Odpoledne téhož dne, JRen

Jonghyun o něčem zuřivě debatoval s Renem a popíjeli u toho oba dva svou kávu, když je vyrušilo zvonění zvonku. JR se zvedl jako první, také protože to měl blíž a Ren byl jednoduše moc líný na to se zvednout, a vydal se příchozímu otevřít. Nejspíš by byl raději, kdyby to neudělal. Před ním stál Taemin, poznal ho. Ale nebyl tak úplně tím Taeminem, jehož s Renem znali. Respektive Ren znal. Tenhle Taemin měl totiž vlasy obarvené na blonďato a od nosu až k uším se mu táhl piercing, stříbrný řetízek.

,,Ahoj..." pozdravil ho, pohled odvracel. Jejich hádka ho stále tížila, nepotřeboval ani slyšet otázky na změnu své vizáže. ,,Mohl bych... Prosím mluvit s Renem...?"

,,No... asi jo..." zamumlal překvapením a zmatením ztuhlý Jonghyun. Dělalo mu docela i problém ustoupit, aby mohl druhý dovnitř. Nechápal to. Co se to s ním stalo?

,,Díky." Mluvil krátce, omezoval se na jednoslovné odpovědi. Dlouhé monology si nechával až pro Rena, tehdy jich bude dost třeba.

Tmavovlásek za ním zavřel dveře a předběhl ho, aby Renovi oznámil, že jde do pokoje převléct povlečení. Musel to nějak zaobalit. Věděl, že s ním chce Taemin mluvit o samotě. Věřil mu, proto je opustil a pustil se do své práce.

Taemin k Renovi nervózně vzhlédl, pramínek světlých vlasů si zastrčil za ucho. ,,Ahoj, Rennie..." pozdravil tiše a zadíval se mu do očí. Bál se, upřímně ho děsilo, co v nich uvidí.

Původní úsměv z Renovy tváře vymizel ihned poté, co si všiml té zjevné změny. Málem to s ním švihl. Otevřel ústa, ale naprázdno je sklap, protože mu došla slova, jazyk nebyl schopný je vyslovit. ,,Mi-Minnie...?"

,,Sedni si prosím. Musím ti toho hodně říct." Nečekal na odpověď, chytil ho za ruku a usadil zpět na židli, ze které se zvedl. Sám zůstal stát. ,,Hodně se toho stalo."

,,To-to vidím..." vykoktal ze sebe mladíček a úzkostlivě dál hleděl na Taeminovy blonďaté vlásky. Ty jeho tmavé miloval, proč jejich barvu změnil? Co se to s ním stalo?

,,Rene. Slib mi prosím, že nebudeš křičet." Starší vzal jeho ruce do těch svých, potřeboval jistotu.

,,Proč bych... proč bych měl křičet?" Renovo srdce tlouklo stále hlasitěji a rychleji, přepadávala ho čím dál větší úzkost. ,,O čem to mluvíš? Co se to s tebou stalo, Taeminnie?"

Byl v pokušení říct mu to. Říct mu absolutně všechno, co ho sužuje a trápí. Ale nemohl... Mohl prozradit jen to špatné, čím mu ublíží. ,,Chodím s G-Dragonem."

Chodím s G-Dragonem... Tak tato slova budou Renovi rezonovat hlavou ještě hodně dlouho. V očích ho začaly štípat slzy, jeho tělo se roztřáslo odporem. Vstal a o krok od něj ustoupil, přičemž mu padl pohled na vlastní předloktí s vyrytými dvěma písmeny: GD. Vybavila se mu scéna, jak ho G-Dragon připravuje o panenství a vůnec nebere ohled na jeho city. To nemůže být pravda. Nemůže chodit s někým, kdo je tak krutý!

Taemin viděl, v jakém je stavu. Věděl, že za to může on. Natáhl před sebe ruku, jako by se ho chtěl dotknout. Svůj pokus vzdal, nohy se nehnuly ani o krok. ,,Je asi zbytečné ti to říkat, neuvěříš mi. Ale, změnil se. Je jiný. Všeho, co ti udělal, lituje a kdyby mohl vzal by to zpátky."

,,Máš pravdu, nevěřím ti a nejspíš už nikdy věřit nebudu... jak... jak vůbec můžeš? Netvrdil jsi náhodou, že máš rád mě? Kam se to ztratilo? Kam, Taeminnie...?" Minki byl již dávno v slzách, nechybělo moc k tomu, aby se psychicky zhroutil.

Každá věta, každé sebemenší slovíčko plné zášti se do Minnieho srdce zabodávalo jako ostrý střep z rozbitého zrcadla. Jeho srdce krvácelo, obsahem svých vět ho Ren zraňoval. Přiváděl ho blíž k rakvi. I tak se ovládl, došel až k němu a pokusil se ho obejmout.

,,Jonghyunnie!" rozkřičel se z plných plic Ren, potřeboval pomoc. Svezl se na podlahu a pokusil se od Taemina odsoukat dál. Minnie nebyl jediný, kterého tato situace bolela. Renovo srdce bylo roztrháno na kusy faktem, zradou, že se Taemin zamiloval do někoho, kdo dokázal tak brutálně způsobit psychickou újmu jeho nejlepšímu příteli. ,,Hyunnie, pomoc...!"

Staršímu se zatmělo před očima, musel se zády opřít o zeď. Prudce a nepravidelně dýchal, lapal po vzduchu, který jeho plíce odmítaly. Právě... Jeho duše zemřela. Stalo se něco, co nečekal ani v té nejhorší noční můře. Teď to byla realita. Ren zoufale utíká, prosí o pomoc. Chce ochránit před ním. Nevydržel to, odtáhl se od zdi a rozběhl se pryč. Neřešil kam běží, potřeboval prostě pryč. Po tváři se mu koulely slzy. Sáhl do zadní kapsy, vyhledal malou krabičku. Vytáhl z ní tucet prášků, které postupně spolykal.

Za plačícím Minkim mezitím doběhl Jonghyun, vystrašený z toho, že by Taemin mohl Renovi něco provést. To byla samozřejmě blbost, neznal krom sebe člověka, který by měl Rena radši. Přitáhl si ho do objetí a konejšivě ho políbil na čelo. ,,Lásko, co se stalo?"

Minki kolem něj obmotal ručky a zoufale se mu zadíval do očí. ,,Taeminnie. G-Dragon. Všechno je špatně."

,,Jak... špatně?" zpovídal ho JR dál. Při zmínce G-Dragona mu přejel po zádech mrazík v nepříjemné předtuše. Nasucho polkl a pohled blonďáčkovi opětoval. ,,Rene, všechno mi řekni. Co po tobě Taemin chtěl?"

,,Taemin... Říkal, že chodí s GDm..." vydechl Ren zoufale, znovu propukl v zoufalý pláč. Nechápal to, nemohl tomu uvěřit.

Tmavovláskovy rysy tvrdly v náhlém šoku. To, co Ren řekl, musí být absolutní nesmysl. ,,Ale proč by to, proboha, dělal? Zbláznil se snad?"

,,Říkal, že se změnil. Že je prý hodný a všecho lituje..." bylo to absurdní, nic takového se nemohlo stát.

,,To bude dobré, Rennie... když zůstaneš se mnou, tak se ti už nic nestane, ano? Nedovolím G-Dragonovi, Aronovi ani Baekhovi, aby na tebe ještě někdy vztáhli ruku," uklidňoval ho Jonghyun a vzal do dlaní jeho tvář. Potřeboval ho nějak dostat do pohody, aby na to nemyslel. ,,Víš, jaké mám povlečení? Růžové. A s jednorožcem."

,,Wíííí!" vypískl Ren, oči se mu rozzářily. ,,Růžové? Jednorožec?" ujišťoval se, Jonghyunův plán na něj dokonale zafungoval.

,,Jop, přesně tak. Chceš se na něj jít podívat? To víš, to zašpiněné naší malou akcičkou jsem musel dát do prádla." Spiklenecky se ušklíbl a rozcuchal mu vlásky. ,,A už nebreč, make-up je drahej a já ti ho platit nebudu, rozumíš?"

Rennie nadšeně přikývl, usušil slzy rukávem a vyskočil na nožky. Nadšeně zatleskal a už běžel do staršího pokoje.

,,Zakopneš!" varoval ho se smíchem Jonghyun. Smutné bylo, že jeho úsměv byl hraný. Nelhal mu, jen... stále přemýšlel nad tím, co se dozvěděl. GD a Taemin. Tady bylo něco špatně, něco mu na tom stále nesedělo.

Minkiho myšlenky byly od tohoto tématu úspěšně odvedeny, věnoval se jen jednorožci, po kterém nadšeně skočil. ,,Kyaaaaaaaaaaa!"

,,Ti k Vánocům jednorožce koupím," uchechtl se JR, následuje jeho příkladu. Hupsnul do pelíšku, ale místo tulení se s dekou omotal ruce kolem pasu Renovi a přitáhl si ho do líbezného objetí. Spokojeně zavrněl: ,,Tak je to lepší~"

O pár hodin později

Slunce zašlo za obzor, krajinou zavládlo šero, pomalu proměňující se do tmy. Ke dveřím domu - bránu přelezl -, doběhl jakýsi mladík a zoufale zabušil na dveře.

Kolem kuchyně zrovna poletoval Ren a snažil se vymyslet, co uvaří k večeři. Matka ani otec tu ještě nebyli a on měl kupodivu dobrou náladu, dokonce si pobrukoval písničku a tancoval u toho. Na předchozí scénku s Taeminem ani nepomyslel, byl jednoduše šťastný, že si našel přítele jako je Jonghyun.

,,Jdu otevřít!" zvolal právě výše zmíněný, pracně se zvedl z křesla a doběhl až ke dveřím. Když je otevřel a spatřil návštěvníka, úsměv mu na tváři ztuhl. ,,GD..."

Dlouhovlásek se vyčerpaně opíral o rám dveří a zhluboka oddychoval. Oči měl rozšířené strachem. ,,Je tady Taemin? Je tady, sakra, Taemin?"

,,Není. Odešel asi před čtyřmi hodinami..." Jonghyun stál šokovaně na prahu, nevěděl, co si o tom myslet. Nedokázal analyzovat situaci.

,,Není tady...? Doprdele... nevíš, kam mohl jít? Jestli někde zkolaboval, tak..." Nevyslovil konec věty, protože se chraplavě rozkašlal a bolestí se snesl na kolena. Flíček krve, který se mu objevil na dlani, otřel do černých kalhot a znovu se zvedl. ,,Ty víš, co mu je, že ano, Jonghyune?"

Ztuhl. Šokem a strachem. Zkolaboval? Bože, jak mohl být tak hloupý? ,,V-Vím. Přišel sem, chtěl si promluvit s Renem. Zřejmě se dost ošklivě pohádali. Než jsem dorazil, byl Minnie pryč."

,,Pryč?!" G-Dragon začínal vyšilovat ještě víc než doposud, jeho vysoký hlas se zdál být ještě o oktávu vyšší. ,,Jonghyune... žádám tě se vším co mám, udělám cokoliv... jen mi, prosím, pomož, pojď ho najít. Mohlo by to s ním skončit opravdu zle, ty to víš... a já..."

,,Rozumím, GD. Mám chuť dát ti do huby, ale Taemin je můj přítel, takže ti pomůžu," zarazil ho Hyun a prohrábl si rudé vlasy. Přezul se, popadl klíče a houkl na Rena: ,,Jdu ven, Rene. Za chvíli se vrátím."

,,Dóbře~" vyšlo z kuchyně, kde mladíček poletoval. ,,Ale přijď do hodinky na večeři!" Minki ho z ničeho nepodezříval, byl teď ve své šťastné bublině.

,,Jdeme," pokynul Jong druhému, vyšel ven a zamkl za sebou. ,,Asi netušíš, kam by mohl jít, co?"

,,Pokud byl ve špatném psychickém stavu, myslím, že to nebude daleko," usuzoval G-Dragon a zapnul si bundu až ke krku, byla mu zima. ,,Jinak... díky. Ani nevíš, jak jsem ti vděčný, protože vím, jakou nenávist ke mně musíš chovat. Oprávněně. A ačkoliv mi nebudeš věřit, Jonghyune, chci, abys věděl, že mě upřímně mrzí a lituji toho, co jsem udělal."

,,Myslím, že nejsem ten, komu by ses měl omlouvat. Ta pravá osoba zůstala uvnitř v domě. I když, musím uznat, že mě upřímně překvapuješ... Omluvu bych od tebe nečekal," řekl Jonghyun tiše, zapnul světlo na mobilu a svítil kolem. Za těch pár minut se dost setmělo.

,,I když jsem násilný typ, stále mám city a cítím výčitky, když něčeho opravdu lituju," zahučel trochu nespokojeně G-Dragon. I jeho samotného překvapovalo, jak se to chová. Taemin ho opravdu měnil, měnil k lepšímu.

,,Tak, až najdeme Minnieho, můžeš tohle všechno říct Renovi," poradil mu. ,,Každopádně, teď bychom se měli soustředit. Tohle se mi nelíbí..."

,,Jsme dva, kterým se to nelíbí... a teď si mě ještě představ, jak jsem vyšiloval, když se Minnie nevrátil domů a nemohl jsem se mu dovolat," sdělil mu bojácně G-Dragon a nasucho polkl.

,,Neboj se, určitě je v pořádku," položil mu Hyun povzbudivě ruku na rameno. Oněm slovům sám nevěřil, ale snažil se druhého naladit na pozitivní vlnu.

,,Neměl jsem ho nikam pouštět..." bědoval GD a skenoval pohledem okolí ve své blízkosti. ,,Taeminnie!" volal, i když věděl, že mu nejspíš nikdo neodpoví.

Nestalo se nic, okolní krajina zůstávala zlověstně tichá. Skoro, jako by chtěla něco skrýt. Jonghyun o něco zakopl. Dřepl si, vzal předmět do ruky. Zjistil, že to je krabička od léků. Zcela prázdná.

Dlouhovlásek se na něj otočil, měl totiž pocit, že ho ztrácí. To byla svým způsobem pravda, protože šel a JR za ním zaostával. Vrátil se k němu a ztuhl. Viděl, co to drží v ruce. ,,Taeminnie..."

,,Měl jsi pravdu..." vydechl Jong. ,,Nebude daleko. Tohle... Jsou jeho prášky... Viď...?" Srdce se mu svíralo strachem, měl hrozně špatný pocit, že se Minniemu něco stalo.

,,Předávkoval se..." konstatoval G-Dragon a potlačil slzy, které se mu draly do očí. ,,Ty prášky nefungovaly, tak si jich vzal víc... tyhle jsou totiž moje... musel si je splést..."

,,Nefungovaly? To znamená, že jsou slabší?" povytáhl Jonghyun obočí. Pak ztuhl. ,,Počkat, tvoje...?"

,,Ano, slabší..." přikývl dlouhovlasý, druhou otázku ignoroval. To bylo něco, o čem se teď bavit nemuseli. ,,Musíme ho najít. Okamžitě."

,,Mám zavolat sanitku...?"

Jonghyun chtěl počítat se všemi možnostmi. Pokud slyšel dobře, většinou předávkování prášky nebylo smrtelné.

,,Ano, prosím," přikývl G-Dragon a vytáhl svůj vlastní telefon, na němž zapnul baterku, aby viděl. ,,Nemůže být daleko, zavolej ji a já ho najdu," odvětil ještě GD, než Jonghyunovi utekl. Mohl mu kdykoliv zavolat.

,,Dobře..." Nestačil mu ani odpovědět, GD už byl pryč. Proto se rozhodl splnit jeho úkol a vytočil 155.

,,Taeminnie!" křičel G-Dragon do celého světa a dával tím najevo, jak moc se o svého přítele bojí. Přišel si jako ztracené koťátko, které hledá svou maminku a sourozence, ale ne a ne je najít. Až nakonec spatřil v dálce velkou kupu, připomínající divně tvarovaný kámen. Ale on to nebyl kámen, bylo to nehybné tělo.

Doběhl k němu, srdce mu splašeně bušilo a snažilo se mu vyskočit z hrudi. ,,Taeminnie!" vykřikl, jemně s ním zatřásl, snažíc se ho probudit.

Nic, žádná odezva. G-Dragon věděl, co musí udělat. Natočil ho k sobě a zjistil jeho životní funkce. Ty se zdály být v pořádku, ze srdce mu spadl obrovský kámen. Nejspíš jenom omdlel, ale ani to nebylo moc povzbuzující. ,,Jonghyune!" křikl na druhého, zatímco si blonďáčka vzal do náruče.

Pravdou bylo, že tohle nebyl jen obyčejný kolaps. Taemin neudělal špatně nic, jednal pouze dle pokynů doktora. Pokud před ním byl velký stres, měl každou hodinu brát dva léky a tím zpomalit své srdce na minimum. A pak, když byl rozrušen, měl se dostat zpět do normálu. Jenže, GDho léky byly příliš slabé, nepomohly mu ani trochu. Proto si jich musel vzít hodně. Ale tím si ublížil. Jen to předávkování by bylo asi nevinné, jenže on zkolaboval z jiného důvodu.

JR k němu klusem doběhl a s Taeminem mu pomohl. Museli se dostat někam, kde budou dobře vidět, aby mohli nalézt sanitku, respektive sanitka je.

Vybrali si malou mýtinu, odkud bylo dobře vidět do všech směrů. Aby zvýšulici svou viditelnost, oba si znovu zapli baterku na telefonech a vysílali světelné signály.

O pár minut později dorazila sanitka, kterou Jonghyun volal. Sanitáři vyběhli ven, dva se ujali Taemina a jeden otevíral křídla zadních dveří dodávky. Ten byl také tím, kdo pozval G-Dragona dovnitř, aby mu řekl podrobnosti. Jonghyun to uhrál na to, že bude muset jít domů, ale že mu má pak G-Dragon zavolat.

Následně odběhl, musel za Renem. Říct mu vše o tom, co se stalo. A ujistit ho, že bude v pořádku. GD víc než ochotně nastoupil, možná na jého slovech záležel Minnieho život. Krátce, ale výstižně jim sdělil všechny fakta a souvislosti.

Doufal, že bude Taemin v pořádku. Nejspíš Renovi dost ublížil tím, že se dal s GDm dohromady, ale jak teď JR sám zjistil, možná to nebylo až tak zlé. Ne že by se za něj hodlal přimlouvat.

I tak viděl, jak moc se GD změnil. Měl výčitky, neuvěřitelně se o Taemina bál. Opravdu ho miloval, to mu bylo jasné.

Jonghyun spěchal domů, aby byl s Renem co nejdříve. Zaprvé měl hlad a zadruhé nechtěl v mladším vyvolat strach o to, kde se toulá. Navíc tou dobou již mohl být doma otec s matkou, která ho mohla terorizovat.

Mezitím GD v sanitce měl jiné starosti, byly mnohem většího formátu. Zdravotníci se velmi snažili, bohužel, stále se jim nedařilo Taemina probudit. Začínali být bezradní.

Jonghyun o několik minut později přiběhl domů, celý udýchaný a zpocený. Otcovo i matčino auto už tady bylo, tak se bál, že bude jeho Rennie pod psychickým nátlakem. No, snad ne. Otevřel dveře, skopl boty stranou a vběhl do kuchyně, kde Ren rozradostněně poletoval a zrovna nosil jídlo na stůl.

Jakmile rudovláska spatřil, očka mu zablikala a on se mu vrhl kolem krku. Na tváři mu hrál úsměv, nevěděl o ničem z toho. ,,Co se stalo? Kdepak jsi byl?"

Starší se naladil na onu nakažlivou vlnu pohody a políbil ho na čelo. To, že je pozorují rodiče a dosti na něj civí, ignoroval. ,,Všechno ti řeknu pak, ano? Teď se v klidu společně najíme, když jsi byl tak hodný a připravil nám večeři."

,,Ju..." usmál se Minki a šťastně odhopsal pryč. Ranní drama šlo mimo něj, byl rád, že se s ním dal Jong dohromady. Víc ke štěstí nepotřeboval.

,,Dobrý večer," pozdravil Kim ostatní v místnosti a zazářil před nimi se svým stowattovým úsměvem. Vrchní díly oblečení kromě trička si sundal a přehodil před opěradlo židle, na niž se pohodlně usadil.

Za pár chvilek ke stolu dorazil i Ren, donesl poslední věci k dnešní večeři. Sám se posadil pěkně k Jonghyunovi, vražedné pohledy své matky úspěšně ignoroval.

,,Dobrou chuť," popřáli si všichni zároveň a dali se do jídla. Jonghyun si uvnitř vyčítal předem, že to zkazí a že Renovi ublíží, i když nechce. Bohužel, to, co se stalo, bylo vážné a Ren měl právo vědět, co se s Taeminem děje.

I když, to vlastně nevěděl nikdo. Až na Minnieho doktora, shodou okolností taktéž Kima Jonghyuna, jehož zavolali ihned po dopravení blondýnka do nemocnice.

Když pojedli a popili, aniž by se u toho pohádali, otec se ujal úklidu a zbytek rodiny, kromě matky, takže oba dva kluci, byli posláni nahoru. Hyunnie se psychicky připravoval na to, jak to Renovi ohlásí. To, že blonďáček zamířil do jeho pokoje zcela automaticky, bylo výhodou.

Hýřil dobrou náladou, nadšeně hupsl do postýlky a přitulil se k tomu úžasnému jednorožci, jenž byl pro něj absolutně úžasný.

,,Rennie?" oslovil ho měkce Jonghyun postávající u dveří. Netušil, jak mu to říct, slova dlouho převaloval na jazyku. Doufal, že jeho vážná tvář mladšímu vysvětlí, že si nedělá legraci. ,,Potřebuju ti něco důležitého říct. Týká se to Taemina."

,,Huh...?" Minki sebou trhl, posadil se a přikrývku si přitáhl k sobě. ,,Minnie je... Z-zrádce." Hlas se mu třásl, to, co říkal, nebyla pravda. Sám tomu nevěřil. Taemin vždy byl, je a bude jeho nejlepší kamarád.

,,Taemin je v nemocnici," vychrlil na něj JR. Usoudil, že bude jednodušší to říct narovinu. ,,Je už dlouhodobě nemocný, ale nikdy ti o tom nechtěl říct, protože tě chtěl uchránit před pravdou. To, co se v posledních dnech stalo, pro něj nebylo nejlepší. To, že se dal dohromady s G-Dragonem, bylo nejspíše proto, aby se necítil tak sám, když jsme my dva skončili spolu. Nechtěl zůstat sám. A prostě... si vzal jiné prášky, které mu nepomohly... a zkolaboval. Psychicky to nevydržel."

Minkiho srdce se zastavilo, dech mu uvízl v hrdle. Oči se zalily slzami. Zatl nehty do deky. ,,Ne..." vydechl šokovaně, přitáhl si ruku před ústa. ,,Minnie... Je v pořádku? Musíme jít za ním, Jonghyunnie..."

,,Teď jsme ho s GDm byli hledat. Ten, kdo tady jako poslední zvonil, byl on. Hledal ho, šílel, bál se o něj. Člověk, kterému by na Taeminovi nezáleželo, by po něm nepátral tak jako on," dopověděl mu celý příběh. Neměl G-Dragona rád, ale taková byla pravda. Mladší se ji musel dozvědět.

,,Takže... Myslíš, že Taeminnie říkal pravdu? Že se GD změnil...?" zeptal se blondýnek a roztřeseně ho chytl za ruku. Celý se třásl, zpráva o Taeminově stavu ho velmi zasáhla.

,,Nemyslím, že se změnil..." JR si povzdechl a posadil se vedle něj, až do téhle doby stál. Nastavil mu náruč, do které se Ren bezváhání zavrtal. ,,Spíš si myslím, že se změnil tehdy, když se s ním Taemin rozešel. A teď se vrátil do normálu... relativně. Chápeš, jak to myslím, ne?"

,,To znamená... Že kdysi nebýval zlý...?" ujišťoval se Minki, chybělo jen málo k tomu, aby uvěřil vizi, že G-Dragon je v hloubi duše hodná bytost.

,,Každý z nás byl narozen jako hodný," souhlasil s jeho domněnkou Jonghyun a prsty ho polaskal po tváři. ,,Může nás pak ovlivnit a ke zlu svézt spoustu věcí. Rodina, výchova, přátelé, škola... je možné, že z něj udělalo zlého něco z toho."

,,Rozumím... Půjdeme... Tedy za Taeminniem? Řekl jsem mu spoustu nepěkných věcí, které jsem nemyslel vážně. Bojím se o něj..." zašeptal.

,,Lásko... dnes už ne..." pokusil se ho umluvit JR. Ne že by nechtěl, ale mohlo by to Taeminovi jen přitížit. Navíc ještě nemusel být probuzen. ,,Je tam s ním G-Dragon. Až se Minnie probudí, slíbil, že mi zavolá. Dobře? Půjdeme za ním snad zítra." Svou řeč doplnil povzbuzujícím úsměvem, jímž chtěl mladšímu ulehčit.

,,T-Tak dobře," přikývl mladík a přitulil se k němu co nejbližš, cítil se v největším bezpečí. Jeho srdce se pomalu zpomalovalo. ,,Bude v pořádku?"

,,Popravdě, nevím, Rennie... vím, že ty bys rád slyšel, že ano, ale při jeho nemoci... opravdu nevím," přiznal se mu Jonghyun. Myšlenka na to, že by tu Taemin neměl být, mu úsměv ze tváře smazala. Bylo to všechno tak náhlé, že se s tím ještě nedokázal vyrovnat.

,,Taeminnie musí být v pořádku," fňukl Minki. Jemu ta představa nepřišla ani na mysl, svět bez Taemina si nedokázal představit.

,,Ano, Rennie..." Jonghyun nevěděl, co mu na to říct. Krutou pravdou bylo, že Taemin již nikdy nebude v pořádku, bude se to s ním jen horšit. ,,Půjdeme si dát sprchu a pak koukneme na nějaký filmek, co ty na to?" Odvádění Renovy pozornosti teď mohlo být to jediné, co ho mohlo přinutit nemyslet na zlé věci. ,,Můžeme dát bublinkovou válku~ Ale tentokrát vytíráš ty!"

,,Tak dobře," pousmál se druhý, opět to dokonale zabralo. Ren byl v tomhle ohledu prostě strašné dítě, dokázalo ho rozptýlit všechno.