"A v neposlední řadě mi dovolte vám připomenout, že vstup do Zapovězeného lesa je všem studentům přísně zakázán," oznámil jim jako každý rok ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích, načež zavelel k hostině. Nutno říci, že většina studentů jeho varování opravdu brala vážně, to se ovšem netýkalo jisté čtveřice mladíků u nebelvírského stolu.

Když Sirius donutil Jamese spustit oči z Lily, dali hlavy dohromady k plánování jejich první letošní lumpárny. Základ vymysleli už ve vlaku do školy, ovšem plán potřebovali doladit spolu s Remusem. Dali si navíc předsevzetí provést svůj plán ještě před začátkem výuky.

Plánovali propašovat do školy nějakou medovinu od Prasečí hlavy, aby měli čím slavit návrat do Bradavic, a nenapadlo je nic lepšího, než si to střihnout přes Zapovězený les. Lupin s Pettigriewem se sice trochu zdráhali, ale nakonec oba svolili poté, co jim James dal Galeony potřebné k nákupu.

Pro většinu bradavických profesorů i studentů bylo překvapivé, když se pověstná čtveřice zvedla od stolu mezi prvními, připisovali to ale přípravám na očekávanou oslavu v nebelvírské společenské místnosti. Skoro nikoho nenapadlo, že by mohli plánovat cestu ven.

Poberti se ani nezdržovali s návštěvou ložnic, místo toho James zavelel na první chlapecké toalety, které byly po cestě, a už z brašny vytahoval svůj neviditelný plášť.

"Mám takovej nepříjemnej pocit, že se ti to přes léto scvrklo. V čem to pereš, Dvanácteráku?" ušklíbl se Sirius, když zjistil, že už jim dávno z pláště netrčí kotníky, nýbrž skoro celá lýtka.

"Je to marný. Červíčku, jdi do kapsy," zavelel rozcuchaný chytač nebelvíru, zatímco se ten nejmenší z nich proměnil v krysu a vklouzl do kapsy jeho hábitu.

"To už je trochu lepší," pohodil Sirius loknami, přikrčil se, a vydali se z hradu ven.

Venku je přivítaly poslední zbytky letního vzduchu, světla hradu odrážející se v jezeře a zvuky probouzejícího se lesa. Ten za roky doprovázení Lupina při jeho přeměnách znali jako své boty. Plášť ze sebe ale shodili teprve hlouběji v lese, kde se i Petr proměnil zpátky.

"Teda bez urážky, Náměsíčníku, ale už se nemůžu dočkat úplňku. Ploužit se až sem shrbený pod pláštěm není úplně vončo," protáhl se Sirius.

"To nebudeš muset čekat moc dlouho. Jenom zas někde nechytni blechy," povzdechl si Lupin, ale bylo vidět, že už to bere celkem s nadhledem. I když si jejich úplňkové výlety za nebezpečím vyčítal, byl rád, že ho nenechali samotného. Díky tomu jim byl ochoten odpustit i další porušování školního řádu.

"Hlavně si to neber osobně," položil mu James ruku okolo ramen, "ale díky tobě vím, jak přežít, když má Lily krámy," zazubil se a sehnul se před pohlavkem. Netrvalo dlouho a všichni se rozesmáli.

"Myslíš hodně klidu a čokolády?" nadhodil Petr.

"Že váháš, Červíčku," ujistil ho Sirius.

Nějakou dobu pokračovali ve vzájemném popichování, dokud stromy nezačaly řídnout a je nepřivítala světla Prasinek. Teprve tady si zase nasadili plášť a najisto zamířili k Prasečí hlavě. Plášť ze sebe sundali ve vstupu a zamířili k baru, kde hostinský utíral sklínky pořád tím stejně nechutným hadrem.

"Ten hadr je jeden z důvodů, proč bych si sem nikdy nezašel na panáka," poznamenal Sirius a znechuceně zavrtěl hlavou.

"Jestli máš nějakej problém s mým hadrem, tak se můžeš otočit ven z podniku, Blacku," ozval se otráveně hospodský. "Ostatně tu stejně nemáte co dělat. Beztak jste si to zase střihli přes les. Vám zákaz vstupu nic neříká, co?"

"Ale, přece nás znáš, Abe. Navíc kdo by ti jinak dělal tržbu? Někdo z těch pochybnejch týpků tady? Bez urážky," rozhodil Sirius rukama po lokálu, čím si vysloužil hned několik nepříjemných pohledů. Nakonec ho Lupin odstrčil od baru.

"Promiň, Abe. Děj nám jenom tři medoviny a já je uklidím," dal Remus peníze na bar. O chvilku později už tam stály tři zaprášené lahve.

Poberti se rozloučili s poloprázdným lokálem a potom opět pod neviditelným pláštěm zmizeli do noci. Samozřejmě se vraceli přes Zapovězený les.