Večer, Taemin

Stál před polorozpadlým domem v jedné z nejhorších čtvrtí ve městě. Prudký déšť ho nekompromisně bičoval, proudy vody mu stékaly po tváři, vlasy měl mokré stejně tak. Byl tu už dobrých deset minut, odhodlával se, zda vstoupit. Ačkoliv vlastnil celé patro v jednom hotelu, věděl, že bude tady. Vždy tu byl.

Nacházel se před skrýší G-Dragona, který, jak si myslel, uvnitř opravdu byl. Ponětí o tom, že se někdo motá blízko jeho obydlí, měl, ale nehodlal se nijak snažit toho člověka odhánět či ho zvát dál. V klidu polehával v posteli u krbu, broukal si a prohlížel stránky na internetu. Měl opravdu skvělou náladu.

Došel až sem. Nemůže couvnout. Musí dál. Už jen kvůli Renovi. Své nohy nutil k pohybu pouhou silou vůle, jinak by ho neposlechly. Napříč logice se s každým dalším schodem jeho srdce zpomalovalo, nervy a starosti nahrazoval jakýsi klid. Snad si konečně uvědomil, co se stane, pokud to opravdu udělá. Bylo mu to jedno, smířil se s tím...

Jako kdyby GD vycítil, kdo tam venku váhá nad vstupem, zvedl se z lůžka a docela mu to usnadnil. Rozhodl totiž za něj. Taeminův příchod popravdě čekal, nebylo to pro něj nic šokujícího. To, že ho zmučeného za dveřmi opravdu spatřil, ho na duši zahřálo ještě víc.

Tmavovlásek navázal pohled s jeho očima, z nichž přímo vyzařovala jeho spokojenost s vývinem situace. Naopak, GD v těch jeho nespatřil vůbec nic. Jen prázdnotu a temno.

,,Vyhrál jsi..."

,,Vyhrál jsem? A co přesně?" GD dělal, že mu vůbec nerozumí. To, jak jízlivě se choval a jakým způsobem ho pozval dál bylo víc než jen výsměšné, on si v tomhle vyloženě liboval. Bytí zlým pro něj byl život.

,,Nehraj si na hloupého," požádal Minnie. ,,Oba víme, že jsi inteligentnější než celá naše škola dohromady. Moc dobře víš, o čem mluvím. Copak to nevidíš? Vyhrál jsi... Zničil mě, uvrhl do nejhlubších a nejtemnějších koutů vlastní mysli, odkud není úniku. Je ze mě troska. To jsi chtěl, ne? Abych ztratil vše, na čem mi záleželo a propadl se na samé dno. Abych pykal..."

Taemina jistě překvapilo to, že na to G-Dragon nic neřekl. Jeho povýšená maska opadla, v obličeji se mu ustálil jeho typický, znuděný výraz. Z velké části připomínal chladný a odtažitý ledovec, do jehož srdce se nedokázal nikdo pokopat.

Došlo mu, čeho chce dosáhnout. Chce, aby se ponížil ještě víc, aby se už sám na sebe nedokázal podívat do zrcadla. Těžké to pro něj bylo už tak. Padl na kolena, mokré vlasy mu přepadly do obličeje a pramínky vody by člověk snadno mohl zaměnit se slzami. ,,Udělám vše, co budeš chtít. Jen už mu prosím dál neubližuj..."

G-Dragon ho napodobil, klesl přímo před něj. Na jednu stranu nedokázal uvěřit tomu, že opravdu přišel. Ruce se mu klepaly, ačkoliv jeho duše neměla strach, nebála se a ani nic necítila. Svou dlaní přejel po Minnieho tváři, byla stále tak hebká, jak si ji pamatoval. Nepatrně se usmál. ,,Jsi to ty, Taeminnie...?"

,,Snad... Nejsem takový, jaký jsem býval, GD." Taemin se smutně pousmál. ,,Jak odpovíš na mou nabídku?" Měl by ses rozhodnout rychle. Než se ti rozplynu před očima, dodal v duchu.

V tu ránu jako kdyby někdo jim oběma prorval šíp hrdlem. Dlouhovlásek sebou prudce trhl, s trochou kymácivých pohybů a vyškrábal na nohy a obrátil se k němu zády. Taemin nemohl vidět, jak se u toho tváří, ale nemohlo mu uniknout jeho tiché: ,,Nemohu to přijmout..." S tím odešel do domu, dveře nechaje otevřené.

Takže... Je mu to stále málo? K tomuhle se nechtěl nikdy uchýlit, jiná možnost mu nezabývala. Vstal, s prázdným pohledem vešel dovnitř. Cestou se zbavoval šatstva, až mu nakonec zbyla jen dlouhá bílá košile s kravatou. G-Dragon stál v chodbě, otočený zády k němu. Drobná výhoda. Tiše došel až k němu, ruce mu položil na boky a rty se otřel o jeho hedvábnou šíji. ,,Draggie-hyung~"

Ani netušil, jak tím G-Dragona vyděsil. Po zádech mu přeběhl mrazík a po celém jeho těle vystoupla husí kůže, jak jednoduše se vylekal. Pomalu, pomaličku se otáčel s očima rozšířenýma, nic podobného od něj nečekal. ,,Co to, sakra, děláš, Teeminnie?"

,,Jediné, co mi zbývá. Nic dalšího už ti nabídnout nemůžu..." vypadal vážně zoufale, přesto se nehnul ani o píď.

,,Nechci, abys mi tady dělal lacinou děvku," odbyl ho nečekaně G-Dragon. Tomuhle nečlo uvěřit. Vždyť se choval jako někdo úplně jiný!

Taeminovi se neskutečně ulevilo. Byl rád, že nic podobného dělat nemusí, asi by to nepřežil. Ukořistil své kalhoty a nasoukal se do nich. Co by měl udělat?

G-Dragon taktéž váhal o tom, co udělat. Přecházel různě po místnosti a sledoval u toho mihotající se plamínek ohně, který byl jediným zdrojem tepla v této místnosti. Tlapkal, tlapkal, dokud se nezastavil u postele. Usadil se na ni a čekal, jaký krok z Minnieho strany bude následovat.

Taemin došel až k posteli a padl před něj na kolena v zcela podřízené poloze. ,,Udělám, co budeš chtít. Můžeš mě využít k čemukoli, dělat si se mnou co chceš. Jen nech prosím Rena být. Za nic nemůže."

,,Pojď na postel." Ačkoliv to byl rozkaz, G-Dragonův hlas působil zvláštně jemně, jako kdyby zahodil veškerou svou drsnost a choval se jako obyčejný člověk. Kdyby se nad tím Minnie zamýšlel víc, zjistil by, že je GD docela milý člověk, když je sám.

Poslechl, vylezl nahoru a posadil se vedle něj. Nevěděl, co očekávat, jak se GD rozhodl a co s ním zamýšlí. To ho zanechávalo v nejistotě.

,,Buď úplně v klidu, nic ti neprovedu," řekl tiše dlouhovlasý, načež se položil na záda. Chodidly se stále dotýkal země, ruce si složil pod hlavu. Byl moc nemocný na to, aby se o něco pokoušel, to ale Taemin nemusel vědět.

Druhého tím nechával trápit se. Takhle nevědomost byla mnohem, mnohem horší, než kdyby mu něco udělal. Odnášela to jeho psychika, modlil se, ať vše dobře dopadne.

,,Miluješ ho... hodně, že?" položil otázku G-Dragon a otočil svou tvář jeho směrem. Byla to obyčejná otázka, nedával v ní najevo žádné své city. ,,Jinak bys tohle nikdy neudělal. Třeba pro mě ne..."

,,Ano, miluju ho. Ale naděje na vztah s ním jsem si nikdy nedával. Jsem jen nejlepší kamarád," nastínil situaci. ,,Nemůžeš to říct takhle. Jsem jiný, než jsem býval. Změnil jsem se..."

,,Ani dřív bys pro mě nic takového neudělal... ne pro mě," stál si za svým GD. Ve tváři se mu mihl drobný úsměv, když si položil ruku na horké čelo. ,,Ale to je fuk, minulost se nezmění. Když tak hezky žádáš, nechám ho být."

Z jeho ramen spadla tíha celých Himalájí, měl pocit, že se štěstím snad rozbrečí. ,,Děkuju..." vydechl, byl mu opravdu vděčný. Kdyby Ren dál trpěl, nesnesl by to.

,,Ještě něco?" Teď zněl G-Dragon dost otráveně. Čekal, že když mu řekne ano, tak Taemin vystřelí z místa a uteče odsud co nejrychleji. Přetočil se na bok zády k němu a složil ruce před sebe. Přemýšlel, za jak dlouho uslyší cvaknutí dveří.

Spletl se. Viděl v něm stále toho starého Taemina, co by to nepochybně udělal. Ovšem, jak říkal; Minnie se změnil. Nikdy nelhal, své slovo vždy dodržel. A on se teď zaslíbil jemu.

Dlouhou dobu se nedělo nic, mezi nimi panovalo nepříjemné ticho. Ani jeden neměl chuť něco říct, protože už si neměli o čem povídat. Oba dva byli úplně jiné osobnosti než byli dříve, teď se vůbec neznali.

Nakonec ticho prolomil až Taemin. ,,Zvláštní... Vůbec nemluvíš... Nejsi třeba nemocný?"

Další odmlka. Nezdálo se, že by G-Dragon ještě dnes hodlal mluvit. Vůbec se mu nechtělo, po tom čísle na záchodech si připadal takový malátný a slabý. ,,Možná..."

Ačkoliv to bylo absurdní, Minnie se se starostí vepsanou v hlase k němu naklonil, dlaň mu přiložil na čelo. Byl dobrá duše, bez ohledu na to, kdo byl s ním.

,,Nech toho," sykl GD a jeho ruku od sebe odbyl. Přetočil se zpět na bok, aby na něj Minnie nemohl, a přitáhl si kolena blíže k tělu. Bylo mu špatně, ale on nevěděl, z čeho to může být.

,,Máš teplotu," konstatoval Minnie. ,,To je špatně..." Zvedl se, odešel do koupelny, kde vzal utěrku - nic lepšího nenašel -, a namočil ji do ledové vody

Přišel s ní k dlouhovláskovi, ale ten už dávno nebyl na svém místě; místo na posteli se totiž válel na zemi. Přesněji řečeno, seděl opřen zády o postel a projížděl facebook přesně jako předtím, než Taemin přišel. Nevypadalo to, že by se nějak staral o své zdraví.

,,Hlupáku," okřikl ho Min, vzal ho do náruče a uložil do postele. Na čelo mu mokrou utěrku přiložil. ,,Měl by ses o sebe víc starat. Zdraví je důležité."

,,Proč to děláš?" vyštěkl na něj G-Dragon a hlavou prudce trhl na stranu. ,,Proč se o mě staráš? Víš, jak mě tím mučíš? Dáváš mi akorát planné naděje, že by všechno mohlo být tak, jak to bylo předtím!"

Taemin sebou trhl. ,,Omlouvám se... Chtěl jsem ti jen pomoct..." vydechl smutně, nečekal, že by se na něj kvůli tomu mohl GD zlobit.

,,Tahle pomoc... bolí, protože jí chci víc," špitl G-Dragon. Odvracel od něj tvář, aby Minnie neviděl, jak se mu třpytí oči. Dokonce i někdo jako velký G-Dragon má city.

,,Draggie..."

Minnie byl zmatený. Co se to tu děje? Takového ho neznal, GD byl vždy ten samolibý zmetek bez srdce, co jen ubližuje. A teď... Pláče, pláče přímo před jeho očima.

Nebylo to tak, že by GD plakal jako... plakal. Prostě ho trápilo to, že má teď svého Taemina tak blízko, ale dotknout se ho nemůže. Ani psychicky, ani fyzicky. Taemin ho totiž už nemiloval, kdežto GD... to byl ztracený případ.

Onen fakt Minniemu stále nedocházel a proto mu nevědomky ubližoval stále více. Vyhoupl se k němu, opatrně si ho přitáhl do objetí.

,,Draggie... Neplač..."

,,Já... já ne-nepláču," vzlykl GD a skryl svou tvář do jeho oděvu. Čím déle se snažil vydržet neplakat, tím víc se mu brečet chtělo. Byla to Taeminova vina. Kdyby odešel, nic takového by se nestalo.

Kdyby odešel, GD by to možná odnesl stejně. Vyčítal by si, že ho nechal jít. ,,Samozřejmě, že ne..." Nevěděl, proč ho vlastně utěšuje...

,,Proč... proč jsi stále tu?" špitl bolestně GD. Druhému nemohlo uniknout, že se celý třese a dost se kvůli teplotě potí. ,,Proč jsi neodešel? Z jakého důvodu... jsi nešel za Renem a zůstal tu se mnou?"

,,Protože jsem slíbil, že zůstanu... Navíc, nemyslím si, že by teď Ren o mou přítomnost stál. Musí si teď vyřešit svůj vztah s Jonghyunem," prozradil Minnie a povzbudivě ho pohladil po zádech. ,,Máš tu teploměr?"

,,Nemám..." GD si byl jistý, že nic takového to nemá. ,,Jsem rád, že mi tady vůbec teče voda a funguje elektřina... jiné věci mám u rodičů, kam se mi fakt nechce...

,,Já myslel, že máš to, patro v hotelu..." podivil se Minnie. ,,Vždy jsme tam chodili pít..."

,,Však to je rodičů... taky..." sdělil mu GD. Povzdechl si. Nebylo to tak, že by mu lhal, jen prostě nikdy neřekl, jak na tom doopravdy je. ,,Jen tohle je čistě moje. Žiju tady."

,,Aha," teď už mu to smysl dávalo. ,,No, budeme se bez toho teploměru muset obejít. Takže, nevystrčíš paty z postele, budeš pěkně ležet. A žádný facebook."

,,Facebook je závislost, to mi nesebereš, mami," ušklíbl se G-Dragon a setřel veškeré slzy do deky pod sebou. Doufal, že když se bude trochu usmívat, že mu bude lépe.

,,Aby ses nedivil," pousmál se Minnie a jeho mobil, který se válel po zemi, schoval do zadní kapsy kalhot. GD měl smůlu. Zamířil do kuchyně s úmyslem uvařit mu teplý čaj.

,,H-hej!" okřikl ho GD a vyhrabal se na nohy tak rychle, jak mu to jeho tělo dovolovalo. Následoval ho až do kuchyně a bez ohledu na to, jak to mohlo skončit špatně, rukou začal okupovat mladšího pozadí, kde měl svůj telefon.

,,GD... Bude ti ještě hůř... A já vážně nechci, abys musel do nemocnice..." snažil se ho Min přesvědčit a otočil se k němu čelem.

Na jeho slova GD nebral ohled, přikročil k němu a paže mu omotal kolem pasu. Nic tím nesledoval, ani tím, že mu položil hlavu na rameno - snažil se vidět - a sjel mu dlaněmi na pozadí. ,,Ale-já-chci-svůj-telefon!"

,,To je mi jedno... Ty si teď půjdeš lehnout, nebo ti udělám mobilovou polívku!" vyhrožoval, snažíce se dostat z jeho dosahu. Moc dobře to nešlo, zády se opíral o linku (těch vzpomínek~) a zepředu se na něj tiskl GD.

G-Dragon se zastavil v momentě, kdy jeho tělo najelo na úplnou automatiku, vybavilo si vzpomínky. Jeho ruce už nehledaly telefon, ony držely Taeminovo pozadí a jeho koleno se tlačilo mezi mladšího nožky. Jakmile to staršímu došlo, odrazil se od něj tak prudce, že narazil do stolku opodál. Tak tohle byla šílenost.

,,Draggie...?" Taeminnie se odpoutal od linky, mobil odložil a doťapakl k němu. Vzal ho starostlivě za ruku. ,,Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?"

,,Jsem jen trochu mimo... vyděsila mě vzpomínka," objasnil GD. Netušil, proč mu to vlastně řekl, zrovna tohle si měl nechat pro sebe. ,,Ale to je dobrý... žiju... vrátíš mi teď ten telefon?"

,,Ne... Uvařím ti čaj a ty pěkně půjdeš spát," objasnil mu plán, chytl ho za ramena a dotlačil ho do ložnice, kde ho shodil do postele. Zcela nedopatřením tam spadl s ním.

,,Idiote," otituloval ho G-Dragon vážně, ale rostoucí úsměv v jeho tváři značil, že ho to pobavilo. Škodolibá radost, tu má každý. On dokonce dvojnásobně.

,,No jo, celej já," zasmál se mladší nervózně a podrbal se na hlavě. Z jeho strany zcela nevinné gesto působilo vážně roztomile. Za ty dva roky Minnie zkrásněl, byl mnohem hezčí, než tehdy.

G-Dragon si toho všímal, viděl všechny ty změny. A byl si jistý jedním: propadl mu ještě více. Už neváhal. Natáhl se a jeho rty ochutnal, zajímalo ho, jakou chuť budou mít teď. Bylo tu vysoké riziko, že od něj mladší uteče, ale... on to chtěl zkusit.

Minnie ztuhl, podobnou věc od něj nečekal. Každopádně, slíbil, že si s ním může dělat, co chce. Proto se neodtáhl; naopak, jemně mu vyšel vstříc. Jak je to dlouho, co se naposledy líbal?

Bylo možné, že to bylo naposled s ním. Ale... ne, to je blbost. Jak by vydržel abstinovat přes dva roky? Že by se tak zbláznil do Rena, že by ten čas tak rychle utekl?

Pokud ho neklamala paměť, opravdu tomu tak bylo. Naposledy... se líbal s ním. Na tomto místě...

Seděl společně s G-Dragonem na lavičce v parku a nadšeně si s ním povídal. Bylo o zvláštní... GD mu přišel nějaký nešťastný, jako kdyby věděl, co se mělo odehrát. Bylo to těžké. Taemin se s ním hodlal rozejít.

Tou dobou už věděl o své nemoci, stejně tak věděl, že tu už moc dlouho nebude. Chtěl ho tím ochránit před tím, že by se musel vyrovnávat s jeho smrtí. Radši, ať ho nenávidí a proklíná.

,,Draggie..." vydechl, ručkou mu zaplul do vlásků a přitáhl se k němu. Jejich čela se dotýkala, stejně tak nosy. A mladší z nich spojil jejich rty v posledním polibku.

,,Hej, Taeminnie! Prober se!" G-Dragona vyděsilo, že se druhý dostal do zvláštního transu, kdy jen němě hleděl dolů. Líbat ho přestal už dávno, dokonce ho ze sebe jemně sundal.

Mladší sebou cukl, tohle probuzení pro něj bylo dost násilné. ,,Omlouvám se... Trochu jsem se ztratil v minulosti..." přiznal.

,,Ty jsi trubka... to já předtím taky..." usmál se GD. Nevyčítal mu to, sám si to zažil, ale i tak ho to trochu vystrašilo. ,,Úplně jsi zblednul, lehni si..."

Minnie jen nechápavě koukal. Nezdá se mu to? Je tohle ten GD, který s ním chodí do třídy, nebo je to jen jeho hodné dvojče? Zcela automaticky poslechl a položil se. ,,Ale... Ten čaj..."

,,Nech ho být, pak mi ho uděláš, až to rozdejcháš, okay?" GD se nezdál, ale dokázal být i milý. Když by se opravdu hodně snažil, dokázal by ze sebe udělat i takového toho roztomilého blbečka, nad kterým všichni roztávají. Ale tohle mu bohatě stačilo.

,,D-dobře." Popravdě, Taemina tím dost zaskočil. Hnědovlásek si k sobě přitáhl přikrývku, její část přehodil i přes něj - on tu byl ten nemocný -, a upřeně na něj koukal.

,,Co je?" GD jeho koktavou reakci nečekal. Taemin z něj byl v rozpacích? Proč? Neměl pocit, že by se choval nějak rozdílně. Jen mu nebylo dobře a neměl kolem sebe své zlé kumpány.

,,Chováš se... Jinak," prozradil Minnie. ,,Jsi hodný, skoro, jako bys měl ve škole nějaký zlý klon..."

,,To víš, po dvou letech s tebou mluvit... ač z donucení z tvé strany... musím ten zkažený dojem zlepšit." To, co G-Dragon řekl, tak nějak odpovídalo tomu, jak to ve skutečnosti bylo.

Minnie se usmál. Byl rád, že se GD snaží být milý. Byla to příjemná změna. Naznačil to tím, že povzbudivě stiskl jeho ruku.

,,Tak co, cítíš se lépe?" vybafnul na něj GD jednu ze svých otázek. Potřeboval vědět, jak na tom je. ,,No, už tak bledý nejseš, přiznávám."

,,Už je mi dobře, Draggie," ujistil ho mladší, cítil se být v úplném pořádku. Ona nepříjemná vzpomínka již odplynula, jeho mysl byla opět čistá.

,,Fajn," přikývl starší a plně se položil, doposud se opíral o loket a ležel na boku. Ulevilo se mu, že je druhý v pořádku. Zkolabovat mu tu nemusel. ,,Pokud chceš, můžeš mi jít udělat ten čaj. A vezmi mi telefon. Prosím."

,,Dobře," Minnie přikývl a vyskočil na nožky. Jak by mohl odolat, když ho Draggie poprosil? Dotlapkal až do kuchyně, kde se mu vřela voda. Po paměti vytáhl dva hrnečky a sáčky s čajem slil.

Starší se mezitím roztahoval v posteli, což si nevýslovně užíval. Nikdo mu tam nepřekážel, byl tam jen on sám. Byla ale pravda, že mu topení chybělo. Rád by se k někomu přitulil.

Za pár minutek se vrátil Minnie. Pro něj měl čaj černý, pro sebe nějaký ovocný. Sám sladil, ale GDho nechal jen tak. Donesl mu i trochu mléka.

,,Ach jo, moc dobře víš, co mám rád," ušklíbl se dlouhovlásek kysele. Na posteli se posadil a s radostí hrneček převzal a přivoněl. Málem to celé vylil, jak to bylo horké.

,,Zvyky se nemění," pousmál se Min a vklouzl vedle něj. Sám svůj nápoj foukal, kouřilo se z něj. Nechtěl si popálit jazyk jako on.

,,Je to mof holký," postěžoval si GD a odložil hrneček na napodobeninu nočního stolku. ,,Pálí mě jafyk," zakňučel. Sám netušil, jak roztomiloučce u toho vypadal.

Taeminnie neodolal. Naklonil se k němu, nastavil si jeho hlavičku a znovu se vpil do jeho rtů. Tentokrát se navíc začal mazlit s jeho jazýčkem, s cílem ho ochladit. Netušil, co se s ním dnes děje; byl celý mimo, normálně by tohle rozhodně neudělal.

G-Dragon se prudce nadechl, srdce se mu na pár vteřin zastavilo. Tohle bylo nemožné. Opravdu to Taemin udělal? Políbil ho, ještě k tomu po francouzsku? To GD miloval.

Po chvíli se od něj Minnie odtáhl, tváře měl růžové. ,,,Už to nepálí?" vyzvídal. Popravdě, nepoznával sám sebe. Zvlášť proto, že se mu to líbilo.

,,N-ne..." G-Dragonovy rozšířené oči vypovídaly o tom, že ani on si není jistý tím, co se právě stalo. Naprázdno polkl a rozklepanými prsty obkreslil konturu svých rtů. ,,Minnie, ty..."

,,Taky tomu nerozumím, Draggie... Mé tělo i mysl si dělají, co se jim zlíbí..." pokusil se co nejlépe formulovat svůj stav.

,,A líbí se jim to...?" Tato otázka staršímu vyklouzla úplně mimoděk. Nic takového říct nechtěl, ale situace si to přímo vyžadovala. Jakmile mu to došlo, že to vážně řekl a nebylo to pouze v jeho hlavě, odvrátil tvář dál od Taemina.

,,To je na tom to nejhorší," Minnie zavřel oči a objal se pažemi. ,,Líbí se jim to právě až moc..." Nedokázal lhát, prostě k němu musel být upřímný.

GDho srdce zaplesalo, jeho duše se roztančila. To mohlo něco znamenat, třeba že má stále šanci. ,,Omluv mě, ale... kdys naposled... s někým něco měl?"

Na tohle se neměl ptát, Minnie měl pocit, že se hanbou propadne. ,,Dva roky zpátky... Naposledy s tebou..."

Tato informace s G-Dragonem dost zamávala, musel se pevně chytit deky, aby neomdlel. ,,Jak... jak jsi to, proboha, vydržel? A proč... proč jsi s nikým nikdy..."

Taeminnie pokrčil rameny. ,,Sám ani nevím... Nebyl čas, nebo se možná nenašla ta správná osoba... Ale od našeho rozchodu jsem se nikoho nedotkl..."

,,Aha..." vydechl GD a trochu zmateně sklonil hlavu. ,,Tak to jo... no... tak jsem ti to trochu zkazil..."

Minnie zavrtěl hlavou. ,,Ačkoliv to zní šíleně a naprosto absurdně, z nějakého důvodu se mi to víc než líbilo, Draggie..."

,,Víc než líbilo? Co tím chceš říct?" vyhrkl G-Dragon rychle, jako kdyby na tom závisel celý jeho život. Zajíkl se. O čem se to baví? Proč je uvnitř tak šťastný, proč tak věří, že by ho Taemin mohl stále mít rád?

,,Nevím... Nic nechápu, nerozumím vlastním myšlenkám a pocitům. Jsem zmatený, nic mi nedává smysl. A dělám hlouposti, které se mi líbí..." odložil hrneček na noční stolek, vyhoupl se nad Draggieho na čtyři a lehl si na něj, hlavou mu spočíval na hrudníku. ,,Jako třeba tohle..."

,,Myslíš, že je v tom něco víc...?" pokračoval ve zpovídání starší, načež zvedl a donutil Minnieho se mu usadit na klíně. ,,I po té době... tě stále hluboce miluji, Taemine." Další z mnoha rizik, které mohly způsobit, že se mladší zvedne a uteče. GD ale věděl, že to neudělá.

Skryl si tvář do dlaní a tiše vzlykl. G-Dragon ho úplně odzbrojil, pronikl jého obranou, jeho slova ho zasáhla do srdce. Proč...? Proč mu to říká po takové době...? A sděluje mu tím, jak moc mu ublížil...? ,,Nevím," vzlykl.

,,Neplač, lásko..." konejšil ho G-Dragon a jemně vzal jeho tvář do svých dlaní. Palci setřel všechny slzičky na nich, nic takového nechtěl. ,,Je to v pořádku, všechno je v pořádku. Hlavně neplač, prosím, ano?"

,,Ale když..." nepokoušel se větu dokončit, místo toho tiše přikývl a ruce obtočil kolem jeho těla. ,,Omlouvám se, hyung..."

,,Nemysli na to, ano? Oba dva jsme udělali spoustu špatných věcí... tedy hlavně já..." Dlouhovlásek si povzdechl a opřel si čelo o jeho hrudník. ,,Kdybych ti řekl, nebo kdybys věděl, co jsem provedl a hlavně co jsem dnes provedl, nikdy bys mi neodpustil..."

,,Takže... Je to pravda?" Taemin šokovaně zalapal po dechu. Ano, něco zaslechl, ale nevěřil, že by zašel tak daleko. Zvlášť, když ho teď viděl. Ne, to prostě nebylo možné!

,,Víš to, že? Víš, co jsem provedl... a co si teď neskutečně vyčítám, protože to byl z velké části můj plán, ačkoliv mi s ním Aron hodně pomohl..." Bál se. GD se bál, že potom, co vyklopí pravdu, ho Taemin zmlátí a odejde. Popravdě si to zasloužil.

,,N-Ne," zoufale sevřel jeho tričko. Znovu se roztřásl, opět se spustily jeho nesčetné slzy. ,,Proč...?" Jak to sakra mohl udělat?! Vždyť... Ren za nic nemůže...

,,Já... chtěl jsem..." Co vlastně chtěl? GD ze sebe Taemina sundal a slezl z postele. Na bolesti hlavy nebral ohled, potřeboval s zhluboka nadechnout. Až teď mu došlo, jak závažný čin provedl.

Taeminnie zavrtal obličej do polštáře, slzy se začaly okamžitě vsakovat. Až do téhle chvíle doufal, že to Ren myslel jinak a on to jen špatně pochopil. Jeho naděje se rozplynuly.

,,Jdi... uteč odsud, od toho zvířete, které neumí nic než ubližovat..." V očích se mu zračila bolest, která se mu při těch slovech zabodávalado srdce v podobě ostnů drásající jeho duši. ,,Jako všichni kolem mě..."

Mladšímu to konečně došlo. Důvod toho všeho zla. GDho slova mu rezonovala v hlavě. ,,To proto..." zašeptal, zvedl se a setřel slzy. Pomalým krokem k němu došel a přitáhl si ho do objetí. ,,To proto jsi zlý na celý svět... Nech mě to napravit."

,,Jediné, co jsem kdy chtěl, jsi byl ty, Taemine... od doby, kdys ke mně poprvé promluvil a jako jediný mě přibral do své party, jsem věděl, že tě mám radši než kdo jiný. A i tak... i tak jsi mi byl sebrán..." Sotva se držel, aby se mu tady nezhroutil. Bylo to na něj moc.

,,Hyung..." Mladší ho donutil, aby si sedl zpátky do postele a sám se mu posadil na klín, stejně jako před chvílí. ,,Měl bych tě nenávidět. Chtěl bych. Vše by pak bylo jednoduché. Jenže, nemůžu. Nesnesu pomyšlení na to, že bys měl plakat..."

,,Ublížil jsem mu... a ublížil jsem tím i tobě... což jsem chtěl.. chtěl jsem ti tak moc ublížit za to, jak jsi ublížil ty mně, že mi to úplně zatemnilo mysl," šeptal G-Dragon čím dál tišším hlasem, až zanikl úplně. Nahradily ho bolestné slzy, když si konečně uvědomil, co za zlé věci provedl. ,,Jsem monstrum..."

,,Nejsi... Souhlasím s tebou. Trest si víc než zasloužím..." promluvil Taemin tiše, hlas zastřený. ,,Ale, pokud jsi mi chtěl ublížit, měl jsi to udělat rovnou. A ne do toho tahat nevinného kluka s duší dítěte..." Nedokázal se dívat, jak trpí, proto se naklonil a pár jeho slz slíbl.

,,Ne-nedokážu ti ublížit přímo... a sledovat, jak šťastný jsi s ním... tak neskutečně bolelo, že... že..." Jeho hlas se zlomil, nedokázal vyslovit žádné další slovo. Byl v koncích, jeho psychika byla jako hromádka neštěstí. Jediné, co stále ještě měl, byla smůla. Ta se mu lepila na paty.

,,Kdybys tak věděl, Draggie..."

Ani Taemin už nic neřekl, nehodlal mu toho prozradit víc, než bylo po třeba. GD to ani nepotřeboval. Potřeboval něco jiného. A to mu Taeminnie hodlal dopřát. Slezl z něj, přitáhl si ho, ruce mu dal kolem pasu. Vtiskl mu polibek do vlásků a začal se s ním konejšivě kolíbat. ,,Neboj... Bude to v pořádku..."

,,Taemine... zůstaň tu se mnou, prosím..."

,,Neboj se, hyung," položil si hlavu na jeho rameno a krátce zavřel oči. ,,Tentokrát už zůstanu..." Až do hořkého konce...

,,Děkuju..." vzdychl GD a přitulil se k němu, conejvíc to šlo. Užíval si to, takové příležitosti musel využít. Bůh mu dával druhou šanci za jeho hříchy v podobě anděla strážného.