Odevzdaně jsem přijala poslední ze dvou kousků. Chuť feferonek, ananasu, šunky i špenátu se mi slila do jedné.

-----

,,Za deset minut tam máš být!" zaslechla jsem ze zdola, když jsem zrovna zašívala oblek. Seděla jsem přitom na posteli. Pode mnou se rozprostíral pokoj, celý laděný do černobílých barev. Na stole se válely rukavice a pistol, zrcadlo bylo odvrácené k oknu a pohovka pod sebou skrývala další užitečné věcičky.

Nad hlavou jsem měla poklop vedoucí na balkón. Už nějakou dobu nebyl dobře utažený a tak i teď při sebemenším poryvu větru se pohnul.

,,Vždyť jo, to stíhám dokonale." Utáhla jsem uzel na niti a pak ji ukousla. Jehlu jsem vrátila do starého jehelníku a položila ho na poličku u čela postele. V rychlosti jsem se oblékla, přičemž sem se přesvědčila, že díra po nehtu je pečlivě zastehovaná a pak si nasadila sluneční brýle.

Když jsem se zahlédla v kousku odvráceného zrcadla, zavrtěla jsem nad sebou hlavou. S brýlemi jsem vypadala směšně, ale podle Tikki jsem musela nějak chránit svojí identitu. Taky mi chtěla na hlavu navléct kuklu, takže bych za brýle měla být vděčná.

Oblek s rudými rukávy s tečkami sem tam oživoval kousek kůže. Lokty, kolena, pas a hruď - na těchto místech byla všitá kůže hlavně z praktických důvodů, ale působila i esteticky. Jako matka obleku jsem na něj byla hrdá asi jako Tikki na svojí krabičku.

,,Sedm minut!"

,,Vždyť běžím." S povzdychem jsem překontrolovala svoji výbavu, pro případ pohotovosti a seběhla schody, kde na mě čekala moje společnice. Výjimečně mimo svůj pokoj, stále ale v pyžamu. I její pyžamo vykazovalo vzor malého, sedmitečného hmyzu.

,,Ulice Rue Dante, první postranní ulička, hned vedle butiku."

,,Jasně, jasně." Chytla jsem za břicho.

,,Děje se něco?"

,,N-ne, v pohodě. Ještě nějaké info nebo víc nevíš?"

Zavrtěla hlavou. Když jsem vykročila k vchodovým dveřím, už zmizela ve svém pokoji, aby moje dobrodružství mohla sledovat přes pouliční kamery.

Venku mě ovál noční vzduch. Po ulici jsem šla s klidem a přesto se vyhýbala kuželům lamp. Kdybych se chtěla nápadně procházet, nebrala bych si svůj běžný oblek do práce. Ale byla jsem s tímto beruščím oblekem známá, přijít oblečená v něčem jiném by jen vzbudilo podezření a nedůvěru v zákazníkovi.

Přes sluneční brýle jsem viděla velké... nic. Proto než jsem vstoupila do postranní uličky, úplně jsem se na ně vykašlala a sundala si je. Po zbytek schůzky mi pak visely u opasku. Postranní ulička smrděla jako každá jiná, zmíněný butik tu měl poházené nepoužité hadry a na druhé straně se válely převrhnuté popelnice. Proč bylo místo srazu zrovna tady?

,,Dobrý večer," pozdravila jsem postavu ve stínu požárního schodiště. Muž stál zahalený v černém oblečení, na očích brýle stejně jako před chvílí já. Očividně se o svoji identitu bál víc jak já, což bylo jen a jen pochopitelné.

,,Dobrý večer. Jste Ladybug?" Většina zákázníků když s ní mluvila, slyšela jakousi úzkost, strach z přistižení. Tento ne. Stál rovně, jednu ruku ležérně v kapse.

,,Ano, osobně. Kdo je vaším cílem a kolik hodláte nabídnout?" Chtěla jsem to mít rychle za sebou. Tikki mě prosila, ať se na cenu neptám, že už podle zálohy je jasné, že to bude velký balík, ale já to vědět chtěla a to s co největší přesností.

,,Dám vám za něj pět milionů," mluvil pomalu, rozvážně. Nakrčila jsem obočí. Cíl bude tedy mužského pohlaví. Nad vysokou cenou jsem se ani nepozastavila. ,,Chtěl jsem vás ale varovat. Proto jsem se chtěl sejít osobně. Poradit, jak na něj."

,,Poradit?" uniklo mi. On chce radit vrahovi, který má jedno z nějlepších score ve Francii, možná celém světě (aspoň podle Tikki a jejího průzkumu). V ten moment mi zakručelo v břiše. Už při odchodu z domu jsem měla podivný pocit a ten se stupňoval.

,,Ano. Doporučil bych Vám si nejdřív získat jeho důvěru." Mluvil naprosto vážně. A já bych mu věnovala všechnu pozornost, kdybych nebojovala s pachutí zvratků, jež se mi hnala do úst.

Zhluboka jsem se nadechla. ,,Děkuji za doporučení, ale to v našich službách neprovozujeme," krátce jsem se zasmála, snad ve snaze odpoutat jeho i svoji pozornost od nevolnosti. ,,Kdo je tedy cíl?"

Muž ztišil hlas. ,,Adrien Agreste."

,,Ten model? Věřte mi, takových máme na seznamu do týdne několik, považujte to za vyříze-" větu jsem nedokončila.

Můj žaludek se vzbouřil. Zlomila jsem se v pase a vyvrhla na špinavý chodník feferonky, ananas, šunku a špenát. Do zeleného obličeje se mi nahrnula krev.

A: Snažit se to nějak uhrát, vyzjistit víc.

B: Čas jít, Mari, čas jít.

-------

Já vás varovala :'D

Konečně se dostáváme k hlavnímu úkolu, tak jen do hlasování!

Vaše LucyX  ❤