Ren umístil do knihovničky knížky, věci do školy roztřídil do několika šuplíků. Na stůl pak položil svůj laptop a milovaná sluchátka.

,,Yosh!" povzbudil se, zbývalo mu ještě deset minut. Rozhodl se, že se převlékne. Vzal si na sebe tepláky, tričko a svetr, který byl samozřejmě růžový. Pak už jen vklouzl do svých papuček, co vypadaly jako medvěd a zamířil do kuchyně, aby splnil, co mu matka nařídila.

Po cestě se však zarazil, a to u dveří svého bratra, Jonghyuna. Sám netušil, proč se u nich zastavil a nějakou dobu na ně jen tupě zíral. No, co by se mohlo stát, kdyby jen nakoukl dovnitř? Otec říkal, že je někde s kamarády, takže by nejspíš nevadilo tak na chvilku nakouknout. Neodolal a vzal za kliku; dveře se se zavrzáním otevřely a on vstoupil do rudé místnosti.

Rozhlédl se kolem dokola a nestačil se divit vlastním očím. Musel uznat, že jeho bratr má vkus, i když na něj pokoj působil až příliš drsně a násilně. Tři ze stěn byly rudé, poslední černá. Na rudých byly rozprostřeny černé cákance a na černé otisky rukou jako z nějakého hororu. Stěny byly navíc hojně polepeny plakáty skupin, které Ren neznal, ale odhadoval, že je má Jonghyun hodně rád. Nábytek byl laděn do černé, nechyběl zde stůl, židle, skříň, poličky a další standartní věci. Po zemi byla poházena spousta věcí, jako například oblečení nebo školní učebnice a stránky z nich vytrhané. Někdo tady učivo třetího ročníku zřejmě neměl rád.

Jako poslední zde byla postel s nebesy, která pokoji nepochybně vévodila. Byla dvakrát větší než ta Renova, bezproblému by se do ní vešli čtyři lidé. Byla zde spousta červených polštářů, ale Renovu pozornost upoutalo něco jiného. Přesněji, osoba ležící uprostřed. Onen mladík, jenž byl nepochybně jeho nový bratr, připomínal spícího anděla. Minki už chápal, co na něm jeho matka vidí.

Byl to ďábel v těle anděla - napovrchu krásný, nevinný, uvnitř zlý a zkažený. Hodně záleželo na tom, jakou měl náladu. Dokázal být laskavý a vroucný, ale také výbušný a násilný. O tom vypovídalo jeho bydlení. A aby toho nebylo málo, zatímco se k posteli Ren přiblížil a chtěl si ho lépe prohlédnout, Jonghyun se probudil. Jeho oči bystřejší než oči orla ve vteřině našly viníka, kvůli němuž byly nuceny opustit krásný sen. Párkrát děsivě dlouze zamrkal, nakonec však oči zavřel a pootevřel ústa. ,,Co dělá taková hezká holka v mém pokoji?"

Ren nadskočil a vypískl. Nepočítal s tím, že se Jonghyun probudí. Vlastně, myslel si, že tu nebude. Celý zčervenal a proto si skryl tvář do dlaní, nechtěl, aby to hnědovlásek viděl. Pak udělal to, co ho napadlo jako první. Zbaběle utekl dolů do kuchyně, aniž by odpověděl.

,,He?" JR to nechápal. Co to jako mělo znamenat? Zavrtěl nad tím hlavou a přetočil se na druhý bok. Nikdy tu holčinu neviděl a oni ji pustili tak daleko do domu? Vždyť si ho musela milionkrát vyfotit a poslintat mu podlahu. Bože, bože, to bude zase práce. Chtěl co nejrychleji opět usnout.

Kdyby tak věděl, že ona holčina byl vlastně jeho nový bratr, asi by se hodně divil. Minki se mezitím stačil uklidnit a vyhledal svou matku. ,,Tak, co mám teda uvařit?"

,,Cokoliv, ale ať je to rychlé a se zeleninou," poručila si žena a zalila čtyři hrnky horkou vodou. ,,Udělala jsem nám čaje. Doufám, že se Hyunie vrátí co nejdříve, dlouho jsem ho neviděla." Její výraz byl v tu chvíli tak maminkovský a něžný, že Ren nevěřil tomu, že takový výraz - v jejím případě spíše grimasu - dokáže udělat.

Bylo zvláštní a dost smutné, že jeho bezdůvodně zavrhla a k někomu cizímu si během krátké doby vypěstovala takový vztah. Ren si tiše povzdechl a pustil se do práce. Rozhodl se pro lehký těstovinový salát. Nakrájel kuřecí maso na drobné kostičky a společně s cibulí je dal na pánem. Z mrazáku vytáhl směs hrášku, mrkve a kukuřice, kterou rozmrazil. Do dalšího hrnce si dal vařit těstoviny. Po zhruba třiceti minutách všechny tři věci smíchal dohromady, přidal majonézu a dochutil kořením. Mísu pak odnesl na stůl, společně s talíři a příbory. Speciálně pro matku pak pečlivě umyl ledový salát, který natrhal do menší misky a položil ji k té první.

Odvedl excelentní práci, ale i tak čekal, že si k tomu matka něco najde, nějakou chybu, výtku. Ostatně jako vždycky. Pokoušel se nedělat další problémy, položil matce prostou otázku: ,,Ještě něco?"

Žena si stůl zběžně prohlédla, nepříjemně svraštila obočí. Zřejmě našla chybu. ,,A dezert se jako udělá sám?"

,,Matko..." oslovil ji a zmučeně si povzdechl. ,,Bylo toho na mě dnes dost. Příště ti udělám čtyřchodovou večeři, ale mohla bys mě dnes, prosím, uvolnit...?" Tušil, že řekne ne, ale i tak to chtěl zkusit. Toužil jen po sprše a dlouhém spánku.

,,Ne, Reno, nemohla. A teď mazej!" odpálkovala ho s chladným pohledem. Ren si povzdechl. ,,Tvoje mínus. Víš, že po sladkém na noc se tloustne?" dobíral si ji tiše a zamířil do kuchyně. Rozhodl se pro jednoduchý puding, nic složitějšího dělat nehodlal.

Sotva to dokřikla, do místnosti vstoupil Kim starší. Naklonil hlavu stranou - to se ti dva zase hádají? Neskutečně Rena obdivoval, on se k Jonghyunovi takhle nikdy nechoval. Bylo to žalostné.

Za ta dlouhá léta si už Ren zvykl. Pravda, ve slabých chvilkách mu z toho bylo do pláče, ale naučil se hledat podporu a lásku na jiných místech. Třeba u Minnieho. Dal puding vařit a posadil se na linku odkud směs začal pomalu míchat.

,,Tak ty se u toho ještě hodláš flákat, jo?!" křikla po něm hystericky ženská a bouchla rukou do desky stolu, skoro i vylila čaje, které tam sama donesla. Opravdu dnes neměla dobrou náladu.

To už ale přetekly nervy Kimovi staršímu. Stáhl si ženu do náruče a konejšivě ji začal houpat ze strany na stranu. ,,Neječ na něj, ju? To se u nás doma nedělá." Mladšímu věnoval dlouhý pohled. ,,Nechám ho jít a dodělám to za něj. Nechci slyšet žádné námitky. Rene, šupej nahoru do pokoje."

,,Děkuju..." naznačil Ren rty, netušil, zda by to dnes s matkou ve zdraví přežil. Netušil, co pořád má, nic jí přeci neudělal. A rozhodně se neflákal. Z linky seskočil a po Kimově příkazu zamířil nahoru do pokoje. Svalil se do postele a napsal Minniemu, že se omlouvá, ale že nezavolá a vše mu zítra poví ve škole. Zvedl se, odlíčil ze sebe veškerý make-up, vzal si pyžamo - dlouhé vytahané růžové tričko a podkolenky-, ručník a podobné věci, s nimiž zamířil do koupelny. Netušil, jaké překvapení ho tam čeká.

Čekalo ho překvapení v podobě vlastního bratra. Vlastního sexy bratra, který stál před umyvadlem jen v ručníku a na jeho těle se ještě perlily kapičky vody. Rozčesával si mokré vlasy, protože si ve sprše důkladně myl hlavu, a prohlížel se přitom v zrcadle. K Renovi stál bokem, ale i tak ho periferním viděním zahlédl. Odtáhl se od zrcadla a naštvaně zavrčel: ,,Co tady jako chceš?"

Ren naprázdno polkl. ,,Omlouvám se," vytrhl a sklopil hlavu, přištihl se ale přitom, že si staršího ještě předtím důkladně prohlížel. JR byl totiž zatraceně sexy. Zvlášť pro Rena, který nebyl na dívky.

Jonghyun udělal několik kroků a najednou stál přímo před ním. Stačilo natáhnout ruku a mohl se té krásy dotknout, jeho tělo bylo opravdu lákavé. Rena probudila z transu JRova slova: ,,Kdo sakra jsi?"

,,Uhm... Ren," špitl blondýnek tiše, předpokládal, že už Jonghyun bude vědět. ,,Omlouvám se, nevěděl jsem, že jsi tady. Nechtěl jsem ti sem vlézt."

,,Ren?" Jonghyun povytáhl obočí, musel se trochu zamyslet. Naštěstí mu to docvaklo a jeho rty se zkroutily v úsměv. ,,Takže říkáš, že jsi můj mladší bráška, jo? Tak to bychom si měli vytyčit jasné hra-ni-ce." Při slabikování posledního slova se k Renovi obličejem přiblížil tak moc, jako kdyby se chystal udělat něco víc.

,,Huh?" Rennie se na něj zmateně zadíval, nechápal, co starší dělá. Ačkoliv nechtěl, pohledem nevědomky sklouzával k jeho lákavým rtům. Tak rád by se jich dotknul, políbil je.

Taemin měl pravdu, Jonghyun byl opravdu něco extra. A fakt, že ho odteď bude vídat neustále, protože to bude jeho bratr, v něm rozehřál zvláštní pocit. Ten pohled a to všechno... jak tomu lákání odolá?

Čekal, co z Hyunna vyleze, zatímco se pokoušel odolat onomu vábivému nutkání. Co by měl udělat? Jaká by byla Jonghyunova reakce, kdyby podlehl?

,,Víš, bráško," začal tiše JR, přičemž naklonil hlavičku stranou. ,,Nauč se klepat a zavírat dveře. To je základní cesta k úspěchu. Nemám rád, když mi někdo leze do pokoje či někam jinam, když ho nepozvu. Což se samozřejmě netýká důležitých věcí, ale tvá matka má do mého pokoje přísný vstup zakázán. Pokus se mě nesrat a budu tě možná i mít rád. Rozumíme si?"

Minki přikývl. To s matkou velmi dobře chápal. Zdálo se, že zatímco ta se nad Jonghyunem rozplývá, on ji přímo nemůže vystát. Nadechl se, chtěl něco říct, ale nakonec si to rozmyslel. Místo toho se postavil na špičky, protože Hyun byl vyšší než on a krátce se svými rty přitiskl na ty jeho

To ale neměl dělat. Schytal takovou ránu pěstí, že odletěl o kus dozadu. Kdyby se nestihl opřít o zeď, nejspíš by to neustál a sletěl k zemi. Až takovou měl JR sílu. Místo toho, aby se mu omluvil, na něj ale začal řvát: ,,Tak TOHLE už v životě nedělej, pokud nechceš, abych ti podřízl hrdlo!" Z jeho pohledu sršela nenávist, z hlasu doslova odkapával jed. S rukou před ústy a pohledem do země odešel z místnosti tak rychle, že měl Ren pocit, jako kdyby se vypařil.

Zdálo se, že se blondýnek spletl a Jonghyun je čistý heterosexuál. To Minkiho poměrně dost zklamalo, vážně se mu líbil. Povzdechl si, ruku přitiskl k postiženému místu. Modlil se, ať tam ráno nemá modřinu. Přešel ke dveřím,.které zamkl na klíček, shodil ze sebe oblečení a vlezl do sprchy.

Ano, Jonghyun byl čistý heterosexuál. Proti homosexuálům osobně nic neměl, ale ještě nikdy se mi nestalo, že by mu dal dobrovolně kiss kluk. Bylo to tak nečekané, že si ani nebyl jistý, jestli to od Rena bylo hezké gesto nebo ne. No, jedno věděl - nepřibližovat se k němu bude dobrá volba. Zároveň teď ale litoval oné rány. Udeřil ho příliš silně. Vždyť to v podstatě je jeho bratr, kterého by měl chránit. A navíc, holky přeci nebije!

Ren se v koupelně zdržel dobrou půlhodinu, stihl si i umýt a usušit vlásky. Ven vylezl jen v onom tričku, co mu sahalo do půli stehen, a v podkolenkách zamířil k sobě do pokoje.

Tam ale nedošel, protože ho Jonghyun chytil za zápěstí a zatáhl k sobě do pokoje. Měl moc vysoké ego na to, aby se mu dokázal omluvit, ale nějak mu to vynahradit musel. Mlčky ho dotáhl až k posteli, kam se posadil a Rena posadil vedle sebe.

Minki na něj překvapeně koukal, absolutně to nechápal. Ústa pootevřel v tiché otázce. Myslel, že po tom, co provedl, se ho bude Jonghyun stranit. A místo toho teď tohle.

,,Promiň..." špitl po dlouhém přemáhání se Jonghyun a odvrátil tvář stranou. Nevěřil, že to opravdu řekl a teď se kvůli tomu červená. Jeho nový bratr ho dostal do vážně zvláštní situace. ,,Můžeme si chvilku povídat... jestli bys se mnou teda chtěl strávit trochu času." Ještě tišeji dodal: ,,Doma se mnou nikdo moc nemluví..."

Renovi se nadšením rozzářila očka, přikývl, možná až přehnaně rychle přikývl. ,,Se mnou taky ne. Popovídám si s tebou rád. A... Taky se ti musím omluvit. Bylo to ode mě hloupé. Jen... Jsem chtěl něco zjistit."

,,Noo..." Při tom pomyšlení se Jonghyun začervenal ještě více, i když netušil, proč. Cítil, že se od něj musí ještě obrátit ještě víc, jinak by to na něm Ren poznal. A to nechtěl. Přitáhl si k sobě jeden z polštářů, přičemž se k mladšímu otočil zády. ,,No, na kluky nejsem... ale stačilo se zeptat normálně... kdybys mi to řekl rovnou, že ty jo, dal bych si větší pozor a... no... asi ti to nevyčítal..."

,,Eh..." Ren se nervózně zasmál a podrbal se ve vlasech. Jeho tváře dostaly červený nádech. ,,To jsem prostě já. Proč něco dělat jednoduše, když to jde složitě, že?"

Tomu se musel Jonghyun pousmát. ,,Jo, to znám až moc dobře. Takhle na mě jednou něco zkoušel spolužák... no, skončil v nemocnici. Chudák GD to nemá moc jednoduchý se mnou," zasmál se. ,,No, a až se Minnie dozví, co za krásku mám za bratra... bude žárlit."

,,Minnie je tvůj kamarád?" zeptal se blondýnek překvapeně. ,,Počkat... GD?!" vyjekl vzápětí. Něco si totiž uvědomil. Pohledem sklouzl ke svému zápěstí. Ne... To není možné...

,,He?" Tmavovlásek se na něj otočil a důkladně si ho prohlédl. ,,Ty je znáš? Ale vždyť musíš chodit o ročník níž, co říkala tvoje máti..." Jonghyun popřemýšlel. ,,No, Taemina zná snad každý, je to takový andělíček školy... ale jak můžeš znát GDho? Toho znají jen vybraní..." Náhle ho něco napadlo. Po Renovi téměř skočil, chytil ho za ramena a začal s ním třást. ,,Provedl ti snad něco, Rene? Vztáhl na tebe ruku?"

,,Já nevím..." vydechl blondýnek. ,,Když jsem včera v noci šel od Minnieho - Minnie je můj nejlepší kamarád-, k nám domů, tak mě přepadli dva kluci a..." blondýnek se otřásl a ze zápěstí si odmotal obvaz, aby mohl staršímu ukázat onu značku.

,,Takže tě zvolil..." povzdechl si Jonghyun. ,,Tak to není dobré. Neměl by ses teď nějakou chvíli ukázat ve škole, pokud nechceš, aby to s tebou skončilo vážně špatně... myslím, že první by si tě měl podat Baekho... ale GD je rozhodně až poslední. Takovej král."

Ren se zamračil, na čele se mu objevila drobná vráska. Vypadal, jako by nad něčím přemýšlel, ale po chvíli mlčení se na Jonghyuna opět zadíval. ,,Nechápu to..."

,,No... to pochopíš. Taeminovi jsi to říkal?" zpovídal ho JR, přičemž prsty obkroužil ono znamení. Na jednu stranu mu ten blonďáček byl ukradený, ale nadruhou ho docela litoval. ,,Měl by ses připravit na hodně bolesti. Tohle nebude jen tak."

,,Říkal..." Renovi to stále tak nějak nedošlo, smysl staršího slov mu unikal. Možná to bylo tím, že byl dost ospalý a dnes už toho na něj prostě bylo až moc.

,,No..." Jonghyun přerušil veškerý kontakt s ním a opět se otočil zády. ,,Pozítří končí prázdniny... máme dva dny. Pokud chceš... můžu tě něco málo naučit. Dělal jsem spoustu bojových umění."

,,Vážně?" zamrkal překvapeně Ren. ,,Slyšel jsem, že jsi rváč a není moudré se s tebou dostat do křížku, ale..." Větu nedokončil, neboť mohutně zívl a packou si musel zakrýt pusu.

,,Pokud mě nasereš, jsem schopný tě zabít na pár ran," potvrdil mu tuto domněnku tmavovlásek a křivě se usmál. To samozřejmě Ren neviděl, protože mohl pozorovat jen jeho holá záda - Jonghyun si oblékl pouze bílé harémové kalhoty. ,,Ospalý?"

,,Strašně," potvrdil mu to druhý a jako na důkaz svých slov opětovně zívl. ,,Tak... Děkuju za dnešek. Půjdu si lehnout," poděkoval upřímně a zvedl se z postele. Nechtěl Jonghyuna dál otravovat.

,,Jestli..." zarazil ho svými slovy Jonghyun, ,,jestli chceš... můžeš dneska... spát se mnou. Aby ses necítil tak sám. Přeci jen, matka se k tobě asi nejlépe nechová a... občas se po chodbách prožene vítr a vydá zvláštní zvuky. Mohl by ses první noc sám bát..."

,,Vážně... Můžu?" Minki zářil jako sluníčko, něco tak pěkného už mu nikdo dlouho nenabídl. Pravda, byl strašný strašpytel, dokázal ho vyděsit i drobný stín. Zvláště v noci všude viděl příšery a bál se, že se některá skrývá pod jeho postelí.

,,Nebudu se opakovat," zabručel JR a našpulil rty. ,,A neovozuj si z toho něco jinýho, než to je. Mě do postele nedostaneš, ačkoliv vypadáš jako fakt hezká holka." Jonghyun si založil ruce na prsou a fláknul sebou mezi polštáře. ,,A jestli mě budeš oblejzat, shodím tě z postele. Nemilosrdně."

,,Rozumím," přikývl Minki, přímo zářil nadšením. Hupsl do postele vedle něj, dával si ale dobrý pozor, aby se ho ani milimetrem svého těla nedotýkal. Byl přesvědčen o tom, že Jonghyun by byl schopen dostát svým slovům.

Ano, to rozhodně byl. Oba dva se položili a starší z nich je přikryl dekou. Natáhl se ještě na noční stolek, kde sebral ovladač a několika cvaknutími zhasnul v celém pokoji. Skrze okno zatažené hutnými závěsy dovnitř nepronikl jediný paprsek měsíčního světla. Ještě předtím, než se stihl Ren obrátit zády, schytal přesnou ránu polštářem do obličeje. JR se zlobivě ušklíbl.

Blondýnek díky tomu na záda spadl a zamumlal něco do polštáře, který mu starší stále držel u tváře. Hnědovlásek mu absolutně nic nerozuměl, ale hádal, že se Ren culí jako blbeček. To mu k němu sedělo.

,,Haha, vyhrál jsem," vysmál se mu JR a polštář od něj odtáhl. Vyplazoval na něj jazyk a sám se tvářil jako idiot. Bylo to dlouho, co měl doma nějakého kluka a mohl s ním dělat kraviny, co se holkám většinou nelíbily.

,,Tak to teda ne!" zarazil ho Ren a nafoukl tváře tak, že vvypadal jako křeček. Tak snadno ho přece vyhrát nenechá. Popadl polštářek a mrskl jím po bratrovi. Zdálo se, že to vážně nečekal.

,,Whoaaaaa!" vypískl Jonghyun, když Ren zahájil protiútok. ,,To je válka! Válka!" Sebral co nejvíc polštářů a jeden po druhém je na Rena začal házet. Tohle chtěl vyhrát, rozhodně ne nevzdával.

Druhý chlapec se většině z nich vyhnul, pár ran ale schytal. JR byl skutečně výborný střelec. Pokoušel se v sobě dusit smích, ale ve chvíli, kdy se hnědovlasý zatvářil uraženě nad tím, že ještě neleží poražen v hoře peří, hlasitě se rozesmál.

,,Netlem seeee!" okřikl ho se slzičkami v očích Jonghyun, opravdu se skvěle bavil. Nakonec pevně sevřel jeden polštář do obou rukou a bouchal ho s ním snad všude možně - do obličeje, paží, nohou i těla

,,Wíí~" Minki se pokoušel bránit rukama, bylo mu to ale houby platné. Jonghyun měl mnohem větší sílu. Nakonec to skončil tak, že zatímco ho starší dusil, Ren se jakýmsi záhadným způsobem zasekl s nohama za hlavou a nemohl se vymotat zpátky. ,,Pomooooc!" vypískl, bál se, že sletí z postele.

,,Blbeee!" vysmál se mu Jonghyun a za nohy ho chytil a stáhl zpět. ,,Ještě si ublížíš." Jak se Ren vymrštil do sedu, nechtěně dal tmavovláskovi hlavičku. Ten se se smíchem položil a za zraněné místo se chytil rukama.

,,Promiň, Hyunnie! Jsi v pořádku? Nebolí to moc?" začal jančit blonďáček a máchal kolem sebe rukama. Když spatřil, jak červené čelo Jonghyun má, zděsil se ještě víc, vylezl mu na klín a postižené místečko mu začal chladit svým dechem. ,,Nemáš otřes mozku?"

,,To lechtá," rozesmál se jeho přehnanému chování Jonghyun a zcela instintivně mu sjel dlaněmi na boky. Tohle byla jeho nejoblíbenější poloha vůbec. Jakmile mu došlo, co to vlastně dělá, prudce od něj své ruce odtáhl. Jeho tvář ihned nabrala nádech červené, jak neskutečně se cítil trapně.

Renovi to samozřejmě nedošlo. A to jen z jediného důvodu, který by do něj Jonghyun vážně neřekl. Ještě chvíli ho 'ošetřoval', než z něj konečně slezl. ,,Promiň, nechtěl jsem tě praštit."

,,Jo, v pohodě," zamumlal trochu rozhozeně JR. Nic podobného se mu ještě nestalo. Opravdu nechápal, proč je v rozpacích kvůli klukovi, který se mu v podstatě vetřel do života. A ani netušil, proč chce, aby tu s ním zůstal přes noc, když je to kluk a ne holka.

Možná za to mohl ten nepřehlednutelný fakt, že Minki byl hezčí než všechny přítelkyně co kdy JR měl dohromady.

Ano, to byla pravda, dosti výstižná pravda. Ať se Jonghyun snažil jakkoliv, stále nedokázal odolat a pokukoval po něm. Měl moc krásné nohy, stejně tak prdelku, již měl možnost spatřit před chvilkou. Kdyby neměl Ren tričko, lezl by tu v podkolenkách a boxerkách. Docela to Jonghyuna dráždilo.

Vzhledem k tomu, že se považoval za stoprocentního hetaráka no bylo zvláštní. Nebo že by... Ne, to rozhodně ne!

Ren si ani neuvědomil, že ho svým oblečením uvádí do takovýchto myšlenkových pochodů a rozpaků. Spal tak vždycky, cítil se tak pohodlně a jelikož většinou žil sám, nikomu to nevadilo.

,,Spíš takhle normálně, nebo si na noc bereš ještě kalhoty?" zeptal se ho jen tak mimoděk Jonghyun, přičemž se natočil do normální pozice na spánek. Stále na blonďáčka koukal a zapamatovával si, jak z jakých úhlů vypadá. Snažil se nesjíždět pohledem tam, kde jeho tričko končí.

,,Neberu," přiznal Ren, čímž nevědomky Jonghyunovi situaci ještě zhoršil. Když viděl, že už se tmavovlásek chystá spát, hopsl vedle něj a přetočil se na bříško. Spinkalo se mu tak nejlíp.

,,No... mohl bys. Tvůj nynější stav s tím, že jsi hezčí než kdejaká holka, kterou jsem kdy viděl, mě nutí se na tebe koukat víc, než jak jsem si myslel, že se na svého bratra budu dívat," vysvětlil mu starší a objal jeden z větších polštářů. Byl to opravdu mazlivý tvor.

Rena napadlo, že by dal mnohé za to, aby mohl být právě teď na místě toho polštářku. Taky by se chtěl Hyunniem takhle mazlit. Než mu mohlo dojít to, co právě starší nevědomky přiznal, byl nucen schovat se pod peřinu. Zaslechl totiž klepání podpatků matky, která se k pokoji blížila. A skutečně, za pár vteřin se dveře otevřely, žena stála na prahu. A Renova hlava spočívala na JRově klínu.

,,Hyunnie?" zavolala sladce na tmavovláska, který měl momentálně zapletené prsty v Renových vlasech a snažil se jeho hlavičku odtáhnout od svých intimních partií, ačkoliv se mu to vůbec nedařilo. ,,Neslyšela jsem odsud náhodou Renu? A počkat, kdy ses vůbec vrátil? Proč jsi mě ani nepřišel pozdravit?"

,,Není!" odvětil až příliš pisklavým hlasem Jonghyun, přičemž si pokusil přitáhnout kolena blíž k tělu. Kvůli Renovi pod dekou to ale vůbec nešlo. ,,Necítil jsem se ne-nejlíp, tak jsem si šel rovnou lehmout!" To té čarodějnici nejspíše stačilo, protože nic neřekla a dveře zavřela.

Když si byl Ren skálopevně jistý, že je pryč, vystrčil z pod peřiny hlavu a zadíval se na Jonghyuna. ,,Promiň. Musel jsem se schovat, jinak by bylo zase peklo."

,,T-ty..." Tmavovlásek si skryl obličej do dlaní a kolena si automaticky přitáhl pod bradu. ,,To, pro-prosím, už nikdy ne-nedělej, jinak mě z tebe kle-klepne..." Jak by z toho nemohl být mimo, když Ren byl tam, kde nikdy neměl?

,,Omlouvám se..." Ren vážně nevěděl, co udělal tak špatného. Snad byl až moc blízko něj? Povzdechl si, zase něco pokazil. To je prostě on, všem jen přidělává problémy.

,,Myslím, že bychom měli jít spát," usoudil tmavovlásek poté, co zklidnil své zběsile tlukoucí srdce. Stále to teprve rozdýchával, duhovky měl rozšířené. Navíc mu připadalo, jako že celá jeho oblast kolem podbřišku doslova hoří.

,,Dobře," pousmál se Rennie, položil se vedle něj a zavřel očka. Spinkat se mu chtělo celou dobu a teď konečně mohlo. ,,Dobrou noc, Jonghyun-oppa~"

,,Dobrou, dobrou..." zamumlal JR. Byl ale tím, kdo ještě několik hodil bdil a prohlížel si toho, který odteď mohl nosit titul jeho mladší bratr.