Ještě další hodinu, jsme byli v altánku. Líbali se, mazlili... S nejistotou a něhou, jsem mapoval dlaněmi její tělo.
Svíral ji v dlaních zadek, tiskl na sebe, se sykáním si to užívala. Tlačila ji moje chlouba, nadrženost jsem přestal potlačovat úplně a když mi zahákla prsty za pásek, se smíchem jsem vrtěl hlavou.
Měla v očích strach a přesto, cítila povinnost, mi alespoň vyhonit.

„Ne lásko... Tohle ne. Vzrušuješ mě, cítíš to a já trpím, to jo, ale... Nejsem zmrd, Raven. Nechci to po tobě, rozumíš? Uklidním se... Jsi moje jen chvilku a já po tobě nechci, by sis okamžitě klekla a nechala si šukat pusu. Tohle řídíš ty, až budeš připravená." „Pochopil jsi, jak jsem myslela, že jsi první...?" Kývnu na souhlas a beru jí za bradu.

„Líbí se mi to! Jsi nevinná... A já tě chci zkazit." Tiše se zasmála, znovu jsem ji k sobě přitáhl a pevně objal.
„Nechám to na tobě, až budeš připravená, tak se spolu vyspíme, ale bude to hezký, to ti slíbím už teď. Neublížil bych ti!"
Kýve na souhlas, staví se na špičky a šeptá, že to ví. Ví, že mi na ni záleží, jen potřebuje ještě chvíli času, aby to opravdu pochopila, ale i přes tu nejistotu, co stále cítí, mě miluje.

Když mi to zašeptala znovu před domem, byl jsem jako ve snách a domů došel s pitomým úsměvem, potlačenou nadržeností a zatímco jsem se viděl ve sprše, táta do mě cosi hustil.

„Vnímáš mě?" „Ne. Co?! Jo! Jasně-jasně že tě vnímám. Zopakuješ mi to?" „Ty seš marnej, Buddy... Hádám, že jsi byl s kamarádkou?" Naštěstí mě dole nedrží, mizím nahoru, zamykám se v koupelně a místo myšlenek na děvku z porna, si představím Raven. Jde to snadno... Její tělo jsem dlaněmi zmapoval skoro dokonale.

První víkendový, prázdninový, nedělní oběd. Po něm se dívám na ségry, jak si rozbalují dárky za vysvědčení, brácha škrtí tátu – dostal opět nové, limitované, kopačky – a já se už vidím s Raven. Ani mě nezajímají plány rodičů na dovolenou. Něco určitě je v plánu... Nicméně, já chci být tady, s Raven.

„Ve středu letíte za babičkou." „Huch?!" Vydechnu šokovaně, zatímco zbytek ječí nadšením. „Něco proti?" „No... Už jsem měl něco domluvneého." „Tak to zrušíš." „To nejde..." „Zayne!" Táta zasyčí, já svěsím ramena.
Máma tátu konejšivě objímá, líbá ho na krku – taky jsem tak citlivý? – a on spokojeně přivře víčka.
„Na-na jak dlouho?" „Čtrnáct dní." Zaskučím, tátův klid mizí, máma se odtáhla a zacpala mu pusu. „Týden! Budeš tam týden, Zaynie. Vy ostatní, tam zůstanete a-" „A kdo s námi poletí zpátky?" „Já pro vás přiletím." Zamumlal táta, hladil mámu po ruce a propaloval ji pohledem. Nerozuměl jsem jejich pohledu mezi sebou, ale okey. Týden uteče.
Nicméně, ségry s Adamem tam být nechcou, ne beze mě. Máma potupně volala babičce, že je změna plánu.

Jakmile dovolala, tlumočila že se to babi moc nelíbilo, že si nás vůbec neužije, ani Zach s Luckou, ale to mě nezajímá. Raven nikam nejede, bude tu celé dva měsíce a já chci být prostě s ní.

„Nějaká rodinná dovolená se plánuje?" „Jen výlety... Nemůžeme s prcky nikam. Jsou ještě malincí a nebudu riskovat s nimi cestu letadlem jen proto, abychom se mohli cachtat někde v moři. Bazén vám postačí." Div jsem nezařval radostí.
Už jsem byl na odchodu, když mi táta podal obálku.

„Co to je?" „Za vysvědčení, jsem na tebe pyšný. A jelikož trávíš hodně času venku... Nemusíš si uvalit za venek jen svoje peníze. Ale ani toto... Mohl by sis něco koupit." Aniž bych se podíval, kolik tam jej, objímám tátu i mámu, letím k sobě, převlékám se a spěšně mrknu do obálky.

Slabě zalapám po dechu, je tam dost... Vlastně to, co jsem tátovi ukradl, mi teď dává... Žasl jsem nad jeho přístupem a když jsme se potkali v hale, než jsem zmizel ven, znovu jsem děkoval.

*************************
♥♥♥