|4. Den|
Pohled Britney- 7.kraj
Ženu se lesem. Přeskakuji další z mnoha kamenů a balvanů co se válejí všude na zemi. Mířím vysoko do hor. Slunce stoupá vysoko nad špičky stromů, které zbyly po ranní lavině. Zabíhám za větší kámen a sedám si na zem do zbytku sněhu. Ptáci se prohánění po klidné obloze bez mráčku. O kus přede mnou jde pomalým krokem chlapec. Je z prvního kraje, sleduji ho už dva dny. Má meč a zbytky co z ulovené zvěře nedojí, dojídám já. Jakoby věděl že jsem tady taky. Klekám si k zemi a jednu nohu pokládám na plochý kámen na zemi. Nabírám trochu čistého sněhu do dlaní a přikládám na roztržený kus kalhot na levé noze.

Když hry začali tak mezi rohem hojnosti a volném prostranství byl ve vodě tvor. Zřejmě mut z Kapitolu. Polovina splátců skočila do vody bez přemýšlení. První pokousal mut Elis, znám ji jen od vidění na trénincích byla většinou se mnou na stanovišti. Další si už dávali pozor. Profíci pak muta ulovili a ten se hned propadnul na místě do země. Pak už všichni splátci skočili do vody na jinou stranu a od té doby jsem jiného nepotkala.
Když jsem já skočila do vody stihl mě mečem seknout vysoký kluk do nohy. Jen tak tak jsem se stihla vyškrábat z vody a utéct pryč. Přes celé lýtko mám dlouho řeznou ráno. Naštěstí není nijak hluboká, takže se zahojí docela rychle.

Chystám se už vsát když slyším šouravé kroky ve sněhu. Trochu kulhavé dobíhám k nejbližšímu většímu balvanu a sedám si za něj. Opatrně z něj vykukuji a rozhlížím se kolem, jestli někoho někde neuvidím. Když už to chci vzdát a vylézt ven, slyším tentokrát už i hlasy. Ohlížím se tím směrem. Pár metrů přesně za mým balvanem pomalu kráčí vedle sebe dva lidé. Drží se kolem ramen a vzájemně si pomáhají, když se zaboří moc hluboko do sněhu. Na tu dálku to moc rozeznat nejde, ale když přijdou trochu blíže rozeznávám jejich tváře. Více vepředu jde dívka s plavými vlasy spletenými do copu nad lopatky. Za ní se táhne vyšší kluk s kapucí od milyny na hlavě. Mám pocit že jsem je už někde viděla, jen zařadit správně. Když se dívka podívá více nahoru vidím její černé oči, které když na ně zasvítí zimní slunce se zdají jak smaragdové.
Už si vzpomínám. Jsou to sourozenci z jedenáctého kraje. Na tréninku i rozhovorech se neustále tiskli k sobě. Myslím že to je Jemi- Jami nějak tak. Nečekala bych že budou tady. Holka na tréninku předvedla že to umí velmi dobře dýkami. Na soukromém tréninku měli oba po devíti bodech, což je velmi vysoké číslo. Já měla jen šest. Nic mě nenapadá co tam mohli předvést. Já měla štěstí že tam byla sekera se kterou to docela umím.

Sourozenci se hrnou sněhem stále kupředu. Prosazují se zas zpět za kámen a vyčkávám. Hlasy se přibližují stále více a více. Zadržuji dech. Do promrzlých rukou beru kupu sněhu a tvořím z ní sněhovou kouli. Sice to na zabitý nepřítele nestačí ale na zabavení či rozptýlení ano. Nepatrně se posouvám blíž ke skále, kouli pevně držím v ruce. Někdo došel až ke kameni a zastavuje se tam. Nevšimli si mě a tak tam jen tak vyčkávám na příležitost.
,,Musíme jít dál, tady jsme na ráně někdo nás tu uvidí!"
Začal dívčí hlas.
,,Já už nemůžu Jeami. Vážně ne."
Jeami, tak takhle se ta holka jmenovala. Slyším tupý naráz a vrzání sněhu. Někdo si do něj sedl.
,,Sindri!"
Na zem dopadají další kroky. Dovoluji si lehce vyhlédnout zpoza úkrytu. Chlapec- Sindri- sedí na zemi a opírá se o kámen. Z čela mu tečou kapičky potu. Jeami se nad ním naklání a jednou rukou mu podpírá hlavu.
,,Sindri jsi v pohodě? Teď nesmíme odpočívat."
,,Jeami, nech mě tady. Postarám se o sebe."
Dívka se mračí a ruku máchá ve vzduchu směrem k vysoké hoře před námi.
,,Na co to zas myslíš. Samozřejmě že tě tu nenechám, půjdeš hezky se mnou!"
Doslova rozkázal Jeamim hlas.

,,Pomůžu vám."
Pomalu vylézám z úkrytu. Jeami uskakuje a Sindriho táhne za sebou po zemi.
,,Já vám nechci ublížit."
Dívka se na mě dívá a svoje černo smaragdové oči zapichuje do sněhové koule v mé ruce. Očima klesám na stejné místo. Povzdychuji si a kouli zahazuji za sebe.
,,Jak ti můžu věřit?!"
Ptá se Jeami a celou si mě prohlíží.
,,Jak můžu vědět jestli nechystáš nějakou past."
Simdri zatahal sestru za cíp teplé mikiny. Ta se hned otáčí, ale svaly nepovoluje, je stále připravená odběhnout pryč i se svým bratrem.
,,Ano?"
,,Jeami, já myslím že ji věřit můžeme. Kdyby nás chtěla zabít už by to udělala, měla na to celou dobu co jsme se hádali."
Povytáhl obočí Sindri a podíval se na mne jak nehybně stojím a pozoruji je.
,,No dobře, ale budu si tě hlídat!''
Odsekla dívka a udělala krok vzad. Opatrným krokem se k nim přibližuji s rukama před tělem. Docházím tam a shibám se. Chytám Sindriho pod jedním ramenem a Jeami pod druhým. Najednou ho zvedáme na nohy a odnášíme k nejbližšímu kamenu. Tam ho prosazujeme na spadané větvičky smrku. Úlevně vzdychá a hned zavírá oči. Jeami stále stojí nad bratrem a bedlivě mě pozoruje.
,,Budu držet hlídku. Vyspi se."
Přikazuje mi. Klekám si vedle Sindriho, když zpozoruji její pohled posouvám se kousek dál. Jemně kývá hlavou. Sedám si tedy a opírám si hlavu o kolena. Oddechuji si. Tohle nebyl zas tak špatný den. Alespoň mám spojence a tudíž se i šance na vítězství zvyšují. Naposledy se dívám na sourozence a pak zavírám oči. Vedle sebe slyším už pravidelné oddechování mého nového spojence a možná i přítele.

Ahojky vítám vás u další kapitolky. Omlouvám se M3dojed a Gang_cats že jsme musela trochu poupravit vzhled vašich postav ale snad nevadí😅 Jinak tuhle sobotu odjíždím na 14 dní na tábor takže se tu neukážu a další kapča až potom.
•lis• 930 slov