Howdy!!! 

Tak jsem zase tu a s další kapitolou!!!
Yaaay!! 
Bude o něco delší, takže si ju užijte!!! 
Warning: Sooo much feeels!! XD

(Pohled 3.osoby)

Všechny oslepila bílá záře, která se zničenonic objevila.
Když po chvíli ustala, všem
,,spadla čelist".

Sans stále seděl na zemi a nemohl uvěřit svým očím. Když se na něj neznámá osoba podívala, na obličeji se mu objevil zamilovaný výraz. Usmála se a nabídla mu ruku. Celý modrý její ruku přijal a ona mu pomohla na nohy.

Starostlivě se na něj podívala, když se trochu zapotácel a nechala ho, aby se o ní opřel. Pak ho vzala do náruče a Sans ani nijak neprotestoval. Cítil se u ní v bezpečí a byl to stejný pocit, jako kdyby ho nesl v náručí Papyrus.

Odnesla ho k ostatním a položila ho na zem. Pak se tím svým starostlivým pohledem podívala na Inka, který seděl zabalený v klubíčku a koukal do země.

Pak se od Draca, Izumi, Sanse a Inka otočila směrem k Nightmarovi. Když promluvila, její hlas byl naplněný moudrostí a laskavostí.

,,To už by stačilo...už si napáchal dot škody.." řekla potichu, ale její hlas byl slyšet, jako kdyby mluvila do mikrofonu.
Nightmare se na ní ošklivě zašklebil, ale ona měla na tváři klidný pohled.

,,A kdo mě zastaví, huh? Ty? Mě neporazí nějaká holka, heh.." zasmál se, ale pak přestal a podíval se mimo ní.
,,Co třeba já..?" otočila se a spatřila Inka, jak se pomalými kroky a s děsivým pohledem přibližuje k Nightmarovi.

Ink neměl v ruce žádnou zbraň, dokonce si cestou sundal kožený pás s barevnými lahvičkami.
Ruce měl zaťaté v pěst a v jeho očích byl znát nepopsatelný vztek.

,,HAHAHA!!! Tak tohle je vážně směšný!! Duhová vílenka se rozlobila, hehe.." zasmál se, ale vzápětí mu úsměv z tváře zmizel.
Ink se k němu rozeběhl a zuřivě se na něho vrhl. Nightmare ani nestihl zareagovat.

Ink ho začal bít pěstmi, ale nezdálo se, že by to Nightmarovi nějak ubližovalo. Inkovy pěsti se do jeho těla jednoduše zabořily a nenechaly po sobě žádné zranění.

Když to takhle pokračovalo nějakou dobu a nevypadalo to, že by se Ink rozhodl přestat, Nightmare začal vypadat unaveně. Když couval dozadu, zakopl a spadl na záda.
Ink ale nepřestal. Jeho vztek převyšoval kdejaký jiný pocit.

Inku! Přestaň, prosím...

Nebyl to jeho vždy otravný vnitřní hlas, ale hlas jeho dobrého přítele.
Nakonec přestal a podíval se na své ruce. Pak se mu po tvářích začaly koulet slzy a začal couvat.

Nightmare toho využil a jedním chapadlem chytil Inka za nohu. Trhnutím ho podkosil, až Ink spadl na zem a praštil se do hlavy. Omráčeny visel hlavou dolů a přestal vnímat okolí.

Nightmare ho s nechutí odhodil jako kus zhnilého jídla. Ink letěl vzduchem, ale Sans ani nikdo jiný nemohl nic dělat, protože ho neměli za co chytit. Žena v bílých šatech to ale vyřešila. Lusknutím se proměnila na obrovského bílého orla a vzlétla. Pařátama ho chytila za oblečení a jemně ho snesla dolů. Položila ho na zem a proměnila se zpátky na člověka.

Sklonila se k němu, pohladila ho po hlavě a něco zašeptala. Na to Ink zavřel oči a usnul..? Draco i Sans se na ní podezřívavě podívali, ale ona se jenom usmála. ,,Bude v pořádku, jenom nechci, aby se pletl do mé práce," vstala a znova se otočila k Nightmarovi.

,,Vím, že už je to dlouho, ale.." v jejich očích se objevilo něco mezi zvědavostí, lítostí a smutkem.
,,Dokážeš si vzpomenout, jaký je důvod, proč tohle děláš?" dokončila větu. Nightmare se uchechtl. ,,Chci převzít kontrolu nad Multi-Vesmírem, to je jasný jak facka," její mírný pohled zchladl a vypadalo to, že se jí Nightmare lekl. ,,Asi musím být konkrétnější.. Pravý důvod, proč to došlo až sem..." Nightmarův pohled zkameněl.

,,To tě nemusí zajímat.." odsekl a vztekle se na ní podíval. Tajemně se usmála a řekla: ,,Máš pravdu. Říkat mi to nemusíš, protože to už stejně vím. Ale to, co by mělo zajímat tebe, je, že tě nenechám zničit světy, které se snaží Ink chránit.."

Jakmile to dořekla, tak se rychlostí světla rozeběhla k Nightmarovi a zarazila mu ruku do břicha. Nightmare se zarazil a nemohl propadnout dech.
Jen potichu zašeptala:
Quae artes marcescet.. A vytáhla ruku z jeho břicha.

Nightmarovi ze zad zmizela lepkavá chapadla a spadl na kolena. ,,Cos to udělala, ty krávo?! Jak mám asi teď bojovat?!" ,,To je právě to..nebudeš už bojovat.." oklepala si ruku od Nightmarova slizu a luskla.

Vedle ní se objevil Dream se zmateným výrazem. Pak se vyděšeně podíval na Nightmara a o krok ucouvl. Položila mu ruku na záda a mírně se usmála.

,,Můžeš jít k němu, máte si toho hodně co říct.." Dream přikývl a nejistě vykročil k černé hromádce. Když stál před ním, tak si klekl a položil si ruce na kolena. Chvíli oba mlčeli, ale potom začaly z tváře odkapávat slzy a vrhl se Nightmarovi kolem krku.

Nightmare měl šokovaný pohled a v první chvíli se mu chtěl vytrhnout, ale následně se mu vybavilo, jak ho Dream objímal, když měl noční můry.
,,Je mi to líto..za tohle všechno můžu já..*sob* kdybych si tě víc všímal, tak by se ti tohle nemuselo stát *sob*.."

Dream byl vždycky citlivější než kdokoliv jiný a dokázal se rozbrečet při každé situaci. Nightmare nevěděl, co říct, protože si uvědomil, že to, co Dream říká není pravda..

Vybavil se mu šťastný život v jejich společném světě, kde udržovali rovnováhu pozitivních a negativních pocitů a myšlenek.
Jak ho Dream dokázal vždy rozveselit, když byl smutný nebo nešťastný a jak spolu dováděli na stromech, když byli malí.

,,Ztichni...já jsem ten, co by měl říct: omlouvám se za všechno.." pevně objal Dreama a pokračoval. ,,Kdybych na tebe zbytečně nežárlil, nemusel být náš domov zničen.." z Nightmarova těla začaly odpadávat kusy lepkavé tekutiny.
,,Omlouvám se za to, že jsem tě chtěl zabít... malej bráško.."

Aniž si to Nightmare uvědomil, tak začal vzlykat a začal se Dreamovi za všechno omlouvat.
Dream se ho snažil utěšit, i když sám brečel jako želva.

Když se Nightmare podíval na své ruce, zůstal hledět jako opařený. Je to sen, nebo se teď dívá na své opravdové ruce?
Sáhl si na tvář a nemohl tomu uvěřit..

Už si ani nepamatoval, jaké to je, mít své staré tělo. Dream si také uvědomil, že se už nedotýká černé lepkavé tekutiny a tak se odtáhl a zalapal po dechu.

Pak se mu v očích objevily hvězdičky. ,,N-Nightmare! Ty máš zase zpátky staré tělo!" Nightmare se usmál, ale už to nebyl děsivý, nýbrž upřímný úsměv. ,,Hehe..máš pravdu.." Dream se otočil a podíval se do očí ženy, která ho zachránila z kamenného vězení.

,,Já nic neudělala.. Tvůj bratr se proměnil díky tomu, že přiznal své chyb a omluvil se za ně. A také díky tobě, že si mu odpustil.."

Nechala Dreama a Nightmara za sebou a vrátila se k Sansovi, Inkovi a Dracovi. Když se její pohled střetl se Sansovým, tak zmodral a odvrátil pohled.
Musela se malinko zasmát, ale potom se sklonila k Inkovi a znovu ho pohladila po hlavě a zašeptala: excitare..

Pomalu otevíral oči a pak se podíval okolo sebe. ,,Ugh..tak to nebyl sen?" pak se zarazil.
,,Když.. Když to není sen..ale ne.."

Rychle se postavil a utíkal směrem k Errorovu bezvládnému a zarvácenému tělu. Nikdo se ho nesnažil zastavit, protože všichni věděli, že by to bylo beznadějné a nikdo od něj nechtěl schytat pěstí.

,,Ehmm... A kdo jste?" chopil se slova Sans, aby přerušil trapné ticho. Dívka se na něj podívala a usmála se tak, že jí byly vidět malé tesáčky.
,,Ty mě vlastně v téhle podobě neznáš, hehe.." zasmála se.
,,Jak v téhle podobě? My jsme se někde viděli?" nechápal Sans. Dívka se znova usmála a luskla prsty.

Objevila se menší bílá záře a najednou tam nestála dívka, ale bílý vlk.
,,Y-Ylmi?!" zalapal po dechu Sans a natáhl k ní třesoucí se ruku. Vlk k němu natáhl obří hlavu a nechal se pohladit. ,,Ano...ale byla bych radši, kdyby si mi říkal Noriko.." a znova se proměnila na na dívku v bílých šatech.

,,A-ale já to nechápu..proč si byla celou dobu za vlka?" zeptal se Sans se smutným výrazem.
,,Je to jednoduché.. Byla jsem stvořená těsně potom, co byli stvořeni Error a Ink. Už od prvního nádechu jsem věděla, k čemu je můj účel žití a tak jsem potřebovala nějaké místo, kde bych mohla přečkat ten čas klidu," nadechla se a pokračovala. ,,Pár set let jsem se jenom tak toulala po vesmírech, až mě napadlo se někde usadit. Tak jsem skočila do vašeho vesmíru a proměnila se na štěně. Protože nestárnu, musela jsem se postupně měnit, aby ti to nepřišlo divné..." 
Pak Sanse chytla za ruku a podívala se mu do očí. 
,,I když jsem byla celou dobu za zvíře, tak hned na první pohled, jak si mě našel u dveří..Měla jsem pocit, že k tobě cítím něco víc.." a dala mu pusu na čelo.

Sans zmodral ještě víc. ,,Abych byl upřímný...Už od začátku jsem měl pocit, že nejsi obyčejné zvíře.." Noriko se na něj se zvednutým obočím podívala. ,,Tak se zase nevytahuj, heh..." zasmála se.

Pak otočila hlavu směrem k Inkovi, který držěl v náručí Errorovo tělo.
Pustila Sansovu ruku, vstala a pomalým krokem došla k němu.
Slyšela, jak šeptá jeho jméno a snaží se ho probudit.

Když mu chtěla položit ruku na rameno a něco uklidňujícího říct, tak se stalo něco, co nikdo nečekal..

Tak se přiseru ještě na konec!! 
Sorry, že to takhle utnu XD 
Kdo tušil, kdo je ta tajemná osoba??? Huh?? XD
Předem upozorňuju, že tohle byla předposlední kapitola, takže čekejte v příští kapitole vyvrcholení!! :P 
Ale nebude to jen tak ;)