„Kvůli takové blbosti?! Proč Jacobe?!" zuřila křičící dívka.
Chlapec zděšeně začal couvat.
„Já vím ale – "
„Jaké ale?! Ty nenávidíš mou nejlepší kamarádku kvůli téhle pitomosti! Za to se s tebou dneska nepůjdu podívat na hvězdy!" pokračovala dívka v křiku.
Mladík nevydal ani hlásku.
„A teď mě omluv máme návštěvu!" zavrčela na něj a práskla mu dveřmi před očima.

Chlapec se beze slov odšoupal domů. Posadil se na postel a zabořil hlavu do polštáře.
Nevěděl zda má brečet nebo zuřit jako dívka. Nakonec zvolil jinou možnost. Nasadil nepřítomný pohled a jako žijící mrtvola se došoural do kuchyně a udělal si čaj. Posadil se za stůl a nepřítomně upíjel po malých doušcích. Mezitím přemýšlel.
Dala mu dívka kopačky? Nebo to byla jen obyčejná hádka? Zatím se s Bellou hádal jen dvakrát. Jenže teď neměl dobrý pocit. Tu hádku si začal sám, svojí stupiditou.

Nakonec se nezmohl ani vstát. Usnul s hlavou na stole.

    ⭐️⭐️⭐️

„Jacobe? Ty spíš?"
Matka byla doma. Mladý Jacob nedal nic znát a zvedl se ze stolu.
„Ne mami. Jen... Byl jsem trochu unavený."
„Nemáš teplotu Jaku?"
Chlapec zavrtěl hlavou. Teď by uvítal spíš tu teplotu. Doufal že matka jež právě přišla z práce co nejdřív zmizí z kuchyně, protože mu docházely argumenty.
„A jak se má Bella?" usmála se nic netušící matka.
Jacobovi zkaměněla tvář a zapotácel se.
„Jaku?"
„Má se výborně. Jak jsem říkal, jsem unavený..."
Matka starostlivě zavrtěla hlavou.
Chlapec se tiše odšoupal zpět do pokoje a smutně dopadl na postel.

Z pohledu na nápisy 'BELLA' po celém pokoji se mu zatočila hlava.
Vyšel na balkón aby si pročistil hlavu.
Jenže ani tam nebylo bezpečno pro jeho psychiku.
S Bellou sem totiž často chodil, vzhledem k tomu, že zde bylo krásně vidět oblohu. Pozorovali zde spolu hvězdy. Jediné negativum byl hluboký příkop kam bylo vidět. Chata totiž stála na skále.

„Jacobe co děláš na tom balkoně?" ozval se hlas jeho matky.
Jacob se prudce otočil.
„Vevnitř je moc horko."
Pokusil se o normální hlas.
„Mám o tebe starost Jaku. Co se děje?"
„Vážně nic mami..."
„Tak pojď sníst večeři," povzdechla si.

                          ⭐️⭐️⭐️

Jacob mlčky zazvonil u Bellina domu.
Po chvíli mu otevřela s velkým úsměvem. Už doufal, ale ona to jen měla ve zvyku když někoho vítá. Jakmile zaregistrovala kdo je onen chlapec, zamračila se.
„Co chceš?" prskla, „nečekej omluvu. TY se máš omluvit."
„Já vím. Jen... dneska máme zase koukat na hvězdy."
„Tak tenhle rok ti na náš zvyk kašlu," odsekla.
„Nemůžeme si aspoň v klidu promluvit?" zvýšil chlapec také hlas.
„Není o čem," odpověděla dívka chladně bez jakýchkoli jiskřiček v očích.
„Co jsem tak strašného udělal? Je to jen hloupá žárlivost!"
„Jen? JEN?!"
„Ty ani nevíš co všechno bych pro tebe udělal," povzdechl si Jake.
„Vím," zasmála se Bella ledově. Její tvář zkameněla a ona zasyčela: „Nic."
„To není pravda!"
„Nech mě už na pokoji!"

Jacob znovu vycouval ze dveří, tentokrát ne tak smutně, spíš vztekle.
Rázným krokem vyšel na ulici, kde ho ale zastavilo děvčátko.
„Ahoj Jaku."
„Ahoj Annie," usmál se na malou holčičku.
„Jaku? Bella tě nazvala kreténem a parchantem!" prohlásila, „dneska se bavila s tou holkou kvůli které se hádáte."
„Jak to víš?" zamračil se mladík.
„Promiň... Jen jsem je sledovala."
Jacob si povzdechl.
„Takže mě pomlouvá za zády?" zavrčel.
„Jojo."
„Výborně," odsekl, „já už radši půjdu. Ahoj Annie."

Tak ona ho ještě pomlouvá? Vždyť se zas tolik nestalo! Jak je jen tohle fér?
Může on snad za to, že žárlí protože Bella tráví víc času s její kamarádkou než s ním – s jejím klukem?
No dobře, možná přehání. Ale to má už vrozené. Jeho matka přehání nesmírně moc.

„Tohle už přešlo všechny meze," zabručel si pro sebe, „ať už se děje cokoli, já bych jí nikdy nenadával. Už vůbec ne za jejími zády!"
Zamračeně se loudal ulicemi a nevěděl co si myslet. Všechno se zkazilo, zrovna na jejich den sledování hvězd!
Ale řvát na něj nemusela. Mohli to vyřešit v klidu. Ovšem, zase je pravda že ji štval že to téma pořád otevíral.
„Tentokrát to ale zmínila ona!"
To byla pravda. Bella doopravdy tému začala, ale nechtěně. No Jacob ji ale provokoval úšklebky a vyčítal jí: „Asi bude lepší když půjdu domů a nechám tě s tvojí kamarádkou ještě hodně dlouho!"
Dívka se ho snažila zastavit a změnit téma, ale marně.

Jacob musel uznat, že ani jeden z nich nebyl nevinný. Měli si to v klidu vyříkat.
„A nenadávat si za zády!"
To bylo nad míru hnusné.
Další věc co mu vadila – do jejich hádky se pletlo čím dál víc lidí. Třeba Annie, i když tu nejspíš trochu omlouval její věk, tedy sedm let. Přesto mohla mít trochu slušnosti a už vůbec nemusela Bellu stalkovat. No a za chvíli se do toho nepochybně zaplete i Jakova matka.

Jacob protočil očima. Kéž by je všichni nechali být a hleděli si svého.

Chlapce zajímalo nad čím teď přemýšlí Bella. Nadává mu zase za zády?
Možná. A nebo už se stihla uklidnit.
Opravdu by si měli v klidu sednout a popovídat si, ne na sebe řvát.

Mladík si sklíčeně povzdechl.

Jacob znaveně přišel domů. Už neměl náladu na nic. Všechno se mu zkazilo.

                           ⭐️⭐️⭐️

K večeru někdo zazvonil. Jacob nejistě sešel ze schodů svého pokoje a otevřel.
Před dveřmi stála Bella.
„Přišla jsem se omluvit..."
„Co tak najednou? Dneska na tebe tvá kamarádka nemá čas? Jaktože nejsi s ní a nenadáváš mi za zády?"
„Jaku!"
„Promiň..." protočil očima.
Nastalo nervózní ticho.
„No... tak pojď," zamumlal Jacob tiše.

Chlapec Bellu dovedl na balkón.
„Jacobe, co to u všech hranolek děláš?"
Jacob se jen tiše zasmál a posadil se na zábradlí balkonu.
„Chtěl jsem s tebou ještě aspoň jednou vidět hvězdy než ti ukážu co jsem pro tebe i přes to všechno schopný udělat."
Znovu věnoval dívce křivý úsměv a pustil se zábradlí. V úplném tichu se zřítil temnotou.

. . .
Věnováno LadyAnabell68 ....
Je to blbost (: Yay. Ale na to kašleme. Je to bullshit tak ho radši ignorujte :D Nemá to vůbec smysl číst. Děkuju. Vy totiž nikdo asi nepochopíte o čem celý tenhle dárek pro Anabell je x'd

Moony❤️