Tou dobou, Armin

Aron se ze dvou tmavovlásků probudil jako první. Divil se tomu, že nebyl nateplený u Minhyuna, protože čekal, že přesně tak to bude. Bohužel pro něj to nebylo ani naopak, leželi k sobě zády a vzájemně si kradli deku. Jednou ji měl ten, podruhé onen.

Minhyun stále spal, nohy si tiskl k tělu. Jeho tvář byla uvolněná, vlásky rozcuchané. Vypadal neskutečně nevinně, jako andílek.

Minhyun ani netušil, jak moc tím Arona lákal. Kwak se k němu mlčky přikradl a společně s rukou, již mu omotal zezadu kolem pasu, mu vtiskl polibek na odhalenou šíji. ,,Vstáváme, princezno~"

,,Neee~" zamrmlal Minhyun a zavrtěl nespokojeně. ,,Nechci vstávat, chci tě sníst, čokoládo."

,,Můžeš hned, ale já bych radši, kdybys polykal," ušklíbl se Aron a svým tělem okopíroval linii toho jeho. ,,Však víš, že tohle si nechám líbit."

,,Pro mě za mě..." stále ho nevnímal, spinkal, jeho hlas k mysli doléhal pouze okrajově. ,,Klidně budu polykat... Hmm..."

,,Počkej moment," špitl Aron lstivě, načež se od něj odsunul, rozespale slezl z postele a doběhl si pro telefon. Tak tohle si musel nahrát se vším všudy. Když se k němu vrátil a znovu se na něj natiskl, zeptal se: ,,Můžeš to, prosím, zopakovat?~" Zaznamenávání zvuku běželo.

,,Říkal jsem, že budu klidně polykat, čokoládo. Jen doufám, že jsi oříšková..." zamumlal Min a otočil se na něj.

,,Nevím, jestli chutnám zrovna po oříškách," uculil se druhý a tajemně přivřel oči. Věděl, že Min ještě není při plném vědomí. ,,Ale můžeš to zkusit, dávám ti svolení. Chceš mě, Minhyune?"

,,Jooo..." souhlasil tmavovlásek a roztomile před sebe natáhl packy. Stále si myslel, že je Aron lahodná čokoláda, kterou bude moci brzy sníst.

,,Tak mě polib," nabádal ho Aron s úsměvem a nahrávku stopnul. To mu jako důkaz k tomu, že může, stačilo. Opět byl tím Aronem, jímž byl vždy - hleděl jen a jen na sebe a své potřeby. Minhyun ho odmítal dost dlouho.

,,Proč bych se měl líbat s čokoládou?" Absolutně mu to nedávalo smysl. Ale, pokud mu udá důvod, klidně to udělá.

,,Protože jsem skvělý v líbání," odvětil popravdě Aron a následně mu dal malou ukázku. Jeho rty něžně políbil, nezapojoval do toho žádnou hrubost ani vášeň. To si nechával na později. ,,A také myslím, že ti to stojí za to..."

,,Hnn..." nespokojeně zamručel, tohle už se mu nelíbilo. Co to ta čokoláda dělá? Otočil se zpátky. ,,Nech mě ještě spát, sním tě později..."

,,Ale noták." Aron obrátil oči v sloup. ,,Tohle se mi nelíbí. Takhle by ses ke svojí čokoládce chovat neměl, ona pak bude naštvaná a smutná zároveň." Starší Minhyunovi v ničem nelhal, opravdu pociťoval mírný smutek a jeho tvář to dávala dostatečně najevo.

,,No... Tak dobře..." uznal mladší a otočil se zpět na něj. Už se pomalu probouzel, ale stejně byl mimo. Možná proto se natáhl a jemně ho políbil.

Druhého tmavovláska to překvapilo. Příjemně překvapilo. Pochyboval totiž, že by se něco takového bez použití násilí mohlo stát. Jeho duše zazářila štěstím, když Minovi zajel rukou do vlasú, aby si ho přidržel u sebe.

Dopustil se té největší chyby. Díky tomuto činu se Hwang kompletně probral. Když si uvědomil, co se děje, prudce se pokusil odtáhnout.

Přesně tohle Aron čekal, proto ta pojistka v podobě prstů zamotaných ve vlasech. Toho, jak sebou Minhyun škubl dozadu, využil a vyhoupl se na jeho klín. Tmavovláskovu hlavu si natočil stranou a pln vášně a náhlého vzrušení se přisál k jeho krku.

,,Arone...? Co to sakra?!" vyjekl mladší a několikrát se pod ním zakroutil. Pokusil se ho také skopnout, prostě se ho ze sebe snažil všemožnými způsoby dostat. ,,Přeskočilo ti...? Pusť mě!"

,,Dovolil si mi to," upozornil na jeden velice důležitý fakt Kwak. Na chvilku se zastavil a zahleděl se mu hluboko do očí. Stále mu ubližovalo to, že ho Minhyun odmítá. ,,Proč se ti to nelíbí? Snažím se o tebe jak idiot a ty to prostě pořád nechceš, i když vidíš, jak se snažím!"

,,Copak ti nedochází, že s tebou prostě nic mít nechci? Beru tě jako kamaráda, jsem možná jediný. Nezkaž to. Na sex si můžeš najít kohokoliv jiného!" Minhyun mu vzdorovitě hleděl do očí, dost ho jeho chování naštvalo, zároveň i zklamalo.

,,Proč bych si měl hledat někoho jinýho, když chci jen a jen tebe?!" vylétl Aron. ,,Jsou to debilní tři dny a přesto mi dokázaly v hlavě udělat neskutečnej zmatek!" Aron netušil, proč mu to vlastně říká, když si sám sebou nebyl jistý. ,,Nemám zájem o nikoho jinýho, tak mě takovejma řečma nezraňuj ještě víc!"

,,A co bych měl sakra udělat? Tvrdit ti, že to cítím stejně...?!" I Minhyun již zvedl hlas, Aronovo chování už přesahovalo hranice zdravého rozumu. ,,Pusť mě. Myslím, že si potřebuješ ujasnit pár věcí."

Aronův vnitřní pohár přetekl. Jeho tělo ztuhlo, tvář ztratila veškerý cit. ,,Tak tohles přehnal," sykl, z jeho hlasu odkapávala nenávist. ,,Svině." Pak přišla rána; pod Aronovou sílou pěsti se Minova tvář natočila hezky stranou.

Starší rozhodně nezůstal pouze u jedné rány, několikrát ji znásobil. Přidal také pár kopanců di břicha, aby to Minhyunovi nebylo líto. Ten statečně držel stejnou, neutrální tvář, s veškerou bolestí; jak psychickou, tak fyzickou, se vyrovnával vnitřně. Nevěřil, že by byl Aron něčeho takového schopen. Po tom, co pro něj udělal.

Aron se psychicky hroutil, a proto reagoval tak násilně. Chtělo se mu plakat, řvát, vraždit... a všechno si to vybíjel na tmavovláskovi před sebou. Nebýt jisté sebekontroly, díky které se dokázal zastavit dříve, než provedl něco horšího, asi by se za své činy následně ukřižoval. Vše završil tím, když v zoufalosti ztratil sám sebe a k Minhyunovi se přitiskl. Objal ho tak vehementně, že by ho mohl každou chvíli udusit.

Hnědovlásek cítil, jak mu z plic uniká všechen vzduch, nijak se o to ale nestaral. Momentálně bylo jeho hlavní prioritou dostat se od Kwaka co nejdál. Celé jeho tělo i duše se třásly strachy, měl pocit, že každou chvíli omodlí. Motala se mu hlava, tlak mu pravděpodobně kolísal. Musel pryč, okamžitě. Nemohl s ním zůstat jedinou vteřinu. Tímhle si to u něj Aron pokazil na mnoho let dopředu. On mu nabídl své přátelství, pomohl jemu a jeho rodině dostat se od krutého otce. Pomáhal mu v těžkých chvílích. A jak se mu odvděčí? Zachová se jako jeho otec, zmlátí ho a snaží se ho zadusit. Tohle mu nedopustí. Ne... Bojí se... Celá jeho duše je zmítána strachem, bortí se jako tající led. Musí pryč... Jinak to nepřežije.

Sebral veškeré síly a poslední zbytek odvahy, pokusil se z jeho těsného sevření uniknout.

,,Nikam nejdeš," řekl tiše Aron a sevřel mu ruce tak, aby se nedokázal ani pohnout. Nezněl však už tak nebezpečně a zle jako předtím, prostě byl jen mimo. ,,Nepřežiju to bez tebe... musíš se mnou zůstat, nikoho jiného už nemám..."

,,Prosím... Pusť mě..." vydechl mladší, do.hlasu se mu vkrádalo kromě strachu i zoufalství.

,,Nechci... patříš mi, nikomu tě nedám..." šeptal Aron, stával se z něj skoro psychopat. Nehodlal ho pustit, nemohl ho pustit. Kdyby to udělal, nikdy by ho už neviděl. To by nepřežil.

Minhyun se strachem a děsem otřásl, starší v něj vzbuzoval všechny tyto pocity. Bál se, neskutečně se bál, že mu udělá něco dalšího.

To Aron vůbec neřešil. Snažil se kontrolovat své třesoucí se tělo, které chtělo Minhyuna praštit ještě a ještě. Věděl, že mu nesmí ubližovat, protože je to někdo, koho má rád, ale něco v něm ho nutilo pokračovat v násilí. Z toho důvodu si následně vynutil hrubý polibek.

Minhyun se otřásl odporem, jeho řádění ale statečně snášel. Věděl, že kdyby odmítl a znovu ho naštval, mohl by to zle, velmi zle odnést. Nepotřeboval, aby ho druhý znovu zbil.

Tohle bylo příjemné, pro Arona velice příjemné. Konečně něco pozitivního, Minhyun ho neodmítá. Že by konečně mohl dostat to, co chce? Z té myšlenky na Minovo krásné tělo jím proběhla první vlna vzrušení.

Míra jeho sebeovládání se značně tenčila, pomalu ztrácel zábrany. Odhodlal se zajít ještě dál, vynutil si přístup do mladšího úst.

Minhyuna to bolelo. Tedy ne po fyzické stránce, ale hlavně po té psychické. Ano, mohl očekávat, že se tak stane, protože Aron byl ještě násilnější než G-Dragon, ale přesto doufal, že se nic podobného nestane. Věřil v něj, slepě v něj věřil. Byl až moc naivní.

Normálně by se Aron k podobnému násilí neuchýlil. Podle něj si za to mohl Minhyun sám; vyprovokoval ho. Svým odmítáním ho k tomu donutil. Neměl jinou možnost. Absolutně se o mladší nestaral, myslel teď jen na sebe a své dlouho potlačováné potřeby.

Minhyun se prudce nadechl a vytřeštil vystrašené oči, když mu Aron zaryl nehty do boků. Byl na ně dost citlivý, větší bolest si nedokázal představit. Trhnul sebou, čímž se vyhnul jeho rtům, a dlaněmi si překryl dlouho potlačované slzy. ,,Prosím..." špitl jako zraněné zvíře, ,,cokoliv jen ne bolest... udělám cokoliv, prosím..."

Ani jeho slzy Arona neobměkčily, přestože navenek to tak vypadalo. ,,Tak cokoliv?" zopakoval a zcela se odtáhl. ,,Fajn. Na zem a kleknout!" rozkázal nekompromisně.

Až takovou reakci od Arona nečekal. Pokorně z postele slezl a v duchu se pomodlil, ačkoliv to dělal poprvé. Nedokázal si představit, co mu Aron provede. Se skousnutým rtem, křečovitě sevřenýma rukama v klíně a pevně sevřenými víčky poslušně čekal. Nechtěl to zkazit, Aron by ho jinak zmlátil. To věděl jistě.

Starší se natáhl pro telefon, který předtím odložil na stolek a našel onu prokletou nahrávku. Pěkně ji Minovi pustil, nechal ji hrát až do konce. Mělo by mu být jasné, co po něm bude chtít.

Minhyunovi šokem vytřeštil oči. Ne... tohle nemůže. Bylo to pro něj už tak psychicky náročné, nemohl udělat něco takového! Vždyť to by ho zničilo. A ponížilo. Zanechalo by to na něm stopy, které by ho poznamenaly do konce života.

,,Ale ano... Uděláš to." Skoro, jako by mu druhý četl myšlenky. Na důkaz svých slov se zvedl z postele a začal si rozepínat kalhoty. Nebylo potřeba to protahovat.

,,A-ale..." Minhyun úspěšně potlačil slzy, které se mu draly do očí, a pokusil se alespoň s malým vzdorem. ,,Ty mi snad chceš způsobit trauma? Není to tak, že bych byl asexuál pro nic za nic... já se sexu bojím!" Min nevěřil tomu, že by si to mohl opravdu přiznat. Že má strach...

Měl k tomu své důvody, které se snažil uvrhnout v zapomnění; říkat mu o nilch neplánoval. Ale... Tohle přece nemůže myslet vážně!

,,To je tvoje chyba..." pokrčil Aron rameny, jeho hodná osobnost byla potlačena. Sevřel Minovy vlasy v pěst a trhnutím mu zvrátil hlavu do zadu. Naklonil se k jeho krku a zuby surově stiskl kůži. ,,Budeš se s tím muset smířit."

,,Ne..." Tohle jako jediné Minhyun nedokázal vytrpět. Prostě ne. ,,Ne!" Naopak jemu se vzdorovitost každou chvílí vracela víc a víc. Nenechá se zostudit, nepodřídí se. Klidně mu bude dělat služku, ale šukací pannu opravdu ne.

,,Tak... Ne?" zopakoval Kwak, rysy mu nebezpečně ztvrdly. ,,Sakra, já tě naučím poslouchat...!" zavrčel a nakopl ho přímo do žaludku.

Minhyun se prudce ohnul v pase, přičemž bolestně vykřikl - jak ho Aron stále držel za vlasy, tak ten pohyb směrem dolů nebyl zrovna nejlepší. ,,Nemlať mě!" ječel Min zoufale.

,,Tak kurva začni poslouchat!" vykřikl Aron frustrovaně a svůj pohyb znovu zopakoval. Netoleroval neposlušnost.

,,Zabiješ mě!" Minhyun se snažil, jak jen mohl, ale nedokázal svým ústům poručit, aby mlčela. Ovládala ho hysterie vyvolaná strachem a bolestí.

,,Kdybych tě chtěl zabít, udělám to už dávno..." odmítl ho Kwak a rozhodl se změnit strategii. Jelikož nechtěl riskovat, radši mladšího pomalil na zem pod sebe a v šoku mu svlékl triko.

,,Prosím..." vzlykl mladší a dlaněmi se zapřel o jeho hrudník, ,,nech mě být! Nechci to! Neskutečně mi tím ublížíš a úplně zničíš všechno, co mezi námi bylo!"

Aron nevnímal. Skutečný Aron by byl poslechl už dávno; bohužel, momentálně byl potlačen. Zavrčel, už mu to lezlo na nervy. Vzal tedy Minovo tričko a vytvořil z něj provizorní roubík, přičemž mu rukávy svázal ruce. Následně pokračoval dál v jeho svlékání.

Minhyunovi tedy nezbývalo nic jiného než ležet a nechat se osahávat tímhle úchylákem. Myšlenky mu sklouzávaly k minulosti, ty doteky byly moc podobné. Až moc se podobaly tomu, co prožil v minulosti a zavřel to do skříňky uvnitř svého srdce.

Vše bylo až tak bolestně stejné jako tehdy... Nemohl tomu uvěřit. Jak to, že se do této situace dostat znova? Jak to jen mohl dopustit?

Před třemi lety, když byl v jednom baru a popíjel, se k němu připletl jeden mladík. Mohl být jen o něco málo starší než Minhyun sám, vypadal dost mladý. Zapovídali se, docela dost se zlili... ale pak se to zvrtlo. Mladík zatáhl Minhyuna na záchodky a připravil ho o jeho poprvé. Ve všech směrech.

Byl k němu krutý, stejně jako Aron teď. Nešetřil ho, přestože Minhyun prosil. Od té doby se sexu a všeho okolo bál, teď se to dělo znova. Proč má sakra takovou smůlu?

,,Ronnie..." zašeptal plačtivě Minhyun a zkroutil tvář do ztrápené masky. ,,Kam zmizel můj Ronnie, se kterým jsem si rozuměl a oblíbil si ho jako společníka?" Věděl, že mu naříkání nepomůže, ale i přesto doufal...

,,Je pryč, alespoň pro tuto chvíli." Společně s jeho lhostejnými slovy byl Hwang připraven o kalhoty, které letěly na zem společně se spodním prádlem. Starší už začínal být pořádně vzrušený.

Zato Minhyun nikoliv. Nedokázal si představit, že by ho něco takového mělo vzrušit. To bylo nemožné, on to navíc vůbec nechtěl. Kroutil se pod ním jako had, ale ani to mu moc nepomáhalo.

,,Přestaň..." zavrčel starší a hrubě ho kousl do klíční kosti. Nebral na něj ohledy, šlo mu jen o sebe samého. Sám se neobtěžoval svléknout celý, pouze si stáhl již rozepnuté kalhoty. Nehodlal to zbytečně protahovat.

,,Hh-nnn..." Tentokrát nebylo Minovi přes roubík rozumět vůbec nic, Aron mu ho totiž poupravil, aby z něj další slovo nevyšlo. Když už to zašlo až sem, mladší měl naději v to, že ho alespoň Aron lehce připraví. Ten první to udělal. Málo, ale udělal.

Poté už se nesoustřeďil na nic jiného než na vlastní uspokojení. Dále se nezdržoval, přetočil si tmavovláska na bříško a prudce do něj pronikl.

Min zaječel. Předtím myslel, když mu Aron zarýval nehty do boků, že větší bolest nezná. To, co prožíval teď, nedokázal na stupnici ani popsat. Jak by také mohl, když měl pocit, že má pod sebou kaluž z vlastní krve a slz?

Naneštěstí, opravdu tomu tak bylo, Aron to poněkud přehnal. Byl k němu až příliš krutý, poněkud neodhadl situaci. Nevnímal to, ještě mu schválně zaryl nehty do boků.

Nebýt nechutného roubíku, Minhyun by ještě dlouho prosil a žadonil, aby ho nechal být. Kvůli němu ovšem nemohl, ve svém nitru podléhal rozpadu. Slzy mu dávno vyschly, další netekly.

Aron si surově přivlastňoval jeho tělo v téměř zvířecím tempu, z jeho úst se draly slastné steny. Prožitek mu zkazilo až zvonění telefonu. Minhyunova telefonu.

Minhyun tiše vydechl, tohle byla jeho záchrana. Tedy v případě, že to Aron půjde zvednout za něj. Což bylo dost pravděpodobné, protože měl Minhyun nastavenou takovou melodii, která iritovala i jeho.

Kwak zavrčel, Minhyunovy odhady byly správné. Natáhl se, telefon vzal a zadíval se na displej. ,,Volá Jonghyun..." sdělil mu.

Hyunnie? podivil se v duchu Minhyun. Jeho oči se opět zalily slzami. O tom incidentu s Renem, GDm a Aronem věděl až moc dobře, Jonghyun mu to psal. Bylo mu teď jasné, jak se musel Ren cítit. Mizerně. Opravdu mizerně.

,,Copak asi chce..?" podivil se Aron ironicky a hovor přijal. ,,Čauky, JR. Tady Aron." Znovu přirazil a v návaznosti na to do telefonu zasténal.

Z Minova hrdla se vydral dost podobný zvuk, ale slastí to rozhodně nebylo. Zadeček ho pálil ke zbláznění, všechno v jeho těle se třáslo. On sám se neovládal, byl ovládán Aronem. Zmohl se akorát na pláč, s nímž odplouvaly všechny city pryč.

Jonghyun to mohl všechno moc dobře slyšet, což také dal dostatečně najevo svou reakcí. Aron se jen smál. ,,Měl bys mluvit rychle, mám tu něco rozdělaného."

,,Arone, proč máš Minhyunův telefon?" zavrčel podrážděně JR. Tohle se mu nelíbilo. Něco bylo špatně. Hodně špatně. ,,Potřebuju s ním mluvit. A docela to spěchá, takže upusť od své aktivity a dojdi za ním."

,,Je mi líto, právě má něco na práci. Nemůže mluvit." Zopakoval svůj podlý trik, díky němuž druhý zasténal bolestí.

,,Koho tam mučíš, proboha?" zahudroval nespokojeně Jonghyun a protočil oči. Pak mu však hlavou bleskla myšlenka. Na moment utichl, protože měl pocit, že to nerozdýchá. ,,Arone... nechceš mi říct, že..."

,,Ale ano, přesně tak..." souhlasil Aron s úsměvem. ,,Minhyun byl poněkud neposlušný, takže pěkně zaplatil."

,,Arone!" okřikl ho přes telefon Jonghyun a praštil u toho do stolu. ,,Okamžitě ho pusť! Ani nevíš, co tím můžeš způsobit!" Kim se začínal docela bát. Min sice vydával zvuky, ale nemluvil a neznělo to vůbec klidně. Spíš jako kdyby ho něco bolelo.

Tak tomu opravdu bylo, bolelo to nehorázně. Aron ho zranil, psychicky i fyziky, byl na něj ještě hrubší než na Rena. ,,Ani mě nenapadne. Může si za to sám, neměl mě odmítat. Viď, Minhyunnie?"

,,Prosím, řekni mi, žes neudělal to, cos udělal," povzdechl si Jonghyun, znělo to dokonce i trochu vystrašeně. O Minhyuna se opravdu bál. Pokud se s ním Aron chtěl jen vyspat a právě na tom pracuje... tak to bude Minův hrob. Nepřežije to.

Jako jeden z mála věděl o jeho minulosti, zvláště o tom, co se mu stalo v onom baru. A pokud... Aron opravdu zašel tak daleko...

,,Nom, budu končit, Hyune. Musím tu něco dodělat, pokud víš, co tím myslím."

Minhyunovi se v době jejich rozhovoru nějakým záhadným způsobem podařilo vykroutit roubík z úst, takže mohl, ač omezeně, hovořit. Zhluboka se nadechl a vsadil celou svou existenci na Jonghyuna. ,,Jongu, pomoc!!"

,,Svině!" zavrčel Aron, telefon se stále probíhajícím hovorem odložil na stůl. Znovu mu zaryl nehty do už tak zdevastovaných boků. ,,To si odskáčeš..." několikrát tvrdě přirazil, než do jeho poničeného tělíčka vyvrcholil a pošpinil ho tím ještě víc. Ještě chvíli si vyhutnával ten pocit, než se napřáhl a jednu mu vrazil. Natrhl mu obočí. Posadil se, chytl ho za vlásky a přitáhl ke svému klínu. ,,Jestli kousneš, ani sanitka tě nezachrání."

Minhyun polkl slzy, bolest procházela snad každým koutem jeho těla. V některých oblastech mu dokonce vytékala hustá krev, kterou kdyby spatřil, omdlel by. Nechtěl si to ještě zhoršit, proto podřízeně pootevřel chvějící se rty.

,,Hodný..." pousmál se Kwak a se samolibým úsměvem nad tím, jak se asi teď musí Jonghyun tvářit, vnikl do Minových úst na jediný příraz.

Minhyunovi se rázem zvedl žaludek a ještě k tomu se málem zadusil. Kombinace Aronových i Minových tělesných tekutin, jichž bylo ještě na vzrušení staršího dostatek, nechutnala dobře. Min navíc nečekal takovou délku, vyvedlo ho to z míry. Nicméně, musel se s tím nějak srovnat, pokud nechtěl skončit ještě hůř.

,,Notak, Mine. Měl by ses snažit, pokud nechceš, abych se vše odehrávalo čistě v mé režii," popohnal ho Aron.

Minhyunovi bylo už vlastně všechno jedno. Utrpěl poškození po fyzické stránce i po psychické, dávno už se zhroutil. O jediné, co teď bojoval, bylo přežití, což mu zřejmě mělo vybojovat vykouření Aronovi. Jednal pouze na základně instinktů, když hlavičku povytáhl a přejel tak svým hbitým jazýčkem po celé délce penisu.

Aron zasténal, nepřišlo mu, že by to dělal poprvé. Rozhodl se ale, že nebude nad ničím přemýšlet a užije si to. Pak Minhyuna ještě jednou potrestá za jeho počáteční neposlušnost.

Mladší o něj pečoval tak dlouho, dokud Aron hlasitě nezasténal a v ústech se mu nerozlila bílá tekutina. Z její chutě se mu znovu zvedl žaludek. Nechápal, jak to může někomu chutnat.

V tom okamžiku ho Aron pustil a dovolil mu se zcela odtáhnout. Ještě chvíli vydýchával svůj dnes již druhý orgasmus, než vstal a natáhl si zpět kalhoty. ,,Minhyune... Pojď sem..."

Ten se k němu docela poslušně přiblížil, ale ne natolik, aby na něj Aron úplně dosáhl. Byl přesně tam, kde už nebylo Aronovo pole. Slzy mu stále máčely bledou kůži, stejně tak krev, ale už byl v tak flegmatickém stavu, že to vůbec nevnímal. Strach i bolest byli pouze v pozadí jeho mysli.

Aron k němu přistoupil blíž a uštědřil mu další z řady surových kopanců do břicha. Jeho násilné já nemělo dost, neovládal se. Minhyun to snášel. Nechával se mučit, mlátit a byl pro něj jako boxovací pytel. Bolest se snažil nevnímat, stejně tak to, že kašlal krev a pomalu ztrácel vědomí. Ten pocit, že se trochu motal, byl docela uklidňující.

Svou závěrečnou a nejsurovější ránou ho druhý poslal k zemi, kde se nepěkně udeřil. ,,Myslím, že máš dost..." usoudil Kwak, otřel si zakrvácené ruce do prostěradla a na polomrtvého tmavovláska na zemi hodil poničené tričko. Z místnosti pak odešel, zamkl za sebou.

V tu samou chvíli se rozlétly domovní dveře. Na jejich prahu stál Jonghyun a v jeho těsném závěsu běžel udýchaný Ren. JR svému blízkému sdělil vše o tom, jaká je situace, a že potřebuje svému nejlepšímu příteli pomoci. A Ren, který moc dobře věděl, jaké to je, se připojil.

Minhyun v pokoji mezitím omdlel, o následujícím dění tedy nevěděl zhola nic. ,,Ale, kdopak to přišel?" usmál se Aron, když ty dva zpozoroval. ,,Rád vás oba vidím."

,,Kde. Je. Minhyun?" vrčel jeho směrem již od začátku Kim, vytočený do té nejvyšší míry. Když někdo vztáhl ruku na jeho milované, nedokázal svůj vztek kontrolovat. ,,Vyklop to a bude to pro tebe jednodušší."

,,JR, tomu stejně nepomůžeš..." zasmál se Ronnie, připomínal prvotřídního psychopata. Ze svých hrůzných činů měl radost.

,,KDE JE?!" vykřikl Jonghyun a rychlostí blesku se po něm ohnal pravačkou. Ren se do souboje nezapojoval, instinktivně je oběhl a vydal se Minhyuna hledat. Nepochyboval o tom, že ho najde.

Aron druhého vykryl, bloky mu opravdu šly. Renův odchod mu nějak unikl, věnoval se pouze rudovláskovi. Rennie mezitím šmejdil po domě a snažil se najít Minhyuna.

,,Ty parchante, COS MU, KURVA, PROVEDL?!" šílel Jonghyun, měnil se ve zběsilou kočku. Jeho obratnost při závažném problému narůstala, smysly se bystřily a rychlost se zvyšovala. Nebylo se čemu divit, když se za několik okamžiků Aron válel na zemi.

Hned vzápětí pak obrátil o sto osmdesát stupňů, rozhlédl se kolem dokola a vyběhl nahoru po schodech. Instinktivně tušil, že Minhyun bude ve svém pokoji.

To, že byly dveře uzamčené, mu dodalo jistotu v tom, že tam tmavovlásek opravdu je. Aron ho musel zamknout a klíč si k sobě vzít. Takže mu nezbývalo, než se za tím zmetkem vrátit. Naposledy houkl na Rena, ať ví, kam jít, než se vydal s vykasanými rukávy za Kwakem.

Jenže, Aron se mezitím stihl vypařit. Jonghyun opravdu netušil, kdy to stihl, ale jediným pozitivem bylo to, že mu při zbabělém úprku klíček zřejmě vypadl a teď se válel na podlaze.

Rudovlásek ho urychleně sebral a doběhl s ním za Renem. Z neznámého důvodu se mu ruce neskutečně třásly. Nejspíš to bylo ze strachu, co za těmi dveřmi uvidí. Představa, že by tam jeho přítel měl ležet mrtvý, mu vháněla slzy do očí.

Jeho myšlení bylo dost pesimistické, proto se Ren rozhodl přebrat iniciativu. Vzal od něj klíč, odemkl a dveře otevřel. Jakmile spatřil tu hrůzu, ztuhl.

,,Jak... na tom je?" zašeptal téměř neslyšně Jonghyun. Úpěnlivě držel víčka zavřená a snažil se uklidnit. Bál se. Moc se o Minhyuna bál.

,,Nevím," vydechl Ren, i v jeho hlase zazníval strach. Proto k Minovi přiběhl a hlavu mu přiložil na hrudník. ,,Dýchá... Takže žije."

JR otevřel na zkoušku jedno oko - kdyby viděl celou hrůznou scénu všemi smysly, asi by se složil. Minhyun ležel na zemi. Na jeho podrápané, zkrvavené a namodralé kůži nebyl jediný kousek oblečení, ležel na té chladné zemi zcela odhalený. Ruce měl stále svázané a tou částí trička, která sloužila původně jako roubík, se trochu dusil. Starší se neovládl. Shodil ze sebe mikinu i tričko a šetrně vše přes něj položil. Renovi poručil, ať najde koupelnu, že v ní bude lékárnička.

Minki tak okamžitě udělal, zatímco Jonghyun se opatrně pokusil svého nejlepšího přítele rozvázat, pohled na něj ho ničil. Proč? Proč si toho šmejda sakra Min pustil do domu?

,,Minhyunnie..." zamumlal zkroušeně JR, okolo jeho srdce se motala stuha černější než noc a nebezpečně ho stahovala. Musel se o něj postarat. Nejvhodnější by bylo ho vzít k sobě, ale jak by na to reagoval Ren a ostatní, kdyby jim to oznámil?

,,Jsem tu!" oznámil Ren a klesl vedle nich na kolena, společně s lékárničkou. Dalo mu docela práci ji najít, ale to nevnímal. Oba se starali jen o to, že bude Hwang v pořádku.

JR jako první sundal tričko, které Minovi položil přes vrchní polovinu těla, a s nejvyšší opatrností ho z jeho polohy položil na záda. Mikinu přes slabiny mu urovnal, aby nešlo nic spatřit - snažil se být ohleduplný -, a začal se přehrabovat v lékárničce. Rena ještě poprosil, jestli by zkusil najít nějaký hadřík a namočil ho do teplé vody.

Minki poslechl, okamžitě vyskočil a jal se plnit jeho příkaz. Jonghyun mezitím našel dezinfekci, obvazy a náplasti; to všechno bude potřebovat pro základní první pomoc. Objevil také nějaké prášky proti bolesti, které by mohl svému příteli dát, pokud by se probudil.

Jonghyun od něj hadřík převzal a otřel s ním Minhyunův bledý, zmlácený obličej. Měl by ho odvést do nemocnice, bylo by to tak nejlepší. Ale i tak mu chtěl dát alespoň první pomoc, zatímco nahlas řekl, co plánuje.

Ren s ním jen souhlasil. Minhyun dopadl mnohem hůř než tehdy on, odbornou pomoc bude jistě potřebovat. Vzal proto telefon a zavolal sanitku, on ani Jong řidičák neměli.

Sanitka přijela během pár minut, v té době se Ren s Jonghyunem domluvili, že řeknou, že neví, kdo mu to provedl. Že jim Min zavolal až poté, co byl útočník pryč. Také Hwanga základně oblékli.

Následující události již plynuly rychle, Hwang byl zdravotníky naložen do sanitky a odvezen pryč. Měli totiž silné podezření na vnitřní krvácení. JRen nevzali, jelikož nebyli jeho rodinnými příslušníky. Museli se do nemocnice dopravit po svých.

Záhadou bylo, proč se za celou dobu neukázala ani Aronova matka, ani jeho sestra. Jonghyun s Renem sice netušili, že tam je někdo další, ale stejně to bylo zarážející. Minhyunovy výkřiky musely slyšet. Asi se rozhodly, že svého zachránce nechají napospas násilné stránce Arona. Zřejmě se do toho nechtěly míchat, snad aby to samy neodnesly. Tak nechaly hnědovláska takto trpět, přes to všechno, co pro ně udělal.

Předposlední dílek~