Ink P.O.V

Ne ... Prosím ... Přestaň ... nemusíš to dělat ... Errore ...

,,Ughh...?" Pomalu jsem otevíral oči. Huh? Co se stalo...? Kde to jsem...? pomyslel jsem si, když jsem zahlédl strop a ne nekonečný prostor Anti-Voidu. Počkat...jestli nejsem mrtvý, tak kde to teda jsem? V hlavě jsem měl úplně vygumováno, jako kdybych přišel z nějaké párty.

Chtěl jsem se porozhlédnout po okolí a tak jsem pomalu otáčel hlavu. Bolelo to, ale chtěl jsem zjistit, kde jsem.

,,Ehhh...." Bože za co...
,,Aagh!!" Vykřikl jsem a spadl z postele, když jsem si uvědomil, že přede mnou sedí obří vlk.
Když jsem dopadl na zem, chytil jsem se za hrudník. ,,Ow..." Zasyčel jsem bolestí.

Vlk začal štěkat a na čele mi vyrašily kapičky potu.

Asi se divíte, proč jsem se bál. Prosté...on/ona je vlk a já jsem kostlivec. A víte co mají vlci a psi rádi...
Pak vlk seskočil z postele a šel přímo ke mě. Chtěl jsem se postavit, ale bolest mě přemohla. Vlk ke mě natáhl svou mohutnou hlavu a díval se na mě velkýma červenýma očima.

Nejistě jsem k němu natahoval ruku a už jsem se nebál. Kdyby mě chtěl zabít, už by to dávno udělal. Popošel blíž a já jsem ruku zabořil do jeho sněhobílé srsti. S upřímným pohledem, upřeným na mě, mi pomohl vstát. ,, Vypadá to... že nejsi tak zlý...jak se na... první pohled zdá..." A poprvé jsem se usmál.
Vlk se na mě moudře podíval a jakoby přikývl.

,,Vidím, že si se stihl skamarádit,"
řekl hlas za mnou. Otočil jsem hlavou a ve dveřích viděl stát svého zachránce. Ugh... samozřejmě byl vyšší jak já.
Na sobě měl šedý rolák, černé tepláky a měl jenom ponožky.
V rukou držel porcelánovou misku, ze které stoupala pára.

Vlk se zpříma postavil a bez vážnějších obtíží mě zvedl do vzduchu. Zároveň mi ale tlačil na bolestivé místo na hrudníku a tak se mi obličej zkroutil do bolestivé grimasy. Vyzdvihl mě na postel a radostně odběhl ke svému pánovi. Ten ho podrbal za ušima a s milým úsměvem se na mě podíval. ,,Máš pravdu. Ylmi není zlý, jenom nevěří cizincům.." V jeho očích jsem viděl, že mi nevěří. Má pravdu, jsem cizinec a tady nemám co dělat.

Zachránce ke mě přišel a do rukou mi vložil misku plné kuřecí polévky. Krásně voněla a určitě i dobře chutná.
Zamyšleně jsem koukal do mastné hladiny a mlčel jsem.
Ticho prolomil zachránce.
,,Ta polívka není na koukání, heh. Ještě ti to vystydne,"
S nejistým úsměvem jsem mu poděkoval, nabral polévku na lžíci a strčil si hřejivý pokrm do pusy. Chutnala výtečně.

,, Děkuji..." Řekl jsem potichu. On jenom přikývl a pak se na mě starostlivě podíval.
,,Hej, děje se něco? Nebolí tě něco?" Zeptal se mě se starostí v hlase. ,,Ne nic se neděje..." Rychle jsem setřel slzy, které mi začaly téct. To zraněné oko mě stále pálilo a tak jsem ucuknul, když jsem se ho dotkl.

,,Ukaž, podíváme se ti na to..." Natáhl ke mě ruku a pomalu mi z levého oka sundal polštářek, který mi ho zakrýval. Chvíli jsem na něj viděl rozmazaně, ale po pár minutách se mi podařilo zaostřit.
,,Hmmm... Vypadá to o mnoho líp, než když jsem tě našel..." Řekl zachránce. Potom mi řekl, ať si lehnu a vyhrnu triko. Udělal jsem to a on mi prohmatával to bolestivé místo. ,,Stále to bolí, huh?" Zeptal se, když jsem sykl bolestí, jakmile se toho dotkl. ,,Mohl bych udělat víc, kdybych měl ten odlomený kousek," no jo no...ten jsem zapomněl doma.. pomyslel jsem si ironicky.

,,A jak jste mě vůbec našel?" Zeptal jsem se opatrně. Zachránce se na mě podíval. ,,Šel jsem s Ylmim ven a nechal ho běžet po lese. Když mi přinesl kus látky, věděl jsem že je něco špatně, tak jsem mu řekl, aby mě zavedl na místo, kde to našel. Dovedl mě tam, kde si ležel ty v kaluži krve a v bezvědomí. Donesl jsem tě sem a ošetřil tě. Byl jsi mimo dva týdny..." Dořekl poslední větu.

Vykuleně jsem na něho zíral. Dva týdny?! Musím varovat Dreama...pokud není pozdě...
,,tohle tam leželo s tebou, tak jsem to vzal taky..." A podal mi můj štětec. Já myslel, že byl rozbitý? A jak se sem se mnou dostal? Při útěku jsem ho nebral, protože byl moc daleko...
,,Byl pěkně namaděru, ale po dobu, co si se uzdravoval, tak se postupně opravoval. Heh, jen podle něho jsem mohl říct, že se vůbec probudíš.." pak se plácl do čela. ,,Já jsem ale idiot, heh...Jaké je tvoje jméno?" A nabídl mi ruku. ,,Jmenuji se Ink a vy?" Zeptal jsem se a i když jsem odpověď už dávno znal, stále jsem mu vykal. Jen že slušnosti. Když jsem mu stiskl ruku, tak se ozval prdící zvuk.
,,Já jsem Sans, heh."

Ahoooj další kapitola je tu!!! Tentokrát jsem psala cestou do Vídně a na výstavě Picassových obrazů, byla holt nuda..
Hoi sejdeme se u další kapitoly 😂😂