Sykla jsem. Bylo pozdě. Teď už ho nedoženu. Obrátila jsem se proto k dívce, která do mě stále něco hučela, ale většinu pozornosti věnovala mobilu.

,,Kde je tady ředitelna?" zeptala jsem se nervózně. Takhle se běžně školačky ptají, no ne?

Zářivý úsměv, mobil zaplul do kapsy džín. ,,Pojď, dovedu tě. Jinak mi něco o sobě víc pověz, udělám ti profil na školním blogu."

Profil? Školní blog? Bezděky jsem ucouvla. ,,To snad není nutné."

,,Je, od teď jsi studentka naší školy. Navíc projevuješ nějaký velký zájem o Adriena. Od někud ho znáš?"

Moc otázek. Moc věcí, na které jsem musela správně reagovat. Zavrtěla jsem hlavou a doufala, že to k odpovědi stačí.

Cesta k ředitelně byla delší, než jsem čekala. Vystoupaly jsme po schodech na rozlehlý dvůr s basketballovým hřištěm, lavičkami a spoustou studentů, co si užívali poslední minuty před vyučováním.

Všimla jsem si dvou kluků, jak na jedné lavičce posedávají a kreslí něco do svých bloků. Kolem další lavičky se seběhl hlouček sprotovců, kde kluk v červené mikině se očividně vytahoval svými výkony a snědý společník s brýlemi a kšandami mu na to něco odpovídal. Odněkud se linula melodie elektrické kytary.

Alya prudce zabočila ke schodišti a já jen tak tak do ní nevrazila. Při hrozbě kolize se mi ale naskytl lepší výhled na displej jejího mobilu, jež se zas dostal do jejích rukou. Webové stránky měly tmavý design. Došlo mi téměř okamžitě, o co šlo. Tikki na ty stránky taky chodila a často mi pak podávala hlášení s poznámkou, že reputace je jedna z nejdůležitějších věcí.

,,Proč koukáš na blog o nájemných vrazích? Plánuješ si nějakého zaplatit... aby někoho zabil...?" znělo to hodně trapně, ale za to možná mohla moje nervozita. Ta se stupňovala, když najela na profil vraha Ladybug. Svaly se mi napjaly.

,,Ne, to ne," zasmála se, ,,Jen mi to přijde zajímavé. Prostě lidi, co si tím vydělávají, které policie málokdy chytne. Trochu jsi mi připomněla Ladybug, protože údajně nosí stejný culíčky jako ty. A ty náušnice..." Když vzala do rukou můj ušní lalůček, ve kterém opravdu byla náušnice s beruščím vzorem, uskočila jsem a ucho si přikryla dlaní.

,,T-to je zajímavý koníček," zasmála jsem se, ale hlas se mi v hrdle zadrhával.

,,Musím říct, že bych jednou z tou holkou ráda udělala rozhovor. Představ si, že je podle všeho stará stejně jako my! V klidu by s námi mohla chodit na školu!" Oči jí za obroučkami brýlí přímo zářily.

,,Rozhovor?"

Přikývla. ,,Jsem spolusprávce toho webu, je tam dost článků ode mě." Než jsem se stihla zeptat na víc, kývla ke dveřím za mými zády.

Naše cesta byla u konce. Ředitelna.

----

Stála jsem jak přimrzlá před katedrou, učitelčinu ruku na rameni. S úsměvem mě představovala třídě.

Většinu z těch děcek jsem už potkala na dvoře, poznávala jsem je. Poznávala jsem jednoho z kluků se skicákem, sportovce a jeho kamaráda, Alyu i sněhobílou lilii ve skleněné váze, jež už pomalu vadla na prázdném místě vedle zrzky s mikádem. A hlavně jsem poznávala blonďatou hlavu v první lavici.

Učitelka mě poslala si sednout. Alye se rozsvítily oči, když jsem zamířila k její lavici. Pohledy všech v místnosti mi nebyly příjemné. A už vůbec jeden konkrétní, z něhož sálalo podezření. To nejhorší, co z něj sálat mohlo.

,,Nevěděla jsem, že jdeš k nám do třídy! Proč jsi mi to neřekla, kočko!" dívka se vedle mě mohla počůrat radostí. Jak malej psík, když příjdete domů a vítá vás v chodbě. S povzdychem jsem si vyskládala na lavici to málo, co podle Tikki bylo pro školáka nutné. Nehodlala jsem jí už na nic odpovídat, možná ve strachu o mou identitu.

Takto jsem přežila do konce přestávky, pak už to nešlo. Její koníček se zdál větší, než jsem čekala. Věčně mi před obličej strkala články o vrazích, které jsem moc dobře znala. Ladybug, Hawk Moth, Chat Noir, Ryuko,... Jména mi lítala před obličejem, až se mi z toho dělalo blbě.

,,Alyo?" snědý kluk s kšiltovkou, ke které měla už během hodiny učitelka poznámky, se na nás otočil. A blonďák s ním. ,,Co bys řekla dneska odpoledne na zmrzlinu od Andrého? Potřebuju dotočit to video do soutěže, takže bych potřeboval pomocnou ruku. Adrien se nabídl taky."

Zbystřela jsem. To byla šance.

,,Nechceš mě točit, že ne?" podle smíchu jí to zas tolik nevadilo. Koutkem oka si mě všimla. ,,Ale Marinette by mohla být dobrou herečkou!"

Zhluboka jsem se nadechla k odporu, ale pan režisér se na mě dlouze, zkoumavě podíval. Pak hledal svolení u kamaráda.

,,Pro mě za mě, Nino, je to tvoje video." Působil hrozně ležérně, až mě to, trochu, trošililinku překvapilo. Snad bude ležérní i v situaci, kdy bude mít u krku nůž.

Nino se vrátil pohledem ke mně. ,,Šla bys do toho s námi, Marinette?"

A: Jasně, kde je sraz?

B: Ne, myslím, že se radši budu držet opodál a stalkovat vás.