Lilian

Tento den byl přímo nádherný. 

Jasné, zlaté slunce ozařovalo listy stromů, tenké dřevěné větvičky a hrubou kůru. 
Hebký zelený mech vypadal jen jako hromada polštářů, které jsou přímo stvořené k tomu, aby jste si zde lehli a usnuli sladkým spánkem. 

Na loukách kvetly pestrobarevné květiny, jejichž sladký nektar popíjely včely. 

Šumění obrovské řeky, která se skrývala pod velkými kopci se neslo vzduchem a Liliino hrdlo by bylo žíznivé, kdyby se předtím nenapila z Apollovi krve. 

Ne proto, že by jí ta krev snad nějak chutnala, ale potřebovala nějaké tekutiny a jít k řece by ji stálo moc sil, které teď potřebovala. 

Vlastně ani nevěděla, proč by měla vyhrát, všechno jí už bylo fuk.  Od Ratanovi smrti se to všechno změnilo. 

Ani po něm netruchlila, bylo to, jakoby v sobě měla nějaký přepínač emocí a rozhodla se ho vypnout.

Necítila vůbec nic, jen touhu po smrti a studenou prázdnotu ve svém nitru. 
Měla v sobě již jen temnotu, chuť zabíjet, rdousit  a trhat
Necítila žádný zármutek, netruchlila pro svého druha. Ani necítila nějakou touhu vyhrát tyhle kruté hry.  Jediné co chtěla, bylo šířit smrt a bolest. 

Občas se v ní ozval ten lehký záchvěv soucitu, ale vždycky ho zametla hluboko do svého nitra. 

Nechtěla už nic cítit, nechtěla cítit tu bolest z Ratanovi smrti.
Všechno jí teď bylo lhostejné.

Došla do rohu hojnosti a přivřela oči když spatřila hebkou šedou srst mezi stébly trávy. 

Vlčice stojící naproti ní, ji propalovala odhodlaným pohledem. 

Mezi předními tlapkami měla dýku a z hrdla se jí ozývalo tiché vrčení. 

Šedivou srst měla na zádech naježenou jako bodliny. Pod pysky se jí rýsovaly ostré bělostný tesáky, z čehož jeden byl hodně nalomený.

Vypadala nebezpečně a protože teď, poslední den nemohly ani jedna používat své schopnosti, musela na to jít Lilian přímo, což znamenalo, že se  kontaktu s Ařinými tesáky nevyhne. 

Ale Ara měla jen své zuby a Lilian měla jak zuby tak i drápy.  Ara byla rychlá a lstivá, ale Lilian uměla šplhat po stromech a byla více bezcitná.
Bezcitná kvůli tomu, že jí bylo teď všechno jedno. 

Začala kolem vlčice kroužit.  Pohybovala se jako temný ladný stín, lehce našlapující mezi stébly trávy. Její jasně žluté zúžené zorničky probodávaly Aru pohledem. 

Vlčice se s kamenným výrazem otáčela, aby k ní nestála zády, ale to byl veškerý pohyb.  Tvářila se klidně a naprosto soustředěně.
Neopustila svůj kamenný výraz ani ve chvíli, kdy Lilian udělala klamný výpad. 

Když se Lili zastavila znovu naproti ní, vypadalo to, že konečně zaútočí. 

To však neměla v úmyslu.

Chtěla si s ní pohrát.

Pohrát jako kočka s myší.

Úmyslně zacouvala od Ary dál přímo pod mohutný dub, načež okamžitě skočila do koruny stromů.

Hra začala. 

Ara

Jakmile Lilian zmizela, zatrnulo v ní ještě víc než předtím. 

To, že vypadala že nemá strach byla jen kamufláž, ve skutečnosti se sakra bála. 

Ne že by se bála přímo Lilian, ale bála se toho, že prohraje a umře. 

A taky se bála toho, jak umře.

Tahle Lilian byla jiná než Ara znala z tréninku.

Byla krutá a bezcitná.  Vypadala, že jí už na ničem nezáleží.  Že necítí žádné výčitky za to, co udělala. 

A teď někde zmizela.

Určitě se neschovávala, bylo nad slunce jasné, že je Lilian silnější než její soupeřka, takže ke schovávání neměla důvod. 

Pravděpodobně si s ní jen chtěla pohrát, což se ale Aře vůbec nelíbilo. 

Musela to však nějak zjistit a tím, že tady bude jen tak stát to neudělá. 

Opatrně udělala pár kroků ke stromu, v jehož korunách Lilian zmizela a zavětřila.

Kromě pachu hlíny, listí, dřeva a čerstvé trávy cítila i pach panterky tak čerstvý, že bylo nemožné určit, zda na stromě stále je, nebo z něj před chvílí zmizela. 

,,Jsi tak zbabělá, že neumíš bojovat pořádně a musíš se schovávat ?" Vycenila vlčice zuby a naježila se. 

,, Ale já se přece neschovávám " Ozval se sladký hlas z koruny jiného stromu.

Ara se k němu rychle rozběhla, ozvalo se však tiché zašustění jak Lili přeskočila na druhý strom. 

,,Jen si s tebou chci pohrát vlčice" zavrčela černá kočka téměř pobaveně a ozvalo se další zašustění. 

Ara vycenila zuby a cítila, jak v ní hoří vztek. 

Tohle měl být rychlý čestný souboj jako vždycky, ne nějaká pitomá hra. 

Bylo jasné, že Lilian je nyní dostatečně krutá na to, aby se bavila nad tím, jak zoufale ji Ara hledá a jak se přitom vyčerpává.

A jestliže bude Lilian takhle krutá tak fajn.  Ona bude taky. 

Zavraždila jsem kvůli výhře svého nejlepšího kamaráda.  Zabít tuhle panterku mi nedělá žádný problém.  A pokud si chce hrát, tak fajn. 

,,Jak si přeješ Lilian! Chyť si mě, nebo se tam dál zbaběle schovávej! Teď se bude hrát podle mě!" Zavyla Ara směrem ke korunám stromů a rozběhla se pryč.

Lilian

Lilian s podrážděným pohledem zírala na vzdalující se šedý stín a zatínala drápy do kůry stromu. 

Chtěla Aru trošku potrápit, trošku vystrašit, donutit ji, aby musela prohlížet každý strom, donutit ji, aby se bála každého křupnutí větvičky a pak jí chtěla nenápadně skočit na záda a zlomit jí vaz.

Bohužel, ta blbá fena jí utekla bůh ví kam a teď bude muset Lilian slézt ze stromu a následovat ji. 

Bylo jasné, že Ara teď určitě vymýšlí nějakou kulišárnu, protože v přímém souboji by proti jejím ostrým drápům neměla šanci. 

Určitě teď dovede Lilian na nějaké místo bez stromů a možná připraví nějakou past.  Určitě se chystání pastí naučila od toho svého blbého bílého ptáka.

Lilian si podrážděně odfrkla a líně začala slézat ze stromu. 

Bylo jí fuk jestli dneska umře, ale chtěla zase způsobit nějakou smrt a kdyby umřela, už by nemohla zabíjet. 

A kdyby přestala zabíjet, spustila by pak všechny ty potlačované emoce ven a nejspíš by se zbláznila z toho, co udělala. 

Proto zabíjet potřebovala a Ařina smrt bude další na seznamu. 

,,Halooo vlčice!" Zamňoukala nahlas Lilian a líným krokem kráčela přes roh hojnosti. ,,Kdepak jsi? Kdo se schovává teď hm?"

,, Neschovávám se" ozvalo se pobavené zavrčení z levé strany a ona si všimla vlčice vykukující zpoza keře. 
Ani si nevšimla, že se tam schovala. 

,,Jen si hraju" zopakovala Ara větu, kterou Lilian před pár chvílemi řekla  a znovu se rozběhla pryč. 

Lilian si odfrkla a rozběhla se za ní. 

Přesně jak předpokládala, Ara běžela jen tam, kde byly samé louky a keříky a nikde žádné stromy. 

Byl to dost chytrý tah, ale Lilian si stejně byla jistá, že ji porazí. 

Vzpomněla si na dýku, kterou viděla v rohu hojnosti ležet na zemi, Ara ji pravděpodobně upustila když utíkala. 

Možná ji měla Lilian sebrat, ale už bylo pozdě na to, se vracet. 

Jak tak utíkala za Arou, taktika vlčice jí začínala dávat čím dál větší smysl. 

Ara byla vlk, takže byla nejen rychlá, ale i ohromně vytrvalá a vydržela běhat dost rychle a dost dlouho. 

Lilian takhle vytrvalá nebyla, takže se po chvíli začínala zadýchávat a tlapky ji lehce začaly pálit.

Přesto to však nevzdávala a ani jednou se nezastavila a dál se za Arou hnala. 

A byla tak zaslepená touhou vlčici zabít, že si ani nevšimla, kam ji Ara vede...

Jako první jí to začínalo docházet, když se do ní dala ostrá zima a když se tráva pod jejími tlapkami snížila a proměnila se spíše na tvrdou hlínu pokrytou lišejníky. 

Přesto si z toho však nic nedělala a běhala dál.

Jakmile si však všimla, že ji tlapky rozdrápané od běhu začaly pálit a štípat, jakoby stála v něčem studeném, přiměla se zastavit, soustředit se na něco jiného než na Aru a konečně se rozhlédnout kolem sebe.

Vycenila zuby a ucítila první skutečnou emoci za několik dní.

Ucítila vztek. Ta mrcha ji totiž dovedla rovnou do hor. 

Ara

Dovést Lilian do hor byl od ní mistrovský tah. 

Ona se totiž jakožto vlk, uměla v horách orientovat, uměla běhat a bojovat ve sněhu a hlavně měla hustou srst. 

Lilian však měla srst hladkou a krátkou, neuměla běhat ve sněhu a tím pádem se jí bude i hůře bojovat. 

Jakmile ji Lilian doběhla, na nic nečekala a vrhla se na ni.

Narazila do ní bokem, strhla ji do sněhu, kousla ji do ramene a rychle uskočila. 

Lilian ji nestihla ani drápnout, protože byla šokovaná ledovou teplotou sněhu.

Začala se drápat nahoru, její tlapky jí však na sněhu klouzaly. 

Ara jí nehodlala dávat žádný čas navíc, opět na ni zaútočila a tentokrát ji kousla do boku. 

Tentokrát ji nemohla kousnout tak silně, takže se jí na kožíšku sotva objevilo pár pramínků krve, vyvedla však panterku z rovnováhy a Lilian se  zapotácela. 

Ihned se však vzpamatovala a s vrčením se těžkopádným krokem vydala k Aře. 

,,Ty si to užíváš viď?" Zavrčela nenávistně.

Ara se uchechtla.

,,A víš že i docela jo?" Zavrčela s ušklebkem a opět po Lilian skočila.

Tentokrát se střely v přímém souboji a ona se tak dostala do kontaktu s ostrými kočičími drápy, které jí rozervaly boky, až se sníh zbarvil krví. 

Pohled třetí osoby.

Ara bolestně zavrčela, zakousla se Lilian do oblasti těsně mezi krkem a hrudí a prodrazila jí tlapky.

Lili opět zapadla do sněhu a Ara tak dostala příležitost shodit ji na břicho a pověsit se jí na záda. 

Neměla sice vůbec ostré drápy, ale alespoň jí přimáčkla tlapky do sněhu a zakousla se jí zezadu do krku. 

Lilian však nebyla hloupá a rozhodně se nehodlala dát jen tak. 

Zmítala sebou tak, že bylo nemožné jí přesně zlomit vaz a Ara se tak ani nemohla dál dobývat jejím hrdlem. 

Zbývalo jí tak, pouze Lilian pevně držet aby se jí šelma nevyškubla a pozorovat jak jí po srsti stéká v bolestně málem tempu krev.

Bohužel, Lilian se zmítala tak silně, že se jí povedlo vyklouznout jednou tlapkou z Ařina sevření a tou tlapku Aře podrazila nohy. 

Ara  okamžitě začala rychle uhýbat pryč, nedokázala však zabránit ostrým drápům Lilian, aby jí dráply do břicha a způsobily tak nemalé zranění. 

Ara rychle odběhla o několik metrů dál a pozorovala Lilian jak se k ní brodí sněhem. 

Na levém rameni měla poměrně slušný kousanec, ze kterého jí teklo docela dost krve, která barvila sníh. 

Kousanec na pravém boku už ani nekrvácel, byl to pouze silnější štípanec.

Nejvíce Aru uspokojil pohled na ránu na zadní stranu krku, která docela dost krvácela. 

I Ara však byla zraněná.

Na každém boku měla jeden hluboký škrábanec a na břiše měla menší tržnou ránu. 

Obojí krvácelo o dost více, než rány Lilian, takže bylo jasné, že Ara musí jednat rychle. 

Rozběhla se plnou rychlostí k Lilian a když po ní chtěla panterka skočit tak na poslední chvíli uhnula. 

Lilian tak dopadla do sněhu a Ara k ní rychlostí blesku přiskočila a rozervala jí celou levou stranu hrdla.

Krev vystříkla jak na Ařin obličej tak na sníh okolo a Lilian bolestně zavřeštila. 

Ara se rychle skrčila pod útokem jejich drápů, využila toho, že má Lilian zvednutou tlapku a silně ji kousla do spodní strany levé přední nohy.

Lilian však stihla vystrčit zpoza těla pravou přední nohu a drápy rozetla Aře levou tvář i čumák. 

Ara rychle uskočila pryč, Lilian mezitím vstala na tlapky. 

Rány obou byly nyní celkem vyrovnané a taky dost hluboké a dost krvácely.

Musely nyní obě jednat rychle.

Lilian se těžkopádně rozběhla vpřed a ačkoliv jí běh na sněhu ještě moc nešel, povedlo se jí získat nějakou ladnost a rychlost. 

Ara jí uskočila jako obvykle, nemohla však kvůli svým zraněním běžet nikam daleko, což Lilian věděla. 

A taky toho využila. 

Vrhla se totiž do strany, znemožnila Aře uhnout a ohnala se po ní drápy. 

Aře se povedlo skrčit, takže nedostala žádnou ránu a mohla na Lilian skočit, stáhnout ji na zem a zakousnout se jí do krku. 

Lilian jí však zaryla drápy do zad a strhla ji pod sebe. 

Už s tou otravnou vlčicí bojovala moc dlouho a taky už dost krvácela. 
Bylo na čase tu ukončit a vychutnat si další smrt. 

V momentě kdy Ara spadla pod Lilian tak zpanikařila. 

Stále ji držela pod krkem, ale teď už byla pod ní a Lilian se jí svými drápy dostávala ke krku. 
Jestli se tam dostane bude konec. 

Chtěla se hlavou uhnout, takže tak nějak zapomněla na to, že Lilian drží za krk a trhla hlavou dozadu. 

Do tlamy jí náhle vystříklo až moc velké množství krve, tak velké množství že se téměř zadusila.

Lilian dopadla na ni, zalehla ji svým tělem a obří množství krve se dostalo Aře do hrdla. 

Ara

Musím ji shodit než mě zabije! Pomyslela si vyděšeně.

Rychle se snažila Lilian od sebe odkopat a po několika pokusech ze sebe strhla její těžké tělo. 

Překvapilo ji, že je celá od krve a že se jí Lilian nebránila a tak přešla blíž k ní.

A v ten moment se jí málem zastavilo srdce. 

Lilian žila a dýchala, její dýchání však bylo velice mělké.

Celá její srst na hrudi, na krku a na předních tlapkách byla od krve a na hrdle měla obrovskou tržnou ránu. 

Ara na ni jen šokovaně zírala a snažila se zpracovat jak se to vlastně stalo. 

Držela jsem Lilian za hrdlo. Strhla mě pod sebe a aby se mi vysmekla, chtěla mi zarýt drápy do krku.  Nedošlo mi, že ji ještě držím a škubla jsem hlavou dozadu abych se jí vyhnula.  A tím škubnutím jsem jí roztrhala hrdlo....

Ozval se hlasitý výstřel a Aře došlo, že mezitím co přemýšlela, tak Lilian stihla vykrvácet. 

Vykrvácela...

Vykrvácela po ráně kterou jí Ara způsobila....

A Lilian byla její poslední soupeř...

A to znamenalo jen jedno.

Že královnou těchto Hunger Games, je vlčice Ara. 

Tohle jsem na začátku sice vůbec neplánovala, ale během posledních kapitol mi bylo jasné, že to tak bude. 

Tuhle vlčici jsem si stihla moc oblíbit.

Gratuluji její autorce a omlouvám se autorce Lilian, opravdu jsem měla od začátku vybranou za vítězku právě Lily, ale nakonec jsem se to rozhodla změnit.

Děkuji vám, že jste tu se mnou byly a že jste to s touto knihou vydržely až do konce. 

Gratuluju ti Aro!

Vaše Luna 😘