Ladybug bylo jasné, že Chat Noir nemá ponětí o tom, jaké bolesti dívka prožívá. Snažila se nepřemýšlet o tom, že Chat možná myslí zcela jinou dívku, ne Marinette; ne tu černovlásku, kterou tak často navštěvoval prakticky každý večer, aby si mohli popovídat; aby si mohli sdělit, co je trápí, svá tajemství, své zájmy své starosti - všechno. Už jenom myšlenka, že nic z toho, co si řekli, v Chat Noirovi nevyvolalo pocity vůči ní, dívku schovanou za maskou bolelo. Jakoby se jí snad srdce znovu rvalo na kousky jako tenkrát, když jí Adrien odmítl. 

Marinette s obavami čekala na večer, kdy se na jejím balkoně měl objevit zelenooký hrdina Paříže, protože nevěděla, jak se k němu má vlastně chovat, co má dělat. Tikki se jí snažila pochopitelně uklidnit a nabádala jí, aby nadále ty bezcenné pocity neschovávala ve svém srdci, ale černovláska si ohledně přiznání Chatovi vůbec nebyla jistá. Neustále měla v hlavě samé pochybnosti a nejistoty - nemohla se odhodlat vyznat se v lásce ze strachu, že bude odmítnutá. Znovu. Jen to samotné slovo nutilo srdce Marinette se skoro trhat na tisíce kousků. Mohla jenom doufat, že její a Chatovi pocity jsou doopravdy vzájemné. Tolik nad tím dumala, že si ani nevšimla, jak nastal letní večer a následně se ozvalo lehké zaklepání na padací dvířka, že Marinette leknutím na místě nadskočila. Hned, jak si uvědomila, že je to Chat, musela rychle něco vymyslet, jak nedat jasně najevo to, že o Chatových pocitech vůbec nepochybuje a když tedy dvířka otevřela a pohlédla do očí kočičího hrdiny, pokusila se o úsměv, který, jak brzy pochopila podle Chatova výrazu, byl nejistý.

,,Ahoj, Mari," pozdravil jí vřele a dívka mu pozdrav s letmým ruměncem opětovala. Proč zrovna v ten moment se jí vybavili vzpomínky na slova Chata? Takhle to nepůjde - měla by se naučit rozlišovat Chatova slova Ladybug a Chatova slova, určení jí - ne Ladybug, ne Marinette ze školy, ale Marinette, která tu byla teď a tady. Takhle měla v hlavě jen větší zmatky, ale její nový systém třídění myšlenek ihned přestal pracovat, když se Chat znovu ozval. ,,M-Mari..? Copak se děje?" černovláska zaostřila znovu na Chata, i když musela pár krát zamrkat, aby zahnala všechny ty pocity, ale už bylo pozdě - Chat je všechny viděl, nemohla je od něj skrýt a ona to také věděla, ale stejně odpověděla: ,,Jsem v pohodě, Chate, vážně," a pokusila se o svůj krásný úsměv, který mohla ukázat jen Chatovi, protože on si to zasloužil nejvíc.

Černý kocour seskočil dolů k Marinette, aby se před ní narovnal do své úctyhodné výšky, kdy byl jen o pár centimetrů vyšší než černovláska. Hypnotizoval ji svýma zelenýma očima a dívka cítila, jakoby snad tím pohledem lámal bariéru za bariérou, ale ona se v rychlosti snažila stavět novou, stále dokola. Nechtěla, aby Chat viděl, co se odehrává v její duši, jak moc ho miluje, ale zároveň jak moc je v ní pochyb, strachu a nejistoty. Náhle se ale přesně strach odrazil v zelených zorničkách černého kocoura a Marinette se zmocnil strach taktéž jen o odstín víc - došlo mu snad, že ví o existenci nějaké té "další dívky"? Nebo mu došlo, že ona je Ladybug? Ne, to snad ne - všechno přece moc dobře skrývala, on to nemůže vědět!

,,Nejsi, Marinette. Vždyť.. vždyť je ti to vidět na očích," dívka si v duchu oddychla, ale zároveň si všimla, nakolik zoufale zněl hlas Chat Noira. Jakoby snad to měla být ona, kdo řekne strašlivou pravdu o tom, že jí černý kocour nemiluje, ale vůbec - dá se to brát jako pravda? Co když to tak vlastně není? Marinette odehnala tyhle myšlenky stranou - nechtěla si dělat naděje a nejen to - teď byl mnohem důležitější Chat a to, jak se oba hned zdáli nejistí - Chat po tónu svého hlasu a Marinette po tom, co byla právě jeho hlasem tak překvapená. Význam jeho slov jí došel až po tom - on měl starosti o ní. Po té sobecké myšlence odvrátila pohled do strany a cítila, jak jí líce nepatrně zrudly. Bylo ale jasné, že po tom, co Chat tohle řekl, už nemá sílu skrývat, proč je tak nejistá. 

,,Chate, já.. mám pocit, že tě opravdu jen zatěžuju a to já nechci.. Vždyť máš ještě svůj život, svoje přátele, člověka, kterého miluješ.." Marinette prakticky řekla to, co jí trápilo nejvíc a zároveň nedala mu tak tím najevo, že přímo to jí trápí, i když - vlastně ano. Všechno, co řekla jí jakýmsi způsobem trápilo, o tom nebyl pochyb. 

Marinette nejistě polka, ale hned na to pokračovala: ,,U-už se díky tobě cítím o hodně líp a.. nemusíš mě víc krát navštěvovat.." dívka jenom koutkem oka postřehla, že se Chat naštval, ale hned na to, se pokusil uklidnit. Naštvala ho ta prosba? Nebo to, že leze do jeho soukromí? To černovlásce nebylo jasné. Černý kocour se nadechl a na to Marinette ucítila jeho ruce v černých rukavicích s drápy na svých ramenou, čímž jí Chat Noir překvapil a ona tak neměla jinou možnost, než se na něj podívat.

,,Za prvé - nezatěžuješ mě, ať si myslíš, co chceš; za druhé - ano, mám svůj život, ale ten mi za to nestojí, abych tě nenavštěvoval; za třetí - s přáteli se vidím i tak skoro každý den a to mi stačí; za čtvrté - já tě navštěvovat chci a.." tentokrát to byl Chat kdo nejistě polkl a Marinette hned na to začalo srdce bít rychleji - ve strachu a příjemné nervozitě, kdy už nemohla od Chata odvést pohled. ,,Za páté.. Miluju tebe, Marinette," černovláska zalapala po dechu. Původně to chtěla udělat tišeji, ale to jí nevyšlo, i když, nejspíš to prudké nadechnutí ústy mohl slyšet jenom a jenom Chat. Ten nádech mu doslova patřil.

Ruce v rukavicích sklouzly na předloktí Marinette a ten dotek byl najednou jakoby intenzivnější, protože si Marinette uvědomila, že se jí dotýká člověk, kterého miluje a který miluje i ji. Její city jsou opětované  a když si všimla letmé nejistoty v očích černého kocoura, uvědomila si, že mu doposud neodpověděla; nepověděla mu, že cítí úplně to samé. Rázem ale jeho oči nejisté nebyly, naopak - nahradil jí její opak - jistota, protože Chat věděl, že Marinette cítí to stejné, nedalo se to přehlédnout.

Zelené oči na chvíli pohledem sklouzly ke rtům Marintette, kdy dívka měla pocit, že jí je snad porpaluje a to jí donutilo ze sebe vydat slabou hlásku, i když původně chtěla říct ta dvě magická slůvka, která jí jako květy sakury tančily na jazyku. Černovláska se o jejich vyslovení pokusila znovu a nakonec se jí to povedlo.

,,T-Taky tě miluju, Chate.." dívka znovu zalapala po dechu a nepatrně se pousmála, zatímco jí slza radosti sjela rychle po tváři. ,,Miluju tě," zopakovala svá slova a tentokrát se začal usmívat i samotný černý kocour, který div také neupustil slzu.

Mysl Marinette, ale zapomínala opakovat, že on je špatným nápadem. Hlavně kvůli tomu, že vlastně o Chatovi nic neví - kdo je v reálném životě, ale když se jí dotkl, když se přiblížil k jejímu obličeji a zabořil své drápy do jejích vlasů, bylo to pro ni něco zcela úžasného a když se jejich rty setkali v láskyplném polibku a dívčiny ruce mu položila na ramena, aby se propletla okolo krku, bylo jí jasné, že všechno bylo lepší, než si to oba představovali.

-------------------------------------------------------------------

Pozn.autorky: Drazí milí, před sebou už máme jen 3-4 kapitoly. Ano, smutné, každý příběh končí, ale už chystám další fanfikci, zabývající se hlavně LadyNoir. Jinak - mám ve zvyku, že pokud mi zbývají 3-4 kapitoly, tak je napíšu za jeden den, abych potěšila čtenáře. Dneska už je pochopitelně nenapíšu (večerka ve 22:30) a nejsem si jistá, že je zvládnu i zítra, jelikož budu mít na starost malou sestřičku a její kamarádku a plus k tomu  jsem dneska byla na brigádě na zahradě, kde jsem si nějak přiskřípla nerv v pravé ruce (tuhle kapitolu jsem napsala fakt stěží, každou sekundu jsem syčela bolestí jak had) a to nemluvím už o tom, jak mě bolí celé tělo. Takže na závěr - pokusím se ty tři kapitoly napsat zítra (případně prostě napíšu jednu/dvě), ale nic neslibuju.