"Počkat...Co?" vykřikl jsem tak nahlas, že se z Derekova pokoje ihned přiřítila Allison a začala se ptát, co se stalo. Když ji Peeta uklidnil, že se nic neděje a může jít dál učit Dereka, podezíravě si Peetu prohlédla a následně odkráčela zpátky. Při vyslovení toho, co mi právě před asi minutou řekl Peeta, jako by mi explodoval mozek. Ano, jsme v Hladovýh hrách. Ano, taktizujeme. Ale sakra nabídnout jim lásku? A ještě k tomu mezi dvěma muži? To je absurdní. Naprosto dokonale absurdní věc, na kterou jsem v životě narazil.

"Slyšels správně," řekne naprosto klidně Peeta. Jeho úsměv dostává moje nervy do varu. Vysmívá se mi snad? Copak jsme kapitolským nesvěřili už dost? Ještě jim máme nabízet lásku? "Chápej Stilesi. Čím víc vaše působení před hrami bude šokující, tím víc sponzorů dokážu přilákat. A tahle romance mezi dvěma muži v kapitolských vyvolá takovou vzpouru emocí, že se na to bude vzpomínat ještě dalších sto let. Bude to senzace. A na to jsou sponzoři přilákáváni. Na senzaci."

Všechno, co říká má hlavu a patu a moje nervy se začínají dávat do klidu. Ale přece jen...I když řeknu, že jsem do Dereka zamilovaný, pochopí Derek, že jde jen o hru? Nebude se mě pokoušet zabít? Abych pravdu řekl, tak si svou orientací ještě nejsem zcela jistý. Líbí se mi muži i ženy. Ovšem Derek je na milion procent na ženy. A přesvědčil mě o tom jeho slintavý pohled nad Braeden pokaždé, když měl možnost si ji prohlédnout.

"Ty a Derek si vedete perfektně. O dvanáctce se letos mluví ještě víc, než když byla v hrách Katniss. Ale kostým a číslo z výcviku nestačí. To má každý druhý," protíná žalostné ticho Peeta, který vidí, že mé mozkové závity začínají šrotovat na maximum a já o tom opravdu začínám přemýšlet. Podává zatím samá fakta a to mi nedovolí jeho plán zavrhnout. Alespoň prozatím. "Braeden mi říkala, že jste s Derekem nejsehranější dvojka. Jak na obědech, tak při výcviku jste spolu pořád mluvili, vyměňovali si znalosti, smáli se. A to se mi hodí do karet. Vy dva jste sehraní a proto tomu, že jsi zamilovaný do Dereka, každý uvěří. Ovšem má to jeden háček," namítne.

Samozřejmě, po jednom problému mi nastolí hned druhý a vsadím se, že to bude souviset také s Derekem. Přísahám, že se v té aréně zabiju sám, jestli to takhle blbě bude pokračovat dál.

"Jaký?" vyzývám ho, když mlčí a propaluje mě svým pohledem. Zřejmě se mu nelíbí, jak tu on mluví a já mlčím. To mě přivádí k tomu, že mu budu muset odpovědět, až mi sdělí tuhle další skulinu v jeho plánu. Snad při mě stojí všichni svatí a já se dočkám nějakého toho klidu a trošky harmonie.

"Derek musí zůstat v nevědomosti!" řekne drsně. Skvělý. Ten namakaný kluk mě zabije. Určitě. Už to vidím. Nejdřív mě propíchne něčím ostrým a pak mě uvaří ještě, když budu trochu vnímat. Bude ze mě Stiles pečínka Stilinski. Asi si to nechám vytesat na náhrobek.

"Ty chceš, aby mě zabil, že jo?" ptám se Peety a mhouřím oči. Začínám ho docela silně podezírat z toho, že je s Derekem na něčem domluvený. A to něco mě má přivést do hrobu. Tohle se mi nelíbí. Vůbec. Jsem si jistý, že když mě Derek nezabije, už se mnou v životě nepromluví.

"Stilesi poslouchej. Čím víc sponzorů kývne a podepíšeme smlouvu, tím větší šanci budete mít oba na spasení. A já zatraceně chci abyste se vrátili domů, protože mě nebaví ty pohledy rodičů každý rok, které mě probodávají za to, že jsem jejich ratolesti nechal zahynout! Nemůžu si dovolit vás nechat umřít!" Je zoufalý. Hodně zoufalý a já se začínám fackovat. Samozřejmě v duchu. Ten muž, co tu přede mnou sedí, nám chce jen pomoct. Chce nás dostat zpátky domů. Docela začínám chápat jeho pocity. Když některý ze splátců, jejichž mentorem byl Peeta, zemřel, všichni rodiče začali svalovat vinu na něj. Musí to být hodně hnusné.

"Jdu do toho!" řeknu možná odhodlaněji, než se ve skutečnosti cítím. Ale vím, že to udělám. Jak pro Dereka, tak pro Peetu a tak i pro sebe. Čím víc sponzorů, tím větší šance na přežití. Je to smutný, ale bohužel je to tak.

***

Ani jsem se nenadál a nadešel večer a čas jídla. To jsem po tomhle náročném dni potřeboval. Pořádný žvanec, který bych mohl slupnout.

Derek se zdál velmi vykolejený, a dokonce i Allison byla rudá v obličeji a vlasy na hlavě jí stály, jako by dostala ránu elektrickým proudem. Nejhorší ale je před Derekem tajit to, co jsme s Peetou naplánovali. Jestli mě ten kluk nebo někdo jiný nezabije, vím, že za to půjdu do pekla. Ovšem je tu jedna věc, která mi nejde do hlavy. Celý den jsem nemyslel na Hladové hry, ale na Dereka. Nebo aspoň většinu dne. Ten kluk ve mně zkrátka něco vyvolává a já si neumím vysvětlit co. Nikdy jsem nic takového před tím nezažil.

A když teď tak ujídám večeři, která se skládá z rýže a nejspíš nějakého skvělého selete, musím si přiznat, že když mám Dereka nablízku, cítím se daleko lépe, než tomu doposud bylo. Zřejmě jsem si na jeho přítomnost zvykl z našich tréninků, jelikož jsme spolu trávili opravdu celé dny. A opravdu, jak řekl Peeta, mluvili jsme. Připomíná mi to časy, kdy jsme poprvé na lov sebou vzali Scotta.

Tenkrát šel otec pár kroků před námi a v ruce držel velký oštěp. Já se Scottem jsme dostali menší verzi oštěpu, protože nám bylo tenkrát asi osm nebo devět. Povídali jsme si celé hodiny, které jsme v lese strávili. A můj táta se do naší konverzace občas připletl, aby dodal detaily. Byl to opravdu skvělý den a my se se Scottem v našem kamarádském vztahu posunuli o krok dál. Stali se z nás nejlepsí přátelé.

Po večeři jsem šel ihned do svého pokoje. Snažil jsem se usnout, jak jen to šlo, ale čím dál víc jsem přemýšlel o Derekovi a o tom, co se chystám udělat na interview. Jak řekl Peeta, trochu mu tím pomůžu, ale on to tak brát nebude. Bude to brát ode mně jako zradu. Za těch pár dní, co ho znám, jsem se o něm dozvěděl spoustu věcí. Ovšem otázkám o jeho milostném životě se vyhýbal a já nechtěl zasahovat. Jenže teď naruším celkovou rovnováhu jeho už tak poškozeného mechanismu důvěry. A já se bojím, že o něj přijdu. Nejen jako o spojence. Nechci přijít o někoho, kdo ve mně vyvolává tak hluboké pocity. A o kom musím přemýšlet. Určitě už blázním z toho všeho a i když se z toho možná dostaneme, moje mysl už nebude stejná.

Nakonec se mi, asi čtyři hodiny před budíčkem, podaří usnout. Jenže ani ve snech nemám pokoj. Zdá se mi totiž, že Derek nade mnou stojí a v ruce má kudlu, kterou se mě snaží probodnout za to, co jsem na interview udělal. Ovšem nejhorší na tom všem je, že na něj křičím, že ho miluju doopravdy. Zkrátka a dobře - zbláznil jsem se.

***

Hned, co jsem vstal, mi do pokoje padla Lydia s těma ženskýma, který mě myly. Vypadá to, že i dnes se ze mě snažily stáhnout kůži, jelikož mě celé tělo štípe. Mám pocit, jako by do mě zabodly tisíce nožů a já skoro pociťuji až agónii z toho všeho. Pak mi ale na tělo nastříkají nějaký sprej, který celou tu bolest odplaví někam do hlubin. Zaplať pánbůh, že tohle je naposledy, co na mě tyhle ženštiny sahají.

Sedím na své posteli jen s ručníkem omotaným kolem pasu a sleduji Lydii, jak si prohlíží dlouhý bílý oblek, který pro mě navrhla. Působí naprosto profesionálně a oblek je navíc tak krasný. Jen je smutné, že ho používá a navrhuje pro takové účely. Nikdy jsem nic hezčího neviděl. Myslím ten oblek, i když Lydia je ve své podstatě také velmi překrásná a jedinečná.

"Co na něj říkáš?" ptá se mě a já jen chvíli fascinovaně civím na oblek. Kdybych zemřel, chci odejít v tomhle překrásném obleku. Ovšem zajímalo by mě, jestli ho Lydia něčím nevylepšila. Nějakou tou pomůckou.

"Je překrásný," vyloudím ze sebe chvályhodně a stále si prohlížím oblek. Je tak obyčejně bílý a přesto tak nádherný. Má Derek taky takový? "Bude mít zase nějaké to vylepšení?" dodám otázku a svůj zrak přenesu na krásku s jahodovými kadeři. Lydia zkoumá každou mou reakci a prohlíží si mě od paty až k hlavě. Zřejmě si mě představuje v tom obleku.

"Ten oblek přímo ne," vysloví a stále si mě prohlíží. Abych pravdu řekl, je to nepříjemné. Sedím tu nahý jen s ručníkem omotaným kolem pasu a nemohu se ani obléknout, jelikož si to Lydia nepřeje. A aby toho nebylo málo, hledí na mě jedna z nejkrásnějších žen, jaké jsem kdy viděl. Samo sebou, že to nezůstává bez odezvy, ale mám naschvál překřížené nohy tak, aby si ničeho nevšimla. "Půjdeš tam totiž s vlkem," dodá. Co? S vlkem? To je vtip ne? Co když mě sežere ještě dřív, než tam dojdu?

"Nemusíš se ale bát. Ten vlk bude pouhou simulací. Stačí zmáčknout opět jedno tlačítko a vlk se rozplyne," vysvětluje, když vidí můj vytrašený pohled. "Vidíš tu brož?" zeptá se a ukáže na brož, kterou jsem dostal od Melissy. Opět mi to připomene tu chvíli, kdy jsem si ji vzal jako nevychovaný fracek a skoro ani nepoděkoval. Doufám, že budu mít ještě příležitost ji poděkovat.

Když kývnu, Lydia ji odepne z obleku a přejde ke mně, načež si sedne. "Z brože ten vlk vyskočí a zůstane obyčejné černé kolečko. Ovšem je to jen trik, žádné kouzlo, takže se neboj. A jestli chceš, můžu ti to názorně ukázat!" Usměje se tím nejsladším úsměvem, jaký jsem kdy viděl a celý napjatý čekám, co se stane.

Lydia vstane a dojde až k obleku, načež ze stolku u dveří vezme to známé černé ovládání s černým tlačítkem. Podívá se na mě a vzápětí natáhne ruku s broží, kterou drží ukazováčkem na místě, kde má vlk vrch hlavy, a palcem, kde má konec tlamy. Mrkne na mě a poté tlačítko zmáčkne. Najednou hlava toho vlka ožije a zničehonic z té brože vyskočí a lehne si přímo před moje nohy.

Je naprosto náderný a černý. Vypadá jako jeden z divokých psů, kteří také ohrožovali náš kraj. Ovšem jeho oči jsou tak nevině žluté a jeho srst působí tak hedvábně, že opět zapomínám na veškeré starosti, které mám. Je to něco neuvěřitelného. Svůj zrak přesunu na Lydii, která stále svírá brož. Vlastně teď už jen obyčejné kolečko. Poté se podívám na vlka a mám chuť si ho pohladit. Ovšem, když se o to pokusím, ruka mi jeho tělem projede a já sáhnu jen na koberec. Je to opravdu jen simulace. Úžasná simulace.

Lydia zmáčkne tlačítko, vlk zmizí a jeho hlava se objeví zpět v tom černém kolečku. Neovládnu se a jako malý harant začnu tleskat. Ovšem slova mi došla v tom momentě, kdy ten vlk ožil. Je to..nepopsatelné. Úžasné. Krásné. Žádná z těch slov nevystihuje mé nadšení.

"Líbí?" zeptá se Lydia, která připíná brož zpátky a otáčí se na mě.

"Líbí? Je to fantastické!!" vykřiknu radostí a začínám si v hlavě říkat, jestli to raději neměli dát Derekovi, když má takové potíže s mluvením. A hlavně, jestli je po tomhle potřeba využít tu lež, kterou navrhl Peeta. "Derek má co?" zeptám se. Cítím potřebu na Dereka neustále myslet a starat se o něj. Nechápu to. Nechápu sebe.

"Malia jeho oblek jednou otočkou promění v černý a jemu budou zářit oči pro změnu rudě," řekne Lydia a opět se vedle mě posadí. I tahle varianta je skvělá, ale mám takový pocit, že ten vlk, co mám já, bude mít větší úspěch. Měl bych ho přenechat Derekovi.

"Slyšela jsem o tom Peetově plánu," vysloví najednou Lydia a ve mně hrkne. Řekl jí to Peeta? Ví to Malia? A co když to teď řekne Derekovi a celý plán půjde do kytek? Ale já ani nepochopil, proč o tom Derek nemá vědět. Zřejmě jde ale o jeho reakci. Kdyby o tom věděl, netvářil by se tak... Vlastně jak se bude tvářit? Překvapeně? Rozzuřeně? Vrhne se na mě v přímém vysílání? Bože, jen to ne.

"Myslím, že je to skvělý nápad! Kdybych byla sponzor a jakože mám pár přátel, kteří jsou sponzoři, vsadila bych všechno na vás, protože jste podle mě nejlepší!" řekne Lydia. Nesdílím její názor, že ten nápad je skvělý. Oni budou žít, ale mě Derek zabije, uškvaří, usmaží, přitluče, zláme a bůh ví, co ještě. Nakonec se zmůžu jen na kývnutí.

***

Je to tu. Sedím v kruhu se všemi splátci v zákulisí velké budovy blízko prezidentova sídla. Tato budova je určena hlavně pro televizní účely. Vysílá se zde všechno. A jsou tu i patra, ve kterých se spousta lidí stará o televizní vysílání.

Jak jsem tedy řekl, sedím v kruhu s ostatními splátci na kulaté červené sedačce a mezi námi je promítač. Ceasar Flickerman už vítá diváky a rozesílá pusy do všech stran. Letos si nechal hlavu přebarvit na krvavě rudou. Je to jeho tradice. Každý rok má na interview jiné vlasy. A letos zvolil barvu krve. Jak působivé.

Sedím vedle Dereka a Liama - to je to dítě, které má desítku z hodnocení a je z nás nejmladší. Jako jediní s Derekem máme bílé obleky. A po Derekově vystoupení budu jediný s bílým oblekem. Jaká pocta. Ovšem to mě netíží. Tíží mě to, že za chvíli budu muset Kapitolu lhát, že jsem beznadějně zamilovaný do Dereka Halea. Kluka, o kterého jsem se do začátku her nezajímal, a který mi byl naprosto ukradený. Ovšem teď mi na něm záleží.

Najednou Ceasar vyvolává prvního splátce z prvního kraje a není jím nikdo jiný, než Liam. A tak to pokračuje skoro celou hodinu, než na řadu přijde Derek. Každý má na své vystoupení celkem tři minuty. Během tří minut se nás Ceasar bude vyptávat na otázky, které se týkají našeho osobního života. A právě teď je Derek tím, kdo si odbyde své tři minuty.

Zbyl jsem v místnosti jako jediný a čím déle tam sedím, tím víc mě polévá horko a zároveň chlad. Ruce se mi potí neskutečně a já je nemám do čeho utřít, jelikož bych na bílém obleku zanechal fleky. Což nechci.

Vidím Dereka jak usedá na křeslo proti Ceasarovi a křečovitě se usmívá. Ten úsměv je tak hraný, jakože já miluju Hladové hry. Působí naprosto nepřirozeně a jen hlupák by mu věřil. Ovšem hned při první otázce i ten hraný úsměv mizí a Derek probodává pohledem jak Ceasara, tak i kameru. Otázka byla následující - Jak se vyrovnává s tím, že je splátcem, když před rokem tu seděla jeho sestra. Byla to otázka pod pás a Ceasar si to uvědomuje až teď.

Víte on Ceasar není špatný. V každém rozhovoru se snaží vždy splátcům pomáhat. Ovšem otázky má předepsané a nepíše mu je nikdo jiný, než tvůrci her a poté prochází rukama Gerarda, aby se v nich náhodou někdo byť jen symbolicky nezmiňoval o vzpouře.

A tak sleduji ubíhající minuty a Dereka, který je vzteky bez sebe, ale drží se zuby nehty. Zřejmě jsou ty otázky pomsta za to, že tvůrcům vulgárně nadával. Derek by měl být na jednu stranu rád, jelikož to mohlo dopadnout podstatně hůř. A to o hodně.

Nakonec dochází i na otázku, která se týká jeho obleku a jeho návrhářky. Kamera snímá Maliu, která všem mává. A najednou se kamera vrací na Dereka, který stojí a v posledních vteřinách svého rozhovoru se otáčí dokola a jeho oblek se z bílého mění na černý. Když se zastavuje, jeho oči jsou stejně rudé, jako vlasy Ceasara. Dav jásá a skanduje Derekovo jméno. I já se pousměji. Tím si u sponzorů jistě vzbudil jisté sympatie.

Teď je ovšem řada na mě. Sakra! Teď budu lhát. A Derek si bude připravovat mou smrt, která jistě bude zdlouhavá a bolestná. Horší, než to zatracené smývání špinavé kůže. Srdce mi buší o sto šest a já se modlím, abych to měl za sebou. Vidím, jak se Derek staví vedle Thea Raekena z jedenáctého kraje na vyvýšený stupínek nad podiem, kde už stojí dvacet tři splátců. A teď jdu já. Jako poslední.

"A dalším vlčím chlapcem, který nás přijde poctít svou návštěvou je chlapec, který nás všechny ohromil. Je to Stiles Stilinski," vyřkne Ceasar mé jméno a dav začne jásat, když ze zákulisí vyjdu na podium, přejdu až ke křeslu, potřepu si rukou s Ceasarem a konečně usednu. Jsem spocený snad až na zadku. Určitě na tom černém koženém křesle zůstane obtisknutý můj zadek. Ale to je ten nejmenším problém.

"Stilesi. Dostal jsi desítku ve výcviku, na přehlídce si zazářil svýma žlutýma očima a nespočet dívek v Kapitoku je z tebe doslova unešená. Pověz, jaké je to být prvním splátcem, který pochází z rodiny, která vede kraj?" zeptá se Ceasar mile a usmívá se. Chvíli jen otupěle zírám, než mi dojde, že musím odpovědět.

"Nepřeháněl bych být tebou Ceasare, ještě by si někdo mohl pomyslet, že mám nos nahoru. Jinak být splátcem ze správcovské rodiny je pro mne nesmírnou ctí." Sladký hlásek, nacukrovaný úsměv, načesané vlasy a přetvářka, kterou snad hraji perfektně.

"Co říkáš na svou vizážistku?" zeptá se na jednoduchou otázku a já mám pocit, že teď mohu alespoň částečně odpovědět pravdu. Spíš jen vynechám, že nevypadá jako zmalovaná gorila na rande. Jako všichni ostatní tady v Kapitolu.

"Moje vizážistka si získala moje srdce. Její kostými jsou naprosto perfektní a já mám vlastně i jeden teď na sobě. Chcete ho vidět?" zeptám se a laškovně nadzvednu obočí na diváky, kteří začínají jásat. Ceasar mě vyzve, abych se postavil. Tudíž tak udělám a mrknu na Lydii, která svírá ovládání. Jakmile se postavím, Lydia mačká tlačítko a mě z brože, kterou mám připnutou na prsou, vyskakuje ten vlk, kterého jsem dnes už viděl. Ovšem jeho řev celkem dost vyleká i mě. Nakonec se vlk několikrát otočí a lehne si k mým nohám. Všichni na to koukají jako na zjevení, které jim poslaly samy nebesa.

Nakonec Lydia zmáčkne tlačítko, vlk se zvedne a skočí přímo na mě. Všichni zadržují dech, když vidí, jak se vlk rozplynul a ztratil se v mé broži. Nakonec se ozve taková ovace a lidi vstávají, že i sám Ceasar má co dělat, aby je uklidnil.

Sedáme si zpět do křesel a pak to přijde. "Takový kluk jako ty má určitě nějaké děvče nebo se snad pletu?" Moje ruce jsou opět plné potu a já mám co dělat, abych se nerozbrečel a neutekl.

"Bohužel nemám. A bohužel žádné ani v dlouhé době nechci." Řekl jsem to možná víc tvrdě, než jsem chtěl.

"Jak to?" zeptá se Ceasar a poprvé v jeho obličeji uvidím upřímný zájem. Musím to říct teď nebo nikdy.

"Protože jsem zamilovaný do člověka, který se mnou poslední týden sdílí jeden byt, jí se mnou, cvičí se mnou," řeknu a sklopím pohled. "Protože miluju svého spolukrajana, který se letos her zúčastní také!" vyslovím a začne mě děsit jeden fakt. Mám pocit, že když jsem to teď vyslovil nahlas, stává se to skutečností.

***
Nejdelší kapitola, jakou jsem kdy v historii wattpadu napsala.😂A ani tak se mi nepodařilo do ni nacpat všechno, co jsem chtěla.😂Takže se další části interview dočkáte zítra.😊

Jestli najdete nějaké chyby, tak se moc omlouvám. Sice jsem to kontrolovala, ale je dost možné, že jsem něco přehlédla.😁Jinak jsem zjistila, že píšu špatně jméno Caesar Flickerman. Snad mi to odpustíte.😀

Za každé přečtení, komentář a hvězdičku moc děkuju. Jsem hrozně ráda, že si i tenhle příběh našel svoje fanoušky.☺