Howdy!!! Tak jsem zase tady !!! Řekla jsem si, že na vás budu hodná a že vám ještě před víkendem vydám další!!! Yaaay (*potlesk*).. 
Le další kapitolu potom čekejte minimálně v úterý..:/ holt nemám přístup k Internetu, tak bohužel, no...
Pokud si myslíte, že to má Error nebo Ink těžký, tak si počkejte, co na vás chystám příště..XD (*evil laugh*)
Užijte si kapču a zatím čs!!! XD

Sans P.O.V

Dostal jsem šílenou ránu pěstí od svého jiného já. Chtěl jsem mu to vrátit, ale když na mě Ink zakřičel, že jim nesmím nic udělat, tak jsem si povzdechl a nechal Blastery zmizet.

Znovu jsem se podíval na alternativního mě.
Měl černou koženou bundu s býlím kožíškem kolem kapuce. Pod ní měl červený rolák. Kraťasy měl podobné jako já, akorát je měl se zlatými pruhy a na nohách měl červené tenisky. Kolem očí měl nějaký starý obvaz, nebo co to bylo, pře který přesahovala prasklina u levého oka. Zuby měl špičaté a jeden zub měl dokonce zlatý.

Když s ním nesmím bojovat, tak jak zajistim, aby mě nezabil? Debatoval jsem v duchu sám se sebou. ,,Hej kámo, uklidni se..." řekl jsem, když jsem se vyhl jeho dalšímu útoku. 
,,O čem to kurva mluvíš?! Sem sakra klidnej!"

Měl hluboký, chraplavý hlas, ze kterého mi sjel mráz po páteři. Rozhodně jsem pochopil, co tím Ink na začátku myslel, že alternativní já jsou jiní a zároveň stejní.

,,Kurva! Přestaň uhejbat!!" vykřikl, když jsem znova uhnul. I když mě nevidí, tak asi cítí mojí přítomnost pomocí magie.
,,A proč bych měl? Nechci skončit pod drnem,"

Když to vypadalo, že jeho vztek je na hraničním bodě, tak přešel v pěstní souboj. Párkrát jsem se hezky vyhnul a nakonec jsem ho šikovně chytil do kravaty. Kop jsem ho pod koleno, aby spadl na zem a nemohl se mi vykroutit. Když jsem slyšel vzlyky, tak jsem ho vyděšeně pustil.

,,Proč..šéfe...?" Šéf? To mluví o Errorovi? ,,Do prdele! Proč jsem tak slabej..."
Vůbec jsem nechápal, o čem to mluví. ,,Hej, o čem to mluvíš...?" zeptal jsem se ho opatrně. 
,,A kdo si sakra? Seš spolčenej s tím hajzlem?!"

Sundal jsem mu pásku z očí a naše pohledy se střetly. ,,S Errorem nemám nic společnýho a nic ti neudělám, pokud nebudu muset," řekl jsem s černýma očima. Hlasitě polknul a zůstal sedět.

Když jsem si prohlídl jeho duši, abych zkontroloval, jestli je v pohodě, tak jsem se zhrozil. Duše měla jeden kousek odlomený, ale on se zdál být jakžtakž v pořádku. Ty modré provázky, které ji svazovaly, se začaly utahovat a dělat další praskliny na jeho duši.

Když se začal svíjet bolestí, tak jsem rychle použil Blaster a ty provázky přetrhl. Začal uvolněněji dýchat a jeho duše se rozjasnila do původní barvy.
,,Proč mi pomáháš?" zeptal se. ,,Protože...kdyby se něco stalo někomu z nás, tak by se všechno rozpadlo," odpověděl jsem.

Nevím proč, ale stále měl rozvícené levé oko, která ale mělo červenou barvu. Musí to být pro něj vyčerpávající, ale nechal jsem ho při tom. Když jsem mu naznačil, aby utekl někam do bezpečí, postavil se vedle mě a nikam se nehnul.

,,Nikam nejdu...Musím pomstit šéfa," řekl rozhodným hlasem.
,,Šéfa? Kdo to je?" zaptal jsem se. Vrhl na mě dotčený pohled. ,,Ty se ptáš, kdo je šéf?! Víš co? Zapomeň na to..." Vůbec jsem nevěděl, o čem mluví, ale radši jsem se už neptal, nebo bych schytal ještě jednu z druhý strany.

Když jsem se podíval směrem k Inkovi, tak jsem s úžasem sledoval, jak se mu za tu dobu, co jsem bojoval, podařilo osvobodit více než pět alternativ.
Mezitím, co se snažili dostat k portálu, který byl asi 200 metrů od nich, Ink bojoval s Errorem a chránil ostatní.
Tomuhle se říká Ochránce...

Kývnul jsem hlavou a oba jsme se rozeběhli směrem k Inkovi
Cestou jsem se ho ještě zeptal na jméno. Chtěl, abych mu říkal Red, tak jsem to toleroval. Bylo by to dost zmatečný, kdyby na každého z nás volali Sans.

Když už jsme byli blízko, tak Red zrychlil a agresivně se vrhl na Errora. 
,,Ty hajzle zasranej!! Ty si mě donutil to udělat!! Donutil si mě zabít Papyruse!!"
Red byl vzteky bez sebe a bil Errora pěstmi a vypadalo to, že nepřestane, dokud ho nezabije.

Šokovaně jsem se zastavil vedle Inka a pomohl mu na nohy. Když jsem slyšel, že Red zabil svého bratra, měl jsem divný pocit, co stalo i s jinými světy.

Potom jsem se rozběhl za Redem a zahákl mu ruce. ,,Hej!! Nech mě sakra bejt!!" kroutil se, ale použil jsem modrou magii a nechal mu zmodrat duši. Pustil jsem mu ruce a držel ho magií u země. Snažil se vyprostit, ale marná snaha.

Ink došel k nehybně ležícímu Errorovi a klekl si vedle něj. Error pomalu otevřel zamlžené oči. Chtěl se zvednout, ale hned sykl bolestí. ,,Ššš...nehýbej se..." zašeptal potichu Ink.

,,Inku..?" Byl to zase Errorův hlas, takže jsem předpokládal, že zase na chvíli převzal kontrolu nad svým tělem. ,,Ano?" Na Errorově obličeji se objevila nezdravá barva. 
,,Asi budu zvracet..." A jak řekl, tak se stalo.

Zprudka se posadil a zacpal si pusu rukou. Najednou začal kašlat a mezi prsty mu prskala černá tekutina. Předklonol se a s dávivímy zvuky vyzvracel další tekutin. I z dálky vypadal nechutně a lepkavě. Trochu vypadala jako ropa.

Ink byl vedle něj a hladil ho po zádech, ale moc to nepomáhalo. Error zvracel dál tu věc, až jsem si říkal, kolik toho v sobě má. Když jsem se podíval na Reda, který už jenom nabručeně seděl v tureckém sedu se založenýma rukama a zamračeným pohledem, uslyšel jsem duté žuchnutí.

,,Errore...? Errore!!" Bleskově jsem se otočil a spatřil jsem Errorovo bezvládné tělo, jak leží na zemi v kaluži černé tekutiny a jak s ním Ink třese a snaží se ho probudit.

Nechal jsem Reda Redem a šel za Inkem. Skláněl se nad bezvládným Errorem a jeho hlavu si dal do klína. Palcem ho hladil po tváři a Errorovi do obličeje padaly Inkovi slzy. Errorovo tělo nejevilo žádné známky života a já jsem nemohl nic dělat.

Když jsem mu chtěl položit ruku na rameno a říct, že mi to je líto, tak jsem ucítil takový nával energie, že mě to málem posadilo na zem. Ta energie byla stejná jako ta, která mě uzemnila při prvním vstupu sem.

Rozhlédl jsem se a asi jsem si spolkl jazyk. Louže černé tekutiny, která celou dobu neživě ležela na zemi, se teď začala pohybovat! Se znechuceným výrazel jsem sledoval, jak se prostředek louže zažíná zvedat do výšky a jak jí ze zádu začínájí lézt něco jako chapadla.
Když jsem uviděl toho, kdo tam stál, tak jsem si řekl, kdo mi co dal za fet.