Héra pes hyenovitý přeživší kraj 10 ovládá počasí

Poté co hry započaly, Héra vynechala roh hojnosti a vydala se rovnou do lesa. 

Zbraně může ukrást,ale zvládne si vystačit i bez nich , pomocí své schopnosti ovládat počasí. 
Může někoho zabít pomocí blesku. 
Přestože to bylo dost náročné na provedení,věděla ,že by se jí to povedlo. 

V noci naštěstí nenarazila na žádné mutanty a dokonce se i na to ,že byla ve Hrách dost dobře vyspala ,schoulená pod velkým keřem. 

Také moc dobře slyšela ten  výstřel , signalizující Luninu smrt. Nijak ji to nezasáhlo.  Lunu neznala ,nebavila se s ní a alespoň bylo o hráče méně. 

Nyní se toulala po lese a hledala si nějaký úkrýt ,případně oběť. 

Nechtěla sice zabíjet ,ale....
Chtěla to vyhrát. 

Ve hrách už zemřeli oba její přátelé z její smečky ,jak Hermés,tak její nejlepší kamarádka Lunar. 

Héra věděla ,kteří splátci z jakého kraje to měli na svědomí,ale nechtěla se zvířatům z těch krajů co tu byli pomstít.  Vždyť Hermése zabil samotný výherce Drákula a s ním místo nějaké pomsty zvládla ještě trošku flirtovat.  
A samce ze šestky Ratana ,neměla v plánu zatím zabít.
Lunar měl na svědomí samec z dvanáctky ,ale ani Solarixovi se nějak nechtěla pomstít, nicméně až ho uvidí,bude ho zabíjet s větší nenávistí. 

Bylo dost velké teplo ,jak  začínala z lesa přecházet do savany

Suchá, žlutá tráva ji nepříjemně štípala do boků, všude kolem ní létal hmyz a hlavně ji pálilo ostré, žhavé slunce. 
Byla na tohle prostředí zvyklá ,ale stejně ji to štvalo. 

Chtělo by to déšť. 
Pomyslela si toužebně.

Zatoužila po tom ,aby se náhle nebe stáhlo , žhavé slunce nahradily husté, temné mraky a okolí by naplnilo hlasité bubnování deštivých kapek. Všude po okolí by se roznesla lahodná vůně deště,vyschlá koryta by se naplnila čerstvou vodou...
Už jen při myšlence na vodu , jí začalo pálit hrdlo žízní.

Po celou dobu v aréně zatím ještě nic nepila. 

Vážně toužila po nějakém dešti. 

Moment.  Já si přece ten déšť mohu udělat! Mám přece schopnost ovládat počasí !

Věděla ale ,že to bude velmi náročné a tak její nadšení rychle pominulo. 

Hned ho ale však získala zpět. 

Na nějakou průtrž mračen to sice nebude ,ale slabý deštík ,aby naplnila alespoň jedno vyschlé koryto , by udělat mohla. 

Pečlivě se rozhlédla jestli ji někdo nesleduje -byla přece jenom v aréně - a poté zamířila na menší kopeček obklopený hustými ,zelenými , suchými keři. 

Obratně na něj vyskočila ,až jí od tlapek odletělo trochu prachu ,znovu se pečlivě rozhlédla a poté se jen posadila a zavřela oči. 

Mělo by to být snadné. 
Musí se jen hodně soustředit. 

Se zavřenýma očima vystavila svou tvář slunci ,a představila si ,jak se z nebe řine lehký déšť. 

Nic...

Nedělala si s tím hlavu ,možná si to jen nepředstavila dostatečně. 

Začala se znovu pečlivě soustředit. 
Představovala si vlhké kapky deště,jak jí stékají po srsti , představovala si , bubnování kapek o mohutné listy stromů,představovala si ,jak se vyschlá koryta mírně plní čerstvou a lahodnou vodou ,představovala si temné nebe plné mraků , vůni deště...

A pořád se nich nedělo. 

Po asi deseti minutách intenzivního představování, zmateně otevřela oči. Něco bylo špatně.  Její schopnost nefungovala. 

,, Snažíš se marně "ozval se pobavený hlas pod kopcem. 

Karamelka karakal kraj 5 přeživší iluze

Karamelka s ušklebkem na tváři seděla pod kopcem a pozorovala Héřin roztomilý, zmatený výraz. 

Vypadala jako zaražené štěně,kterému někdo ukradne jeho oblíbenou hračku. 

Jakmile ji fena zaslechla ,prudce povyskočila a s vyceněnými tesáky se k ní otočila. 

Karamelka jen protočila očima. 

,,Klid fenko .  Nic ti nehrozí ,pokud nezaútočíš.  Přišla jsem v míru jo "? Protočila Karamelka očima. 

Héřin pohled ji stále nepřestával pobavovat. 

Fena se už pomalu uklidňovala  nicméně,byla stále obezřetná ,což se Karamelka nedivila. 

Héra se posadila a věnovala jí zvědavý pohled. 
,,Proč se snažím marně "? Zavrčela tiše splátkyně desátého kraje . 

Karamelka se ladně svedla na tlapky. 

,,Půjdu tam za tebou nahoru ,aby nás někdo náhodou nezaslechl.
  Zjistila jsem ,že mě od začátku her sleduje ta malá žába z tvýho kraje ,a nerada bych ,aby se ta informace dostala i jemu. Ať si na to přijde hezky sám.  Mělas vidět ten jeho výraz , když se snažil proměnit ráno v kámen abych ho neviděla a nešlo mu to . " Zasmála se Karamelka. 

Chvíli přemýšlela ,jestli to má Héře říct a jestli jí má říct i způsob ,jakým se to dozvěděla ,ale fena se zdála být dobrou potenciální spojenkyní. 

Karamelka obratně vyskočila na svah za Hérou a posadila se naproti ní. 

,,Takže kde jsme to skončili ?  Jo tady.  Snažíš se marně,protože žádnou schopnost nemáš "mňoukla Karamelka.

Héra překvapeně zamrkala. ,,Jak jako že nemám ? To je přece nesmysl.  Dostali  jsme je všichni ". 

,,Ne nedostali.  Tvůrci se tenhle ročník rozhodli ,že hry budou bez nich.  To v těch kádinkách ,byl například jahodový džus ,nebo v mém případě opravdová moč.  Drákula se téměř rozesmál ,když jsem to vypila" ušklíbla se Karamelka. 

Héřin výraz ji opět pobavil. 
Zdálo se ,že fena nechápe jak může být takhle klidná a že určitě lituje ,že si s sebou z rohu hojnosti nevzala žádné věci. 

Karamelka se nad jejím výrazem pousmála.  ,,Pojď za mnou.  Mám ve svém úkrytu nějaké věci. "Mňoukla a ladně seskočila z kopce. 

Pak se její pohled obrátil ke keři,za kterým věděla že je schovaný Legolas. 

,, Žábo ,ty nás přestaň sledovat a buď se s námi spoj ,nebo zdrhej "! Zavrčela nahlas s ušklebkem na tváři. 

Netrvalo dlouho a za keřem se vynořilo roztomilé, zelené žabí tělíčko. 

Legolas jim oběma věnoval nedůvěřivý pohled a pak dohopkal k nim. 

,,Proč naše schopnosti nefungují "? Zaskřehotal směrem ke Karamelce. 

,,A jak ses to dozvěděla "? Zeptala se zase Héra. 

Karamelka si nad jejich dotazy povzdechla. 

,,Pojďte oba dva za mnou.  Vysvětlím vám to ve svém úkrytu". 

Krátká kapitola ,taky kapitola !
Dneska nám nikdo neumřel xd
Jak myslíte ,že se to Karamelka dozvěděla ?
Vaše Luna 😘

Mrtví:
Luna kříženec zebry a koně zabiják kraj 2 halucinace