy. ,,Bude tu tak za půl hodiny," konstatoval po shlédnutí nástěnných hodin. ,,Ale myslíš, že to bude v pořádku? Jak se cítíš?"

,,Je mi dobře, díky tomu, že se o mě tak hezky staráš. Doma už se ale nudím, chtěl bych jít do školy. Navíc, možná už nám dá matka pokoj," usmál se mladší a uždibl další kousek ze své čokolády.

,,Tobě po tom bude blbě," upozornil ho JR a jeho uraženého pohledu se pousmál. ,,A hejbni. Ještě se musíš převléknout z toho božího pyžama a já si potřebuju skočit do koupeny." Jakmile to řekl, vypil poslední lok a zvedl se. ,,Sejdeme se v koupelce." A odešel.

Rennie spapal ještě půlku čokolády, než se taktéž zvedl a uklidil po nich nádobí. Docupital až k sobě do pokoje, kde se svlékl a zcela nahý se vydal ke skříni. Zběžným pohledem přelétl úhledně složené oblečení ve své skříni a zděsil se. Rozběhl se do koupelny a zezadu skočil po Hyunniem. ,,Bráško! Skříň mi sežrala růžové trenýrky!"

,,AAAAAAAA!" vyjekl JR a kvůli jeho váze se skácel k zemi. Ren tak ležel na něm a snažil se vzpamatoval z nečekaného pádu. ,,Rene! Ty blbko! Koukej ze mě slézt! Nebo tě svléknu a hodím do vany!" vyhrožoval mu.

,,Ale já už žádné oblečení nemám," namítl Ren a upřel nechápavý pohled do jeho zad. Zamyšleně si skousl ret. Sedí na něm. Nahý. Měl by situace využít?

,,E-eh?!" vydechl Jonghyun šokovaně, v tu chvíli všechnu svou snahu o otočení se a shození ho ze sebe ukončil. ,,Co-cože? Jak jako že na sobě nic nemáš?! Jsi jako na-nahý?" koktal stále tišším hlasem.

,,Hmm..." Ren své tělo ještě jednou sjel pohledem, aby to zkontroloval. ,,Jop, jsem..."

Usmál se. Byl si jistý tím, že je Jonghyunnie rudý jako rajče.

,,E-eeeeeeeh..." zasténal starší a i nadále ležel na podlaze, zatímco na něm blonďáček seděl. ,,Mohl bys ze mě slézt... a zabalit se alespoň do ručníku? Cítím se dost... trapně... a nechci, aby sis myslel, že tě chci očumovat, i když jistě máš hezké tělo..."

,,Ale mě to nevadí," namítl Ren, slezl z něj a rozhodl se, že uskuteční svůj ďábelský plán. Došel až k věšáku s ručníky, ten svůj si vzal a dělal, že ho přehazuje přes sebe, ve skutečnosti ho ale dával zpátky. Zcela nahý pak dotlapkal zpátky a posadil se na zem. ,,Můžeš."

,,Díky," poděkoval mu starší a pomalu se otočil. Otáčel se zády k němu, takže fakt, že na sobě stále nemá oblečení. Jakmile se posadil, překryl si obličej dlaněmi a podrbal se, protože se praštil. ,,Trdloooo."

Minki využil situace. Chytl ho za tlapičky a vytáhl do sedu, sám se mu pak uvelebil na klíně. Měl dneska hravou náladu. A když byl v ní, rád zlobil, provokoval a sváděl.

,,Re-Rene?" škytl Jonghyun a ruce spustil. Nevědomky je položil na jeho stehna, to už mu ale bylo jasné, v jaké situaci se nachází. ,,Ne..." Oči měl otevřené, ale hleděl pouze do Renových čokoládových studánek. ,,Prosím, řekni mi, že to, co se právě děje, není opravdové."

Renovy oči posmutněly, úsměv z tváře vymizel. ,,Ty... Nelíbí se ti to?" zeptal se bojácně. Měl pocit... že Jonghyun...

,,Ne, ne, ne, ne, ne," zavrtěl hlavou Jonghyun hlavou a svou rukou sjel na jeho boky. Teď opravdu nebylo vhodné, aby se Ren zvednul. ,,Rene... líbíš se mi... přiznávám to..." Na moment si skousl ret, aby se vůbec dokopal k pokračování. ,,Prostě jen na to jdeš moc rychle... líbí se mi to... ale chtělo by to trochu zpomalit... podobné věci jsem ještě s klukem nezažil..."

Minkiho z něj malém spadl. Srdce mu udělalo v hrudi několik přemetů, mozek se zřejmě rozhodl, že si udělá dovolenou ve světě plném fluffy růžových jednorožců. Po tomto Jonghyunově přiznání nedokázal myslet a prozradil něco, co nikdy nechtěl.

,,Já taky ne... Ani s holkou..."

,,E-eeeh..." protáhl Jonghyun a odvrátil hlavu stranou. Tváře mu rapidně zrudly. ,,Jako... já s holkama už spal... ale s klukem nikdy. A... to, co mi říkáš, mě překvapuje, protože když děláš tohle všechno... myslel jsem..."

,,Žádná holka se mnou nevydržela víc, než pár týdnů. A... S klukem jsem ještě nechodil," přiznal Ren barvu. Tvářičky mu taky zrudly, jeho tupému mozku konečně došlo, co to vlastně dělá a co všechno řekl.

,,A-ale... svádíš mě... a celkově... jsi v tom tak dobrý... to opravdu nemáš žádné praktické zkušenosti...?" vyptával se ho i nadále JR, přičemž přejel přes Renovy boky na jeho zadeček. Díval se stranou, tváře rudé, nemohl se na něj jen tak dívat. ,,Tvé tělo... je pro mě jako magnet... a já nevím, proč mě to k tobě tolik táhne..."

,,Nemám," potvrdil Rennie a sám zčervenal, když si plně uvědomil všechny Jonghyunovy doteky. ,,O-Opravdu?" zeptal se nesměle a naotočil si jeho hlavu tak, aby se mu mohl dívat do očín

,,Ano," hlesl Jonghyun a očka pomalu zavřel. Zhluboka se nadechl. ,,Beztak... mohl bys ze mě slézt? Nechci tě očumovat... a navíc tu bude brzy Minhyun... a... no..."

Ren nešťastně ohrnul ret. ,,Když... Ta skříň mi sežrala růžové trenýrky pro štěstí," zafrkal nespokojeně.

,,Tak spolu o víkendu vyrazíme na nákup, co ty na to?" navrhl mu s úsměvem starší a oči pro jistotu otevřel. ,,Ale ještě mám jeden dotaz... jak se z tebe mohl stát homoušek, když nemáš žádné zkušenosti...?"

,,Protože holky jsou zlé," zamračil se Rennie a založil si ruce na hrudi. Vypadal tak neskutečně roztomile, aniž by si to uvědomoval.

,,Ale... stejně... musel si alespoň něco číst nebo tak... ne? Abys věděl, jak na kluky..." zvažoval JR a brouzdal pohledem po jeho tváři. Stále nevycházel z úžasu, že ta osůbka přímo před ním je kluk a ne dívka. Jeho smysly tomu nedokázaly uvěřit, ačkoliv mu hlava jasně říkala, ať se od něj drží dál.

,,Ne... Něco málo mi řekl Taeminnie, ale jinak..." Zbytek věty nechal Minki vyznít do ztracena, ať si konec domyslí starší sám. Usoudil, že už by ho neměl dál trápit, proto se zvedl a zabalil do obrovské osušky s Mickey mousem. Ano, byla dárkem od Taemina.

Jonghyun byl v tu ránu na nohou a tentokrát byl on tím, kdo ho zezadu objal. Přitáhl si ho k sobě, pěkně tělo na tělo, přičemž prsty vklouzl za lem jeho osušky. Rty se otřel o jeho ušní boltec, přičemž vábivě zašeptal: ,,Minhyun může chvilku počkat... chtěl bys ode mě něco...?" Zdál se jako úplně jiný člověk, ale v dobrém slova smyslu.

,,H-H-Hee?" mladší chlapec byl náhlou změnou situace neuvěřitelně zaskočen, nedokázal ze sebe vyloudit jedinou hlásku. Takové překvapení vážně nečekal, ale až moc dobře si byl vědom toho, co Jonghyun dělá. Jednal zcela instinktivně, bez rozmyslu. Zvrátil hlavu dozadu a svými rty se otřel o jeho. Dal tak najevo, co by rád.

Jonghyun se uculil a zlobivě skousl jeho spodní ret. Absolutně neměl páru, co to do něj vjelo, ale docela se mu to líbilo. Ručník kolem Renova pasu povolil natolik, že se o několik vteřin později válel na zemi u jejich nohou.

Dost tím mladšího vyjukal, což bylo patrné z toho, jakým zmateným pohledem se na něj díval. V očích měl vepsanou jasnou otázku, odpovědi se dožadoval.

,,Asi jsem zbláznil," zamumlal Kim mezi letmými doteky jejich rtů, přičemž dlaněmi přejel přes jeho podbrišek. ,,Asi jsem se zblázni..." zopakoval s jediným dodatkem: ,,Do tebe. Chceš, abych pokračoval?"

Druhému to stále nedocházelo, tyhle věci pro něj byly zcela neznámé. Jeho tváře při JRho doznání nabraly svou nyní již běžnou růžovou barvu. ,,Pokračovat v čem...?"

,,V dotecích..." šeptl Jonghyun a přisál se na jeho krček. Prsty přitom sklouzl ještě kousek níž. Kdyby se to Renovi nelíbilo, okamžitě by přestal. ,,Líbí se ti to... nebo ne? Myslel jsem, že bys tohle chtěl..."

Odpovědí mu bylo blonďáčkovo tiché zavrnění, jež zodpovělo všechny jeho otázky. Renovi se to opravdu líbilo.

JR se nadechl a překonal poslední vzdálenost, která ho dělila od Renova přirození. Bylo to pro něj tak nepředstavitelně zvláštní a nové, dotýkat se takto někoho jiného než sebe.

Blondýnek zalapal po dechu a nevědomky se na něj ještě více natiskl. Bylo to neznámé jak pro Jonghyuna, tak pro něj, on byl doposud zcela neposkvrněný. Packou vyhledal tu Jonghyunovu, která se dotýkala jeho boku a překryl ji tou svou.

Tmavovlásek se usmál a nadále hebkými rtíky mapoval jeho šíji. Když už nevěděl, co by dál, odhodlal se a vytvořil mu tam malé, majetnické znaménko. Těšilo ho, jak cítí, že mu Renovo mužství v sevření roste. Věděl, že z něj je Minki vzrušený, což ho nutilo se smát.

Blondýnek držel očka zavřená, neodvažoval se je otevřít. Z neznámého důvodu se za sebe styděl a kdyby se na Jonghyna zadíval, pravděpodobně by se studem propadl do země. Už tak byl červený jako rak a snažil se v sobě dusit všechny ty zvuky.

Jonghyun poprvé pohnul svou rukou a tu druhou přitlačil více na jeho bok. Věděl, že to musí být jistě příjemné, měl v tomhle velkou praxi u sebe. Tiskl se k Renovi, z neznámého důvodu se mu to dost zamlouvalo. Litoval toho, že budou muset jít do školy a toto přerušit.

Ačkoli se to Minki urputně snažil zadržet, poprvé táhle zasténal. Vzápětí si volnou ruku přitáhl k ústům, aby něčemu podobnému podruhé zabránil.

Dokonce i JR zalapal po dechu, něco tak... krásného nikdy neslyšel. Zdálo se mu to? Opravdu se to stalo? Vážně Ren vydal takový zvuk? Hyunovo tělo celé ztuhlo, snažil se soustředit na znovuvybavení si toho zvuku. Chtěl ho slyšet znovu.

Tu možnost opravdu dostal. Soustředil se jen na to, aby udělal Renovi dobře, rukou pohyboval v pravidelném rytmu.

Po několika minutách Ren otevřel oči, víčka se mu třásla a řasy třepotaly. ,,Hyunnie... já..." větu nedokončil, slova totiž zanikla v jeho dalším zasténání.

Tmavovláskovi se po dlani roztekla lepkavá tekutina, mladíček se mu skoro zhroutil do náruče. Kdyby ho Jonghyun nedržel, spadnul by na zem. Neřešil to, v jakém stavu se nacházela jeho ruka, prostě se s mladším posadil na zem a přitáhl si ho k sobě. Neočumoval ho, ale bylo pravdou, že ho dost lákalo se podívat.

Blondýnek mu položil hlavu na hrudník, dýchal ve zrychleném tempu a snažil se uklidnit.

Když se jeho dech ustálil, otočil se na něm a ustálil se mu na klíně. Packou mu hravě vklouzl pod tričko, začal zkoumat jeho svalnaté tělo.

,,Rennie..." zapředl Kim a otřel si potříštěnou ruku do nedalekého ručníku. Stoprocentně bude mít špinavé i tričko, to mu však bylo úplně fuk. Prostě se převlékne. ,,Víc už nemůžeme... Minhyun tu brzy bude..."

Minki udělal smutná očka a svou hlavičkou se roztomile otřel o oblast mezi jeho klíční kostí a ramínkem. Připomínal rozkošné koťátko, které touží po mazlení a dožaduje se pozornosti.

,,Odpoledne... odpoledne ti to vynahradím..." slíbil mu Jonguyun, načež se sklonil a přivlastnil si jeho ústa. Polibek byl zprvu něžný, ale starší ho postupně prohluboval a ten moment si užíval.

Blondýnek se taktéž aktivně zapojoval, dovolil mu vniknout do svých úst jazykem. Líbali se dlouho, vášnivě, až to nakonec dopadlo tak, že Ren ležel na zemi a Jonghyun spočíval nad ním.

To ale nečekali, že je někdo vyruší - dveře se rozletěly a dovnitř napochodoval vytočený Minhyun. Měl předpřipraveno, co na JRa zařve, že na něj jak idiot čeká, ale slova mu odumřela na rtech. Spatřil totiž ty dva, jak se spolu mazlí.

,,Uhm... Já.... Ehm... Ehhh..." vykoktal, na tuhle situaci rozhodně připraven nebyl. Domyslel si, že je načapal v dost intimní chvíli, Rena navíc považoval za dívku.

Jonghyun instinktivně blondýnka pod sebou zalehl, chtěl tak zabránit tomu, aby Minhyun spatřil více, než bylo nutné. Ihned se od Minkiho rtů odpoutal a položil mu hlavu na rameno, jeho tváře byly celé rudé. Svou dívku bránil celým svým tělem i duší, na druhého tmavovláska ztrapněně křikl: ,,Vypadni!"

,,Uhm... Jasně... Omlouvám se," vyhrkl narušitel, několikrát se uklonil a z místnosti vystřelil jako blesk. I jemu samotnému bylo dost trapně.

Jonghyun si ztrápeně povzdechl a z mladšího se zvednul. Ani jednomu tato situace nebyla příjemná. ,,Uhm... měl by ses jít oblíct. A utři se, ano? Já si jdu vyměnit tričko..." Jak to JR řekl, vyhoupl se na nohy, špinavý oděv ze sebe shodil a strčil ho do prádla. Polonahý se pak vydal do svého pokoje, nechaje Rena svému osudu.

Minki ještě chvíli nechápavě koukal na místo, kudy Hyun odešel, než se konečně vzpamatoval. Zvedl se, zabavil se do ručníku a odtlapkal do svého pokojíčku, kde se jal oblékat.

Jonghyunovi se podařilo narazit na Minhyuna, který ho okamžitě začal zpovídat. Tmavovlasý mu na nic neodpovídal, mlčky se dobral k sobě a vyraboval skříň. Pod ruku mu padlo červené tričko, které mu hezky ladilo k bílým kalhotám a černému pásku.

Rennie ze svého pokoje vykoukl za pár minut. Měl na sobě uplé černé kalhoty s růžovým svetrem, část vlasů si zezadu sepl sponkou, na které byla umístěna mašle. Přes rameno měl přehozenou školní tašku.

,,Hyuneeee, to sis opravdu přitáhl holku na noc? Neříkal si, že s tím už končíš?" zpovídal Minhyun Jonghyuna, když ho vykopával z pokoje. O svého přítele měl starost. ,,Pokud chytneš nějakou nemoc, tak dostaneš po hubě..."

Když mu Jonghyun neodpověděl ani tentokrát, vzdal to a místo pokládání dalších zbytečných otázek ho radši chytl za ruku a táhl ke schodišťi. Už tak měli velké zpoždění. A jelikož on už byl ve čtvrtém ročníku - tudíž letos maturoval -, nemohl si dovolit chodit pozdě. Co ale nečekal bylo, že u schodů potkají Rena alias Hyunnovu dívku na jednu noc, otočeného zády k nim. Pravdou bylo, že Minki tam na ně čekal. Uvědomil si, že svým jednáním způsobil Jonghyunovi problémy, rozhodl se tedy je co nejelegantněji vyřešit. A jelikož věděl, že si o Hyunovi každý myslí, že se mu líbí jen dívky, rozhodl se nechat to tak. V duchu děkoval za to, že občas trénoval dívčí hlas. Otočil se k nim se sladkým holčičím úsměvem a na rudovláska se nalepil. ,,Hyuung~" protáhl. ,,Mohla bych se s vámi svézt do školy? Sama odtud netrefím..."

Starší vykulil oči, Rena vůbec nepoznával. To si jako hraje na dívku? No, to divadlo by si s ním mohl zahrát. Alespoň bude legrace. Blonďáčka chytil kolem pasu a přivinul si ho ke rtům. ,,Reno... zavoláš mi a stavíš se, že? Rád bych pokračoval v tom, co jsme nestihli..." Hrál to, pravda, ale zároveň mluvil i pravdu. A věděl, že to Renovi dojde.

Ren, tedy vlastně Rena se svůdně usmála a prstem přejela od jeho rtů až na hruď, kde se zastavila. ,,Samozřejmě... Ale zavolat bys měl ty mě," rozhodla, sjela ještě níž a za opasek mu zastrčila své telefonní číslo.

,,Dobrý, dobrý, dobrý, to by stačilo." Minhyun k nim rázně došel a odtáhl je od sebe. ,,Vezmeme tě, ale nech Jonghyuna být. A ty na ni nekoukej tak rozvášněně, Hyune, vidím ti to na očích."

,,Tak dobře," usmála se 'dívka' nadšeně a upravila si vlásky. Roztomilostí přímo přetékala, to musel uznat i chudák Minhyun, který k ní sympatie nechoval. S kým se to Jonghyun zase zapletl?

Jonghyun jeho slova ignoroval a k blonďáčkovi se znovu přivinul, přičemž mu do ucha svúdně zašeptal: ,,Chci tě, Reno." Společně přitom sjel přes jeho boky až na zadeček, který pevně stiskl. To už Minhyun opravdu vybouchl.

,,Ty jeden idiote! Proč já se vůbec snažím?!" zařval, ve vzteku si vyzul jednu botu a praštil ho po hlavě. ,,Čím ty myslíš? Mozkem teda rozhodně ne. Pusť ji, přestaň ji svlíkat pohledem a nech si svou nevybitou energii až na večer!"

,,Hmmmmm," zabručel JR a s úchylným úsměvem po Renovi naposledy kouknul. Moc dobře si všímal jeho výrazů v obličeji, to pro něj bylo dost důležité. Pak popadl svou tašku a vylezl ven. Minhyun ho následoval, stejně tak Ren. Kim za nimi zamknul a vydali se na cestu.

Došli až k Minhyunověv autu, kam si nastoupili. Kluci dopředu, slečna dozadu. Ren začínal být nervózní, auta neměl v lásce. Navíc, nevěděl, jak by se měl dále chovat. Rozhodl se proto, že nebude dělat nic.

Když se zavřely dveře, Jonghyun propukl v mohutný smích. Mlátil se, chechtal, skoro se dusil, jak nemohl přestat. ,,H-hej, Minhyune..." oslovil tmavovláska a otočil se na blonďáčka, který taktéž přemáhal smích. ,,Rena... není tak úplně Rena..."

Starší se zamračil a oba si prohlédl. Pravda, něco mu tady nesedělo, ale... ,,Jak to myslíš? Nebo mi snad chceš říct, že se nejmenuje Rena, ale ty si její jméno nepamatuješ, neboť ti ho neřekla, když si ji včera večer balil někde v baru?"

,,Tady Rena... je můj sourozenec, nevlastní," huhlal JR a čelem se opíral o dlaně. Musel to říkat po částech, jinak by asi umřel z Minhyunových výrazů. ,,A... a... Rennie, doře-dořekni to za mě, prosím..."

To se ukázalo být problém; Minki již taky propukl v tichý smích. Ale, jakmile se na něj Minhyun zmateně zadíval, uklidnil se a promluvil, tentokrát svým normálním hlasem. ,,Já... Nejsem Rena. Jmenuju se Ren, Choi Minki, chceš-li. A dívka opravdu nejsem."

Minhyun prudce zastavil, naštěstí za nimi nikdo nejel. Ti dva si skoro vylámali zuby, zatímco Minhyun chytil JRa za ramena. Nevěřil tomu, co právě slyšel v kombinaci s tím, co předtìm viděl. ,,Jonghyune, ty ses zbláznil? Tys ošukal vlastního sourozence? A ještě k tomu kluka?!"

,,Eh..." ozval se Ren, chtěl se za svého staršího brášku postavit a zastat se ho. ,,My spolu ještě nespali," namítl.

,,Ještě?! A to jako hodláte?" vyšiloval Minhyun a s JRem lomcoval ze strany na stranu. Tohle prostě bylo moc. ,,Sakra, Hyune, víš, že bys s tímhle měl přestat. Jednou z toho něco chytíš!"

,,Náhodou, já jsem zdravej a zcela neinfekční," zamračil se Minki. Tímhle ho Minhyun urazil. To si jako myslí, že je nakažlivý?

Jonghyun propukl v další záchvat, výběr Renových slov na něj zapůsobil jako nová záminka ke smíchu. ,,No, v to doufám, Rene, protože jinak si asi rozumět nebudeme. A Minhyune, neměli bychom spěchat do školy?" rýpnul si ještě.

,,Máš jediné štěstí, že máš pravdu," povzdechl si Minhyun a pořádně šlápl na plyn. Museli zatraceně spěchat, aby to stihli. Ren ztuhl a nehty si zaryl do dlaně. Rychlou jízdu nenáviděl.

,,Hehe," uculil se Kim a nasadil tvářičku andělíčka. Nemusel se moc snažit, šlo mu to opravdu dobře. ,,Ále jinak na kluky nejsem, Minhyune, můžeš být v klidu. A poslední holku jsem měl v posteli asi tak... před měsícem? Docela abstinuju."

,,Ty? To se mi nechce věřit," zadíval se na něj Minhyun a zvrátil hlavu k nebi (střeše auta). Pak se začal opět věnovat řízení.

,,Jo... poslední holka mi ztropila scénu a ta před ní se mi rozbrečela, tak jsem si dal prostě pauzu, to se nedalo," osvětlil faktory Jonghyun a prostě pokrčil rameny. V poslední době na holky neměl náladu, svůj čas raději trávil doma u počítače a s hudbou. ,,Navíc jsou moc nákladný."

,,Jasně, to chápu. Já sám jsem samotářskej vlk," zasmál se nejstarší. Pak zvážněl. ,,Ale teď sis holku našel. Promiň, Rene."

,,Myslím, že holky penis nemají," komentoval to JR a schválně odvrátil hlavu stranou. Min byl chytrý, takže mu to jistě dojde. ,,Noooo, jsem rád, že jsme už jsme u školy."

,,Asi tak," přikývl Minhyun. ,,Bylo to zajímavé ráno, tolik překvapení najednou už jsem dlouho nezažil."

Ani jeden z nich si nevšiml toho, že Ren tiše otevřel dveře a pomalu se odplížil až za jeden velký strom. Bylo mu neskutečně trapně, tváře měl celé rudé.

Jonghyun z Minhyunem vystoupili ven a starší z nich svého mazlíka zamkl. JR si Renova zmizení povšiml, stejně tak druhý, ale nikdo to nehodlal moc řešit. Jonghyun si byl jistý, že jde za Taeminem, takže to mělo být v pořádku.

,,Hele, JR, nezajdeme odpoledne na kafe?" navrhl starší rudovláskovi. Díky jeho zběsilé jízdě měli do zvonění ještě asi deset minut.

Jonghyun si popohodil tašku, načež se na něj zmateně otočil. Tak trochu ho nevnímal. ,,Cože? Sorry, nějak jsem se zamyslel."

Minhyun si povzdechl. ,,Ptal jsem se, jestli se mnou půjdeš na kafe a tys řekl, že jo. S Renem se můžeš vyspat večer."