Stáli tam, naproti sobě - ona raněná, on provinilý. Bylo přece jasné, co si řeknou dál, i když - opravdu? Kdo ví - možná si navzájem chystali povědět něco jiného. Možná si chystali říct, že ode dneška to budou dva největší rivalové pod sluncem, že budou soupeřit o to, kdo Hawk Motha chytí dřív. Nebo se rozhodnou, že se už spolu nikdy nebudou bavit. Opravdu - kdo ví? Jen oni dva věděli, co udělají. 

,,Takhle se k tomu stavíš? Takhle to vidíš?" pronesl Chat Noir nejistě a popravdě nevěděl ani jak se má po tom, co dívka prohlásila, chovat. Bylo těžké najednou naladit nějakou jednotnou notu rozhovoru, jakoby mezi nimi zela propast, kterou cítila i vzlykající Marinette, která si třela oči, zatímco se jí slzy lily z očí.

,,A-A co j-jiného jsi čekal? Ch-Chate já... Já tě vážně m-miluju a.." Marinette znovu vzlykla a přijala kapesník od Tikki, která jí ho donesla. ,,Děkuju, T-Tikki.. A chtěla jsem, a-aby jsi m-milovat mě, tuhle obyčejnou h-holku, bez s-super schopností, bez té sebejistoty, kterou má Ladybug.. P-prostě holku, co většinou všechno kazí a-a prostě která nikdy n-nezažila, že by Fortuna byla na její straně.. Až po tom, co jsem dostala Tikki se všechno začalo m-měnit.. A-a já si myslela, že konečně b-budu šťastná, a-ale kluk.. kterého jsem tak dlouho milovala mě odmítl..K-který se objevil přímo v ten den, co jsem dostala Tikki.." zdálo se, že se Marinette ponořila do vzpomínek, což byla pravda - dívka vzpomínala na Adriena a nechápala proč. Vždyť milovala Chata, proč myslí na něj? Ach, nejspíš protože když někdo člověku zlomí srdce, vzpomíná na všechny ostatní případy, kdy se mu to stalo. 

,,Mari.." pronesl skoro šeptem Chat a teprve teď se zdálo, že Marinette postřehla, že tam stále je. Černý kocour postřehl v jejích očích jakousi zmatenost a nejen to - on sám se najednou cítil ještě provinileji. Už nemohl nadále skrývat svojí pravou identitu - Marinette to musela vědět, protože.. No, dřív nebo později by ten moment nastal a když už nastal teď, tak ať to mají za sebou. ,,Řeknu ti, kdo doopravdy jsem, ale prosím, slib mi, opravdu mi slib, že neodejdeš," dívka nejistě polkla, ale pak jen nepatrně přikývla a Chat věděl, že už není cesty zpět. 

Marinette nevěděla, co má očekávat, nechápala ani prosbu Chata, ale nehledě na nic se cítila neuvěřitelně napjatá a srdce jí bušilo někde v krku. Když mladík naproti ní zavřel oči, černovláska se nedívala na oblečení - stále se dívala na samotný obličej, čekala až zmizí maska. A když před ní po několika sekundách stál kluk, kterého tak dlouho milovala a který jí odmítl, nohy už nebyly schopné ji prostě udržet; ani slzy jí překvapením netekly - prostě se kácela na zem jako domeček z karet.

,,Marinette!" křikl Adrien, když se přiřítil k šokované černovlásce, aby jí zachytil ještě před tím, než se její tělo úplně zřítilo k zemi. Náhle ale byl dívčími rukami odstrčen a když se podíval na svojí princeznu, upírala nepřítomný a zároveň nevěřícný pohled někam do strany - nechtěla věřit, že Adrien byl celou tu dobu po jejím boku; úplně od začátku! První boj s posedlými, ve třídě, pořád! A taky.. Taky jí odmítl! 

,,Jediný, kdo si tu zahrává s pocity, jsi ty! Jak - Jak ses opovážil tady vůbec objevit?! Chtěl ses m-mi vysmát?! Bavíš se nad tím furt s Chloé, že?! No jen to přiznej!" skoro na něj zoufale Marinette křičela a Adrien teď cítil prakticky tu samou bolest, co před tím Marinette. 

Proč si ti dva museli způsobovat bolest? Proč? Odpověď byla jednoduchá - protože s nimi nikdy nebyl život jednoduchý a nejen to - samotná přítomnost Mirákul potvrzovala to, jak byl jejich život doopravdy zničený už od počátku, i když se to tak nezdálo. 

Adrien Agreste, syn nejslavnějšího módního návrháře, bohatý, krásný, obětavý, už měl prakticky svojí vlastní kariéru, ale byl tohle pro něj život -  ne. Chtěl ho zničit a proto dostal Mirákulum destrukce -  síla černého prstenu se zelenou packou kocoura. 

Marinette Dupain-Cheng, dcera milujících rodičů, kteří měli jednu z nejlepších pekáren v Paříži, roztomilá, oddaná, také obětavá a o budoucnost měla postaráno jakožto budoucí módní návrhářka, protože její talent se přehlédnout nedal, ale byl tohle pro ní život - ne. Chtěla vytvářet něco lepšího, pro všechny okolo sebe, ale proto potřebovala sílu. To byl důvod proč ona dostala Mirákulum zrození - síla červených náušnic s pěti černými puntíky berušky. 

Seděli tam takhle nějakou dobu, neschopni nic říct. Oba byli moc zlomeni a to se milovali - no nebyl to paradox? Ale jistěže. Jenže takhle přece příběhy nekončí, ne? Tak jdeme se podívat, co bylo dál. 

,,Vyšlo to omylem.. Tenkrát. Nechtěl jsem nic takového říct, nedokázal jsem se ani omluvit a vím, opravdu vím, že to z mé strany bylo podlé a hnusné a proto.. Jsem se rozhodl tě aspoň utišit jakožto Chat Noir, ale než jsem se nadál, zamiloval jsem se do tebe a pak.. pak jsi mě odmítla jakožto Ladybug, ale.. ale na ten moment jsem se už zamilovával do tebe.. Sakra tohle je tak komplikovaný," Marinette se na něj konečně podívala, jakoby ho snad i konečně pochopila nebo spíš čekala, co jí Adrien poví dál. ,,Ale copak je to důležité? Jsme si prostě kvit, nemyslíš? Odmítli jsme se navzájem a pak.. jsem znovu propadli lásce k tomu druhému," A Adrien měl vlastně pravdu; bylo to tak, i Marinette si to uvědomila, ale nebyla schopna ještě nic udělat, protože.. stále se jí v to všechno těžko věřila. 

Lehce se dotkla jeho tváře, zelené oči se podívaly do těch modrých v očekávání, co bude dál a s jakýmsi smířením, že co by to nebylo, on je připraven na vše, i na nejhorší, ale když spatřil na rtech své princezny úsměv, pochopil, že Marinette se rozhodla pro ten nejlepší konec. Nebo se rozhodl on? A není to jedno? Důležité bylo jen to, když se jejich rty setkali v polibku - konečně mohli být doopravdy spolu ať už jako Marinette a Adrien, Chat Noir a Ladybug, Ladybug a Adrien, ale hlavně, jako Chat Noir a Marinette. 

Někde tam dál, v jiném domě, se na nebe zrovna díval Master Fu se svým kwami a usmíval se hvězdám, protože tentokrát věděl, že jeho výběr byl přeci jen ten správný. 

--------------------------------------------------------------------------------

Pozn.autorky: Tak a konec je tu c: Jsem ráda, že jste došli až sem a neváhejte, čtěte dál, protože mám tu podrobnější informace o nové fanfikci, co vyjde v pátek c: Bude se jmenovat "Mladí Bohové" a bude se zaměřovat na LadyNoir c: takže doufám, že vás tato fanfikce nezklamala a užijete si i ty další. Děkuji moc za podporu, čtení a komentáře. Bez nich bych se nejspíš fanfikcím na ML ani nezačala věnovat. Jsem vám všem vážně moc moc moc vděčná :3 

Vaše AnnieMirai<3