Stála jsem u schodiště, vyťukávala do mobilu zpávu pro Tikki, že přijdu domů pozdějc a do toho dál poslouchala Alyinino povídání o vrazích. Nejspíš se rozhodla mi udělat pořádnou přednášku. Smůla jen byla, že spousta z informací neseděla a některé detaily o lidech, které jsem někdy i osobně znala, nebyla pravdivá. Například si nepamatuju, kdy bych použila jojo k sejmutí cíle na večírku.

,,Co Nino myslel tím videem?" přerušila jsem ji. Bez známky podráždění nebo jiné negativní emoce se ohlížela, jestli zmíněný spolu s Adrienem už nejdou.

,,Ale, jen jedna soutěž, které se chce účastnit. Nikdo mu ale nechce dělat herce."

Já mu taky nechtěla dělat herce a co jsem měla dělat? S povzdychem jsem odeslala zprávu Tikki. Do čeho jsem se to namočila?

,,Hele, už jdou!" Prudce jsem se otočila ke schodišti. Nino v ruce svíral kompaktní fotoaparát, hodně starý a podle mého mínění i dost nevhodný k natáčení nečeho soutěžního. Kvalita videa mi mohla být ale někde, čím horší, tím líp pro mě. Blonďák se tvářil otráveně, usmál se jen, když na něj někdo promluvil. Na jeho chování jsem se obzvlášť soustředila.

,,Můžeme vyrazit?" Nino zamával foťákem a s Alyou se rozešli směrem k parku. Už jen z jejich mluvy při přestávkách a drobným gestům mi bylo naprosto jasné, jak to mezi nimi je. Skončila jsem v zadní řadě s Adrienem. Že by se naskytla šance?

,,Ty sis střihl roli dobrovolně nebo jsi otrok?"

,,Co myslíš?" Zarazila jsem se. Doufala jsem v čistou, konkrétní odpověď a ona přišla otázka.

Znejistěla jsem. ,,Hmm... Jsi model, to má k herectví blízko, takže... dobrovolně?"

Uchechtnutí. Špatná odpověď, Mari. I on působil do teď trochu nervózně a že ta nervozita povolila jsem si všimla, až když strčil ruce do kapes džín a slabě se nahrbil. Tak panáček chce působit ležérně...

,,Nechápu, že ses do toho nechal zlákat," odfrkla jsem si spíš pro sebe, tak trochu z rozčílení, že moje pokusy o konveraci selhávají. Slyšel mě.

,,To já taky nechápu. První den na škole a už jdeš s třemi neznámými lidmi do parku plného nebezpečných koutů. Znáš to tady vůbec? A proč jsi přišla na naší školu?"

Zamrkala jsem nad jeho zájmem a drzostí. Měl mě za malou holku nebo co? ,,Žiju tady od mala. Do toho, proč jsem přestoupila, ti nic není." Příběh, že moji rodiče se sem nedávno přestěhovali, který mi Tikki tak pracně cpala do hlavy, se rozplynul, vypařil.

Zvlídněl. Další věc, co jsem nečekala. ,,Tak to jo. Jinak nenech se Ninem zastrašit, vlastně bude stačit, abys jenom stála a on si na tobě vyzkouší velikosti záběrů a rakurzy." Nerozuměla jsem mu, ale stejně to bylo jedno. Protože nakonec to u stání nekončilo.

,,Prosím. Adriene, přesvědč ji! To bude dokonalej klip. Dám tam pak růžovej filtr, nějakou hezkou melodii... Bude to jak trailer na novej Twilight, no ták!" Nino pobíhal kolem nás a snažil se nás přistrčit k sobě blíž. Zašli jsme mezi husté keře, kam většina návštěvníků parku v životě nezabloudila a kde nás proto nemohl nikdo obtěžovat. Adrien měl pravdu, jít s třemi neznámými lidmi do parku bylo děsivé. Připomínala jsem si, že v kabelce na boku mám zavírací nůž a pepřák.

,,To nebylo v plánu," ohradil se Adrien. Chtěla jsem odseknout to samé, jenže blonďák se ke mně s povzdychem přiblížil. Když mě vzal za loket, projela mnou vlna nechutě.

,,Přesně! To nebylo v plánu. Měl by sis najít jiné herce, já hrát neumím!" Adriena jsem odrstčila a zády narazila do stromu. Kůra mě na zádech poškrábala, ale Nino místo toho, aby foťák sklopil, se zábleskem v očích ho na mě namířil.

Adrien se taky nestáhl. Místo toho udělal několik kroků ke mně, jeho ruka praštila do kmenu za mnou. Trocha kůry se mi snesla na rameno, zadržela jsem dech. Skláněl se přímo nade mnou a zdál se vyšší než před tím. Zdál se děsivější. A pak se sklonil níž, k mému uchu.

Srdce mi bilo, mozek říkal, ať ho odstrčím. Být tohle běžná mise, skončil by už dávno s nožem v hrudi, ale teď to nešlo. Nemohla jsem. Úplně jsem ztuhla, když mě na uchu a krku polechtal jeho teplý dech. Mluvil neslyšně, aby foťák jeho slova nezachytil.

,,Náhodou hraješ dokonale."

Naklonil se ještě blíž. Čekala jsem, že každou chvíli se čelem dotkne mého ramene. Na nos mi v plné síle zaůtočila vůně skořice smíchaná s camembertem. Z různých myšlenek čisté paniky mě vytrhlo svaknutí foťáku. I Adrien sebou trhnul a zvedl hlavu.

,,Super! To bude nejlepší scéna celého klipu! Kdy můžem dotočit zbytek?"

Adrien se pořád nade mnou zkláněl, jako by zkoumal můj obličej. To mě znejistilo. Nakonec se odtáhl a šel podívat na výsledek jeho hereckého výkonu. Spokojeně nad displejem pokyvoval hlavou, snad poprvé za dnešek jsem viděla ho se upřímně usmát. ,,Vypadá to dobře, ale asi nikdy. Tohle ti bude stačit." Poplácal zklamaného Nina po rameni.

,,Tak to abychom šli an tu zmrzlinu. Prahnu po ní celý den," ozvala se Alya, která očividně celou dobu natáčela na svůj mobil. Z toho mi zatrnulo ještě víc. Nehodlá to nikam dávat, že ne? Nevysloužím si na škole hned titul úžasné herečky, která si zahrála milostnou roli s Agrestem... Že ne?

,,André by měl být někde poblíž," konstatovala, když se podívala skrz husté keře. ,,Už máte všichni rozmyšlený příchutě? Nebo si zas necháte namíchat jednu z jeho pochybných kombinací?" významně se podívala na kluky. Zmrzlinu u Andrého jsem ještě neměla, netušila jsem, že člověk si může nechat namíchat zmrzlinu jak nějaký koktejl...

A: Nechat si namíchat, třeba to bude sranda.

B: Asi zůstanu u své oblíbené vanilky, co by se mohlo pokazit?