Věnováno úžasné newky1 ❤

Pepper tiše zaťukala na dveře od nemocničního pokoje a když se ozvalo vyzvání, že může vejít, vzala za kliku a vkročila dovnitř.

Na kraji pečlivě ustlané postele seděl tmavovlasý muž a díval se z okna na blankytně modrou oblohu. Dovnitř se vkrádaly teplé paprsky slunce a hladily jeho unavenou tvář.

,,Ahoj, Tony," oslovila ho potichu a ještě teď se jí jen při vyslovení jeho jména draly do očí slzy. Chvíli proto jen stála u dveří a snažila se je zaplašit. Za několik dní jich vyplakala víc než snad za celý svůj život.

Oslovený se k ní pomalu otočil a jí se sevřelo srdce při pohledu na jeho strhanou tvář a skelné hnědé oči, jež na ni hleděly s nekonečnou důvěrou. Došla k jeho posteli, klapot podpatků se rozléhal skromnou místností a odrážel se od jejích stěn jako ozvěna. Opatrně vzala jeho tvář do dlaní, když k ní zvedl hlavu, a pak se sklonila a něžně ho políbila na čelo, jako kdyby byl malé dítě, jež potřebuje utěšit od své matky.

,,Ahoj, Pep," zašeptal Tony v odpověď a objal ji levou rukou kolem pasu. Láskyplně se na ni usmál. ,,Tak rád tě zase vidím. Tak strašně rád."

,,Tony," vydechla jen a krátce popotáhla. Stále tomu nemohla uvěřit, všechno jí to připadalo jako sen. Nejdříve to byla ale ta nejhorší noční můra, jaká se kdy Pepper mohla zdát. Ještě spoustu dní poté se budila s pláčem uprostřed noci a bezmocně natahovala ruce k jeho ochablému tělu, z něhož vyprchával život, přestože věděla, že je Tony v pořádku. Nešlo to vypnout, nešlo to zastavit. Strach a vzpomínky na ten den, kdy o něj málem přišla, byly stále ještě živé.

Myslela si, že Tony zemře. Že ji opustí, ačkoliv jí sliboval, že se vrátí, že se přece vždycky vrátí a nikdy je nenechá samotné. Věděla, že jeho pohasínající oči a zkrvavenou a popálenou tvář bude ve snech vídat ještě často. Že bude pořád dokola naslouchat tomu, jak ji Friday informuje o jeho kritickém stavu, a bude pod prsty vnímat jen chlad kovu, nikoliv Tonyho teplé ruky, v níž bezmocně držel tu její. Že ji bude neustále pronásledovat jeho smířený úsměv a prázdné oči.

Jenže Tony byl vždycky bojovník a jeho srdce bylo ještě plné života a sil. Potřeboval okamžitou lékařskou pomoc, ale než by ji vyhledali, mohlo by být už pozdě. Ale od toho měli Friday a Bruce, kteří mu dokázali dát více času, než si Tonyho převezmou odborníci.

Tony bojoval. A svůj boj také vyhrál.

Pepper byla nesmírně vděčná a šťastná, že Tony - že oni všichni - dostali další šanci. Byl to zázrak. Sen. A ona doufala, že se nikdy nerozplyne a neztratí a ona se z něj neprobudí do jiné reality, která by se vzápětí stala noční můrou, kdyby zjistila, že nemá Tonyho po svém boku.

,,Všechno teď bude jiné, viď?" zamumlal Tony a přivřel oči, když mu Pepper vjela jednou rukou do tmavých vlasů a pohladila jej. Usmála se.

,,Ano, všechno teď bude jiné, a troufám si říct, že i lepší. A to jen díky tobě, lásko," odpověděla mu něžně a bříšky prstů druhé ruky mu opatrně mapovala levou polovinu obličeje, která si navždy ponese památku z popálenin. Jeho kůže byla temně rudá a svraštělá, táhla se mu od spánku, těsně podél oka a přes polovinu tváře až skoro k bradě. Popáleniny měl i na uchu, na části krku a na celé levé ruce. Tedy, na tom, co mu z ní zbylo.

Ani jeho silné brnění Iron Mana ho nedokázalo pořádně ochránit, kameny nekonečna byly příliš silné a připravily ho o ruku, z níž mu zůstal jen pahýl, který končil kousek nad loktem. Ale pořád to byla jen malá cena oproti tomu, kdyby za svůj odvážný čin zaplatil Tony životem. S tímhle dokážou žít.

,,Omlouvám se, Pepper. Tolik se ti omlouvám," řekl jí náhle s povzdechem a zamžoural proti slunci. ,,Vystavil jsem nás všechny ohromnému nebezpečí. Zase. Kdybych se nestaral o to cestování časem -"

,,- tak by sis to do smrti vyčítal," přerušila ho Pepper. ,,Tony, dokázal jsi neuvěřitelnou věc. Vrátil jsi mnoha rodinám své blízké, o které přišli. Zbavil jsi svět Thanose a dal s ostatními zase všechno do pořádku. Zachránil jsi Petera," dodala s něžným úsměvem. ,,Vím, že by sis nikdy neodpustil, kdyby ses o něco takového alespoň nepokusil. Neustále bys myslel na to, co by se asi stalo, kdybys to tehdy zkusil. Já tomu přece rozumím, Tony. A vím, že to byla právě Peterova ztráta, která tě přinutila to zkusit. Protože jsi slíbil, že ho ochráníš. Vyrobil jsi mu oblek, ale to pro jeho ochranu nestačilo. A tys to bral jako své osobní selhání."

Tony se mírně usmál a pomalu pokroutil hlavou. ,,Znáš mě tak dokonale, Pepper. Nevím, co bych dělal a kde bych byl, kdybys mi tolik let nestála po boku. Nedokážu si bez tebe už svůj život představit," řekl jí láskyplně a zadíval se jí do očí. ,,Měl jsem jen tebe, Pep. Tolikrát jsi chtěla odejít... ale ty jsi vždycky zůstala. Jsi totiž silnější, než si myslíš. Dala jsi mi domov, rodinu, lásku, všechno, co jsem si kdy přál, ale odmítal jsem si to přiznat, abych nepůsobil jako slaboch."

,,To je asi jedna z nejkrásnějších věcí, které jsi mi kdy řekl, Tony," zašeptala Pepper dojatě a vtiskla mu něžnou pusu na špičku nosu. ,,Jsi nějaký rozněžnělý."

,,Za to můžou určitě všechny ty prášky, který tady do mě cpou. Tak si toho važ," prohlásil naoko vážně, ale usmíval se. Pepper se tiše zasmála a pustila ho, aby mu mohla vzít sako přehozené přes židli a pomoct mu do něj vklouznout.

,,Tak to je tedy nejvyšší čas odsud odejít," řekla mu zvesela, když mu uhlazovala klopy, jak měla vždycky ve zvyku. Poté vzala jeho tašku s věcmi a Tony ji chytil za ruku. Než vyšli z pokoje ven, Pepper mu ještě vtiskla rychlý polibek na tvář. ,,Morgan se nemůže dočkat, až budeš zase doma."

Tonyho výraz zjemněl, když se Pep zmínila o jejich milované dceři. Vykročili společně ke dveřím. ,,A já se těším, až ji zase uvidím."

Vyšli ven z nemocničního pokoje, před jehož dveřmi seděl na židli nějaký starý pán. Jakmile dvojice vkročila na chodbu, zvedl hlavu a okamžitě vstal.

,,Tony," oslovil ho svým hlubokým hlasem a s úlevným úsměvem ve tváři k němu vykročil a napřáhl k němu ruku. Stark ho chvíli nechápavě pozoroval a se staženým obočím si zamyšleně prohlížel jeho vrásčitou tvář, která mu byla hrozně povědomá...

,,Steve?" otázal se opatrně, když mu stiskl ruku, a v duchu si oddechl, jakmile muž souhlasně přikývl. Tony se ohlédl za sebe, na dveře, kterými prošli. ,,Vyšli jsme špatnými dveřmi? Tyhle vedly do budoucnosti?"

Bývalý Kapitán Amerika se pobaveně zasmál a pokroutil hlavou. ,,Vypadá to, že už jsi v pořádku. To moc rád vidím, moc rád," ujišťoval ho a tiskl mu ruku. Bylo zvláštní vidět Steva takhle starého, bez jeho typického oděvu, vypracovaného těla a pevně stisknutých rtů. Jako kdyby byl tenhle Steve úplně jiný člověk a prožil jiný, šťastnější život...

,,Pepper mi říkala, že jsi vrátil kameny zpátky," podotkl Anthony, když si začal dávat dvě a dvě dohromady. ,,Tys... tam zůstal. Vrátil ses za Peggy." Rogers se potutelně usmíval.

,,Rozhodl jsem se vzít tvou radu k srdci a pořádně si užívat života. Tak jsem to udělal. A bylo to nádherné," řekl mu zasněně a podíval se mu kamsi za rameno, jako kdyby se ve vzpomínkách vracel zpátky v čase. Po chvilce ale mírně potřásl hlavou a zase se vrátil pohledem k Tonymu. Usmál se. ,,Teď je řada na tobě, aby sis užil svůj život. Už nemusíš zachraňovat svět."

,,Nejspíš bude chvíli trvat, než si na to zvyknu," prohlásil zadumaně a sklouzl pohledem k Pepper, ,,ale jsem si jistý, že to nějak zvládnu."

,,Ano, ano. Tony... chtěl bych se ti omluvit," zvážněl náhle Rogers. ,,Mrzí mne ty rozepře a hádky, které jsme mezi sebou měli, mnohdy i zbytečně. Ale nejvíc mě mrzí to, že jsem tě nazval sobcem, protože ty takový vůbec nejsi. Pochopil jsem to už dávno, měl jsem ti to říct už dřív... tak ti to říkám alespoň teď, než se s tebou rozloučím."

Tony se usmál. ,,Omluva se přijímá, Kapitáne."

Steve mu stiskl ruku. ,,To jsem rád, Tony, opravdu jsem. Přeji vám tedy oběma hodně štěstí."

,,Rád jsem tě viděl, Steve," řekl mu ještě tiše Tony.

,,I já tebe. Velmi rád."

•••

Před nemocnicí už na ně čekalo černé auto, před nímž postával Happy, a bohužel i spousta dotěrných novinářů, kteří na Tonyho a Pepper křičeli nejrůznější otázky a zastupovali jim cestu, takže nemohli projít. I přesto, že to bylo poněkud nepříjemné a musel zakročit i Happy, Tony nikdy dřív nebyl tak rád, že reportéry vidí.

,,Tohle by jim měl někdo zatrhnout," zabručel Happy, když se konečně dostali k autu, a otevřel zadní dveře, aby si Pepper a Tony mohli sednout vedle sebe. Pak se na svého dlouholetého přítele usmál a jemně mu stiskl nezraněné rameno. ,,Rád tě zase vidím."

Připoutali se. Happy obešel auto a sedl si za volant. Rychle nastartoval a zatroubil na novináře, kteří obestoupili jejich auto, div se nesnažili otevřít i dveře. Pak šlápl na plyn a konečně se rozjel pryč. Domů.

Tony se s výdechem opřel a zavřel oči. Ucítil, jak mu Pepper stiskla ruku, a stisk jí oplatil. ,,Jsem jen trochu unavený," zamumlal, aby si o něj nedělala starosti. Pepper ho palcem pohladila po hřbetu ruky.

,,Bude to v pořádku," zašeptala mu a vtiskla mu něžný polibek na čelist. Tony jen kývl. V nemocnici toho moc nenaspal, pokud nedostal prášky na spaní. Ještě měl totiž živě před očima Thanose spolu s jeho armádou, kteří byli připraveni je znovu, a tentokrát už definitivně, zničit. Než se vždycky celý zbrocený potem a těžce oddechující probudil, poslední, co ve snu viděl, byl Peter, jak se mu před očima mění v prach.

,,Vyzvedneme cestou Morgan?" zajímala se Pepper a naklonila se dopředu k Happymu, aby tolik nerušila Tonyho. Ale ten ji i tak stále slyšel, potřeboval ji slyšet. Pevně držel její ruku, jako kdyby ji už nikdy nechtěl pustit.

,,Ne, ne, už je to zařízeno. Je doma, ale neboj se, má tam chůvu," informoval ji Happy tajemně a mrkl na ni do zpětného zrcátka. Pepper se usmála a pak už byli zbytek cesty ticho, aby nerušili odpočívajícího Tonyho.

Za nějakou dobu dorazili k domu, kde Starkovi bydleli. Byl na odlehlém místě, kolem se táhlo jezero a les. Panoval tu nádherný klid a to bylo přesně to, co Tony potřeboval už tehdy před lety, a teď ještě víc.

,,Tony, už jsme doma," řekla šeptem Pepper, když ho začala pomalu probouzet. Tony pootevřel oči a odepnul si pás. ,,A čeká tu na tebe překvapení."

,,Doufám, že to překvapení není smrt mé drahé lamy, kterou v době mé nepřítomnosti nikdo nekrmil," řekl v žertu a Pepper mu odpověděla smíchem. Všichni tři vylezli z auta a vydali se ke dveřím.

Na lavičce na zápraží seděla malá dívenka a kmitala nohama, které ještě nedosáhly na zem. Nad ní se z přístřešku spouštěl z nějakého lana - alespoň tak to zdálky vypadalo - nějaký kluk, a oba dva se o něčem vesele bavili. Když Tonymu začalo docházet, kdo tu na něj čeká, začaly ho trochu pálit oči a po tváři se mu rozlil úsměv.

,,Tati!" vypískla Morgan Starková nadšeně, když si jako první všimla, kdo to přichází. S cheeseburgerem v ruce seskočila z lavičky a rozeběhla se za svým otcem, který si dřepl, aby mu mohla skočit kolem krku a on ji směl pořádně obejmout.

,,Morgan. Holčičko moje," zašeptal jí do tmavých vlásků a pevně si ji k sobě přitiskl. Když uslyšel, jak Morgan cosi žvýká, nevěřícně se od ní odtáhl a ona se na něj s nafouklými tvářemi usmála. ,,Neslýchané! Tvůj milovaný otec se konečně vrátí domů a ty si místo toho, abys prolévala slzy a zahrnovala mě láskou, jíš cheese -" zarazil se, když mu Morgan strčila pod nos svůj skoro snězený cheeseburger. Tony si spokojeně kousl a Pepper s Happym se rozesmáli.

,,To je mnohem lepší," pochválil svou dceru s úsměvem a zastrčil jí vlásky za ucho. Pak jí vtiskl ještě pusu na čelo, než se zase zvedl, aby se mohl řádně přivítat i s Peterem.

Spider-man seskočil na zem a rozeběhl se za Tonym, který už pro něj rozpřáhl náruč. ,,Pane Starku!" vykřikl Peter rozzářeně a pak mu padl kolem krku. Oba dva se drželi v tak pevném objetí, že to vypadalo, jako kdyby k sobě byli přilepení.

,,Pete," vydechl Tony a jednou rukou si k sobě mladíka tiskl, co nejvíc to šlo. Byl tak neskutečně rád, že je v pořádku - že jsou všichni, které miluje, v pořádku.

,,Dokázal jste to, pane. Zvládl jste to," zašeptal Peter dojatě a zavřel oči, když mu Tony dal pusu na tvář. ,,Vyhráli jsme, pane Starku. Kdybychom vás neměli..."

,,Nech toho, nebo se tu rozbrečím," varoval ho naoko vážně Tony a pak ho konečně pustil. Usmáli se na sebe. Peter pak sklouzl pohledem k jeho zraněné paži a trhaně se nadechl.

,,Pane..."

,,Přestaň mi pořád říkat pane nebo pane Starku. Jsem Tony," řekl mu a podíval se na svou pravou ruku. ,,Zaujalo tě tohle? Nějaké oběti být musely. Byl bych tedy radši, kdyby to byla má levá ruka, ale člověk si přece nemůže vybírat..." nechal zbytek věty vyznít do ztracena.

,,Vypadáte pořád stejně úžasně, Tony," ujistil ho Peter.

Tony ho se smíchem poplácal po rameni. Pak se zase vrátil pohledem k Morgan a usmál se na ni. ,,Takže tohle je ta tvoje nová chůva, Morgan?"

,,Jo!" řekla malá Starková pyšně a uculila se na Petera, který se rozpačitě poškrábal na zátylku. ,,Je s ním sranda skoro jako s tebou. Představ si, že střílí sítě a vlákna jako pavouk!"

,,No páni, tak to je nějaká super chůva, co?"

,,A vzal mě i do McDonaldu!" pochlubila se.

,,Tak za tohle má určitě plusové body. Doufám, že jste mi nechali aspoň ještě kousek cheeseburgeru," zadoufal Tony s úsměvem. Morgan ho chytila za ruku a pak se všichni vydali dovnitř.

Tony byl šťastný. Věděl, že teď už má vše, po čem kdy toužil, a že může konečně normálně žít spolu se svou rodinou, která pro něj byla tím nejdražším. Společně proto vykročili vstříc novému životu, lepším zítřkům a klidné budoucnosti.

•••

Za beta reading děkuji mé drahé JeanSnape 🙈

Potřebovala jsem napsat nějakou oddechovku. Slaďárnu. A poslední dobou naprosto ujíždím na úžasné ff You are not Tony Stark a miluju Pepperony snad ještě víc, takže... tady je i jedna má jednohubečka🙈 budu moc ráda za vaši odezvu. Snad se vám líbila, a doufám, že se líbila i tobě, sweetie❤ love you all 3000❤
Millie🍪