Ink P.O.V

Proč by mi Error říkal, abych utekl? Nechtěl mě náhodou ještě před nedávnem zabít? Ale ten pohled v jeho očích... Věděl jsem, že Sans to cítí taky. Něco je s Errorem špatně.
Na rozdíl od Errora nemusím nosit brýle a i na tu dálku jsem si všiml, že přerýravě dýchá a třese se.

Najednou se rozeběhl a ani jeden z nás nestihl zareagovat. Než jsem se nadál, tak jsem měl ke krku přiloženou ostrou zbraň.
Ledové ostří se mi zarývalo do krku. Byl jsem naplněný strachy a očima jsem shlédl dolů.

Error v pravé ruce držel nůž a držel mi ho pod krkem. Levou rukou si tiskl předloktí na pravé ruce a vypadalo to, jakoby chtěl nůž stáhnout, ale tělo ho neposlouchalo. Oči, ze kterých mu tekly slzy, měl pevně zavřené.
Celý se třásl a v obličeji bolestivý výraz.

,,N-nenech mě to u-udělat..." zašeptal slabým hlasem.
Potom jsem uslyšel nechutné křupnutí a už jsem jenom cítil, jak se Errorova ruka s nožem stahuje oddaluje od mého obnaženého krku.

Error poodstoupil dál a s bolestivým výrazem se držel za pravou ruku, která stále svírala onen nůž.
,,Nechtěl jsem... Aby mi nešťastnou náhodou... Ujela ruka..." vypadalo to, že i mluvení je pro něj nějakým způsobem těžké.

,,HAHAHAHA!!!!!" prázdný prostor kolem nás naplnil Errorův hysterický smích. Nechápavě jsem se podíval na Sanse, ale i ten měl na tváři nechápavý výraz.

,,Ha ha ha..oba jste tak vážně najivní...oba však víte, že v tyhle bitvě zvítězí buď dobro nebo zlo..." Duh? To jsem asi věděl? pomyslel jsem si ironicky. Něco se mi na tom ale nezdálo. Ty slova sice vyšla z Errorových úst, ale ne z mysli. Ale že by byl někdo schopný ovládat tu osobu, která jako jediná dokáže ovládat ostatní?

Ustoupil jsem o krok k Sansovi a potichu mu pošeptal. ,,Zůstaň vzadu..." než stihl jakkoliv protestovat, tak jsem se začal přibližovat k Errorovi.
Dělal jsem jeden krok za krokem, až jsem stál asi pět metrů od svého bratra.
,,Řekl jsem, a-ať utečeš..." jeho hlas byl zase slabý a ne ten drsný hlas, kterým mluvil ještě před chvílí.

Když jsem se na něj znovu podíval, tak jsem si toho všiml.
Není sám.. Něco nebo někdo ho ovládá a teď bojuje sám se sebou... pomyslel jsem si. Pak jsem uslyšel lusknutí a já jsem s sebou polekaně trhl.
,,P-promiň..." bylo poslední Errorovo slovo a pak se kolem mě objevil tucet Blasterů.

Rychle jsem jim uhnul z dostřelu a oni vystřelili do prázdna. Ze zad jsem si odepnul štětec a připravil se na boj.
Nechci bojovat...řekl jsem si v duchu. Musí tu být jiná cesta...
Ale žádnou jsem nenašel.

Sans se objevil vedle mě a levé oko mu svítilo. Také byl připravený k boji.
,,Co budem dělat?" zeptal se, když se naše pohledy střetly.
,,Je pár věcí, které vím. Někdo Errora, ale to neznamená, že to není on. Ten parazit, nebo co to je, je podle mě moc silný a Errorovo tělo to nevydrží-"

Než jsem to stihl doříct, tak mi kolem obličeje zasvištěl Errorův základní útok. Rychle jsem uhnul hlavou a podíval se směrem, odkud útok přiletěl. Error, nebo spíš jeho tělo tam stálo jako hadrová panenka a na tváři měl ten nejděsivější úšklebek.

,,Ty mě nazýváš parazitem?! Tak co seš potom TY?!" hystericky se zasmál a vyběhl proti mě. I přes to, že jeho pravá ruka byla zlomená a z rány tekla krev, tak asi nevnímal bolest a docela rychle se s rukou oháněl, jen aby mě udeřil.

Vyhýbal jsem se, jak jen to šlo, ale nestihl jsem uhnout výkopu z pravé strany. Na žebrech jsem ucítil palčivou bolest, až se mi podlomilo koleno. Zatnul jsem zuby a co nejrychleji jsem si utvořil bezpečnou vzdálenost.

Sans věděl, že moje zranění nejsou ještě úplně zahojená a tak začal bojovat místo mě.
Jenže já zase vím, že Sansovi stačí jeden silnější úder a je s ním konec.

Sans začínal být po pár útocích vyčerpaný a pomalu reagoval.
Pak se ale Error zastavil a Hodil výsměšný pohled.
,,Heh, ste vážně vytrvalý.. Co s váma budu dělat? Co třeba, kdybych vám zajistil pomalou a bolestivou smrt..."

Kolem Errorových prstů se namotaly modré provázky, kterými byly svázané bílé duše.
Loutky, které byly u nich se začaly zvětšovat a následně z nich byli živí Alternativní Sansové. Všichni měli zavázané oči, aby nemohli protestovat s tím, co jim Error přikáže.

Red bez zaváhání zaútočil na Sanse, který se nestihl vyhnout a schytal ránu pěstí. Odlétl dva metry daleko a já jsem se rychle postavil. Když si Sans odplivl a za ním se objevily dva Blastery, které byly připravené vystřelit, tak jsem z plných sil zakřičel:
,,NESMÍŠ JIM UBLÍŽIT, JINAK SE ZHROUTÍ MULTI-VESMÍR!!"
Sans se na mě podíval a v očích jsem našel pochopení.

Za zády jsem uslyšel přerýravé dýchání a tak jsem se rychle otočil. Když jsem tam uviděl stát Bluea, ucítil jsem slabost v kolenou. Přes pásku, kterou měl zavázané oči, mu tekly slzy a odkapávaly mu tváře. Snažil se s tím bojovat, ale to mu čím dál víc ubližovalo.

,,I-I když n-nevím, kdo j-jsi...
Z-zachraň nás...prosím..." i přes pásku mu prosvicovalo oko. Když jsem se podíval na jeho popraskanou duši svázanou těmi provázky, tak mě to trklo.
,,Neboj, pomůžu vám..." řekl jsem potichu. Malinko se pousmál a poslal na mě modré útoky. Věděl jsem, že mě nezraní, když se nebudu hýbat a tak jsem nehybně stál na místě.
Potom jsem kolem Bluea vytvořil bariéru, ze které se nemohl dostat. Akorát provázky prostupovaly skrz ní. Tak jsem vyskočil a jedním máchnutím je přetrhl. Blueova duše se rozjasnila a jemu se na tváři objevil šťastný úsměv. Strhl si pásku a podíval se na mě.
Než stačil něco říct, tak jsem mu do ruky vtiskl malou lahvičku.

,,C-Co to je?" zeptal se podezřívavým hlasem. Asi mi moc nevěřil a ani se moc nedivím. ,,Tohle tě dostane domů. Je to rozlij na zem a skoč," nedůvěřivě se na mě podíval.
,,No tak běž!" zakřičel jsem na něj. Než se rozeběhl pryč od boje, tak ještě zašeptal: ,,Pomoz i ostatním..." Kývl jsem na souhlas a Blue odběhl pryč. Už jsem jen viděl, jak skočil do portálu, když v tom mě napadlo další AU.