Pohled Charlotty-5.kraj
Vstávám brzy. Tohle jsou náš poslední den v Kapitolu. Tedy ostatních. Já se sem vrátím za necelých sedm až čtrnáct dní. Čtrnáct je maximum tvůrci nás nenechají v aréně pobíhat víc jak dva týdny, pokusí se to urychlit. Sprchuji se teplou sprchou. Beru si na sebe -to co k sobě ladí- modrou blůzku a bílé kalhoty. Vlasy nechávám rozpuštěné. Nechápu některé splátce, kteří si na sebe vezmou khaki tričko a modré kalhoty. No prostě hnus. Vycházím z pokoje v osmém patře a rozchazím se k jídelnímu stolu. Jsem tu první, ale na stole je uz snídaně. Beru si talíř a přecházím k první míse. Otevírám víko a nabírání si trochu míchaných vajíček. Z košíku si beru housku a vracím se ke stolu.
Přemýšlím o tom jaké to bude v aréně.
Ten kluk, Jaxxon myslím nemá na to aby v aréně přežil jedinou noc. Za to já?! Včera jsem měla z tréninku deset bodů. On jen sedm. Nabírání vidličkou kousek vajíčka a přikusuji k němu housku. Po chvilce přichází Jaxxon. Sedá si daleko ode mne. Do zlatého hrnku si nalévá kávu a usrkává z něj. Protáčím oči v sloup a přicházím zezadu k pohovce před velkou televizí. Opíráme se o opěrku a čekám než přijde náš trenér.
Ryland přichází až skoro k obědu. To už v sobě mám čtyři housky půl tuctu jablek. Koukám na něj pohledem člověka, který právě našel dlouho hledaného vraha, ale pak zjistí že je to jeho příbuzný. Ryland totiž přichází úplně namol. A to mu je teprve 20! Dnes odpoledne máme s Thomasem Dodgem rozhovory a zítra poprvé vstoupíme do arény. K čemu všechno tohle divadélko. To nás prostě nemůžou do arény vpustit a nechat nás se pozabíjet?!
Přecházím po místnosti a přemýšlím jak využít toho, že mě ostatní splátci neznají. Mám být nemilosrdná? Nebo naopak milá a snažit se všem zalíbit?! Nakonec se rozhodují pro druhou možnost. Sedám si na pohovku s tužkou a papírem v ruce. Přemýšlím. Udělám ze sebe nevinnou holčičku a pak je všechny do jednoho pozabíjím. Rychle na papírek čmárám pár slov a z nich tvořím věty, kterými budu odpovídat na Dodgeovi na otázky.

Můj pěkně ukecaný vizážista mě navléká do odporné růžového oblečku. Dlouhé splývavé šaty bez ramínek a černou stuhou okolo pasu zakončenou na zádech mašlí sahající až pod kolena. Vlasy mám spletené do malého copu na straně hlavy uvázaného stejnou stuhou. Na černých podpatkových botách odcházím v doprovodu Rylanda pod jeviště. Jaxxon v černém obleku vypadá celkem k světu. Na co to myslím? Musím se soustředit na můj nevinný výraz.
Stoupám si na kovovou desku vedle Jaxxona a vysokého kluka ze čtvrtého kraje. Nasazuji nevinný výraz. Trochu začínám klepat rukama jako když se bojím. Krčím se a rozhlížím se kolem. Kluk že čtyřky se na mě dívá.
,,Hej, je ti něco? Jestli ti je špatně řeknu někomu."
V duchu protáčím oči v sloup.
,,N-nic mi není, jsem nervózní."
Nenápadné vzdychám. Ten si vážně nedá pokoj. Kývá hlavou a natahuje ke mě ruku když v tom se posuvná deska dává do pohybu a začíná stoupat. Stále se snažím vypadat vyděšeně a když na nás namiřují reflektory zakrýváme si oči loktem. Odevšad se ozývá hymna Kapitolu. Usedám na malou bílou barovou židli.
Náhle se rozeznívá hlas a světlo přeblikne z bílé na oranžovou.
,,Vítám vás, dámy a pánové u 197. ročníku hladových her. Jsem Thomas Dodge a dnes budu vaším průvodcem.  Už to nebudu zdržovat a jdeme na prvního splátce!"
Malá brunetka se roztřeseně sesedá z židle upravuje si modro stříbrné šaty ke kolenům a rozchází se pomalu k načechraným křesílkům. Dodge jí pomáhá sednou a sám si sedá naproti dívce. Rozhovor začíná. Brunetka mluví o jejím bratrovi, který vyhrál loňské hladové hry a své sestře kterou to možná čeká za dva roky taky. Na křesílku naproti Dodgeovi se střídají postupně každý splátce. Pak je řada na pátý kraj. Zvedám se ze židličky a z reproduktorů slyším svoje jméno. Přistupuji ke kameře, Dodge mi pomáhá si sednou a já jemně kývám jako poděkování.
,,Tak, vidím že jsi trochu nervózní Charlotte. Nechceš nám říct co se ti zatím nejvíce v Kapitolu líbilo?"
Kývám hlavou a němně naznačuji souhlas. Nadechuji se a v hlavě si odříkávání slova, která následně vyslovuji nahlas.
,,Nejvíce se mi zde líbili lidé. Jsou tak milý a pozorní u nás by jste sotva takové hledali."
Odpovídám a v duchu si vyčítán na co to myslím. Lidé pod jevištěm vzdychají. Dodge si mě se zaujetím prohlíží od hlavy k patě.
,,Dnes ti to opravdu sluší, jak jsi se cítila při odjezdu z rodného kraje?"
Nevinně se usmívám a upravují si už tak úhledně srovnanou mašlí šatů.
,,Cítila jsem smutek, že musím opustit svou rodinu."
Dělám, že si utírám slzu z tváře. Dodge mě lehce objímá a pak zvoní zvonec ohlašující konec mého rozhovoru. Dodge mi pomáhá zvednou a naposled se dívám na publikum, potom kráčím ke své bílé barové židličce.

Konečně! Všechny rozhovory už jsou u konce. Nahlas si u večeře vzdychám. Do hlubokého talíře mi právě Ryland nakládá teplé rizoto s kuřecím řízkem. Zívám. Byl to dlouhý den.
Po večeři jdu brzy spát a ani nečekám na rozhovory, které budou vysílat v televizi. Pořádně se drhnu a myji si vlasy. Nakonec si lehám do postele s vědomím že hry vyhraju. Otáčím se z boku na bok, ale stále nemohu najít tu správnou polohu. Rozhoduji se jít se podívat ven na chodbu do chladnějšího vzduchu. Na chodbě je opravdu zima a tak zase utíkám po špičkách zpět do postele. Usínám s obrazem před očima. Jak stojím v Kapitolu s korunkou na hlavě.

Hi, je tady poslední kapitola před vstupem do arény. Od této kapitoly začnou už umírat. (to je to na co se všichni těšíme xd) Charlotte má celkem dobrou taktiku nemyslíte?
Jinak 928 slov
•lis•