"V Kapitolu už na nás čekají. Některé oddíly už se vydaly směrem k hlavnímu centru města, ovšem většina jich je stále na kraji samotného Kapitolu, kde máme vybudovaný svůj tábor," vysvětluje Chris Argent, zatímco se vznášedlem přesouváme z podzemí Třináctého kraje. Vstávali jsme časně ráno. V tu dobu ještě všichni spali. Ovšem nechal jsem Erice vzkaz na posteli v její ubikaci. Alex mi slíbil, že pomlčí o tom, že po tom, co zabiju Argenta, se chci sám vydat na posmrtnou cestu. Ovšem i teď mě pohledem prosí, abych to nedělal.

Ve vzkazu bylo napsáno jen to, co už Erica dávno ví. Že ji mám rád, a že je lepší, když zůstane ve Třináctce. Omluvil jsem se jí také kvůli tomu, co všechno si musela kvůli mým a Derekovým lžím vytrpět. A na závěr jsem napsal něco, abych ji naznačil, že je to mé rozloučení. Nevím, zda jí to dojde hned, nebo až potom, každopádně odjíždím s pocitem, že jsem se s ní rozloučil a to mi ulehčuje situaci.

"Bude tam plno vojáků, kteří jsou na vás zvědaví. Znají vás jen přes televizní obrazovky. Když se jim takhle ukážete na živo, vlijete jim sílu do žil." Chris mluví rázně a každou sekundu přeskakuje pohledem z jednoho na druhého.

Sedím na kraji po pravé straně vznášedla. Vedle mě je Scott, Allison a Liam, který se mi stále bojí podívat do obličeje. Naposledy jsme spolu mluvili v nemocnici, když mi vysvětloval to, že žije. Ani tenkrát nenavazoval moc oční kontakt.

Naproti nám sedí Derek, Alex, Peeta a Chris. Peeta vypadá jinak. Jako by se změnil za ty měsíce ve Třináctém. Dost pohubl, tváře má propadlejší a bílá už dávno není jeho barvou. Vlastně jsem se dozvěděl, že od té doby, co mě a Ericu uvěznil Kapitol, tu barvu na sobě neměl. Vůbec nic bílého.

"Mám prosbu na Dereka a Stilese," uslyším a zrakem zaostřím na Chrise, který se mi tvrdě kouká do očí. V ruce pevně svírám brož s vlkem. Cítím se klidněji, když ji mám u sebe. "Vojáci neví, že vaše romance byla podvod. Nikdo jim to nevyvrátil a podle prezidentčiných slov to máme zakázáno. Čím víc vás uvidí spolu, tím jim akorát dodáte patřičnou bojovnost."

Podívám se na Dereka, který mi pohled oplácí. Vzpomenu si na včerejší večer, když za mnou přišel. Miluju tě. Teď už naše romance nebude taková fraška. On chová city ke mně a já k němu. Kdyby to tak bylo před tím, neseděl bych tady, ale pravděpodobně bych byl ještě větší chodící mrtvolou, než před tím.

"Zvládnete to?" zeptá se pro jistotu Chris, když mu ani jeden z nás neodpovídá.

"Ano," odpovím, ačkoliv stále propaluji Dereka.

"Jo," odpoví i snědý hoch a pohled sklopí k zemi. Zřejmě je na mě naštvaný.

Trošku jsem nad tím včera přemýšlel. A usoudil jsem, že má i částečnou pravdu. Pro Argenta to bude možná vysvobození. Ale vím, že už se ho svět nebude muset obávat. Že už nezničí další lidi. Nezabije nikoho. Nebudou se obávat, že by prchl a nabíral znovu na moci. Ne. Budou žít svobodně a v bezpečí. A je mým úkolem, abych zbavil svět tohoto zla. V tom mám pravdu zase já.

***

Dveře vznášedla se pomalu otevírají a já si zase připadám, jako na Turné vítězů. Vepředu stojí Chris se svou dcerou. Nemluví, jen čekají, až se dveře svezou k zemi a oni po nich budou moci vyjít. Za nimi pak stojí Liam s Peetou. Předposlední jdou ve dvojici Scott s Alexem. Zvláštní dvojka. A jako poslední jsem já s Derekem.

Srdce mi buší zase silně. Ne z toho, že vedle mě stojí, nebo že se hřbet jeho ruky otírá o ten můj. Buší mi srdce z toho, kolik lidí tam na nás čeká. Kolik vojáků k nám shlíží. A kolik z nich se dožije nového světa.

Přiznávám, bojím se jako čert kříže, ale moje odhodlání je větší, než strach.

S hlasitým dopadem se dveře konečně rozevřou úplně a Chris pokyne vztyčenou rukou, že můžeme. Naprosto nečekaně mě Derek chytne za ruku. Nebráním se, jen jsem z toho nervózní. Neskutečně moc mi to připomíná Turné vítězů.

Kráčíme celkem rychlou chůzí, která mě zbavuje otěžů nervozity. Ovšem stále mám ten pocit, jako při Turné. Já, Derek a náš tým. Chybí tu jen Lydia s Malií. Na obličeji mi schází ta maska, za kterou jsem se musel schovávat. Teď lidi doopravdy uvidí, jak vypadám. Žádné kamery. Jen mé pravé já.

Silná sluneční záře osvěcuje mou tvář, když scházím z padacích dveří. Cítím na sobě stovky párů očí. Slyším, jak si šeptají. Jsou tu muži i ženy a přesně, jak řekl Chris, zajímáme je především my.

Vidím, jak na mě koukají s nevěřícným pohledem. Nevím, jestli si to mám vykládat kladně či záporně, každopádné jim dokážu, že jsem na jejich straně. A že bojuji za jejich svobodu.

Před námi je obrovská betonová stavba. Vypadá to jako pódium. Strop této stavby drží několik zkřivených sloupů, které působí kapitolsky. Není tedy pochyb, že jsme opravdu tam, kde to všechno skončí. 

Před ním je stovka lidí, jejichž pohledy směřují k nám. Chris se stále nezastavuje a těsně před tím pódiem zabočuje doleva. Všichni nám uhýbají z cesty a Derek drtí mou ruku víc, než bych si přál. Ovšem nedávám mu nic najevo a jen ho držím. Tenkrát jsem mu drtil ruku já, dnes je tedy řada na něm.

Chris na konci pódia zabočuje doprava a my ho následujeme. Jen, co zabočím za mým týmem, naskytne se mi pohled na obrovské tábořiště. Je tu snad tisíc stanů, u kterých je další spousta mužů i žen. Zůstávám stát v úžasu a vše si prohlížím jako svatý obrázek. Je to jako v aréně. S tím rozdílem, že tihle lidé se mě nepokusí zabít. O to se pokusí někdo jiný. Někdo mnohem mocnější, než jsme my všichni.

***

Chris nás rozdělil do stanů, kde se máme připravit. Ten náš je až na úplném konci tohohle všeho bláznovství. Prý tu nezůstaneme dlouho a ještě v podvečer se vydáme na misi. Před tím si ale potřebujeme odpočinout a nabrat trochu síly.

Každopádně teď tu sedím sám na primitivním odpočívadle, které tvoří balvan nedaleko mého stanu, který sdílím s Derekem a Alexem. Ačkoliv jsem si přál být se Scottem, bylo mi to zamítnuto. Nechápu proč. Ve stanu jsem nezůstal z jednoho prostého důvodu. Napětí.

Derek kvůli našemu včerejšímu rozhovoru. Alex kvůli tomu, že zná mé úmysly. Nedokázal bych unést jejich vyčítavý pohled. Už tak je toho na mě poslední dobou moc. Poslední dva roky je toho na mě moc a já už se jen těším, až ze mě ta břemena spadnou.

Lidé kolem mě chodí a pozorují mě jako nějakou nadpřirozenou bytost. Měl jsem na to být připravený. Vždyť tenkrát, když jsem Peetu potkával v ulicích Dvanáctého kraje, také jsem si ho prohlížel. Od hlavy až k patě. A přitom jsem přemýšlel, jak mohl mít na rtech stále tak přívětivý úsměv. Dodnes to nechápu. I když se říkalo, že jeho hry byly jedny z těch mírumilovnějších, přece jen v nich zemřelo dvacet tři dětí. A on musel alespoň jednu tu smrt vidět.

Buď jen dokázal dusit tu hořkost v sobě tolik let nebo je prostě bezohledný. Řekl bych, že ta první možnost je asi pravděpodobnější. Neměnil bych s ním. Je to, jako by žil celý život ve lži. I teď, když sedí před svým stanem a konzumuje housku, vypadá spokojeně, ale přesto tak nějak uvnitř cítím, že není.

"Můžu?" uslyším za sebou. Otočím se a spatřím chlapce se psími kukadly. Vypadá zase tak nevinně. Nechápu, jak to dělá. Jeho hnědé vlasy jsou mnohem delší, než byly před dvěma lety v aréně a jeho tělo je o několik kilo svalů silnější.

Odsednu si kousek, aby si mohl přisednout a zabodnu svůj pohled do Peety, který se zrovna usmívá na Alexe, který k němu přisedá. I on se usmívá, i když nedokáže zakrýt svou nervozitu. Byl by hlupák, kdyby nebyl nervózní.

"Vypadá tak vyrovnaně, co?" zeptá se Liam, který si sedl vedle mě. Trošku mě to vykolejuje, jelikož nevím, o kom mluví. "Myslím Peetu," naznačuje, když se asi minutu neozývám.

"Jo," vypadne ze mě jen prostá a strohá odpověď. Nevím, co k tomu mám říct.

"Lidem z Třináctky se stranil a věčně byl zavřený v ubikaci. Nedodržoval rozvrh, a když se někomu ukázal na očích, s nikým se nebavil. Dokonce ani s Derekem nebo Alexem." Liamův pohled směřuje na blonďatého muže v nejlepších letech. "Jednou jsem dokonce slyšel, že se zhroutil. Tvoje a Eričino unesení bral jako své selhání. Jednou dostal panický záchvat. Bylo to ten večer, kdy Kapitol odvysílal tu druhou proklamu s vámi. Vypadali jste hrozně. Oba. A on se začal hroutit a kričet, že vás stejně zabijí, že je to marné. Připojil se k němu i Derek. Dodnes nevím, jak to dopadlo. Jen vím, že další den už si pro vás jeli."

Je zajímavé, že se člověk dozvídá takové věci od někoho, s kým si je tak cizí. Liama neberu jako přítele a ani jako spojence. Je to jen další pěšák jako my všichni. Figurka na šachovnici ovládána někým.

"Víš, byl jsem u toho, když schvalovali tu vaši záchranu. Monroeová ji nechtěla povolit. Ovšem Derek i Alex jí položili nůž na krk. Všichni si myslí, že jí šlo hlavně o to, že by ztratila prostředky a finance, protože ta operace nebyla zrovna levná, co se týče vybavení. Jenže já a Chris známe pravý důvod, proč tebe ani Ericu nevysvobodila z Výcvikového centra a nechtěla zahájit vaši záchranou operaci."

Z jeho očí jde odhodlání. Řekl bych, že to není ten kluk, co ještě před chvílí vypadal, jako by se mě styděl. Ne, teď na mě tvrdě hledí, rty v úzké přímce. A já na něj zmateně koukám a můj mozek zpracovává všechno, co jsem se dozvěděl. To pořád, ale není všechno a já čekám, že to dokončí. Jenže když se oba otáčíme, zjišťujeme, že tam stojí Chris. Pohledem probodává Liama, ale přesto z jeho výrazu nepoznávám nic. Je tak tajemný. Stejně jako jeho otec. S tím rozdílem, že z Gerarda vyzařuje především zlomyslnost. Z Chrise lidskost.

"Rozhodl ses mu to říct už teď?" zeptá se Chris, načež nám rukou ukáže, abychom udělali místo.

"Kdy jindy? Má právo vědět, co se celou tu dobu děje. A myslím, že je lepší to říct Stilesovi, než Derekovi," odpovídá Liam Chrisovi, který právě dosedává. Jsem zmatený.

"Máš pravdu."

"O co jde?" vyřknu otázku, která mě svědí na jazyku.

"Jde o to, že Monroeová chtěla, aby tebe a Ericu Gerard nechal popravit." Liam mi opět tvrdě pohlédne do očí a jeho pohled je kamenný. Přesto poznávám zlost v jeho tváři.

"Proč?" vypadne ze mě automaticky další otázka.

"Protože by to přililo olej do ohně a hlavně...do Dereka. Chtěla, aby se naštval a chtěl dobýt Kapitol i kraje co nejdříve. Věděla, že kdybys zemřel, stal by se chodící pochodní a natáčel by proklamu za proklamou. To samé doufala, že by se mohlo stát v případě Ericy a Alexe, protože z posledních her věděl, jaký mezi sebou mají vztah," vykládá Chris naprosto klidně. Jeho hluboký hlas se mi zabodává do každičké části těla.

"Jenže to se jí nepovedlo a do hry se připletl hysterický Peeta, kterého nemohla odklidit do pozadí, a tak záchrannou operaci schválila," doplňuje Liam s čím dál větší zlostí. "Když pak viděla, jak odhodlaný jsi zabít Argenta, přání se jí splnilo. Vyhověla tomu návrhu hned. To jen ty sis myslel, že o tom přemýšlí."

"Ale proč to všechno dělá?" zeptám se zmateně. Ano, na té ženské bylo něco zlého, ale přece jen ve mně hloubal pocit, že jí křivdím. Zdá se, že asi ne.

"Touží po moci," odpovídá okamžitě mladík se psím vzezřením. "Chce se dostat na Gerardovo místo. A ve vás dvou vidí hrozbu. V tobě a v Derekovi. Derek jí odporoval už od začátku a ty...tys byl hrozba hned na samém počátku tohoto všeho. Byl jsi hlasem počínající revoluce. Lidé za tebou šli. A i když to bylo skryté, byl z tvé strany větší odpor, než ten zjevný od Dereka. A proto vás chce odstranit z cesty. Ví, že lidé půjdou za vámi a ne za ní a pokud okamžitě nevyjádříte svou náklonost na její stranu a na to, aby vládla, je potřeba vás smést z povrchu zemského. Proto povolila tuto misi. Proto dala povolení, abyste se jí účastnili oba. Doufá, že zemřete."

Už jsem si začínal myslet, že mě nic nepřekvapí, ale zjevně jsem se zmýlil. Je neuvěřitelné, jak to do sebe všechno zapadá. Jak jednotlivé skládačky vytváří další obrazec. Jako puzzle.

"Jenže to já nedopustím," vměšuje se opět Chris do konverzace. "Plánuju pro vás dva ještě dlouhý život."

***

Tak vám přeju krásný pátek. Jsem tu s novou kapitolkou Hunger Games. Tentokrát chybí, jak Stalex, tak i Sterek scény, ale nebojte se. Máme před sebou to nejdůležitější a dočkáte se i Sterek a Stalex scének.😊

Tahle kapitola nebyla těžká na napsání. Inspirovala jsem se především scénou z pravých HG mezi Katniss a Bogsem. Jen jsem si do toho přidala i Liama, aby tam nebyl jen jako výplňková postava. Doufám, že se vám ten rozhovor líbil.😀

No, a co myslíte, že se stane dál? Jen prozradím, že se blíží smrt nějaké postavy. Kdo myslíte, že zemře jako první?😦

Všem vám děkuji za podporu. Poslední dobou jen sleduji, jak ta čísla u všech dílů rostou. Jsem z toho nadšená a doufám, že se vám HG budou líbit i nadále.😊