- Hermione -
„To snad nemyslíš vážně!?" Křičí na mě Ron, když přijde domů.
„Myslím," říkám, zatím co si balím kufry s oblečením. „Už dlouho to jde špatným směrem."
„Takže jen napíšeš dopis, že "jsi z tohohle unavená" a že "mi bez tebe bude líp", aniž bychom to zkusili vyřešit."
„Rone, ale my to zkoušeli. Koupili jsme si vlastní dům, abychom tím vyřešili naše první "nedorozumění", jenže potom jich bylo víc a také byly častější. V tom dopise jsem tě také žádala o to, abychom to skončili v klidu."
Následovala krátká odmlka. A protože jsem byla zády ke vstupu do naší ložnice, nebyla jsem si jistá, jestli tam pořád je. Moji nejistotu však vystřídalo leknutí, když se mi najednou u ucha ozvalo: „Takže to opravdu chceš? "
„Ano, chci. Můžeme být přátelé, Rone. Nechci o tebe úplně přijít," říkám otočená čelem k němu. Chytám ho rukama za tváře a pokračuju. „Pořád si přeju, abys byl součástí mého života." On bere mé ruce a sundává je ze svého obličeje, jako kdyby mu tam překážely. „Jak chceš."

Asi po hodině zapínám poslední kufr a tím s jistotou ukončuju část svého života, která měla skončit "a žili šťastně až do smrti", jenže končí odloučením.
Říká se, že něco musí skončit, aby něco nového mohlo začít.
Třeba to platí i o této chvíli.

Naposledy scházím schody a chystám se opravdu odejít, když mi za zády někdo promluvil. „Uvidíme se ještě někdy, že ano?"
Otáčím se k tomu zrzavému klukovi, ze kterého je už sebevědomý muž.
Koukala jsem se do těch očí, které jsou teď červené od toho, jak v kuchyni brečel. Dělal to tak pokaždé, když mu bylo smutno nebo když se mu začalo stýskat po Fredovi. Nechtěl, abych ho tak viděla, protože se bál, že ho to dělá zranitelnějším. Já ale věděla o každé jeho chvilce v kuchyni. U každé jsem byla. Ne přímo s ním, protože to neměl rád, ale seděla jsem za rohem a vnímala každý vzlyk, který se tak marně snažil skrýt. Byla jsem u všech... Tedy až na jednu. Na tu kterou jsem způsobila já.
Tak jsem odpověděla a odešla.

- Draco -
„Omlouvám se," říkám, když narážím do někoho z hostů. Ona se jen otáčí a s překvapeným tónem v hlase odvětí. „Co tady děláš Malfoyi?"
Než však stačím cokoliv říct, připojil se k nám její doprovod, který se hned ujal slova. „Já ho pozval."
„Proč bys to sakra dělal?"
„Protože ji chtěl vidět. A protože si potřebují promluvit," říká s rozhodným tónem v hlase. „Ginny, ty nejlíp ze všech víš, jak se Mia teď cítí. Jsi její nejlepší kamarádka a ona si s tebou určitě o Dracovi povídá, takže-"
Ona ho však nenechá domluvit. „Jenže právě proto, že si se mnou o něm povídá, nechci, aby za ní šel. Jejich rozchod jí dost vzal, a když ho viděla na ošetřovně s Meredith a doslechla se, co se mezi nimi stalo, tak už ho dál nechtěla vídat."
„Ona tam byla?" Ptám se.
„Bohužel ano," odpovídá s vyčítavým tónem, jako kdybych mohl za to, že tam byla. Jenže já to nevěděl... Nevěděl jsem, že to všechno slyšela. „Ginny, řekni mi, kde je. Potřebuju jí to vysvětlit."
„Nevím, kde je. A i kdybych to věděla, tak bych ti to neřekla. Hodně jí to ublížilo, Malfoyi."
„Když mi nepomůžete vy, tak si ji najdu sám!"
Na jejich reakci nečekám a vydávám se ji hledat. Není to ale nic lehkého. Vypadá to, jako kdyby se propadla do země, tak z baru beru flašku whisky a odcházím mimo dav.

Sedím na kameni daleko od všech a přemýšlím, proč tu vlastně jsem. Hermiona mě stejně asi nechce vidět, takže tu jen ztrácím čas.
Z mého dumání mě však vytrhla zrzavá hlava, která kolem mě prošla. Na štěstí ještě nejsem tak opilý, takže v něm poznávám Wesleyho. S flaškou v ruce jdu za ním, a protože si potřebuju zlepšit náladu, tak si z něho chci udělat legraci. Ale svůj plán hned přehodnocuju, když vidím, za kým to jde. Proto stojím opodál a pozoruju, co se děje mezi ním a mou Miou.
Asi po pěti minutách mě to koukání na ně omrzí, protože to vypadá, že se začínají sbližovat a to víc než jako přátele.

- Hermione -
Jakmile jsem přestala myslet na mě a Rona, vrátila jsem se zase mezi lidi s úmyslem najít Viktora se Sophií a říct jim, že už půjdu. Očekávám, že mě budou přemlouvat, abych zůstala, jenže to se jim nepodaří...

Procházím skrz parket, na jehož konci vidím pár, který hledám. Náhle mě však někdo vzal za ruku. Přitiskl si mě k sobě a začal se se mnou pohybovat do rytmu hudby. Když jsem se vzpamatovala z náhlého nárazu na něčí hruď, tak jsem vzhlédla, abych zjistila, kdo má takovou drzost mě tahat za ruku. Jakmile jsem ho poznala, snažila jsem se vyprostit z jeho sevření, on si mě ale k sobě zase přitáhl. Jsem tedy uvězněna v jeho objetí. Na něm je vidět, jak si tuhle chvíli užívá.

„Pusť mě," říkám, když se ke mně víc přitiskl.
On se mnou jen dál tančil, jako kdyby mě vůbec neslyšel.
„Pusť mě, prosím," zkouším to znova. „Nemůžu dýchat."
Najednou se odtrhl a začal se na mě dívat pohledem, který jakoby říkal jsi v pořádku. Tenhle výraz však za nedlouho vystřídal vážný.
„Musíme si promluvit," řekl.
„Myslím, že nemusíme."
Chytá mě za paži, zatím co jsem se chystala k odchodu. „Mio, prosím. Dej mi deset minut. O nic víc tě nežádám."
„Tři. Ani o minutu déle!"
I když se mě snažil přemluvit, abych mu dala více času, tak jsem zůstala neoblomná. Nechci s ním být déle, pokud to nebude nezbytně nutné. Tak jsem Malfoye následovala, když odcházel někam do ústraní. Zastavil se, až když jsme byli dost daleko od lidí. Místo toho aby začal vysvětlovat, tak se mi začal dívat zpříma do očí a mě to dost znervózňovalo.

- Draco -
Nevěděl jsem jak začít. Celou tu dlouhou dobu, co jsem byl bez ní a nebyl opilí, jsem přemýšlel nad naším setkáním. Nad tím jak jí to vysvětlím, jak se jí omluvím a ještě spoustu dalších věcí. Jenže teď tu stojí přede mnou a já ze sebe nedokážu vydat ani hlásku... Celý projev, který jsem si vymyslel a naučil, byl ten tam. Jediné na co jsem se zmohl, bylo to, že jsem si ji začal prohlížet. To ale bylo to nejhorší, co jsem mohl udělat. Hned jsem si vzpomněl na vánoční ples, na to s jakou hrdostí řekla Potterovi, že jsme spolu.
S ní jsem byl šťastný... S ní jsem byl někdo jiný... Někdo lepší.
„Nedívej se na mě tak."
„Jak se na tebe nemám dívat? "
„Takhle," řekla a začala mi mávat rukou před obličejem. Já si ji jen začal znovu prohlížet.
Ani nevím, kdy a proč to ze mě vypadlo, ale náhle jsem svou myšlenku řekl nahlas. „Miluju tě."
Ona jen stála, jako kdyby do ní hrom udeřil. Nemrkala, vůbec se nepohnula. Mám takový pocit, že ani nedýchala. „Herm-"
„Ne!" Začala najednou. „Nemůžeš se po čtyřech měsících ukázat, říct mi něco takového a dělat jakože nic. Nemůžeš si myslet, že když se na mě budeš dívat těma úžasně šedýma očima," zase mi mávala rukou před obličejem. „Že ti hned odpustím a vrhnu se ti do náruče."
„Já si-" snažím se jí něco říct, ale ona dál pokračuje. „Čtyři měsíce jsem tě neviděla, a když už jo tak jsi byl s Meredith a s tou, pokud mě sluch neklame, jsi spal ještě ten večer, co jsme se rozešli... Malfoyi, já nejsem tak hloupá, jak si nejspíš myslíš, ale-"
Už jsem to nemohl vydržet, a tak jsem ji přerušil. „Nikdy jsem si nemyslel, že jsi hloupá. Ano, přiznávám, spal jsem s Meredith, jenže-"
„To mi úplně stačí," řekla a pak zmizela.