Dešťové kapky dopadaly na plechovou stříšku autobusové zastávky, stojící naproti luxusní restauraci. Dívka schovávající se před deštěm se choulila v rohu budky s očima upřenýma přes silnici. Skrz projíždějící auta sledovala velká okna restaurace, díky nimž měla možnost pozorovat dění uvnitř.

Pod křišťálovými lustry se proháněli číšnici v perfektně padnoucích úborech. Žádné zástěry ani obyčejné objednávkové bloky. Všechno muselo působit elegantně, ba přímo snobsky. Sledovala, jak na stříbrných podnosech nosí talíře, které přetékaly specialitami ze všech koutů světa, až nakonec z celé podívané dostala hlad.

Zrakem projela po lidech večeřících v nejluxusnějším podniku v celém Londýně. Všichni byli oblečeni do drahých látek. Na zápěstí mužů se vyjímaly hodinky, za jejíž cenu by se dal pořídit jeden vybavený byt a krky dam byly zdoby perlovými náhrdelníky.

Tihle lidé ji však nezajímali. Nechtěla si zkazit svou dobrou náladu tím, že bude přemýšlet nad nespravedlivostí a zkažeností dnešního světa. Raději stočila kočičí oči ke svému cíli. K dvojici mladých lidí sedících v rohu. Na stole, který jim byl pro večer přiřazen, stála láhev drahého francouzského vína a talíře s kouskem dortu z pravé belgické čokolády.

Do zvuků, jež vydávala rušná silnice, přispěl i dívčin žaludek, který se už po několikáté za dnešní večer ozval. Na malý moment přestala věnovat pozornost dvojici v restauraci. Ve své kapse od tmavé, kožené bundy nahmatala zbytek tyčinky Snickers a vložili si ji do úst. Její chuťové buňky okamžitě začaly pracovat a ona propadla čokoládovo-oříškové euforii.

Zvedla hlavu právě včas, aby viděla, jak se její cíl zvedá od stolu a hodlá opustit restauraci. Před hlavními vchodovými dveřmi se mezitím nahromadilo nejmíň deset novinářů, kteří měli v úmyslu to stejné jako do tmy zahalená dívka. Ta však na rozdíl od nich byla v jisté výhodě. Vlastnila to, co jim scházelo. Instinkt. Bylo jí jasné, že ten na koho tu číhala, nenechá nic náhodě a použije boční východ pro personál. Sledovala ho už delší dobu a dokázala se proto napojit na jeho myšlenkovou vlnu.

Na ramena si přehodila batoh, a proběhla rychle skrz rušnou silnici. Čím více se blížila k restauraci, tím její tempo sláblo. Kolem bandy neohrabaných novinářů prošla nenápadně a klidně. Jakmile však zahnula za roh, opět přidala na rychlosti. Odrazila se od země a vyskočila na víko popelnice. Ruce zavěsila na požární žebřík, jenž byl připevněný k budově, se kterou restaurace sousedila. Díky třem mrštným pohybům se ocitla na rovné střeše a schovala se za komín, který už dávno sloužil pouze k estetickým účelům. Rozepla zip batohu a vytáhla z něj svůj největší poklad.

Objektiv namířila ke dveřím restaurace přímo ve chvíli, kdy se začaly otevírat. Nejdříve vyšel ven svalnatý muž se slunečními brýlemi na očích, i když bylo něco k deváté hodině večer. Rozhlédl se po uličce, načež mávnul k východu na znamení, že se v ní nikdo nenachází. Dívka schovaná za komínem se usmála nad hloupostí dnešních bodyguardů. Nikdy je nenapadne podívat se nahoru.

Zpozorovala, jak kdosi z personálu otevřel červený deštík. A právě pod ním se nacházel člověk, po kterém šla. Dívka, jež ho doprovázela, nebyla podstatná. Každou sobotu sebou měl jinou. A pro dnešní noc dal naději drobné blondýnce, která jistě jako její předchůdkyně věřila, že mu na ní opravdu zaleží.

Dívka za komínem pořídila pár snímku. Jejich kvalita však nebyla kvůli dešti příliš dobrá. Proto se rozhodla zariskovat a přiblížit se k mladíkovi blíže. Vyčkala, než všichni bodyguardové spolu s párem opustí tmavou uličku. Slezla po žebříku, a když stála nohama pevně na zemi, poupravila si na hlavě tmavou kapuci. V dlaních pevně svírala fotoaparát a nenápadně vyšla na lampami ozářenou hlavní ulic.

Po novinářích, kteří ještě před pár minutami stepovali u vchodu restaurace, nebylo památky. Všichni to vzdali. Ať už kvůli dešti nebo se smířili s tím, že ulovit fotku syna jednoho z nejvlivnějších mužů Anglie je skoro nemožné. Ne však pro dívku s kočičíma očima. Byla si jistá, že mladíkova limuzína stojí vzadu za restaurací a proto jí musela jít naproti.

Opět zmizela z dosahu pouličních světel do nebezpečné tmy. A přesně tak jak očekávala, se ocitla tváří k luxusnímu autu. Řidič zrovna nastavoval informace do navigace, takže dívce zbývalo pár vteřin na to, aby pořídila co nejlepší fotografie. Držela se u země, když se přibližovala k okénku auta. I sebemenší chyba, tichý zvuk by mohly způsobit absolutní propadák dnešního večera a ona by tak nedostala potřebné peníze. Nacházela se na zemi přímo pod okénkem z tmavého skla. Vše teď muselo proběhnout co nejrychleji. Ukazováček přiložila ke spoušti a rychle se postavila na nohy. Objektiv přitiskla na sklo a snažila se pořídit co nejvíce fotek. Z objektivu lítaly blesky a na paměťovou kartu fotoaparátu se ukládaly obrázky kudrnatého chlapce přistiženého při milostné chvilce s neznámou blondýnkou, jejíž tělo bylo kryto jen kusem krajky.

Dveře auta se otevřely dokořán a z nich vyběhl rozhněvaný mladík, na jehož tváři byly stopy po rudé rtěnce. Dívka na nic nečekala a snažila se dostat od limuzíny co nejdál. Slyšela za sebou těžké kroky, z čehož usoudila, že běží za ní. To se jí zatím ještě nikdy nestalo. Vždy za ní volali, nadávali, ale ještě nikdy se ji nepokoušeli chytit.

„Zastav!" Zakřičel za ní hlubokým hlasem.

Dívka se doopravdy na malý moment zastavila. Stála pár metrů před mladým mužem a na tváři měla drzý úsměv. Ještě jednou stiskla spoušť a poté jí do sebe pohltila tmavá londýnská zákoutí, která dívka znala lépe než samu sebe.