Marinette nebyla zděšená, když jí došlo, že jí její srdce bije častěji v přítomnosti černého kocoura, ale spíš víc jí to uvádělo do rozpaků. Ještě nedávno byla teprve odmítnuta Adrienem a teď se už zamilovávala do Chat Noira, no kdo by se nedivil? Ovšem, když si Marinette uvědomovala, jak dobře se cítí ve společnosti pařížského hrdiny, jak ráda usíná v jeho obětí a jak ráda se dívá do těch nádherných zelených očí, už se nedivila. Nevěděla sice, kdo je za maskou Chat Noira, ale.. nemohla si prostě pomoct, byla do toho mladíka zamilovaná. Adrien byl sice milý a měl krásný úsměv a taky o něm věděla prakticky všechno, co se o něm zjistit dalo, ale s Chatem to všechno bylo jiné. Chat moc o sobě nemluvil a pokud ano, tak to bylo takové spíš obcházení tématu a tím pádem byl pro Merinette čímsi tajemnější, ale zase byl otevřenější než Adrien, jakoby snad byl doopravdy sebou.

Pro Marinette už nebylo těžké se ve škole usmívat, aniž by se musela přetvařovat nebo něco skrývat. Její úsměv znovu byl upřímný a hřejivý, ale najít odvahu, aby se zase začala bavit s Adrienem.. No, to nemohla a častokrát viděla, jak se na ní Adrien dívá a sice to v ní vyvolávalo nějakou reakci, ale vždycky ihned vzpomínala na černého kocoura a už si nemusela o své stále ještě ne moc zahojené srdce dělat starosti. To, co jí ale dělalo starosti bylo ale to, že se s Chatem mohla vídat jedině večer a z toho.. jí bylo smutno, i když to mělo jakousi svojí vlastní kouzelnou jiskru. Taky jí ale starost dělalo to, že Chat byl zamilovaný do Ladybug. Vídali se už dostatečně často na to, aby jí to Chat Noir nepověděl, protože i on je přece člověk a i on má nějaké pocity. Ano, jasně, ona je Ladybug a v tom případě na tom nic špatného není, ale.. Marinette nechtěla, aby jí Chat miloval takto, jako dívku s maskou, ale jako jí samotnou, jako Marinette Dupain-Cheng.

Dneska večer se ale nesejdou jako Chat Noir a Marinette, ale jako Chat Noir a Ladybug a budou hlídat páteční noční Paříž až do rána. Jakmile měla Marinette oblek společně s maskou na sobě a na boku svoje kouzelné jojo, už to nebyla Marinette. Teď to byla Ladybug, ale jelikož jsou Marinette a Ladybug jedna a ta samá osoba, budou přece cítit to stejné a tím stejné se myslí zamilovanost do Chata Noira. Ovšem, když si to Ladybug mířila po střechách svého rodného místa na místo srazu, nabyla sebejistoty a odhodlání, že to zvládne a že se nenechá vyprovokovat flirtováním a poznámkami Chat Noira, protože ona ho znala zcela jinak. Znala ho jako Chat Noira, který jí navštěvoval po večerech a který především navštěvoval Marinette. Ona to zvládne, co by se nestalo.

Ladybug na hotelovou střechu se zářicím modrým bazénem dorazila jako první a tak se posadila na jedno z lehátek a opřela se rukama o tvrdou nataženou látku, aby se podívala na noční nebe. Ovšem, hvězdy vidět nebyly. Ony nikdy nebyly vidět ve městě, protože noční města obecně září natolik, že prostě světlo hvězd není vidět. Ladybug by jednou chtěla vidět opravdovou noční oblohu, kterou doposud viděla jenom na fotkách a obrázcích, ale to si bude muset asi ještě nějakou dobu počkat.

,,Dobrý večer, má Lady," ozvalo se nedaleko od ní a ona se podívala na známého Chata Noira, svého parťáka a člověka, do kterého jakožto Marinette byla zamilovaná, ale ne jako Ladybug, takže musela držet své projevy sympatií na pozoru.

,,Ahoj, Chate, trošku ses zpozdil," nepatrně se nahnula dozadu a vševědoucně se usmála. ,,Že by nějaká dívka?" Chat Noir se jen usmál, a Ladybug se v myšlenkách rukou praštila do hlavy. Jako, tohle je první věc na kterou se ho prostě "musela" zeptat, že? Teď si Chat bude ještě myslet, že to ani flirtuje s ním nebo něco v tom smyslu. Chat byl prostě schopný pochopit slova své Lady tak, jak chtěl. Stejně se ale usmívala, když se Chat posadil naproti ní a zády k bazénu a i on se nepatrně usmíval, ale bylo vidět, jak je napjatý.

,,Chtěl jsem si s tebou promluvit o jedné věci, kterou.. jsem ti nestihl povědět, když v Paříži řadil Dislocoeur," Ladybug se napjala a zamrkala očima, jakoby v průběhu toho jí měl Chat zmizet z očí, ale takhle to nemyslela. Pak jen odvrátila pohled a vzpomněla si na den svatého Valentýna, jak šíp Dislocoeura trefil Chat Noira do zad, když jí ochránil svým vlastním tělem a jak ho potom musela políbit, skoro jako v nějaké pohádce, aby se probral. Když na to Ladybug vzpomínala dřív, probíhal jí mráz po zádech, ale teď.. Teď by chtěla, aby se něco takového stalo znovu, ale s tím rozdílem, že by si na to Chat pamatoval, ale ona to nemohla udělat. Ne jako Ladybug, ale mohla to udělat v budoucnu jako Marinette. Proč chtěl ale Chat mluvit zrovna o tom? No, vlastně chtěl jí něco povědět ještě před tím, než ho zasáhl šíp temného nenávistného Amora. ,,Já.. Chtěl jsem ti tenkrát povědět, že jsem.. že.." Ladybug slyšela v hlase černého kocoura notky nervozity a nejistoty.. Že by..?

Chat se postavil, jakoby tak mohl získat zpět svojí odvahu a odhodlání povědět Ladybug to, co už chtěl říct dávno. ,,Miluju tě, Ladybug," oslovená nečekala, že si jí takhle rychle Chat Noir přizná a nevěděla proč, zabolelo jí srdce, myslela si, že se rozbrečí, ale zadržovala slzy. Neměla přece důvod brečet, že? Ale ona chtěla, protože i když ona byla Marinette, která Chat Noira milovala, nechtěla, aby jí Chat Noir miloval jako Ladybug. Věděla, že pokud jeho lásku teď přijme, bude mu muset odhalit svojí identitu a sice tak bude milovat i Marinette, která se skrývala pod maskou, ale ona nechtěla, aby to bylo takhle a to hlavně ze dvou důvodů - láska by jim hlavně překážela v práci jakožto superhrdinů a taky by si obecně oba museli říct, kdo jsou doopravdy a Ladybug byla zastánce toho, že to není dobrý nápad. Jenom díky těmto důvodům se rozhodla pro tvrdou nepříjemnou lež.

,,Chate, mně.. mně se už někdo líbí," Ladybug se dívala na svého parťáka, v jejích očích byla bolest, ale věděla, že Chat právě prožívá bolest dvakrát tak větší a horší. Vypadalo to i, jakoby se na ní teď nedíval, spíš někam skrze ní a to Ladybug strašně bolelo. Došlo jí, jakou strašnou chybu udělala, jak moc vina se teď cítí a to otevíralo rány v jejím srdci, které se teď ale zahojí jedině v případě, že se bude snažit zbavit té bolesti, stejně tak, jako Chat Noir jí zbavil té její.

,,Udělám všechno, abych ti pomohl, má Lady," pronesl zcela normálně, dokonce se i pousmál, ale Ladybug nebyla slepá a ona věděla, jaké peklo a jako strašnou bolest teď Chat prožívá, jenže ona prostě nebyla schopná nic udělat, stejně jako Chat Noir.

,,Chate.. nemusíš schovávat to, jak to bolí," opatrně pronesla Ladybug a Chat se na ní podíval a znovu se usmál, i když jeho srdce se teď rozpadalo na tisíce kousků a Ladybug to v jeho očích viděla, dokonce až příliš jasně, jenže on.. On nechtěl, aby to viděla, ale on věděl, že to nemůže nějak utajit před svojí Lady.

,,Jsem v pohodě, má Lady. Tak trošku jsem s tím počítal," Chat se nervózně zasmál a Ladybug si nepatrně zkousla ret. Tolik viny cítila, tolik ho chtěla obejmout! Ale moc dobře věděla, že pokud to udělá, tak to Chat Noir vezme jako nadějné gesto a ona pak propadne jeho kouzlu, nebude schopna odolat a všechna snaha poletí k čertům, jako akumy od Hawk Motha. Byla ale rozhodnutá, že až za Marinette Chat Noir přijde (a ona věděla, že ano), tak mu dá maximum toho, co může, aby zahojila jeho zlomené srdce, stejně jako on to učinil s jejím,

Oba hrdinové hlídali opravdu Paříž do rána a během celé té noci se Ladybug celou dobu na Chata dívala s výrazem plným soucitu a modlila se, aby už nastal večer téhož dne a černý kocour přišel za svojí princeznou, která ho pak pevně sevře ve své náruči a uklidní ho. Pak se k ránu domluvili na další hlídce a oba mizeli ihned domů, jakoby to spolu už vedle sebe vydržet ani o sekundu déle.

Když Chat Noir zmizel z dohledu, skácela se Ladybug na kolena a pustila se do pláče. Jak moc viny teď cítila, jak moc chtěla za Chatem jít a uklidnit ho, ale večer.. jenom ten přinášel naději. Jenom večer, nic víc.