|5. Den- noc|
Pohled Mex- 6.kraj
Zvedám se. Za obzorem vychází měsíc. Už je skoro čas. Pomyslím si. Z hustého lesa přede mnou vylétají první noční ptáci. Břeh na kterém sedím a smáčím si nohy omývají malé vlnky. Celý den bylo příjemné teplo až horko. Proto se asi zpustila ta lavina na horách. Najednou na nebi blikne světlo a objeví se znak Kapitolu. Po dohrání hymny, kdy se na nebi objevila dívka ze sedmého kraje -zřejmě zemřela při lavině- světlo zhasne a rozprostí se naprostá tma. Narušující jen měsíc v úplňku. Přecházím k rohu, který jsme si zabrali už na začátku her. Jídla máme dost a jsme chráněni vodou. Vycházím do vnitřních prostor rohu. Ten vypadá jako doopravdický roh jen mnohokrát zvětšený. Je zlatý a uprostřed vevnitř je jakoby mistost kde byly schovaný veškeré zásoby a zbraně. My tam máme teď tábor. U jedné strany spí Anakin a uprostřed Zane. Shýbla jsem se k Zaneovi a zatřásla s ním. Dnes je to pátý den od vstupu do arény. Od třetího dne kdy jsme se začali hádat a hned potom se přes náš převalila lavina už máme pravidla. Ten den nás zachránil jediné roh. Schovat se do něj byl Zaneův nápad. Slyšel jak se lavina blíží a tak nás to nesmetlo. Od západu slunce do doby než měsíc vyjde nahoru nad naší hlavu mám hlídku já od té doby má hlídku Zane a Anakin má přes den kdy my lovíme. Ještě to není úplně dokonalé, ale to vychytáme. Zane se s trhnutím probouzí. Kývám hlavou k nebi a tiše šeptám.
,,Máš hlídku."
Přikyvuje a posazuje se. Shrne ze sebe spacák a rozepne ho tak že tvarem připomíná deku. Přehodí si ho přes záda a jde si sednout před roh. Ve tmě se pousměji a vydávám se ke svému místo spaní. Sedám si a už, už se chystám lehnout si a spát. Když mě náhle přepadne zvláštní pocit. Pocit že se dnes večer stane něco co by stát nemělo. Snažím se tomu pocitů moc nevěnovat pozornost, ale je pořád větší. Z posledních sil co zbyly z hlídky vstávám a natahují se pro svou zbraň. Dlouhou světle hnědou hůl se stříbrnými rýhami na sobě. Pokládám si ho vedle spacáku na zem a konečně si lehám a zavírám oči.

S výkřikem se probouzím z noční můry. Přijde mi že jsem spala hodinu maximálně dvě. Můj odhad se ukazuje jako správný. Měsíc na obloze ještě ani neklesl k obzoru. Zavírám zpět oči, ale před nimi se stále dokola opakuje noční můra. Hlouček lidí stojí nad kruhovou nížinou obklopenou vysokými stromy. Na nebi léta sem a tam vznášedlo. Ve vzduchu je pach krve a hlučný šepot je až děsivý. Prodírám se davem až se konečně dostávám k věci nad kterou všichni stojí. Při pohledu na zem mi stihne krev v žilách. Leží tam moje vlastní tělo probírané dýkami všude kde je to jen možné. Dívám se na lidi. Jsou to všichni splátci. Mezi nimi i Anakin a Zane. Chci jim něco říct, ale z hrdla se mi vydere jen tiché zasténání a bublinky vzduchu. Náhle jsem ve vodě. Chci vyplavat nahoru. Kraj vody je jen kousek nade mnou. Stačí natáhnout ruku, ještě kousek. Něco mě chytá za nohu a táhne do temné hloubky. Chci zakřičet ať mě to pustí nic však nezazní, zas jen bublinky.

Rychle zas otevírám oči. Mrkám abych zahnala pohled na sen.
,,Teď už určitě neusnu."
Povzdechne si. Zvednu pohled na Zanea jak se krčí před vchodem do rohu a třese se zimou. Pravda náhle se hodně ochladilo. Přemáhám se, ale nakonec přeci jen ze spacáku vylezu a rozejdu se k němu. Sedám si vedle něj a opírám se o něj celým tělem. On se na mě jen podívá a sladce se usměje. Celým tělem mi projede jemné zašimrání. Rukou mě chytne kolem ramen a přitiskne si mě blíž. Jsem unavená a tak nic nenamítám. Tohle chování mu není moc podobné, ale každý může mít špatnou náladu hlavně v hrách kde bojujete na život a na smrt.
Byl by to krásný večer, avšak tu nádheru měsíce v úplňku přerušilo velké oslnivé světlo z nebe a hluk hlasité hudby. Nad arénou se rozsvítil erb Kapitolu a jeho hymna. Neochotně otočím oči vzhůru. Na nebi svítí velikánský červený vykřičník. Zane se hned zvedá a běží do rohu, odkud se za chvilku vrací i s rozespalým Anakinem. Stojí nade mnou a hledí vzhůru. Rozezní se zvučný hlas Thomase Dodge.
,,Vážení splátci a splátkyně. Dnes večer začínají nové hladové hry. Nejste uši napozoru jinak zemřete bolestivou smrtí!"
Polekaně se otočím na kluky. Ti hledí jeden na druhého, otevírám pusu že se jako první zeptám cože to?! Ale hlas Thomase mě přeruší a zas pokračuje tentokrát básní.
,,Kdo nemá odvahu,
neudrží rovnováhu.
Kdo se smrti vzdálí,
život bude mít stálý.
Za obzor se vydej hned,
na sever jak magnet.
Do černoty a ještě dál,
v cíli budeš opodál.
Dej si pozor na nástrahy,
předpokládej naše tahy.
Za homolí doprava,
to je teda zábava.
V téhle básní najdeš mapu,
zavede té do výšlapu.
Jestli nevyjdešli teď hned,
zapomeň na celý svět!"

Po zaznění básně vše ztichne a setmí. Pouze měsíc narušuje ticho a tmu. Někde v blízkosti zachrastilo listí. Otáčím se. Zane a Anakin se prodírají v rohu a do batohů strkají všechno možné. Jídlo, vodu, spacáky, provazy a tak by se dalo pokračovat do nekonečna kdyby na mě Zane nehoukl.
,,Mex, na co tam čekáš pojď nám pomoct. Vem támhle ten batoh a dej vše co potřebuješ k přežití. Plánuju tak minimálně na dva tři dny!"
Podívám se směrem kam ukázal prstem na batoh. Bez dalších připomínek skáču pro batoh a CPU do něj vše co mi přijde pod ruku. V té rychlosti jsem si ani nevšimla že voda u rohu začíná stoupat. Přehazuji si batoh přes ramena a hůl držím v ruce. Anakin a Zane už jsou taky hotový. Stojí na kraji rohu a něco probírají. Doběhu tam.
,,Co to mělo znamenat? To co Dodge říkal? Má to něco společné s tou vodou?"
Vychrlím na ně všechny otázky, které mi v hlavě zněli už od konce proslovu.
,,Nevím,"
Přiznává se Zane. Zane, který zná odpověď na všechno a všude. Jestli neví on tak jsme ztraceni. Teď už se taky dívá jak vida pomalu stoupá a konečně promluví i Anakin.
,,Jestli nevyrazíme hned tak nás ta voda za chvíli utopí, v tom se Dodge trefil."
Zane i já kýváme hlavou. To by dávalo smysl.
Konečně se dáváme do pochodu. Nevím kam, ale čím víš budeme tím nás voda zastihne později. Pokud si pospíšíme. Anakin jde první, v jedné ruce má dýku a za opaskem další dvě.
V druhé má rozsvícenou baterku. Je jedno jestli nás někdo uvidí. Stejně teď všichni budou zmatení co se děje. Za Anakinem jdu já s holí a jako poslední jde Zane, který si pořád opakuje dokola báseň. Báseň, která nám zachránila život. Tedy alespoň doteď.

Ahojky, vítám vás u další kapitoly. Snad se líbila. Já osobně jsem z ní velmi nadšená, přečkala všechna moje očekávání. Vím, vím. Trochu delší pauza, ale chtěla jsem mít začátek školního roku dobrý a navíc toho bylo opravdu hodně tak snad se nezlobíte (moc). Jinak děkuji za všechny ohlasy. Mocmocmoc mě to motivuje psát dál ❤️ Dnes sice žádná smrt nenastala, ale zato v bylo něco nového, což bych řekla že ještě žádná FF na Wattpadu na Hunger games neměla. Kdyby jakékoli nesmyslnosti nebo nesrovnalosti pište, ráda odpovím.
1140 slov

•lis•