- Sobota -

Ráno jsem se probudila s úsměvem na tváři... Dnes se mi spalo velmi dobře, už jen proto, že jsem mohla spát vedle něho...

Když nad ním přemýšlím, rozhlížím se po Astronomické věži... Nikde není.

Začínám panikařit...Co když to byl jen sen?! Všechno to co se mezi námi stalo?!

Potom zaměřím svůj pohled na svou ruku, na které se třpytí růžový prsten... Dracův prsten!!

Slyším, jak se otevírají dveře... Někdo jde nahoru po schodech... Pak už vidím toho nádherně blonďatého kluka, který mi dokáže vykouzlit na tváři ten nejupřímnější úsměv...

„Dobré ráno zlato," říká Draco, který nese v ruce talíř se dvěma koblihami...

„Dobré ráno." - „Přinesl jsem nám snídani. Dáš si ji semnou?" Než to dořekl, položil talíř na pohovku.

Pak přesměroval jeho šedé oči na mě a tak kouzelně mě pozoroval... „Velmi ráda." Přišla jsem k Dracovi blíž a dala mu pusu na tvář. „A tohle má být všechno?!!"

Vzal mě za pas, přitáhl si mě blíž k sobě a začal mě líbat... Svoje ruce jsem mu obmotala kolem krku a párkrát jsem zajela do jeho vlasů... Jeho ruce mi jezdili po zádech, párkrát zajel i pod můj nátělník.

Začala jsem mít tak zvláštní pocit... Jako kdyby mi v břiše létalo snad tisíc motýlků... Bylo to úžasné...

Milovala jsem ho a v téhle chvíli jsem věděla, že i on mne...

Na chvíli se, ode mě odtáhl, ale pořád jsme se dotýkali čely...

„Mio, ani nevíš, jak moc Tě miluji!!" - „Ale vím... Taky Tě moc miluji." Dala jsem mu jeden letmý polibek a šla si sednout na pohovku. Draco udělal to samé. Oba jsme si vzali jednu koblihu a začali jsme jíst... Když jsem dojedla, podívala jsem se na Draca a jednoduše jsem se začala smát.

„Co je tady k smíchu?!!" Ptá se Draco. „Vypadáš směšně... Máš všude cukr."

Pochvíli se začal smát i Draco. „Hermiono ty jsi taky celá od cukru." „Cože?!" Jakmile jsem to dořekla, začala jsem se utírat rukou. „Jsi roztomilá."

„Tobě se líbí, když jsem celá od cukru?" - „Ne, líbí se mi, když se snažíš kvůli mně vypadat dobře." - „To je špatně?" - „Hermiono já Tě miluji takovou jaká si a nemusíš ani vypadat jako nějaká miss." - „Taky Tě miluju..."

Draco mě políbil na čelo a pak jsme seděli několik hodin v objetí na pohovce...

- O 3 hodiny později -

„Hermiono dostal jsem takový nápad."

„Co je to za nápad?"

„Protože je dnes sobota máme volno a já bych s tebou chtěl strávit jak dnešek, tak i zítřek."

„To zní báječně."

„Tak dobře, jen se dojdu převléknout. Tak co kdybychom si dali sraz za hodinu u toho stromu který je u jezera?"

„Dobře, už se těším." Políbila jsem ho a šla do nebelvírské společenské místnosti a pak do dívčích ložnic.

Už jsem věděla do čeho se převléknu. Vzala jsem si černé rifle, béžový huňatý svetr, a protože je dnes venku trochu chladněji vzala jsem si ještě černou čepici a šálu ve stejné barvě jako svetr.

K tomu stromu jsem přišla o pár minut dřív. Sedla jsem si na lavičku a čekala...

Najednou za mnou někdo promluvil: „Neotáčej se!! A zavři oči...!!"

Ten hlas jsem poznala a tak jsem poslechla... Zavřela jsem tedy oči. Náhle jsem něco ucítila u svého nosu... Ten hlas znovu promluvil: „Už je můžeš otevřít."

Poslechla jsem. Přede mnou stál Draco a držel v ruce bílou lilii. Květinu jsem od něho přijala, zvedla jsem se ze země a objala ho...

„Děkuju."

„Pro Tebe cokoliv."

Když jsme od sebe trochu odstoupili, Draco mě vzal za ruku a propletl naše prsty.

Šli jsme se projít směrem do Prasinek...

Když jsme tam došli, všichni naši spolužáci na nás zírali... Bylo to rochu nepříjemné, ale když jsem s ním tak mi to je jedno.

Vyrazili jsme společně k Děravému kotli. Posadili jsme se ke stolu naproti sobě co byl v rohu místnosti a objednali jsme si máslový ležák.

Draco mě chytl za ruku a řekl: „Hermiono chtěl jsem se Tě na něco zeptat..."

„Ano... Povídej."

„Co budeš dělat o Vánočních prázdninách?"

„No, myslela jsem, že bych jela za rodiči do Londýna. Proč se ptáš?"

„Tak mě napadlo, co kdyby si jela se mnou na Vánoce na Malfoy Manor?"

„Vážně?! A Ty by si chtěl? A co Tvoje matka? Nebude jí to vadit?"

„Ne, ona to sama navrhla. Myslím, že by bylo úžasný strávit Vánoce spolu."

„Počkej... Ona už o nás ví?" - „No ano, řekl jsem jí to včera. Tak co ty na to?"

„No já nevím... Co když mě nepřijme?" - „Ale určitě Tě přijme. Prosím Hermiono řekni ano."

Jakmile to dořekl, začal na mne dělat psí oči... Jak můžu říct těm očím - NE?!

„Tak dobře." - „To znamená - ANO?"

„Ano."

Draco se natáhl přes stůl a jemně mne políbil na rty.

Najednou k nám přišla blonďatá servírka s naším pitím... Jakmile ho položila na stůl, začala Draca sjíždět pohledem. Když odcházela, tak na něj ještě mrkla. Bože, jak mě se v tu chvíli sevřelo srdce... Bylo to pro mne velmi nepříjemné.

Draco si toho nejspíš všiml. Znovu mě chytl za ruku a začal se mi dívat do očí.

„Promiň mi to..."

Sklopila jsem pohled ke svému pití a řekla: „To je v pořádku..."

„Ne... není. Miluju tebe. Věř mi."

Zvedla jsem hlavu a podívala se do jeho očí... Jakmile jsem se do nich podívala, hned jsem mu odpustila... Věřila jsem mu každé slovo

Je zvláštní, že jakmile se podívám do těch očí tak se v nich začnu ztrácet.

Bezmezně mu důvěřuji. - „Věřím Ti..."

Když jsme dopili, šel Draco naši objednávku zaplatit a vyrazili jsme zpět k hradu.

Poté co jsme tam dorazili, šli jsme si sednout znovu pod náš strom.

Seděli jsme tam v objetí hodně dlouho, už začalo i zapadat slunce.

Západ slunce byl úžasný a být u toho s ním bylo ještě kouzelnější...

„Už bychom měli jít," řekla jsem.

„Máš pravdu, ale mě se tak nechce Tě nechat odejít." Po těchto slovech si mne k sobě ještě víc přitáhl.

Už bylo pozdě a já jsem se začala zvedat... „Ne, ještě ne. Prosím." - „Draco, už je pozdě. Měli bychom jít."

„Dobře, ale musíš mi něco slíbit."

„A co?"

„Že se mnou půjdeš na Astronomickou věž a budeme zase spát společně na té pohovce."

„Já nevím..."

„Prosím Hermiono..."

Zas ty jeho psí oči... Sakra nemůžu se nechat tak snadno přemlouvat. Ty jeho oči, mají na mne sice špatný vliv, ale už mi to přestává vadit.

„Ohh můj bože... Nemám ráda to, jak rychle mě dokážeš přemluvit. Tak dobře... Ale jen pro tentokrát."

Oba jsme se vydali na Astronomickou věž a společně si lehli na pohovku. Přikryli jsme se dekou, co tu byla od minulé noci.

Dnes se mi bude zase dobře spát...