Ráno

Pomalu si ani nestačili uvědomit, že usnuli. V této poloze zůstávali až dlouho do noci, povídali si... A pak už nic. Zřejmě oba usnuli stejně.

Jako první se probudil GD, Minnie byl známý tím, že o víkendu spal minimálně do oběda.

G-Dragon se v první chvíli přistihl, že se culí jako idiot. Pohled na Taemina s rozcuchanými vlásky byla ta nejroztomilejší věc, jakou kdy spatřil. Hodně se držel, aby se po něm nevrhl a nezlíbal ho od hlavy k patě. Dovolil si malou pusinku na čelo, načež postýlku pomalu opustil a vydal se do kuchyně.

Minnie nespokojeně zamručel; zmizelo mu topení a polštář v jednom. To se mu nelíbilo. Zamračil se, přitáhl k sobě deku a nespokojeně kníkl.

Při tom zvuku G-Dragona bodlo u srdce. Minnie zněl jako raněné zvíře, což mu neskutečně ubližovalo. Vykašlal se na všechno, zalezl zpátky k němu a stáhl si ho do náruče. Byl tak rád, že je tu po tak dlouhé době s ním.

Hnědovlasému se na tváři objevil spokojený úsměv. Přitulil se k němu, nějakým způsobem na něj položil packy. Ke štěstí mu to evidentně stačilo, vypadal nesmírně spokojeně.

,,Miluju tě..." zašeptal mu GD do ouška, doufaje, že mu tím zařídí ještě dlouhý a klidný spánek. Nechtěl nic víc, než aby byl Taemin v pořádku. Za to byl ochoten dát všechno.

Minnie spal; váha jeho slov k němu tedy nedolehla úplně, ale i přesto spokojeně zavrněl. Bylo mu hezky, GD byl teď úplně jiný člověk, než ve škole. Hodný, milý...

G-Dragon dokázal být velice milá osoba, záleželo ale na tom, v čí společnosti se nachází. Kdyby se nacházel ve skupince zabijáků, stal by se jedním z nich. Proto byl teď tak jiný, neboť byl Taemin světlem, které ho uklidňovalo.

O pár hodin později

Minnie se zrovna promenádoval v kuchyni a čistil si zoubky, když se ozvalo pronikavé zvonění zvonku. On to nějak nevnímal, od toho tu byl GD - byl to jeho byt.

,,Kterej idiot to sem zase leze?" zavrčel starší, protože byl nucen se odlepit od facebooku a dojít až ke dveřím, které se zavrzáním otevřely. Překvapilo ho to. Na druhé straně stal Aron s několika šátky kolem krku i čela a zabalený v teplé bundě. Jeho vzhledu se dlouhovlásek rozesmál.

,,Nemůžu za to..." ujišťoval ho. ,,Nechtěj to slyšet." Takhle ho oblékl Minhyun, skoro, jako kdyby venku bylo -50 stupňů a už dvacet lidí zmrzlo. Nečekal, až druhý něco řekne, prostě se pozval dál.

,,Kam si myslíš, že lezeš?" zasmál se GD a svým osobitým stylem ho chňapl za ramena. ,,Mám tu návštěvu, vyrušuješ." Potřeboval se Arona nějak zbavit, akorát jim bude kazit atmosféru. A to si zrovna chtěli dát kávu.

Naneštěstí, Aron si stihl vyzout boty. Teď už ho odsud nikdo nevykopne. ,,Lezu dovnitř... Návštěvu?" povytáhl obočí. Chvíli přemýšlel, došlo mu to. V očích mu probleskly jiskřičky. ,,Taemin..."

,,Hej, hej, hlavně se nečerti, jo?" nabádal ho GD a zaskočil mu cestu do kuchyně, kde se hnědovlásek nacházel. Nehodilo se mu, že Aron přišel zrovna teď. ,,Buď v klidu. Zalez do obýváku lomeno ložnice, sedni si ke krbu a počkej. Kdes byl vlastně celou noc?"

,,U pana Asexuála," zasmál se Aron a i přes GDho protesty vlezl do kuchyně. Potřeboval Taemina vidět. Když se tak stalo, neskutečně se rozesmál. ,,Jseš neuvěřitelně měkkej, GD. Celé dny kecáš o tom, jak si ho podmaníš, donutíš ho zaplatit, plánuješ, jak si s ním užiješ a ublížíš mu a přitom tu sedí zcela nedotčený."

,,Drž hubu," odsekl G-Dragon a uraženě si založil ruce na hrudi. Očima hypnotizoval protější stěnu, než o kterou se opíral, a úmyslně od Taemina odvracel tvář. ,,Času je snad dost, ne? A když mi dělá osobní služebnou, zatím to stačí."

,,Měkkej! Měkkej!" provokoval Aron dál. Moc dobře věděl, jak na tom druhý s Taeminem je. Ublížit mu nedokáže.

,,Kdybych chtěl, můžu mu třeba zlomit vaz a tobě do toho nic není," zafrkal podrážděně GD. Provokace na něj začínala působit. ,,A jsem si jist, že po včerejšku a dnešní noci, zdůrazňuji, dnešní noci, by se Taeminnie nechal."

,,Nevěřím ti..."

,,Tss," odfrkl si GD a nohou se odrazil od zdi. Dvěma dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi sebou a Taeminem, jehož uvěznil u linky. Směrem k Aronovi řekl: ,,Vážně myslíš, že nad ním nemám kontrolu?"

,,Myslím..."

Aron dosáhl toho, co chtěl. Dlouhovlásek se naštval, rty stáhl do úzké linky, z očí se staly nebezpečně vyhlížející štěrbiny. Zachytil Taeminovu bradu, zvrátil mu hlavu trošku dozadu a přitiskl se na jeho rty. Do spodního ho kousl, až se zaperlilo několik rudých kapek, před bariéru Minnieho zoubků se jeho jazyk probojoval dovnitř a začal jeho ústa nekompromisně plenit. Celkově byl ten polibek hrubý a násilný, vehnal Minniemu slzy do očí.

Nedalo se to vydržet. Taemin se snažil ho od sebe dostat, ale GD byl tak vytočený, že stále pokračoval. Tedy až do doby, než se rozpřáhl a vlepil G-Dragonovi takovou facku, že tam další týden bude mít rudý otisk. ,,Idiote..." S tímto jediným slůvkem se vymanil z jeho sevření, protáhl se kolem šklebícího se Arona a zabouchl se v koupelně.

Svalil se na zem, zády se opřel o dveře, kolena si přitáhl pod bradu a slzy utopil v nich. Co se to s GDm stalo? Celou dobu byl přeci v pohodě, dost si to spolu užívali, bylo jim dobře. A teď tohle...

G-Dragon stál zaraženě na místě, vyjukaně koukal na prázdné místo před sebou. Očima sklouzl ke dvěma malým, rudým kapičkám na podlaze. Ublížil mu. Nechal se vyprovokovat a ublížil někomu, koho nikdy nechtěl způsobit ani škrábanec. Svět mu celý zčernal...

Taeminnie nevěděl, co by měl udělat. Tušil, že za to z části může Aronova provokace, ale i tak ho GD zranil. Bál se ho, jeho změn nálad.

,,Debile," označil GD Arona ve vzteku a s pěstmi zaťatými k němu došel. Chytil ho za jeden z šátků, co měl kolem krku, a dal se na vyhrožování: ,,Jestli se tady ještě v blízký době ukážeš, tak tě vykastruju a tvoje koule předhodím sousední kočce. Takže odsud zatraceně rychle vypadni!"

Aron přikývl, vysmekl se mu a mazal ke dveřím. Vklouzl do bot a na prahu si ještě dovolil zavolat: ,,Ale já nic neudělal!" V další chvíli už byl pryč, nechtěl zbytečně riskovat.

Kdyby GD mohl, sundal by si boty a jednu z nich po něm hodil. Místo toho se došoural ke dveřím od koupelny a klesl u nich na kolena. Hlas se mu třásl. ,,Tae... Taeminnie?"

Hnědovlásek se oklepal, lekl se. Věděl, že to neudělal G-Dragon, který tu dnes a včera byl s ním, ale stejně mu to způsobilo šrám na duši. ,,Jdi pryč..." pípl slabě.

,,Taeminnie... omlouvám se, nechal jsem se vyprovokovat..." G-Dragona toho upřímně litoval, pouze netušil, jak mu to dát správně najevo. V takových situacích nebyl zběhlý. ,,Mrzí mě to... prosím, otevři mi dveře..."

K jeho značnému překvapení hnědovlásek opravdu otevřel a vykoukl. Pohledem se střetl s tím jeho. Věděl, že otevírat byla možná hloupost, ale něco ho podvědomně nutilo jeho hlas poslechnout.

GD se ani nepohnul, stále na podlaze klečel a sledoval práh před sebou. Dlaně, jimiž se držel za kolena, se mu třásly. Nebylo mu zrovna nejlépe. ,,Promiň mi to..."

,,Hyung? Jsi v pořádku?" staral se o něj, přestože mu ublížil. Vycítil, že mu zřejmě něco je a proto mu musel (chtěl) pomoct. Hodil za hlavu svůj vlastní strach, hlavní teď bylo druhého zdraví.

,,Motá se mi hlava..." zamumlal GD, to už ale na nějaké činy bylo pozdě. Jeho svět se houpal, pohled rozostřoval a mysl nad tělem ztrácelo kontrolu. Dlouhovlásek se mladšímu jen s minimálním vědomím svezl do náruče.

,,DRAGGIE?!" vyjekl Taemin zoufale a jemně se s ním pokusil zatřást. Znovu se rozplakal, tentokrát to byly slzy strachu.

,,Tae...minnie..." zasípal G-Dragon a odkašlal si. Ono jediné zakašlání způsobilo řetězovou reakci, na jejímž konci se GD svíjel v úlevném klubíčku a kašlal silněji a silněji. Bylo mu neuvěřitelně špatně, tudíž bylo k podivu, že ještě neztratil vědomí.

Taemin měl pocit, že se asi brzy zblázní. Nevěděl, co dělat, jediné, co mohl, bylo sedět a poskytovat mu útěchu v podobě své přítomnosti. Hladil ho, šeptal konejšivá slůvka a jakmile se kašel utišil, vzal ho do náruče a donesl do postele.

Draggie byl lehký, nějak podivuhodně moc. Oproti tomu, co si hnědovlásek pamatoval, byl G-Dragon lehčí. Zhubl snad? Ne, to nebylo možné, dříve i teď vypadal opravdu dobře...

Už kdysi býval kost a kůže, ale teď. Uložil ho do postele, posadil se vedle a přemýšlel. Horečka, stavy na omdlení, bolesti hlavy, kašel... Málem to s ním šlehlo. Ne, to nemůže... Musí se mýlit!

,,Prášky... první šuplík..." špitl, načež se znovu hlasitě rozkašlal, tentokrát z něj vyletěla i trocha krve. Potřeboval si vzít svůj prášek, jinak by to s ním nedopadno nejlíp

Taemin přikývl, došel k onomu místu a krabičku vzal. Málem mu vypadla z ruky. Ne...

Přískočil ke staršímu a tak, jak byl sám zvyklý, mu podal dvě tabletky.

V tu chvíli nad tím GD vůbec nepřemýšlel, prostě je do sebe hodil. Nepotřeboval je zapíjet, to pro něj byla jediná výhoda. Úleva se objevila v mžiku, jeho tělo se uvolnilo z bolestné křeče, dech se zpomalil. Sice pořád pociťoval šílenou bolest hlavy, ale i ta byla mírnější.

,,Draggie...? Jsi v pořádku...?" strachoval se druhý a klesl vedle něj. Byl v šoku. Symptomy, léky, jejich účinek. Vše dávalo smysl...

,,Žiju... asi... nejsem si jist..." zahučel G-Dragon a pomaličku otevřel slepené oči. Stále mu z nich tekly slzy, které tvořily na zemi pod ním fleky na prostěradle.

,,Hyung... Řekni mi něco..." Taemin vzal jeho dlaně do těch svých, zadíval se mu do očí. ,,Na co máš ty prášky?"

,,Popravdě?" GD si povzdechl a za jeho pomoci se vytáhl do sedu. Potřeboval se o něj opřít, jinak by znovu spadl. ,,Udržují mě při životě. Bez nich bych co nevidět zemřel."

Taemin ztuhl, srdce vynechalo několik úderů. Ne... To nemůže být možné! Ne, ne, ne!

,,Ne... Doufal jsem, že..." Nedokázal se vyjádřit. Copak je osud tak krutý? Jak mohli být postiženi stejnou nemocí?

Starší jen pokýval hlavou a pokrčil rameny. ,,Od doby, kdy jsme se rozešli, pro mě život neměl smysl. Byl jsem v depresích, sám a nešťastný... a z toho vyplynula tahle nemoc."

,,Ne..." vydechl Taeminnie, hlavu mu zavrtal dp hrudi a vzlykl. Z očí se mu spustili Niagáry. ,,Je to moje vina..."

,,Není," snažil se ho uchlácholit GD, ačkoliv věděl, že oba dva ví, jak to doopravdy je. Za jeho stav mohl Taemin, ať se na to podívali z jakékoliv stránky. Starší mu to ale nevyčítal, ba naopak s ním chtěl být ještě víc.

Kdyby tak věděl, že moc času s ním nestráví...

,,Víš... Taky bych ti měl něco říct..." rozhodl se mladší, sáhl do kapsy a vytáhl naprosto identickou krabičku. ,,To proto jsem se s tebou rozešel."

V ten moment G-Dragonovo srdce vynechalo několik úderů. Náhle mu bylo lehko a na omdlení, jak to s ním zamávalo. Jeho hlas vůbec nezněl jako jeho hlas. ,,Co-cože?"

,,Typ B... Ten nevyléčitelný..." prozradil mu Minnie těžce. ,,Proto jsem se s tebou rozešel. Chtěl jsem, abys netrpěl, až umřu... A místo toho jsem ti akorát ublížil..."

,,Nejsme na tom stejně... s tou první částí. Já mám typ A..." přiznal se GD a setřel si několik slz, které mu stekly po tváři. ,,Nikdy jsem si nepředstavoval a ani ti nikdy nepřál něco takového..."

,,Jakou... Máš prognózu...?" zeptal se Minnie, doufaje, že má před sebou mnoho dlouhých let, během nichž si může užívat života, jak jen se mu zlíbí.

,,Takových deset let při braní těch prášků. Bez nich... ani ne dva," oznámil mu GD prostě, bez jakékoliv emoce. Svůj život měl rád, ale bez Taemina pro něj neměl smysl.

,,Ale... Typ A jde vyléčit poměrně lehce," vzpomněl si na to, co jednou četl v jednom článku. ,,Stačí na čas změnit životní styl: přestat pít, omezit sexuální aktivitu, dostatečně spát a nestresovat se. Pak se to může radikálně zlepšit, nebo dokonce zcela vyléčit."

,,To mi je docela k ničemu, když jsem na sexu závislý - je to to jediné, co mě na tomhle světě ještě zajímá. Chlastat? To moc nechodím a pitný režim dodržuju. A nestresovat se? Myslíš, že to jde tak snadno? Kvůli stresu a depresi to u mě vzniklo," oponoval mu G-Dragon.

,,Já vím, ale... Kdybys mi dal šanci, rád bych ti pomohl, Draggie... Máš ještě naději," snažil se ho hnědovlásek přesvědčit, aby neskládal zbraně tak lehce.

,,Taky máš naději." GD o tom věděl docela hodně, ne-li víc než Taemin. ,,B má sice jen patnáct procent šanci, že se dožijí třiceti let... ale pokud to zvládneš a ten věk přežiješ, tak to překonáš. Věř mi... znám pár lidí s podobným problémem. Dokonce osobně dva, kteří se z B vyléčili."

,,Nepřežiju. Snažím se už dva roky, žiju zdravě, beru prášky..." zabodl pohled do země. ,,Přesto mi doktor řekl, že budu mít obrovské štěstí, pokud se dožiju Vánoc.... Měsíc, hyung... Už jen měsíc... Ne-li míň..."

,,Jeden měsíc?!" vyjekl G-Dragon šokovaně. Ne, to nemohla být pravda! Nemůže umřít tak brzo! ,,A-ale! Konečně jsem dostal naději na to, že... že bychom zase mohli být spolu... a ty mě hodláš opustit?! To ti nedovolím, Taeminnie, takhle to prostě nejde!"

Hnědovlásek se mírně pousmál, po tváři se mu skutálela jediná slza. ,,Slibuju, že tu s tebou zůstanu, co nejdéle to půjde..." ujistil ho, přitáhl se k němu a spojil jejich rty. I přes to všechno, co zjistil, se cítil být svým způsobem šťastný, že je tady s ním. Že jé osud svedl znovu dohromady. Krutě, ale přece.

,,Neplač, Taeminnie... pořád mám jednu stázku," namlouval mu starší a svými rty zlíbal všechny jeho slzičky. Nedokázal se dívat na to, jak je smutný. ,,Je to ode mě... asi hodně, ale... mohl bys... mi dát druhou šanci i přesto, co všechno zlého jsem provedl...?"

Mladší se mu zoufale zadíval do očí. ,,A ty bys o to stál?" Měl za to, že se na něj GD vykašle. Koneckonců, na co by mu byl někdo, s kým stráví sotva měsíc? Nechce mu znovu ublížit.

,,Samozřejmě, že bych o to stál. Celou dobu na to čekám, sním o tom, jak bych mohl být zase s tebou..." chytil Minnieho ruku a přiložil si ji na své rychle tlukoucí srdce, ,,a já slibuju, že ti pomohu přežít."

Minnie se na něj hodnou chvíli koukal, nemohl tomu uvěřit. Nakonec, po dlouhém a pro G-Dragona neskutečně mučivém tichu promluvil: ,,V tom případě je má odpověď ano." Usmál se, vrhl se mu kolem krku. ,,Víš... Když se jsem ti tehdy řekl, že už tě nemiluju, lhal jsem. Své city jsem jen uzamkl do ocelové schránky ve svém srdci a klíč zahodil."

,,Nemusel si to dělat..." upozornil ho trochu zklamaný GD, přičemž mladšího pohladil po tváři. ,,Co přestat myslet na minulost? Zatím jsme oba dva stále tady... a to tak zůstane."

,,Jsem pro," usmál se Minnie a pohladil ho po stehně. Bylo to u něj zcela obvyklé gesto, nic zvláštního. Něco ho napadlo. ,,Půjdeme zítra do školy...? Moc se mi tam nechce, ale nebyli jsme tam už dnes."

,,Ehm, ty o ničem nevíš, co? Ty na ten facebook fakt nelezeš..." povzdechl si G-Dragon a byl rád, že změnili téma. Zhluboka se nadechl, načež se natáhl pro telefon a vyhledal oznámení, které se v jejich třídní skupině objevilo.

Pak telefon podal Taeminovi. Mladší povytáhl obočí a do zprávy se začetl. Prolouskával se textem, doslova kulil oči. ,,Takže... Až do ledna do školy nejdeme?"

,,Škola je vytopená, všechno je poničené," konstatoval GD. Tu zprávu četl snad stokrát, než jí uvěřil. ,,Nevím, kdo to udělal, ale má u mě malé, bezvýznamné plus, protože tohle je fakt bomba."

,,A jsou všichni v pořádku?" strachoval se. Ano, bylo to boží, doufal ale, že nikdo nepřišel k úrazu. To by za to volno nestálo.

,,Stalo se to až odpoledne, byly tam snad jen čtyři třídy... a ty jsou všechny v pohodě," ujistil ho dlouhovlásek. Viděl, jak má zlaté srdce. Jemu samotnému záleželo jen na tom, jestli tam půjde nebo ne a Minnie se zajímal i o to, jestli jsou všichni v pořádku. Andělíček.

Ano, to Minnie opravdu byl. ,,Tak v tom případě můžeme slavit," uculil se. ,,Můžeme si to volno pěkně užít." Rozhodl se, že všechno zlé hodí za hlavu a ten poslední měsíc si pořádně užije.

,,Budeme užívat plnými doušky," přitakal GD a obdařil ho svým vřelým úsměvem, tak málo vídaným na jeho tváři. Zdálo se, že zase na nějakou dobu bude moci být šťastný. To ho těšilo tak moc, že měl pocit, že se rozteče.

,,Půjdeme si dát to kafíčko?" napadlo Minnieho,čím by mohli začít. Docela se na to těšil a Aron mu plány narušil. Teď to mohli napravit.