- Hermiona -

Dva týdny uběhly jako voda.

S Dracem to je den ode dne lepší a lepší. S ním se cítím být konečně volná. S ním můžu být sama sebou. On mě dělá jinou - lepší.

S Ginny jsme nedávno šli nakupovat šaty na ples. Byla to zábava, až na to, že jen ona si vybrala šaty. Začínám panikařit..., protože ples je už zítra a já stále nemám co na sebe.

Mamka už ví, že na Vánoce budu s Dracem, taky ví o tom plese, co se zítra koná. S Dracem nám to oba přejí, jen táta z toho moc nadšený nebyl, už jen proto, že ví o tom, jak se ke mně Draco dřív choval. Ale věřím, že si ho, stejně jako já, oblíbí.

Dnešek utíkal tak rychle. Že jsem se ani nenadála a byl konec vyučování. Byla jsem z dneška hrozně vyčerpaná a po vyučování jsem hned šla do dívčích ložnic v Nebelvíru. Když jsem otevírala dveře, zahlédla jsem velkou bílou krabici na mé posteli. Šla jsem se podívat blíž a byl u toho i dopis. Hned jsem poznala mamčin rukpis, rozlepila jsem obálku a začetla se do něj

Drahá Hermiono,

Vím, že zítřek je pro Tebe velmi důležitý, už jen proto, že jdeš na ples s Dracem. Před pár dny jsem se procházela po Londýně a ve výloze jsem viděla nádherné šaty. Doufám, že sis zatím žádné nevybrala, protože já jsem je totiž koupila. Věřím, že v nich budeš nádherná... Pamatuji si, že jako mála jsi chtěla být Popelkou. Jít na nádherný ples, potkat prince a o půlnoci ztratit střevíček... Hermiono doufám, že zítra večer z Tebe bude moje malá Popelka. Budeš nádherná a nenech si od nikoho říct něco jiného. Mám Tě ráda.

S láskou,

Máma

Jakmile jsem dopis dočetla, cítila jsem, jak mi ukápla jedna slza - slza štěstí. Bylo fajn, že i přes moje kouzlo si mamka vzpomněla na mé dětství.

Když jsem otevřela tu velkou krabici..., uviděla jsem ty nejkrásnější šaty na světě. (Šaty na obrázku) Už jsem začínala věřit maminčiným slovům - zítra ze mne bude Popelka...

***************************

Ráno jsem se probudila dost brzy. Ostatní holky ještě spaly a proto, že jsme neměli dnes vyučování tak jsem se rozhodla, že zkusím ještě usnout a povedlo se. Probudila mě Ginny, která se už chystala na oběd. Vyrazily jsme na něj společně. Po obědě jsme se s Ginny rozdělily, ona se šla pozdravit s Harrym, který přijel, a já jsem se šla pomalu připravovat.

Už jsem měla na sobě šaty, vlasy jsem si nakulmovala a nechala je rozpuštěné a make-up? S tím mi pomohla Ginny, která se před hodinou vrátila. Když jsme obě byly hotové, já v růžových a Ginny v krásných modrých šatech, šla jsem se naposledy podívat do zrcadla. „Jsi nádherná Mio."

„Děkuju Ginny, ale to ty taky."

„Hermiono já už půjdu, za chvíli to začne a Harry tam na mě určitě čeká. Uvidíme se v síni," řekla Ginny, když odcházela s úsměvem na tváři.

Pořád jsem stála před zrcadlem a moje ruka spočívala na růžové sukni. Nemohla jsem uvěřit, že můžu vypadat až tak dobře.

Vyšla jsem z pokoje a mířila jsem ke schodišti, které pak vedlo do Velké síně. Připadala jsem si jako ve čtvrtém ročníku, když jsem šla na ples s Viktorem Krumem.

Vyšla jsem zpoza rohu. A prohlížela jsem dav hledajíc Draca. Cítila jsem na sobě spoustu očí, ale jen jedny oči byly šedomodré. A už je vidím. Tyhle oči patří blonďatému klukovi, který mě dokázal očarovat...

Pomalu jsem kráčela ze schodů, bála jsem se, že si přišlápnu šaty a spadnu - byl by to trapas už jen proto, že na mě kouká tolik lidí. Připadala jsem si vážně jako princezna.

Draco měl na sobě černý oblek s bílou košilí a černou kravatu - vypadal úžasně. Když jsem k němu došla, rozzářily se mu oči. „Vypadáš vážně dokonale." Draco se ke mně nahnul a políbil mne na tvář. Potom mi nabídl rámě a společně jsme vešli do síně.

Zrovna hráli ploužák „Drahá slečno Grangerová, bylo by mi ctí zatančit si s vámi." Jak bych mohla říct ne? Pane Malfoyi, budu velice potěšena."

Chytl mne za ruku a vedl mě doprostřed parketu. Já jsem mu svou ruku položila na rameno a on mi tu jeho dal kolem pasu.

Tancovali jsme tak blízko u sebe, že jsem mohla cítit, jak mu tluče srdce. Dívala jsem se mu hluboko do očí. Je neuvěřitelné kolik štěstí jsem zažila za tak krátkou dobu.

Ani jsme si nevšimli, že se hudba změnila na rychlejší, my se totiž pořád jen tak pohupovali. Bylo nám jedno, že se na nás lidé dívají. V tuhle chvíli to byl jen On a Já. Nic jiného kolem nás neexistovalo. Po dalších asi třech písních jsem si šla sednout a Draco nám šel pro punč. Náhle mě někdo zezadu objal. Když jsem se otočila, spatřila jsem toho kluka s charakteristickou jizvou na čele - Harry Potter.

Rychle jsem mu padla kolem krku, už tak dlouho jsem ho neviděla. „Moc jsi mi chyběla, Mio." Při těchto slovech si mě k sobě ještě víc přitáhl. „To ty mě, Harry." Objetí jsem mu s radostí oplácela. „Ehm ehm..." Někdo nás vyrušil. Byl to Draco, který se vrátil s naším pitím. „Harry...mmm, jak to říct. Já a Draco spolu chodíme." Čekala jsem na Harryho reakci, protože jeho si vážně cením. „Hermiono, Ty víš co si o Dracovi myslím... Ale přeju vám to. Jen mi musíš dát čas, abych se ho pokusil mít rád, udělám to jen, proto, že Tě mám rád." Znovu jsem ho objala a pošeptala mu do ucha: „Děkuju."

Harry se ode mě odtáhl a podal Dracovi ruku na důkaz přátelství. Draco ji s úsměvem přijal. „Jestli ji ublížíš, tak si mě nepřej," řekl s pobaveným tónem Harry. „Nikdy."

„No nic vy hrdličky. Budu se muset vrátit za Ginny. Mějte se a Veselé Vánoce."

Harry odešel a já se mohla znovu plně věnovat mému doprovodu. „Nečekal jsem, že to bude takové..."

„Co myslíš?"

„No to, že ze mě bude kamarád Harryho Pottra."

„A jaký to je pocit?"

„Nevím... Zeptej se mě zítra. Třeba se z toho do té doby vzpamatuji," řekl Draco a usmál se na mě. „Půjdeme si ještě zatančit?" - „Ráda."

Tancovali jsme dost dlouho a mě už začali bolet nohy. „Draco... Já si na chvíli odběhnu na záchod." „Dobře."

Když jsem vyšla ze síně, někdo mě zatáhl za ruku. „Jsi s ním šťastná, Ty couro? Doufám, že ano protože tohle Ti brzy skončí!" Začala na mě řvát rozčílená Pansy.

„Jak si tím můžeš být tak jistá?!"

„On tě nemiluje. Při první příležitosti Tě odkopne. No a za kým si myslíš, že půjde? Za mnou. Já mu můžu dát mnohem víc než nějaká ufňukaná šprtka."

„Na rozdíl od Tebe, já nejsem štětka." Najednou mě přitiskla ke zdi a držela mě pevně pod krkem. „Zdá se, že naše malá Mia umí vystrčit drápky. Ale co když Tě už nebude mít, kdo chránit? Budeš pořád tak výřečná?!"

Nemohla jsem nic říct, proto, že jsem přestávala mít přísun kyslíku. „Zdá se, že ne!!"

Zalapala jsem po dechu. „Tentokrát ti dám ještě jednu šanci. Nech ho na pokoji. Příště už takhle shovívavá být nemusím!" S těmito slovy mě pustila a odešla do síně. Hned jsem se rozkašlala a začala se zhluboka nadechovat.

Hlavou mi začalo probíhat spousta otázek typu - Proč nás nenechá být? Mám ji poslechnout a opustit Draca? Co když se mi vážně příště stane něco horšího?

Chtělo se mi začít brečet. Ale kdyby se Pansy vrátila, nechci, aby mě viděla takhle na dně.

Už jsem se do síně vrátit nechtěla. Proto jsem se vydala do věže. V podpatcích bylo těžké všechny ty schody vyjít, ale povedlo se a já mohla být na chvíli sama.

V té zimě, která panovala ve věži, jsem cítila každý svůj sval. Asi to nebyl moc dobrý nápad jít sem v tomhle období.

- Draco -

Čekal jsem už dost dlouho a začínal jsem být nervózní. Chtěl jsem vyjít ze síně, ale Pansy mi zatarasila cestu. „Ahoj Dráčku. Zatančíš si se mnou?" „Děláš si ze mě srandu?! S tebou... Nikdy!! A teď mi uhni z cesty."

Jen jsem jí obešel a vyšel ze síně. Šel jsem směrem k dívčím záchodkům. Byl jsem už skoro u dveří, když z nich někdo vyšel a já nestihl zareagovat. Narazil jsem do dívky, která zrovna odcházela. „Ginny moc se omlouvám. Já... nevšiml jsem si Tě." „To nic Draco. A co tu vlastně hledáš?" „Neviděla jsi na záchodě Hermionu?" „Ne, proč? Stalo se něco?" „Myslím, že ne. Jen už je to dlouho, co si odskočila. No nic. Jdu se po ní podívat." Už jsem byl na odchodu - „Draco dej mi pak vědět, až ji najdeš," řekla Ginny, která se vracela zpět do síně.

Byl jsem snad všude, ale Hermionu jsem nenašel. Začal jsem si říkat, že snad ani nechce být nalezena... Nechtěl jsem se vzdát tak snadno... Pak mě to TRKLO. Jak jsem mohl být tak hloupý. Začal jsem rychle utíkat...

- Hermiona -

Celou tu dobu co jsem byla ve věži, jsem přemýšlela. Tolik hezkých chvil co jsem tady zažila. Zítra mám jet s Dracem za jeho matkou. Jsem hrozně nervózní. Nevím, jestli to po dnešku zvládnu.

Už jsem nedokázala zadržet slzy, tak jsem je nechala volně kanout po mé tváři. Pořád jsem cítila Pansyiny ruce na mém krku, jak mě škrtila. Jak může být někdo tak krutý?

„Hermiono...Hermiono, jsi tady?!" Slyšela jsem, jak někdo volá mé jméno. Otočila jsem se za tím hlasem a spatřila jsem svého prince. „Proč jsi se nevrátila?" Ubrečeným hlasem jsem mu odpověděla: „Já... Potřebovala jsem být chvíli sama." „Mio, stalo se něco? Počkej, c-co to máš na krku?"

Chytla jsem se za krk a otočila se k němu zády. „To nic není..." Nevím, jestli mu to chci říct. Nechci, aby si o mě dělal starosti. „Hermiono kdo Ti to udělal?!" - „Draco proč to nenecháš být?" Začala jsem na něj křičet, ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Nikdy jsem na něj nekřičela, ale teď toho na mě bylo moc. „Hermiono řekni mi co se k sakru stalo?!" - „Co chceš sakra vědět?! Že mě Pansy málem uškrtila?!" - „Cože udělala?" Chytil mě za rameno a otočil si mne k sobě. Položil mi jeho ruku na krk a hladil mě po červených místech. „Přísahám, že až ji uvidím -" „Nic nedělej prosím." Koukala jsem na něj prosebným pohledem. Nechci, aby si Draco dělal starosti o něco co je jen žárlivost.

Trochu Pansy i chápu. Kdo by taky dokázal odolat těm šedomodrým očím? Já to nedokázala a pochybuji, že někdy dokážu. Sklopil pohled a řekl: „Dobře, ale jen proto, že si to přeješ." - „Děkuju." Po těchto slovech jsem mu dala pusu na tvář.

Draco si mě přitáhl do objetí a tiše mi zašeptal do ucha: „Chceš se tam ještě vrátit?"

„Ne, prosím Tě zůstaňme tady." - „Dobře..."

Nemám tušení, jak dlouho jsme stáli v objetí, ale už mi bylo chladno a začaly se mi pomalu zavírat oči. Usoudila jsem, že je čas si jít lehnout.

Draco mě doprovodil před mou společenskou místnost. Dal mi letmou pusu na rty. „Hezky se vyspi. Uvidíme se ráno... Miluji tě."
„Také Tě miluji. Už se nemůžu dočkat..."