Pohled mi padl na další mramorové schodiště potažené růžovo-rudým kobercem, který ve tmě působil černě. S povzdychem jsem poslechla a vydala se po něm.

Jen jsem však stoupla na první schod, výtah cinkl. Zapadla jsem za zábradlí a sledovala, jak se dveře otvírají, pistol připravenou k případné akci.

,,Tos' mě nemohla varovat?" sykla jsem do vysílačky.

,,Říkám, není tam kamerový systém."

,,A určitě není ani v tý chodbě, ve které nastoupil," zamumlala jsem podrážděně, ale to už se k vysílačce asi nedoneslo. Možná dobře, ještě by se urazila a nechala mě tu.

Jakmile se dveře otevřely dokořán, vyšla z nich mohutná postava s širokými rameny a příliš dlouhou kravatou.

,,Že by ochranka naší spící Růženky?" přitiskla jsem se k zábradlí, abych splynula se stíny. Možná kdybych se natáhla na ten nevkusný koberec, maskovala bych se líp. Sledovala jsem, jak mě míjí a pokračuje dál.

,,Alarmy a všechno je vypnuté, jen jde na obchůzku," ujišťoval mě hlas z vysílačky. Zase jsem slyšela zuřivé klapání klávesnice. Její poznámka mě neuklidnila, akorát jsem dostala pocit, že o mé návštěvě i tak vědí.

Zároveň to vonělo jako dobrá příležitost. Podle našich informací se tu v noci potuluje pět bodyguardů - dva k ochraně starosty, tři u dveří Chloe. Byla tu šance, že naše princeznička má o bodyguarda méně.

,,Budeš tam sedět ještě dlouho?"

,,Sedí se tu pohodlně!" odsekla jsem, přičemž jsem se vykašlala na šeptání. Vyrazila jsem po schodech znova, koberec tlumil mé kroky. Slyšela jsem ještě dunění kroků, jak se muž vracel, ale to už jsem byla o patro výš.

Další patro a další patro. V pátém jsem se zlomila v pase a snažila se neslyšně nasávat vzduch. Je to docela talent umět tiše sýpat, ne že ne.

,,Jsi v pořádku?"

,,Největším," narovnala jsem se a vzhlédla. ,,Jsou přesně nade mnou, že jo?"

,,Jo," odmlčela se, aby lépe prozkoumala záběry kamer. Sama jsem na sobě pohled jedné cítila. Vždycky to bylo nepříjemné, i když jsem věděla, že za nimi sedí moje spolupachatelka a ne noční hlídač. ,,Jsou jenom dva."

V duchu jsem chtěla jásat, ale vyšlo ze mě heknutí. Třetí se brzy vrátí. Neměla jsem moc času. ,,Musím po schodech nebo máš lepší cestu?"

Z vysílačky se chvíli nic neozývalo, až jsem nervozitou přešlápla. Pak to v ní zašumělo. ,,No... Vidíš to okno pár metrů od tebe na pravo?"

A: Pojďme si zahrát na horolezce, přelezeme o patro výš oknem.

B: Zvládneme to, máme pistol a bude rošambo.

-----

Tak tu máme další kapitolu, která se zdržela z toho důvodu, že mě wattpad algoritmus asi nenávidí :D

Děkuju všem, co hlasovali!

Vaše LucyX ❤