Téhož večera, Armin

Aron se převaloval v posteli a vzpomínal na to, co se událo před domem. Nedokázal se zbavit výčitek, protože mu došlo, že to přehnal. Na druhou stranu toho však nelitoval, protože v tu chvíli udělal to, jak to cítil. Nutkání ho bohužel ovládlo a on se pomalu zvedl, načež vylezl ze dveří pokoje. Namířil si to do Minhyunovy ložnice.

Po otevření spatřil tmavovláska sedícího na okenním parapetu. U nohou mu stál hrneček s teplým mlékem a uždiboval z obrovské sušenky.

,,Ehm..." Aron si odkašlal a urychleně sklopil hlavu, aby se nemusel dívat do Minhyunových očí. Cítil by z nich leda tak výčitky. ,,Přišel jsem... se omluvit. Nebo tak něco..." Tohle bylo snad poprvé, co se doopravdy za něco omlouval a myslel to upřímně, takže netušil, jak správně na to.

Minovi malém vypadla sušenka z ruky, až tak moc byl vývojem událostí šokován. Poklepal si do hlavy, několikrát si protřel uši. ,,Mohl bys to prosím zopakovat? Nevím, zda jsem slyšel dobře."

,,Protožes právě řekl, že jsi to slyšel, tak to znova neřeknu..." zahudroval Kwak a s lehkostí za sebou zavřel dveře. ,,Ale jinak jo, slyšels dobře... prostě... no, mrzí mě to. Trochu jsem to přehnal... ale mělo to svůj důvod."

,,Uvědomuju si, že jsem se nechoval zrovna vzorně. Ale, dost to zabolelo," přiznal hnědovlásek. ,,Tvé omluvy si velmi cením a rád ji příjmu."

Druhý si dost hlasitě oddychl, ze srdce mu spadl velký kámen. To, že to zabolelo i jeho, raději neřekl, protože nechtěl vyvolat zbytečnou hádku. ,,Děkuji."

,,Taky bych se měl omluvit," povzdechl si Minhyun, zadíval se mu upřeně do očí. ,,Každopádně, omluvy nejsou má silná stránka, řekl bych... Dáš si sušenku?" Tahle nabídka byla neuvěřitelná pocta, to věděli všichni, co Mina znali

,,Nooo... sice na sladké chuť nemám, ale tohle je něco, co se neodmítá," uculil se Aron. Byl rád, že se jejich vztah takhle obnovil. ,,Mám tě rád," zamumlal tak napůl, spíš si to myslel a ani si neuvědomil, že to vlastně říká.

Minhyun mu podal půlku sušenky, otočil se zpět a z okna se zadíval daleko dodáli. Zcela se v onom výhledu ztratil. Co... By mu měl říct, tak, aby mu nelhal...?

,,Jsi můj kamarád..."

,,To je... hezké," ocenil to Aron. Bylo to lepší, než kdyby mu Minhyun řekl, že je mu úplně volný. ,,Jsem rád."

,,Zkus tu sušenku..." pobídl ho Minhyun. ,,Pekl jsem to já... Schovávám si je pro zvláštní příležitosti."

,,Tak to v jednom kousku bude zhruba deset kostek cukru, ne?" škádlil ho Aron a polovičku s radostí slupl. Bylo to tak sladké, že se se svým odhadem musel trefit. ,,Wau... jsi dobrý."

,,Ve skutečnosti je těch kostek 15," přiznal se smíchem hnědovlásek. ,,Když mám nízkou hladinu cukru v krví, chytám depky."

,,A nechytáš taky třeba cukrovku, když žereš tolik sladkého?" opáčil Kwak ironicky a opět stočil svůj pohled k zemi. Zcela nenápadně udělal k mladšímu několik kroků, protože mu tak mohl být blíž.

,,Ne, to rozhodně ne." Cukrovku by nepřežil, bez sladkého by nedal ani ránu. Kousl si do sušenky, když si všiml, že Aron nic nemá. ,,Chceš ještě?" zeptal se se sušenkou mezi zuby.

,,Cukrovku nechci, ale sušenku asi ano," usmál se Aron a vzhlédl. Natáhl ruku k balíčku, málem se u toho přerazil, a to vše jen proto, aby zjistil, že už tam žádná nezbyla. ,,Ha! Zrada!"

Minhyun začal panikařit. Došly sušenky?! Neeeeeee! Proč?! Vypadal opravdu smutně, ale i tak poukázal na sušenku, kterou stále svíral rty. Rozdělí se s ním.

,,Ne..." Aronovi došlo, co chce Minhyun udělat. Vážně to chtěl, chtěl chutnat jeho rty a laskat jeho tělo svými doteky, ale tohle mu přišlo jako dětinská záležitost. ,,Nemyslíš doufám na to, že mi půlku té sušenky narveš do chřtánu, že ne?"

Kdyby pohled uměl vraždit, asi by právě umřel. Minhyun vypadal dost naštvaně. Chtěl se s ním rozdělit a on se mu takhle vysměje? Tse. Založil si ruce na hrudi a hlavu naštvaně odvrátil.

,,Ale noták," povzdechl si Aron. Min byl občas vážně jako velké dítě. ,,Netvrdil jsi ty náhodou, že jsi asexuál, a teď by ti najednou pusinka a takové ty věcičky nevadily?"

,,Afexuál jsem... A nefci pusu... Chtěl jsem fi dáf susenku..." zabrblal, stále mu nedocvaklo, že by si tu sušenku radši měl vzít do ruky.

,,A víš, že by se u toho naše rty střetly a já bych byl schopen zajít i dál?" odvětil Aron trochu podrážděně. Pod fousy si zamumlal: ,,Ví, že mě přitahuje, a přesto mě bude provokovat." Hlasitěji pro druhého dodal: ,,Dráždíš hada bosou nohou."

,,To nedáfá smysl. Mám ponofky..."

,,He?" Touhle jeho větou byl starší úplně vyhozen ze sedla. ,,Počkat, cože?" Nějak mu nedošlo, že se jedná o reakci na jeho poslední slova.

,,Rífám, že to fe blbost. Nenůfu dráždif hada bosou nohou, kdyf mám ponofky..." snažil se mu to Hwang vysvětlit, doufal, že to druhý pochopí. Nerad by se znovu opakoval.

,,Víš ty co, víš ty co?" opakoval dokola Aron, přičemž se k němu natěsnal natolik, že mezi ním a Minem bylo tak deset centimetrů a Minhyun se ještě k tomu opíral o zeď. ,,Máš to, co chceš." Aron si nebral servítky - dlaněmi se ustálil na jeho bocích, za něž si ho přitáhl blíž k sobě, a ústy okusil druhou stranu sušenky.

Mina poněkud překvapil, nečekal takovou změnu z jeho strany. Také v tom neviděl nic víc, romantického, prostě mu dával sušenku. Nehodlal mu ale dopřát celou, proto si také kousl

Smutné bylo, že si Aron přál, aby v tom z Minhyunovy strany bylo něco víc. Jeho elán brzy vyprchal, ruce z jeho těla spustil. Ještě kousek si kousl, aniž by se ho jakkoliv dotkl, a odstoupil od něj. Mučilo ho vědění, že u něj nemá šanci.

Věděl, že to nesmí vzdávat. Možná, pokud se bude snažit, vybuduje si cestičku do Minhyunova uzavřeného a nepropustného srdce.

,,No... v kolik hodláš jít spát?" zeptal se slušně Kwak a trochu nervózně přešlápl na místě. Vůbec se nepoznával, takhle se nikdy nechoval. Že by ho Minhyun dokázal změnit?

,,Chtěl jsem jen dojíst sušenku... Takže půjdu teď..." usmál se tmavovlásek a seskočil z parapetu. ,,Chceš jít se mnou? Mohl by ses třeba bát spát sám."

,,Přemýšlím, jestli mě máš za malé dítě, nebo za ještě menší dítě," ušklíbl se Aron, ale na jeho nabídku přikývl. ,,To nezní tak bad. Třeba mi dovolíš se k tobě v noci mazlit~"

,,Náhodou, když jsem tu začal bydlet sám, bál jsem se usnout. Takže jsem spal se zapnutými světly," svěřil se mu hnědovlásek.

,,Ty jsi mi tedy hrdina," zasmál se jeho historce Kwak a přivlastnil si jeho hrneček s mlékem, z něhož se napil. Z toho zbytku, co tam zbylo, nechal asi tak dva loky, tedy pro Minhyuna dost málo.

Ráno se možná bude zlobit, momentálně mu to ale nevadilo. Nestaral se, pěkně hupsnul na jednu půlku manželské postele. Tu druhou nechal Aronovi.

Ten ještě skočil zhasnout, v pyžamku dávno byl, a ihned se zavrtal k němu. Prvních zhruba deset minut, kdy si ještě povídali a smáli se, se Aron držel tam, kde měl. Jakmile však začali usínat, popustil si uzdu a k mladšímu se přiteplil.

Minhyun to moc nevnímal. Když měl klid a byl unavený, usínal velmi rychle. Momentálně byl v polospánku, neměl dost energie na to, aby ho odehnal.

,,Dobrou noc," popřál mu Aron, sám usínal rychle. Skoro se ani nenadáli a oba dva pravidelně oddychovali, srdce jim tepalo na podobné frekvenci.

Ráno, v nemocnici

Do bílého nemocničního pokoje po zaklepání na dveře vstoupil vysoký hnědovlásek. Rozhlédl se a spatřil scénu, kterou viděl již včera. Deja vu. V posteli ležel Taemin v bezvědomí, vedle něj seděl G-Dragon, tvář skrytou v dlaních. ,,Dobrý den. Měl byste jít na chodbu, někdo tam na vás čeká. Já zatím udělám potřebné testy a pokusím se pana Lee probudit."

GD sebou škubl a obrátil k němu své oči plné smutku. Celou noc nespal, čekal jen na moment, kdy se Taemin konečně probere z kómatu. Pod očima se mu rýsovaly kruhy, na kterých by se dalo houpat. Byl úplně na dně, polovinu z noci proplakal.

Jonghyun mu položil konejšivě ruku na rameno. ,,Neměl byste se tak moc trápit, Taeminnie by si to jistě nepřál."

,,To se opravdu snadno řekne," špitl ztrápeně GD a slétl zrakem k blonďáčkovi, ,,ale o dost hůř udělá." Ze rtů mu unikl ztrápený povzdech. ,,Jak byste se cítil vy, když byste viděl umírat někoho, na kom vám opravdu záleží?"

,,Vím moc dobře, jak se cítíte, G-Dragone. Prožil jsem si své. Ale, nesmíte to vzdávat, musíte se s ním užít každou volnou chvíli, dokud to ještě jde," povzdechl si Kim, zvedl ho a dostrkal na chodbu. ,,Přemýšlejte o tom, co jsem vám řekl a teď mě nechte pracovat."

,,Dobře," přikývl po neskutečně dlouhé odmlce G-Dragon. Posadil se na nejbližší lavičku, kterou našel, a doslova se tam zhroutil. Opět z jeho očí začaly téct slzy, jeho tělo se otřásalo pod náporem vzlyků.

,,GD...?" oslovil ho měkce někdo, kdo se usídlil na lavičce vedle něj. Byl to Jonghyun, za zády se mu schovával Ren, který ho otravoval tak dlouho, dokud mu Jonghyun neslíbil, že sem pojedou hned po snídani.

Jakmile dlouhovlásek rozpoznal jeho hlas, trochu se sebral a do rukávů od mikiny si utřel celý obličej. Začervenalé oči a rozklepaný hlas však skrýt nedokázal. ,,J-JR?"

Hnědovlásek přikývl. ,,Nebudu se tě ptát, zda jsi v pořádku, když vidím, že ne," povzdechl si smutně. ,,Jak na tom je?"

G-Dragon se zhluboka nadechl, musel být přeci silný. Zvlášť před Renem, o němž věděl, že mu na něm Taeminovi záleží. ,,Stále v kómatu..."

JR se prudce nadechl. ,,Ale vždyť... Už včera... Říkal jsi, že se předávkoval tvými léky." Nechápal to, hlava mu to nebrala. Cítil, jak blondýnek za ním vyděšením celý ztuhl.

,,Prostě se zatím neprobral.. Musíme počkat." G-Dragon věřil, že se probere každou chvíli. Bohužel, takto věřil celou noc a moc platné mu to nebylo.

Jeho předtucha se ukázala být pravdivá; z pokoje se ozvaly hlasy. ,,Copak jsi prováděl Taeminnie? Říkal jsem ti, že taktiku zpomaleného srdce použit můžeš, ale pouze v ojedinělých případech. A s vlastními léky. Ty ses zatím předávkoval léky vlastního přítele..." Tohle byl bezpochyby doktor Kim.

Všichni, co stáli a seděli na druhé straně, slyšeli slovo od slova, co doktor říká. Na moment se každému z nich zastavilo srdce - na co to, sakra, naráží? GD se prudce zvedl, protože moc dobře věděl o co jde. Musel se vedle dostat dřív, než doktor stihne říct to, co jim všem zlomí srdce.

,,Každopádně, to je teď jedno..." doktor se odmlčel s zadíval se Taeminovi do očí. Viděl v nich jasně vepsanou otázku. Povzdechl si. ,,Nejradši bych ti to neříkal, Taeminem. Tvé testy mluví jasně. Není to dobré..."

,,Dva, tři týdny maximum..." vydechl za něj Taemin sám. G-Dragon z toho faktu, který tušil, málem omdlel a Ren se vrhl Jonghyunovi do náruče. Po tvářích se mu kutálely bolestné slzičky. To nemohla být pravda!

,,Bohužel... Necelé dva, pokud budeš mít štěstí..." vydechl doktor. Co nečekal nikdo - a ti venku neměli možnost to spatřit -, byl Taeminův úsměv.

,,Tolik? Myslím, že můžu být rád. Včera jsem se cítil, jako by přišla moje poslední hodinka. Tohle byl první záchvat, že...?"

G-Dragon to dál nedokázal snést. I přesto, že se ho JR pokusil zastavit, vlétl do místnosti se slzami v očích. ,,Můžete... už prosím, mlčet?" Mluvil tiše, ale bolest z jeho hlasu oba dva vyčetli. Totéž se dalo říct o jeho skelných očích; byl statečný, ale utrpení se zoufalstvím se přehlédnout nedalo.

,,Draggie...?" vydechl Taemin a zadíval se mu do očí. Po chvíli se odtrhl, nevydržel to. Spatřil v nich tolik bolesti, způsobené jím samotným, že to už nevydržel. ,,Jonghyune... Mohl byste nás na chvíli nechat o samotě...?" požádal.

,,Nechci, aby nad tebou někdo vynášel rozsudky smrti, Taemine," hlesl smutně G-Dragon a několika kroky došel až k nemocničnímu lůžku. Klesl na kolena a svého blonďáčka chytil za ruku. To celé již sledovali ode dveří JRen. ,,Já..." promluvil GD, ale bylo znát, že se mu hlas brzy zlomí, ,,já udělám cokoliv, abys mohl žít dýl. Udělám všechno, aby ses cítil dobře, zaplatím, co bude potřeba... ale prostě... tohle..."

Lee na několik vteřin bolestně zavřel oči. Nehleděl na následky, přehodil nohy přes okraj lůžka a klesl ke svému příteli. Vytrhl si přitom několik hadiček. Naklonil se k jeho oušku, tak, aby ho neslyšeli ti dva, hlavu si mu opřel o rameno. ,,Rozsudek smrti byl nade mnou vynesen již dávno. Můj osud nikdo nezmění, zlato. Ale, slibuju, že tu s tebou zůstanu tak dlouho, jak to půjde. Tak prosím, neplakej. Nikdo ještě neumřel..."

,,A-ale..." Taeminova slova byla pro G-Dragona jako bodavý nůž. Celou tu dobu ho miloval, snažil se ho různými způsoby získat. A teď, když se zdálo, že svítá na lepší časy, mu je řečeno tohle? Nedokáže to přijmout.

,,Kdo ví, třeba se stane zázrak..." snažil se ho mladší povzbudit, přestože šance na uskutečnění tohoto scénáře byly mizivé. ,,Prostě si spolu užijeme každý den, jak jen budeme moct, ano?"

Utěšoval ho, zdál se být vyrovnaný a se smrtí smířený. Uvnitř se ale rozpadal, potřeboval by něčí konejšivou náruč. Nemohl si to dovolit, musel být silný.

Atmosféra v místnosti při každé další vteřině houstla, doktor se raději vypařil, aby jim ponechal soukromí. G-Dragon by Taemina objímal celou věčnost, kdyby nevěděl, že ho musí vrátit na lůžko. V duchu doktora proklínal, že mu nepomůže s hadičkami.

,,Nedělej si s tím starosti, ano? Je mi dobře." Skoro, jako by mu četl myšlenky. ,,Mimochodem, omlouvám se, že jsem ti vzal prášky..."

,,Nemysli už na to," radil mu GD, který se posadil na místečko vedle něj. Díky bohu za náplasti, které držely místa od vytržených hadiček, aby z nich neteklo tolik krve.

Taemin je několika zručnými pohyby vrátil zpět na své místo, měl v tom už praxi. ,,Dobře..." usmál se a ukradl staršímu sladký polibek. ,,Ahoj, kluci..."

Jonghyun jeho směrem chrabře přikývl a pustil Rena, který se celou dobu cukal a tiše u toho vzlykal. Jeho srdíčko se třepilo, rozpadalo na kousky. ,,Minnie..." zaplakal a rozešel se k němu. Byl by běžel, kdyby místnost nebyla tak na čtyři kroky.

,,Rennie..." Taemin se konejšivě usmál a když se blondýnek posadil k němu, pocuchal mu vlásky. G-DRagon se přesunul za něj, přitáhl si ho do objetí a dal jim zároveň prostor. ,,Neplakej, ano? Rozteče se ti make-up."

,,Taemin má pravdu," souhlasil s ním Jonghyun a uzavřel jejich kroužek tím, že se posadil z druhé strany. Všichni dosáhli na všechny a kdyby chtěli, mohli by se skupinově obejmout.

,,Ale... Omlouvám se, Taeminnie... Tohle se stalo kvůli mě... Křičel jsem na tebe a..." Ren se znovu rozplakal, tvář skryl do dlaní. Vinil se z toho.

,,Nemůžeš za to... ty opravdu ne, Rene..." zašeptal G-Dragon, načež polkl. Mohl za to on. Byl si jistý, že to, co se Minniemu děje, je jeho vina. Musel to nějak pokazit, dříve... a ono to přetrvalo.

,,Není to vina žádného z vás..." uklidňoval je Lee. ,,U mě ta nemoc není stresového původu."

,,Ne-není?" vyhrkl zmateně GD. O tom mu neřekl. Celou dobu si myslel, že... že za to může on, a ono to není stresem? ,,Tak... tak čím?"

,,Mám to vrozené v genech... Nemusel jsem to dostat vůbec, ale odstartoval jsem to svým chováním v prváku..." svěřil se blondýnek.

,,Ty idiote," vzlykl G-Dragon a napřáhl ruku, aby ho praštil. Nakonec to neudělal, ruka mu samovolně klesla do klína. ,,Tak proč jsi to dělal, Minnie?"

,,Protože jsem byl prvotřídní debil. A neříkej, že ne..." povzdechl si Lee. Chtěl ještě něco říct, když v tom se mu zatočila hlava a on se musel celou váhou opřít o svého přítele.

,,Minnie!" vyjekli všichni kromě JRa, avšak toho to vnitřně zasáhlo také. Bál se o něj, byl to jeden z jeho přátel a právě tu umíral. To by nezanechalo chladným nikoho.

,,Draggie? Běž udělat to, o čem jsme se včera bavili, ano? Já si zatím vezmu léky, co mi tu Jonghyun nechal..." pobídl dlouhovláska, pokusil se vše doplnit úsměvem.

,,Ale... hned teďka?" vykvíkl GD. Neměl pocit, že to bylo v tuto chvíli vhodné. ,,Jasně vím, ale teď a tady?"

,,Je lepší udělat to teď, než čekat. Koneckonců, každá příležitost je ta vhodná..." snažil se ho povzbudit a dokopat k onomu činu.

Po chvilce váhání si GD povzdychl a svěsil smířlivě hlavu. ,,Tak tedy dobře." Po těchto slovech se zvedl a došoural se na druhou stranu postele, kde poklekl před Rena. Musel se dlouze nadechnout, aby to dokázal vyslovit. ,,Já... se ti omlouvám."

,,H-H-Huh...?" Ren na něj koukal jako vyoraná myš, s pusou otevřenou. Mohla by mu do ní vlétnout moucha. Nějak mu to nedocházelo, byl moc šokován, zmohl se pouze na přikývnutí. ,,Uhm... D-Dobře... D-Děkuju...?" vykoktal.

Po tomto jediném slovíčku G-Dragonovo srdce zajásalo. Byl šťastný, že to dopadlo takhle. Ren ho neodmítl, neposlal ho pryč. Těšilo ho to. S drobným úsměvem se zvedl a vrátil vedle Minnieho.

,,Vidíš..." usmál se Minnie, vzal jeho ruku dí té své a povzbudivě ji stiskl. Byl šťastný, že už mezi sebou nemají konflikty.

,,No... jako to, co jsem provedl, se nezmění, když se omluvím," řekl GD trochu rozpačitě. Zvedl druhou ruku a s ní se podrbal ve vlasech. ,,Vážně... mě to ale mrzí. I když se nezdám."

,,Ale... Alespoň si uvědomuješ, že to bylo špatné." Celkem ironické. Ren přesvědčuje GDho, že není až tak špatný. Kam jen ten svět spěje?