|1. Den|
Pohled Elis- 4.kraj
Sedím na okraji lesa a jezera, v dálce se přede mnou tyčí hory. Mám tam v plánu dojít. Na ohni se mi dopéká ryba. Ještě že máme to kožešinové oblečení, je tu pěkná zima. Ta bude hlavně v noci, škoda že nemám ten spacák co mi ukradla ta malá holka. Vodou z jezera hasím oheň a rybu balím do listí. Balíček si zastrkávám do kapsy mikiny a vyrážím. Držím se v blízkosti jezera, protože si každou chvilku musím měnit obvazy na ruce. To byla ta jediná věc, kterou se mi podařilo od rohu hojnosti vzít jinak bych asi vykrvácela. Ten obří mut mě pokousal opravdu hodně. Když dorážím na konec jezera. Sedám si na zem a z kapsy vytahují balíček s rybou. Ujídám kousek a z dlaní piji vodu. V tom slyším za sebou hlasy. Rychle se otáčím. Zpoza stromu vychází pět postav. Skoro okamžitě běžím do vody. Jestli neumí plavat jsem v pohodě, myslím si. Skáču do vody šipku, rybu nechávám na místě. Ozývájí se výkřiky. Vedle mě do vody s žbluňknutím dopadá dýka. Vynořují se nad hladinu a otáčím se směrem k lidem. Všichni se na mě dívají a jedna holka po mě hází už druhou dýku. Ta svůj cíl už nemíjí. Dýka se mi zabodává přímo do zraněné části ruky. Vykřikuji bolestí a ve vodě se pomalu vzdaluji. Pětice si sedá na břeh, z batohů vytahují jídlo a láhve s vodou. Jedna holka se dokonce zakousavá do jablka. To si to nechám líbit?! Ne. Potápím se pod vodu a vynořují se v rákosí po straně jezera. Na břeh vystupuji dál od profíků. Zřejmě jim je jedno, že jim kořist utekla. Vycházím do lesa obíham jejich tábor a zastavují se zezadu jejich zásob co nesou s sebou. Opatrně se plížím k zásobám. Když jsem u nich beru do ruky jeden batoh, otáčím se a dávám se na útěk.
Profilům už došlo že nejsem ve vodě a rozbíhají se za mnou do lesa. Přeskakuji kládu a zabíhám za velký kámen. Slyším kroky nad skálou. Kráčím se ještě víc ke spodku kamene a neodvažuji se ani dýchat. Zničeho nic se do stromu vedle mě zabodává dýka a já začínám panikařit. Z druhé strany se ozývají hlasy, nepatří profilům, protože je jen stěží rozeznávám od zvuků lesa. Rychle rozepínám batoh a všechen obsah vysypávání na zem a přejíždím pohledem. Láhev s vodou, kompas, lano a... malá tabulka skla. Neváhám. Beru ji do ruky a připravuji se k vyskočení ze svého úkrytu. Další dýka se mi zabodává do mikiny, ale k tělu se nedostala. Očima hledám viníka. Konečně, pod stromem se opírá holka s bílými vlnitými vlasy ve vysokém culíku. Stoupám si rovně a upřeně se na ní dívám. Ona se usmívá ale ani se nehne. Připadá mi to zvláštní bylo jich pět, tady je jen jeden. Že by se rozdělili a hledali mě každý sám? To nedává smysl, profíci jsou spolu vždycky.
,,Tohle je konec hry."
Směje se.
,,To je, ale pro tebe!"
Házím na ní tabulku skla. Tříští se jí o hlavu a dívka padá na zem. Z kleku se na mě dívá. Má rozřízlou hlavu z které teče proud krve. Uchechtavám se a už se připravují k odchodu. Z mnou křupne větvička. Spěšně se otáčím ale to už mám v břiše zabodnutý meč skrz na skrz. Chlapec meč vytahuje a já padám na zem. Poznávám ho. Je z desátého kraje, stejně jako ta holka kterou ošetřuje. Ležím ne zemi a nemohu se hnout. Slyším kroky, ale nevnímám je. Zavírám oči a snažím se pravidelně oddechovat. No tak Elis seber se, to zvládneš! Snažím se vstát, ale nejde to.
,,Ne, já nechci umřít."
Vzlykám do mechu na kterém se kaluž krve stále zvětšuje. Naposled se dívám na nebe kde zpívající ptáci utichají a ztrácím vědomí.

Pohled Daniela-7.kraj
Z vysokého stromu zhlížím na probodnutou holku. Zaznívá výstřel z děla a já už vím že ji není pomoci. To je první výstřel který jsem slyšel, takže je tohle i první splátce po smrti. Z nebe se snáší vznášedlo a sbírá její tělo. Profíci sbírají věci, které přinesla a taky odcházejí.
V ruce tisknu sekeru. Ke kaluži krve přiskočila mladá laň. Opatrně potichu slezám ze stromu a jemně dopadám na mechovou zem. Laň zvedá hlavu a rozhlíží se. Schovávám se za stromem a napřahuji ruku se sekerou. Když laň očichává kaluž házím a sekera se zabodává přímo do těla laně. Ta se kácí na zem. Vedle kaluže krve dívky se tvoří nová.

Při opékání laně si dávám pozor aby se kouř nedostával do větru který by ho mohl odnést k táboru ostatních splátců. Sekerou krájím laň na kousky a hasím oheň. Vyhrabávám docela hlubokou díru do země. Na dno hážu ještě horké uhlíky a na ně skládám mokré listy. Krajím laň s pomocí sekery na kousky. A postupně je vkládám na listy do díry. Jedno stehno nechávám venku, to si později sním. Na kousky skládám další listy a ty přikrývám hlínou. Celá hromada dosahuje přesně do stejné výšky jako předtím. Vyskakuji zpět na strom i s laní. Sedám si na větev u kmenu a pouštím se do jídla. Zpoza opasku vytahuji placatici plnou vody a velkými doušky jí půlku vypijím.

Sedím na větvi a koukám na nebe. Je tma a já si sotva vidím na špičky nohou. Zabaluji se pevněji do kožešinové mikiny. Všude se rozeznívá hudba kapitolu. Na nebi se objevuje obraz té dívky ze čtvrtého kraje. Potom nastává ticho. Opírám se hlavou o kmen stromu a usínám.

Ahůj, tak další kapitola za námi. Jak se vám zamlouvají profíci? A kdyby náhodou nevěděl co je placatice ⬇️

Snow_333 omlouvám se že musela Elis umřít, ale tak máš aspoň ještě Jecka ten by mohl mít úspěch ne?
907 slov
•

lis•

24. Elis Dark