V ten samý čas, dům Jonghyunova otce

Uvnitř tohoto rodinného domu panovala tichý domácnost. Nikdo spolu nemluvil, dokonce i matka byla zticha. Asi stále přemýšlela o tom, co se stalo včera. Nebyl rozdíl ani u Rena s Hyunem, kteří se stále nepřenesli před včerejší večer a scénku s Taeminem. Nepromluvili spolu od té doby jediné slovo.

Ren celé hodiny jen seděl na posteli ve svém pokoji a hleděl do prázdna. Od včerejška odsud nevylezl, nejedl ani nepil. Ne, že by mu to vadilo. Byl mimo, rozhozený a naprosto zničený.

JR nervózně přecházel po celém domě, jako jediné dnešní jídlo pro něj bylo ukořistěné jablko. Nic jiného nechtěl, měl hlavu plnou myšlenek. Váhal, jestli za Renem jít, nebo ne, jelikož se bál, že by ho mladší mohl vyhodit.

Spíše by si ho ani nevšiml, nebo prostě jen zalezl pod postel. Styděl by se před ním, připadal si neuvěřitelně trapně po svém vyznání.

Po dalších několika minutách se Jonghyun konečně odhodlal. Rázně došel až ke dveřím, ale u těch znovu ztratil odvahu. Mohlo se stát spoustu věcí. S Taeminem se včera ošklivě pohádal a řekl spoustu věcí, které říci nechtěl. A Ren to slyšel. Bylo mu z toho špatně.

Sebral poslední zbytky své hrdosti a vešel dovnitř, aniž by zaklepal. To, co spatřil, ho překvapilo. Blondýnek seděl na posteli, zády se dotýkal jejího čela. Zabalen byl do teplé šedé deky, jinak na sobě neměl vůbec nic. Nepřítomně hleděl před sebe, jeho mysl bloudila kdesi v dálce.

Jonghyun udělal několik kroků, ale znovu ho přepadla úzkost, která ho nutila utéct. Už ale bylo pozdě, Ren ho spatřil a jeho bodl do srdce osten bolesti. Naprázdno polkl, pohled sklápěje ke koberci na podlaze. Co by měl říct?

Minki se na něj chvíli díval zkoumavým pohledem, zdálo se, že o něčem přemýšlí. Po chvíli si povzdechl a vrátil se do původní pozice, bez jediného slova.

,,Můžu... můžeme si promluvit?" započal JR konverzaci, aniž by se hnul o jediný milimetr. Včera řekl spoustu ošklivých slov a opravdu se bál toho, že by ho od sebe mladší mohl odehnat. Musel být opatrný, více než obvykle.

,,Jestli chceš..." Renův hlas zněl jinak. Nadčasově, vzdáleně. Zdálo se, že rudovláska vnímá jen okrajově, věnuje mu pouze malý kousek pozornosti.

Tohle bylo něco, čeho se JR bál. To, že se bude Ren chovat, jako kdyby se vůbec neznali. Sebral poslední zbytky své odvahy, která před ním nestačila utéct, a tak, aby mladšího nevyděsil, dokráčel k posteli, na jejíž stranu se usadil. Hlavu po celou dobu nechával sklopenou, cítil se tak o trošičku lépe.

,,Bolí to..." vydechl mladší zoufale, kolena si přitáhl blíže k tělu. ,,Včerejšek... Už od začátku jsem věděl, že mi neřekneš to samé, ale stejně to zabolelo... A pak... Vyznělo to, že jsem každému dobrý jen na to, aby se se mnou vyspal."

,,To jsem tím nechtěl říct, Rennie, jen... se seběhlo moc věcí a já řekl dost věcí, co jsem nechtěl... mrzí mě to," odvětil Jonghyun a konečně na něj otočil svou posmutnělou tvář. Nebylo mu do pláče, ale... dobře, možná trochu bylo.

,,Ve vzteku většinou člověk mluví pravdu..." Ren se na něj stále snažil nedívat. Kdyby to udělal, určitě by se zase rozbrečel. A to nechtěl.

,,Rennie... noták... oba dva moc dobře víme, co je skutečná pravda..." Starší se ho snažil uchlácholit hezkými slůvky, ačkoliv věděl, že mu to nebude nic platné. Avšak místo toho, aby si to řekl pro sebe, mimoděk řekl další větu nahlas. ,,Že mi na tobě opravdu záleží..."

Blondýnek sebou překvapeně trhl, jeho slova ho hluboce zasáhla. Otočil se na něj. ,,Vážně...?"

I Jonghyun sebou škubnul, neměl totiž za to, že to řekl nahlas. ,,Huh? Co vážně?" Trochu mu uniklo, že by se měl dát dohromady. Když se bude snažit, bude moci všechno napravit.

To bylo možné, Renovy city se za tu dobu nezměnily. Jen se smísily s veškerou tou bolestí a v porovnání s ní na chvíli zanikly.

,,Vážně... Ti na mě záleží?"

,,No... ne-nemělo by snad?" zamumlal Jonghyun, rozpačitě mu hleděl do tváře. ,,Samozřejmě, že mi na tobě záleží, Rennie... moc..."

,,Tak... Proč...?" Jeho postoj se změnil. Věnoval mu plnou pozornost, dokonce se přišoupl i trochu blíž, jen aby mu mohl hledět do očí. Ještě více se zachumlal do deky, byla mu zima.

,,Protože... protože ti nejsem schopný dát to, co chceš," povzdychl si Jonghyun a instinktivně zaryl nehty do svých kolenou. ,,Chtěl bys vztah založený na romantice a spíše přátelství... ale já si nedokážu představit vztah bez sexu." Mluvil zcela vážně, ani jedno slovo nebyla lež. Byl jiný než Ren, právě proto se bál, že by to mohl zkazit.

,,Ale..." Minki na něj zoufale koukal. To ho nechce jen kvůli nečemu takovému? ,,Dokázal bych obstarat všechny tvé potřeby..." namítl tiše, udělal by pro něj cokoli.

,,Nechci tě tahat do něčeho takového..." odporoval mu Jonghyun. Vyloženě se nutil, aby se na Rena celou dobu upřeně díval, neboť cítil, jak ho uvnitř přitom něco ničí.

,,Do čeho...?" v jeho hlase zaznívalo zoufalství, těžko potlačovaný pláč. Cítil, že pokud něco neudělá, tak Hyunnie odejde už navždy.

,,Re-Rene?" oslovil ho tmavovlásek s třesoucím se hlasem. Bylo to pro něj vážně těžké, skoro se neovládal. Přesunul ruce ze svých kolenou na lůžko blíž k mladšímu a pořádně se o ně zapřel. ,,Zavřeš... zavřel bys, prosím, oči?"

Blondýnek naklonil hlavičku stranou a po chvíli přikývl. Vrátil se do původní polohy a očka poslušně zavřel. Bezmezně mu věřil.

Když se však postel zvedla, protože z ní JR slezl, steklo mu po tváři několik stříbrných slz. Takže ho Jonghyun opravdu opouští? Nechtěl tomu věřit, ale toto bylo víc než jasné znamení. To proto chtěl, aby zavřel oči? Aby se na něj nemusel dívat, jak odchází? Při tomto zjištění se celá jeho křehká duše roztříštila jako drahý kousek porcelánu, do nějž někdo praštil kladivem.

Přesně tak to Ren viděl, cítil. Tohle byl jeho pohled, pesimistický pohled. Vůbec to nebylo tak, jak si myslel. Uvěřil pouhým lžím, pravda byla úplně jiná. Kim se sice postavil a své místo tím opustil, ale ani v nejmenším neplánoval odejít. Neslyšně se přesunul přímo k Renovi a jedním švihnutím z něj strhl peřinu. Fakt, že je Ren nahý, ho nijak neovlivňoval a nezamezoval mu v tom, co chtěl dále udělat. Viděl, jak se blonďáček celý napnul, šokovaně sebou škubnul, ale oči stále neotevřel. Šikulka, pomyslel si JR. Poté se k němu sklonil, jeho těsnou přítomnost u sebe Minki nemohl necítit, ruce podvlékl pod jeho zády a koleny a s největší opatrností ho jako malé dítě zvedl do vzduchu.

Blondýnek tiše vykvíkl a neuvěřitelně rychle se k němu přitiskl. Celé jeho tělíčko zachvátila zima, bál se, že spadne. Doufal ale, že ho Jonghyun nepustí. Oči stále neotvíral, jeho srdce i mysl byly zmatené. Na jednu stranu se mu neskutečně ulevilo, že JR neodešel, na druhou se ale bál, setrvával v nejistotě. ,,Hyunnie...?"

Tmavovlásek mu na to nic neřekl, popohodil si ho výš a dal se do chůze. Dveře mezi jejich pokoji v podstatě prokopl, pořádně totiž práskly. Jonghyun položil blonďáčka do své ustelené postele a ještě skočil zavřit oboje dveře, pro jistotu je i zamkl. Když si byl jistý, že je nikdo nemůže vyrušit, shodil ze sebe všechno kromě kalhot. ,,Podívej se," rozkázal blonďáčkovi, k němuž se obrátil zády. ,,Podívej se na to, proč jsem nikdy neměl a nechtěl vážnější vztah."

Minki oči otevřel, bál se toho, co uvidí. Oprávněně. Sjel Jonghyuna pohledem, nakonec se očima ustálil v oblasti beder. Tehdy se zajíkl a prudce zalapal po dechu. Na Jonghyunově jindy dokonalé kůži se skvěl nápis. Ne takový, jako měl Ren, zdál se být vypálený, jako vy byl ocejchován. Mine...

Všude kolem se mu táhly dlouhé, hluboké škrábance, pravděpodobně od nehtů. Blondýnkovy oči se zaplavily slzami, když došel k němu a po jednom opatrně přejel prstem. ,,Hyunnie.... Kdo....?"

,,První přítelkyně. Nesnesla, že jsem se s ní rozešel. Nechala mě unést a tohle mi provedla na památku," sdělil mu Jonghyun, v jeho hlase nezazníval vůbec žádný cit. Při vzpomínce na ní ho pálilo v hrudi, stále jí to hluboce vyčítal. Nebylo se čemu divit. ,,Můj... tímhle nápisem si mě chtěla přivlastnit navždy."

,,A-Ale..." Ren nedokázal formulovat souvislou větu, až tak moc ho to všechno překvapilo. Nevěděl, co by měl říct, na něco takového ani vhodná odpověď nebyla. Místo toho jen rudovláska objal, dal mu tak najevo, že je s ním.

,,Od té doby... se ze mě stala děvka. Sex se stal náplní mého života, od té doby jsem zkusil vztah jen jednou. Víc nic. Bál jsem se... protože ačkoliv se celou dobu tvářím docela drsně... tak mě tahle jediná vzpomínka stále v noci budí. Zapřísáhl jsem se, že nikomu dalšímu už šanci nedám. A teď... se hrnu do dalšího vztahu."

,,Počkat..." zarazil se Minki. ,,To znamená..." vydechl, nemohl tomu uvěřit. Myslel to Jonghyun tak, jak to pochopil?

,,Nejsi děvka, Hyunnie..."

,,Jsem," svěsil hlavu JR a setřel si několik slz, které mu mimoděk vytekly z očí. ,,Proč bych si tě jinak vzal přímo do postele, Rene? Proč si myslíš, že jsem s tebou flirtoval? Zpočátku... jsem si nechtěl přiznat, že mě přitahuješ, ale... uvědomil jsem si to. A pořád si nejsem jistý, jestli tě chci jen kvůli tvé kráse, jak duševní, tak fyzické, nebo... nebo..." Nedokázal to celé ani vysvětlit. Tak moc se neměl rád za to, že se nedokáže rozhodnout. Musel tím Renovi neskutečně ubližovat.

,,Pak..." zabodl pohled do země, přemístil se před něj a natiskl se na něj tělo na tělo. Jeho ruce si přemístil na zadeček, ty své obmotal kolem jeho pasu. ,,Pokud to tak cítíš... Tak to udělej..."

,,Rene..." zamumlal Jonghyun, šokován ale nebyl. Tušil, respektive přesně věděl, co mladší udělá. ,,To nemůžu. Ne teď... dokud si nejsem úplně jistý, co chci..."

,,Třeba... Si to díky tomu uvědomíš..." nevzdával se mladší, chytl ho za packu a s vypětím všech sil ho dotáhl do postele. ,,Navíc, já to taky chci. Slíbil jsi, že mě očistíš..."

,,Slíbil," povzdechl si Jonghyun ztrápeně. Ale když mladší říkal, že to chce... proč by měl váhat? Zhluboka se nadechl. ,,Jsi si jistý? Nechci dělat nic, co by se ti nelíbilo."

,,Kdyby se mi to nelíbilo, řeknu ti to," ujistil ho Minki s mírným úsměvem. ,,Neboj se... Jen do toho."

Nedostalo se mu ani odpovědi, starší ho totiž vášnivě políbil. Jeho polibek byl dravý, hladový, ale stále obsahoval onen podtext lásky a opatrnosti. Dělal to zcela bezmyšlenkovitě, blonďáčka krůček po krůčku sunul blíže k lůžku.

Ren se nechal, na polibek mu dokonce sám odpovídal a neskutečně si to užíval. Užíval si Jongovy doteky, jeho přítomnost.

Tmavovlásek bloudil prsty po jeho nahých bocích, sem tam sklouzl k zadečku a pevně ho stiskl. Nakonec neodolal, chytil ho za stehna a vyhodil výš - Ren byl nucen si kolem jeho pasu omotat nohy a rukama se ho chytit kolem krku, jinak by pravděpodobně spadl.

Hádal, že by ho Hyunnie nepustil, ale stejně si byl jistější. Odtáhl se od jeho hedvábných rtíků, přes čelist se přemístí až k oušku. Moc nevěděl, co dělat - jediný jeho učitel byl Minnie -, proto mezi rtíky zkusmo stiskl jeho ušní boltec.

Starší spokojeně zapředl, podobné věci měl opravdu rád. Schválně, aby se Ren trochu lekl, se s ním svalil do postýlky a tiše se uchechtl. Renův výraz byl opravdu dokonalý.

Blondýnek se totiž opravdu lekl, bál se, že ho JR zadusí. Nohy stále držel obmotané kolem jeho pasu, rukama mu sjel na záda.

JR se opět vrhl na jeho rtíky, tentokrát se pokusil zajít i trochu dál. Svým jazýčkem přejel po Renově spodním rtu, dál se ale neprobíjel. Zůstávalo pouze na mladším, jestli ho pustí dál.

Ten mu samozřejmě pozvánku dal. Líbilo se mu to, JR byl neskutečně odlišný od těch dvou. Nic si nevydobýval, měl ho rád, minimálně jako brášku.

Kim byl nadšen z toho, jak jde všechno hladce. Měl dokonce pocit, že se to Minkimu líbí. Jemu osobně se to líbilo až moc, vůbec třeba nevnímal, že ten pod ním je kluk a ne dívka.

Vlastně, u Rena to bylo jedno, byl to takový jeho hermafrodit; klidně mohl být i holka a mohl to mistrně maskovat. Jasně, dost nepravděpodobná teorie, ale přece.

Jako kdyby jste rozbili skleničku, JR sebou trhnul a od jeho úst se odpoutal. I za takovou krátkou chvíli byl zadýchaný. ,,Všechno... v pohodě, zlato?"

,,V nejlepším pořádku," ujistil ho Rennie a s nezbedným smíchem se vyhoupl nad něj. Jazýčkem polaskal jednu z jeho bradavek, packama začal rozepínat pásek a dobývat se do jeho kalhot.

,,Uh-hmmm..." zapředl Jonghyun spokojeně. Sice se mu nelíbilo, že si ho Ren stáhl pod sebe, ale nechal ho, ať si dělá, co chce. Popravdě začínal být docela nervózní, jak se to bude dál vyvíjet.

Rennie v tomhle ohledu nebyl o moc zkušenější než on, doufal tedy, že mu bude starší pomáhat. Povedlo se mu kalhoty rozepnout, následně mu jé stáhl a rozmýšlel, co dál.

Jonghyun se zapíral o lokty, aby na něj mohl dobře vidět. Potutelně se usmíval, ten pohled, kde se mladší svou tváří zdržuje, se mu zamlouval. Tváře měl z tohoto pomyšlení ihned celé červené.

Minki ho očkem sledoval, dle výrazu jeho tváře a gest to poznal. Takže tohle by Jonghyun rád...?

Pousmál se, prstíky zahákl za lem druhého boxerek a stáhl mu je. Objevila se před ním Jonghyunova chlouba, jejíž špičku zvědavě ochutnal. Přestože se o to neprosil, GD s Aronem mu dali užitečnou praxi.

JR zvrátil hlavu dozadu, úplně zapomněl, jak moc je to příjemné. Byla to jeho závislost, zvláště když věděl, že jeho partner je ten podřízený. Tohle byla situace přesně podle jeho gusta.

Ren se odtáhl, pozorně se zadíval do Jongovy tváře, hledaje veškeré drobné náznaky. Zajímalo ho, zda se mu to líbí a jestli chce, aby pokračoval.

Jemu se to více než líbilo, vysloveně toužil po tom, aby Ren pokračoval. Nechával ho pokračovat, protože věděl, že se mladší brzy dočká toho, po čem touží naopak on - po onom slastném zasténání.

Ren tedy pokračoval, dělal to, co si druhý přál. Snažil se, chtěl, aby si to Jonghyun co nejvíc užil. Na to, že to dělal podruhé v životě, si vedl skvěle.

Potvrdil mu to i ten rajský zvuk, který vyšel z JRových úst - tiché, avšak i tak postřehnutelné, vzdychnutí. Kim již dávno ležel, na loktech by se neudržel ani náhodou. Prsty jedné ruky zatínal do deky pod sebou a tou druhou si rádoby stínil obličej, překrýval si dlaní oblast kolem očí.

Ren se v tu chvíli odtáhl. Pokračovat hodlal, ale i tak ho chtěl trochu pozlobit. Navíc si to chtěl náležitě vychutnat. Onen zvuk byl pro něj rajskou hudbou, chtěl ho slyšet znova.

Starší nechápal, proč se zastavil. Lehce svou dlaň nadzdvihl, aby se střetl s blonďáčkovým pohledem. Došlo mu přitom, jak moc rychle dýchá a v jakém tempu mu tluče srdce. Bylo to neuvěřitelné.

Mladší ho svýma čokoládovýma očima sledoval, chtěl si zapamatovat každý, byť sebemenší detail. I jeho srdce bylo splašeně, stále nevěřil tomu, že se tohle opravdu děje. Bál se, že se znovu probudí ve svém pokoji a bude dál hledět do prázdna.

,,Po-pokračuj..." vybídl ho Jonghyun chvějícím se hlasem v důsledku opadající slasti. Chtěl toho víc, po dlouhé abstinenci pociťoval, že to nebude trvat dlouho. ,,Brzy... už brzy..."

Minki přikývl, znovu se sklonil a jal se pokračovat ve své rozdělané práci. Doufal, že se mu znovu dostane onoho překrásného zvuku, po kterém toužil.

Nemusel v to moc doufat, ono se to opravdu stalo. JR táhle zasténal, Renova práce byla nepopsatelně úžasná. Na to, že něco takového dělal nejspíše poprvé, nepočítaje tu hrůzu s G-Dragonem a Aronem, byl v tom vážně dobrý. Z hrdla se mu vydralo pošramocené: ,,B-budu..." Dával tak blonďáčkovi poslední šanci na útěk.

Bylo to zbytečné; utíkat neplánoval. Setrvával v dosavadní poloze, ještě naposledy pohl hlavičkou. Díky tomu se mu v ústech rozlila specifická bílá tekutina. Všechno do poslední kapky poslušně spolykal, Jonghyunovu chloubu očistil a vytáhl se nahoru.

Tmavovláskovo tělo se prudce uvolnilo, působil jako hadrová panenka. To bylo... úžasné. Zhluboka dýchal a vydechoval, vnitřně zpomaloval své srdce. Nedokázal nad ničím přemýšlet, prostě jen ležel a nic nedělal. Bylo to na něj moc intenzivní.

Rennie doputoval až nahoru, natáhl se vedle něj. Otočil se na bok, odfoukl si vlasy z čela a pozoroval. Byl by přísahal, že takhle si ho zapamatuje navždy. Uvolněná tvář i tělo, prudké nádechy, načervenalé tváře.

Jonghyun byl úplně mrtvý. Nejhezčí by teď pro něj bylo jít spát, ale věděl, že spánek si bude moci dopřát až po druhém kole. Trochu to trvalo, ovšem podařilo se mu se posadit a udržet rovnováhu. ,,To bylo... to bylo nádherné..."

,,Takže... Se ti to líbilo...?" Rennie na něj zvědavě koukal. Doufal, že si díky tomu třeba ujasnil některé věci, jako třeba své city k němu.

,,Moc... moc, moc, moc, moc..." povídal opakovaně Hyunnie a přemnouval se k tomu, aby udělal další krok. V jeho případě bylo prioritou se dát dokupy, což šlo po tomhle dost špatně. ,,Jsem jak zdrogovanej... dej mi chvilku..."

Minki se rozesmál, Jong si ani neuvědomoval, jak neuvěřitelně roztomile se chová. Působil strašně legračně, oproti jeho normálnímu já.

,,Rennie... dej mi pusu a předej mi tak svou životodárnou energii, jinak umřu," postěžoval si JR, přičemž se k němu naklonil a v nečekaném pádu ho skoro zalehl. Byl spíše opilý než zdrogovaný.

,,Jsi těžký," zasmál se Ren, pravda to byla poloviční. Tu pusu mu opravdu dal, byl rád, že může něco takového udělat.

,,Já vím, a jsem na to pyšný, protože být tlusťoučký a měkoučký je super~" zavrněl Jonghyun a svalil se z něj zpět na postel. Jeho erekce opadla, jenže to neznamenalo, že ho nic nedokázalo znovu vzrušit.

Rennie se vyhoupl nad něj, uvelebil se mu na bříšku. ,,To máš asi pravdu, ty moje kuličko." Samozřejmě, Jong kulička nebyl, ale druhého to v tu chvíli napadlo.

,,Kulička Hyun, to zní hezky," ušklíbl se Jonghyun a položil mu ruce na boky. ,,Ty jsi rád nahoře, že? Vypadá to tak. A mně se to líbí~"

,,Jop, líbí se mi to," usmál se Rennie. Měl tak nad Hyunem do jisté míry kontrolu, i když prakticky by to samozřejmě moc nefungovalo.

,,Takže bys mě chtěl vést? Zkusit si být trochu dominantní?" Jonghyun s ním začínal pořádně laškovat. Únava z prvního orgasmu ho pomalu přecházela, chuť na pokračování se objevovala. ,,Klidně ti to dovolím~"

,,Ale když já nevím, co dělat," zamračil se Ren, roztomile nafoukl tváře, které ihned zčervenaly. Připadal si trapně, Jonghyun byl nepochybně dost zkušený.

,,Ehm, Rene," promluvil k mladšímu Jonghyun a trochu se pozvedl, aby dlaněmi mohl stisknout jeho pevný zadeček, ,,dovol mi ti připomenout, že jsi můj první kluk... jak ve vztahu, tak v posteli."

,,Ve vztahu...?" Renovi zazářily oči, nemohl uvěřit tomu, co právě starší řekl. ,,To znamená, že spolu chodíme?"

,,No, uhm, asi jo..." zašeptal JR a rychle stočil tvář stranou, aby nešlo vidět, jak se začervenal. Bylo to zvláštní. ,,A-ale zatím to bude tajemství, ano?"

,,Dobře..." Ren připomínal žárovku, nebo spíše sluníčko. Na Hyunnieho nadšeně nalehl, hodil mu ruce kolem krku a vpil se dojeho rtů.