|5. Den- noc až 6. Den|
Pohled Jecka- 3.kraj (Dark_333)
Společně s ostatními splátci sedím na kraji jezera a třeštím oči vzhůru na nebe.,,To snad nemyslej vážně. Dávat nám takovouhle hádanku uprostřed noci."Vyšlo směrem od Willa. Jelly jen v klidu seděla nad večeří u ohně a pozorovala hvězdy. Někdy přemýšlím nad tím proč ji tu ještě máme. Proč ji rovnou nezabijem. Nestalo by nás to skoro žádnou energii, třeba by se vůbec nebránila. Avšak všichni dobře víme, že bez ní bychom dávno umřeli na otravu žaludku.
,,Říká vám něco? Ta hádanka?!"
Zeptal jsem se jen ze zdvořilosti. Podívala jsem se Willovým směrem, jen zavrtěl hlavou. Tak to máme na krku pěknou šlamastiku.
,,Jediný, co mě napadá je to že pokud někam nedojdeme tak umřeme."
,,Dobrá myšlenka, ale jak si k ní přišla co?" Nadzvednu jedno obočí. Ne, opravdu by mě to zajímalo.
,,No bylo tam kdo se smrti vzdálí, život bude mít stálý. Logicky musíme někam dojít a přežijeme." V tom má pro jednou pravdu. Jelly není moc na boj, ale mám pocit že jí to pálí. Je celkem chytrá a vyzná se v rostlinách.

Rozhlédnu se po našem skromném táboře na kraji jezera a lesa. Pod rouškou tmy vylézají různá noční zvířata. Některá z nich i Kapitolsky upravená, ale v noci je lov lehčí než ve dne. Zvířata spí a tak jsou lehčí kořist. Proto rozhoduji. ,,Vezmeme si nejdůležitější věci a vyjdeme už teď. Jestli vyjdeme teď hned za východu slunce budeme na vrcholu hor. Odtamtud budeme mít lepší rozhled a tam rozhodneme co dál." William u Jelly přikývnou a začnou shánět věci a cpát je do batohů. Do deseti minut jsme hotovi a vyrážíme od jezera. Za zády se nám začíná pomalu, ale jistě zvedat hladina. Kéž by jsme si toho všimli.

Můj odhad se zdál správný. Za východu slunce stojíme pár metrů od vrcholu nejvyšší hory. Máme rozhled na celou arénu. Pár metrů od nás se do hloubky tyčí velká a rozsáhlá rokle nemajíc konce jak jsme zjistili. Asi tři hodiny po půlnoci jsme si trochu zalovili a teď si nad ohněm pod ranním sluncem opékáme dva zajíce a jednu veverku. Jelly mezitím našla nějaké bylinky, které masu dodali chuť. ,, Můžete se vyspat zamumlá Will s plnou pusou. Klidně budu mít hlídku první. No to určitě a dojí všechny zásoby. Pomyslím si v hlavě sarkastickým tónem. ,,No jasně a všechno nám sežereš! Neodpustím si tu poznámku po minutě ticha. ,,Budeme hlasovat o tom kdo bude hlídat první." Navrhni, ale k mému údivu se přihlásí ke slovu Jelly a lehce se usměje. Něco má v plánu. ,,Klidně budu já. Stejně by dnes byla řada na mě." Vlídně se usměje. Mě však neoklame. Podívám se na Willa a nenápadně mu naznačím hlavou ať jde kousek dál se mnou.

Popojdeme kousek dál od Jelly. ,,Nezdá se mi to." Doslova na něj vyštěknu co si myslím. ,,Co?! Že se Jell hlásí dobrovolně, to je pokrok." S očima opřenýma na nebe odpoví bez skoro žádné emoce. ,,Jell? Odkdy ji tak říkáš?" Zhluboka se nadechne jakoby to bylo na první pohled jasné. Zamračím se. Takhle se ke mě chovat nebude. Zatnu pěst a rozmáchnu se pořádně rukou. Klouby na pravé ruce mi zabrněly když pěst našla svůj cíl. Podívám se něj. Z nosu mu začíná pomalu vytékat pramínek krve. ,,Co to děláš!" Rozkřikne se na mě. Pokrčím rameny. ,,Je to na první pohled jasné ne?!" Uchechtne se a vykročím zpoza chráněné zóny, kde nás chránil kámen před zraky Jelly. Uvidím ji stát naproti mě v ruce dýku. Co to má znamenat? To se proti mě spikli? Ne, ne to nedovolím. Rozběhnu se proti ní. Vyskočím do vzduchu a tvrdě dopadnu těsně před ní. Trochu vykřikne a začne couvat. Teď už je, ale pozdě. Jednou rukou nahmatám na zemi kámen a mrštím jím po ní. Ucukne a jen tak tak se kameni vyhne. Na nic nečekám a znovu po ní skočím. Vytrhnu ji z ruky dýku. Bez meškání se jí vrhám po krku. Kašlu na to že se možná bez ní otravíme. Ne teď už není žádné my. Teď jsem já proti celé aréně, možná je to tak dobře.

Dýka ji řízne do čelisti na levé straně hlavy. Uchechtnu se. Do těla mi vystoupá adrenalin. Aniž bych se to nějak snažil potlačit začínám se smát. Jelly je vyděšená a tře si poraněnou čelist. Znova se jí oženu po hlavě. Sehne se a dýka ji přeřízne culík vlasů u nás rameny. Ve skrčení se na oplátku ožene ona nohou a silně jí kopne do mé holeně. Adrenalin překryl bolest a tak necítím nic jiného než touhu jí chytit za tu její malou nohou a shodit do propasti pod námi. Dívka se rychle zvedá a dává ruce zahnuté v pěst před sebe, ale v tváři má jiný výraz. Výraz vyděšení. Pochopila co jsou moje úmysly. Znovu se rozběhnu když tu přede mě vyskočí trojice. Jedna dívka a dva kluci. Poznávám je. Ti tři se stali spojenci ještě před tréninkem. Dívka a menší blonďatý chlapec pochází ze stejného kraje. Nejvyšší a zřejmě i nejstarší chlapec je z dvanáctého kraje. Dívka přebýhá k Jelly. Proč jí pomáhá když se tady máme všichni navzájem zabít. Když to neudělám já tak nikdo. Nechci aby vyhrála ona. Zuřivost se ve mě zvedne jako nějaká tsunami. Nezpomalím ani nezaváhám. Vrhnu se plnou rychlostí na Anakina. Ztratí rovnováhu,  spadne na zem a já s ním.

,,Anakine!" Zakřičí Mex. Nechá Jelly ležet u stěny a vrhne se na mě. Nevšímám si jí. Jako už hodně krát za tenhle den napřáhnu ruku s dýkou a zabodnu ji do břicha chlapce. Náhle na mě přistane čísi tělo a strhne mě od Anakina pryč. Dýku, kterou jsem doteď držel v ruce mi násilně vytrhne a k mému překvapení ji odhodí do propasti pár metrů od nás. Rukou mě udeří do spánku a zvedne se. Vím co by mohlo následovat kdybych se vzbudil. Povolil jsem všechny svali v těle a zavřel oči. Ležel jsem na zádech a dělal že jsem omdlel. Uši, to bylo jediné co jsem mohl použít.

Chvíli bylo slyšet jen šustění batohů a dalších věcí co jsem nepoznal. Na chvilku jsem se odvážil otevřít oči. Viděl jsem jak Anakin leží na zemi vedle Jelly, která se nad ním s ovázanou bradou sklání. V ruce třímajíc nějaké bylinky. Mex a Zane obhlížejí náš tábor a Will sedí u stromu a dojídá králíka, kterého jsem mu já sám ulovil. Když vyšlo slunce až nad hlavu rozhodl jsem se, že dýl hrát polomrtvého nemá cenu. Počkal jsem si než byli všichni otočeni k obědu a sevřel jsem za páskem u kalhot svoji náhradní dýku a ve vteřině se vymrštil na nohy. Než stihl někdo zareagovat doběhl jsem k nejslabším článkům skupiny. Anakin ležel u skály se zavázaným břichem kde byl bodnutý. Jelly seděla u něj a do doby než jsem k nim přiběhl si o něčem povídali. Popadl jsem Anakina za tričko a s malinkými obtížemi ho vytáhl na nohy. V očích se mu zračila bolest, ape nic neřekl a ani nesykl bolestí. Byl hodně statečný, ale bohužel oslabený. Na setinu mi ho přišlo doopravdy líto, ale čím míň nás tu bude tím větší šance na výhru. A navíc je zraněný, možná by to ani nepřežil jen mu zkrátím bolest a čekání na smrt. Dýka se rozletěla z ruky a skončila v jeho zátylku. Jelly výkřikla a postavila se. Nebyla však z toho udělat jakýkoli krok. Zane se řítil ke mě a Mex jsem slyšel za sebou. Teď nebo nikdy. V duchu jsem se povzbuzoval. Chytil jsem Jelly pod krkem a přehodil přes kraj propasti. 

Na záda mi dopadla tíha. Skončil jsem na zemi hlavou že srázu. ,,Jak jsi mohl! Nezabili jsme tě!" Křičely hlas zezadu. Slyšel jsem výkřik, podobný spíše vytí vlka a zaostření meče o něco dřevěného. Na zem dopadla část dřevěné hole. ,,Tak to jste měli." Odsekl jsem drze. Někdo tíhu ze zad sundal a já se postavil. Oprášil se a podíval se na Anakina. Jeho oči se leskly, ale ne pláčem spíš bolestí. Nad tělem, ze kterého každým momentem vyprchával život se skláněla Mex. Z očí ji tekly slzy. Svírala chlapcovu hlavu. ,,Mex." Zašeptal černovlásek a zadíval se do jejích temně zelených očí. ,,Ššš, nemluv. Dostaneš se z toho neboj zvládneme to." Uklidňovala ho Mex. Spíš by potřebovala aby někdo uklidnil ji. Anakin ji stiskl ruku, kterou měla položenou na jeho hrudi. ,,Doufám že to vyhraješ ty." Usmál se a trhavě se nadechl. Někde u slunce zahřměl hrom a ozval se výstřel z děla takovou silou až z toho bolely uši. Přichází bouřka, měl bych si jít najít úkryt. Otočil jsem se a zamířil pryč cestou ze země sebral jasně červený batoh s modrými pruhy. Na levé straně vyčnívalo velké vyryté písmeno A. Ozval se další výkřik. Otočil jsem se. Mex se s mečem rozběhla přímo proti mě. Už mi je jedno jestli zemřu. Svůj osud jsem naplnil. Rozpřáhl jsem ruce. ,,Teď mě klidně zabij." Nelidský řev se blížil a byl čím dál blíž. ,,Mex...Mex nech ho jít!" Vykopl ji meč z ruky Zane. ,,Nech ho být, Kapitolané ho zničí sami, nemusíš mít na rukou jeho krev." Pevně ji stiskl jednou rukou ramena a druhou boky. Řvala, řvala až to řvalo srdce. Mě srdce však ne, to už bylo pohřbeno někde s Jelly na dně propasti. Pootočil jsem se a jedním máchnutím ruky jsem se s nimi rozloučil a odešel vstříc blížící se bouřce. Dnes neusnu. A to vím jistě.

Ahojky, tak další kapitola za námi. Chtěla jsem ji vydat na Halloween, ale jaksi jsem ji nestihla dopsat tak je to tady. Doufám že se líbila a dodatečně přeji hezký Halloween. Na obrázku nahoře je Jeck a Elis u které nebyl její obrázek.
1570 slov

•lis•

24- Elis Dark
23- Zach Haru
22- Lara Kersley
21- Britney Space
20- Anakin Frost

|1.11.2020|