Světla zhasla. Hledištěm se po chvilce ticha začalo roznášet tiché šeptání a plnilo stan vzrušeným šumem. Co bude další? Jaký velkolepý vrchol si pro ně ředitel cirkusu připravil? Viděli už hodně. Tanečnice na stuhách, vílu chodící na bambusovém stonku po vodě, hadí ženy, muže polykající plameny v ostnaté kutálející se kleci čaroděje, který dokázal nemožné, a také nesmírně vtipného mima, který tiše uváděl každé další představení.

Diváci byli nadšení. Byl to pro všechny večer plný vzrušení, nadšení a očekávání. A toto ticho budilo otázky. Co přijde dál? Házení noži? Chůze po laně nad nádrží piraní? Nějaké velkolepé taneční představení? Nebo se snad někdo nechá vystřelit z děla? Muži, ženy i děti lapali po dechu s hlavami plnými otázek.

Potom se konečně začalo něco dít. Zpod hlediště se začaly ozývat bubny. Nejdříve pomalé a pravidelné dunění, které postupně zrychlovalo, vzalo existující koktejl vzrušení a mnohonásobně ho zahustilo. V naprosté tmě člověk netušil, co čekat. Jejich smysly byly oklamány hodinami předešlého programu. Jejich čichové buňky byly zmatené vůní nejrůznějších esencí a sluch byl zaměstnán právě bubny. Bum. Bum. Bum. Bum. Bum. Bum.

A potom? Potom všechno utichlo. Zničehonic. Útrum veškerému napětí. S tichým lupnutím se rozzářilo jediné světlo a pod ním osamělý mluvčí. Na jeho rtech visely oči stovek lidí.

"Vážené publikum. Muži, ženy, děti, nejrůznější stvoření ze všech koutů světa, věřím, že mluvím za nás za všechny, když řeknu, že vám děkuji," uklonil se a na chviličku byl přerušen váhavým potleskem.

"Děkuji vám za to, že jste si udělali čas a byli svědky výsledky naší tvrdé dlouholeté práce. To, čeho jste tady byli svědkem, bylo výsledkem dlouhých let pilování našich schopností. Každé krátké téma je ukázkou toho, jak jsme si všechny ty roky vedli. Ne každé dílo se povede. Jsou dny, kdy člověk nezvládá vše na jedničku, ale věříme, že alespoň jednou jsme vás ohromili. Vaše podpora bylo to, co nás drželo v ráži a dávalo nám motivaci pokračovat. Za to děkujeme," opět se poklonil. To už spousta lidí souhlasně přikyvovala, slabší povahy stíraly slzy a potlesk byl podpůrný. Upřímný.

"Musíme vám ovšem oznámit, že toto je konec," řekl rázně.

"Dnešní vystoupení bylo poslední. Sešli jsme se zde z nejrůznějších koutů světa dělat to, co nás baví. Chtěli jsme světu ukázat, co nás baví. Spojili jsme tedy síly, abychom vytvořili tuto jedinečnou letní show. Stala se na celý srpen naší součástí a my si mnohdy lámali hlavy, co udělat jako další. A teď?" rozhlédl se okolo sebe do tmy.

"Teď je čas vrátit se tam, odkud jsme přišli. Spousta z nás má vlastní cirkusy, vlastní stany plné úžasných představení a dobrodružství, ze kterých se vám bude tajit dech. A všem těmto show chceme dát ještě lepší šmrnc, než měla tato. Nezbývá tedy, než se naposledy rozloučit," uklonil se naposledy. Potlesk nebyl slyšet. Nikdo totiž netleskal. Lidé pochopili, že se opravdu jedná o samotný závěr a je třeba naslouchat.

"Proto vám ještě jednou, naposledy a důkladně děkujeme, čtenáři-diváku, za celý měsíc srpen. A když budeme mít štěstí, možná se jednou, někde jinde, někdy jindy, zase na chviličku potkáme. Už se těším, až sundáme masky. Nashledanou," dořekl Hvězdář a naposledy se poklonil.

Tak snad někdy příště...