Pohled Jelly-1.kraj
Oknem do místnosti ve velkém bílém domě prostupují paprsky zlatého slunce. Už je skoro poledne. Trochu jsem si připsala, není kam spěchat. Vždyť to může být poslední den mého života co strávím ve své vlastní posteli tady doma v 1. kraji. Nakonec se, ale zvedám a jdu do koupelny. Sprchuji se, oblékám si svoje nové zlaté šaty a scházím dolů do přízemí. Sedám si zády ke krbu, aby mi teplo vycházející z plamenů vysušilo vlasy.
Po chvilce přichází matka a podává mi čerstvou housku ještě na dotek teplou. Sedá vedle mě a splétá mi vlasy do dvou copů splývajících mi po zádech k lopatkám. Ze zahrady se ozývá šťastný smích mé mladší sestry. Daisy přibíhá s náručí plnou rudých květin. Vybírám ji z hromady květin v rukách jednu nejhezčí růži a zaplétám jí ji do krátkého copu na straně hlavy.
,,Jsi krásná." Dívám se na ní a hladím ji po vlasech. Stejně jako já má Daisy zlaté šaty ke kolenům a bílé botky trochu zašpiněné od bahna na zahradě. Beru čisté vypraný bílí kapesníček a namáčím ho jednou stranou do misky čisté vody naší kočky Borůvky. Tak jsme ji začali říkat když ji Daisy našla jako kotě v sudu s borůvkami. Sud poslal minulý rok jedenáctý kraj pro mého staršího bratra, který vyhrál loňské hladové hry. Otírám jím šmouhy na botech dokud nejsou docela čisté.
Přecházím místnost ke dveřím a z malého koberečku si beru bílé botky. Obouvám se, otevírám dveře a vycházím na ulici. Na to že je teprve začátek léta je velké teplo a tak si vyhrnuji dlouhé rukávy nad lokty.
Mířím do úřední budovy kde si mám vyzvednout za papírky navíc do losování obilí a olej. Suroviny sice nejsou pro nás, mi máme jídla dostatek. Jsou pro mého otce. Jelikož Currant vyhrál hladové hry už nikdy se nemusí účasnit losování. Otec který nás často navštěvuje si ale myslí že jestli nekoupím oblázky tak jsem srab a nepocházím z Kapitolem nejoblíbenějšího kraje v Panemu. A tak každý rok obilí a olej vyměněný za oblázky rozdáváme chudým.
Procházím dveřmi do cihlové budovy a rovnou přecházím ke stolům s oblázky. Zapisuji se na další čtyři papírky, vházím je do skleněné kulaté mísy. Celkově se v míse s mým jménem nachází dvacet papírků, což je podpe mého názoru celkem málo kolik je v prvním kraji dívek. Ze země zvedám čtyři balíčky obilí a oleje uvnitř. Vycházím ze dveří když si ještě všímám postaršího pána s oranžovými vlasy a dlouhými bílými vousy. Ten bude jistě z Kapitolu. Myslím si a už kráčím k domu.
Daisy s matkou už čekají s obědem na stole. Zouvám se pokládám balíčky s potravinami stranou. Odstrkuji židli a sedám na ní. Matka právě nalévá brokolicovou polévku s kousky kuřecího masa. Poté se na stole objevuje králík s ořechovou nádivkou a sladkými bramborami. Když napichuji první sousto brambory otevírají se dveře a dovnitř vstupuje otec a Currant. Omlouvají se že přišli pozdě a usedají po mé levé ruce ke stolu. Matka nic neříká a jen kývne hlavou ke králíkovi. Oba si naloží plný talíř a začneme jíst. Po druhém chodě otec vytahuje z velkého batohu pár balíčků. Jeden z nich podává mě a druhý zas Daisy. Obě jej otevřeme naráz a uvnitř se třpytí drahokamové čelenky.
Otec mi ji bere z ruky a usazuje ji na vrcholek mých vlasů. Matka bere druhou čelenku a vsazuje ji do vlasů Daisy. Usměji se a odbíhám do kuchyně pro velký čokoládový dort na oslavu sklizně. Na stolečku vedle dortu leží růže přinesené od Daisy a tak jim trhám květy a pokládám je na tmavě hnědý dort.

Po obědě se oblékáme a vycházíme do teplého odpoledne. Sklizeň začíná za chvíli. Přecházíme ulici a za rohem na nás už vykukuje jako každý rok obrovská televizní obrazovka. Takové jsou po celém prvním kraji, je totiž obrovský a k jedné by se všichni lidé nevešli. Objímám matku i Daisy a jdu si stoupnout do zástupu pro patnáctileté dívky. Vedle mě stojí nějaký vysoký blonďatý kluk s ošklivou jizvou pod okem. Ten vůbec na patnáct nevypadá, neměl by stát někde vzadu?
Rozeznívá se gong a tak přestávám koukat na chlapce a dívám se na velké bílé pódium. Ke kraj přichází starosta prvního kraje a jako každý rok říká pravidla hladových her. Neposlouchám ho, znám už řeč nazpaměť. Přemýšlím o tom vysokém blonďatém chlapci a jeho jizvě pod okem. Odkud ji asi má? Určitě z bojů. Starosta si sedá na židli postavenou dál od mikrofonu a místo něho si stoupá postarší pán s oranžovými vlasy. Ano je to ten jakého jsem viděla ráno.
,,Nechť vás provází štěstěna!"
Rozezní se po celém prvním kraji. Pán přistupuje k první skleněné nádobě a říká.
,,Nejdříve vybereme chlapce."
Strká ruku do nádoby a boří ji až na dno asi si už vybral jeden papírek, protože vytahuje ruku zpět, otevírá ho a čte nahlas.
,,A letošním splátcem z prvního kraje se stává, Mark Watney!"
Davem se ozve jásot a vedle mě se hrdě dopředu dere ten kluk s jizvou pod okem. Srdce mi nervózně buší když Mark vyskakuje na pódium a pán mu pán mu podává svou ruku.
Najednou už nic nevnímám a myslím na Daisy. Co budu dělat jestli ji vidím naposled. Vyskakuji na špičky abych našla matku se sestrou, ale nikde je nevidím. Asi splynuli s davem. Z reproduktorů se ozve hlas a po něm následuje jméno dívčího splátce.
,,Jelly Paige!"
Ne to snad není pravda, asi jsem špatně slyšela. Dav se rozestupuje a vytváří malou uličku. Nadechuji se a pomalu kráčím k pódiu. V davu slyším  vzlyky matky a Daisy jak ji utěšuje. Proč mě nikdo nechce zastoupit?

No tak máme první kapitolu za sebou. Jak se vám zatím příběh líbí? Snažila jsem se psát jako Collinsová, ale moc mi to nejde. Uvidíme se u další kapitoly.
-lis_romanoff-                   933 slov (bez tohohle kecání)