~21~
Alesha vlčice kraj 7 zabiják, super rychlost
Alesha se po velice dlouhé době vrátila do lesa.
Vlastně, naposledy tu byla, když byli v rohu hojnosti a hned poté se ona a její spojenci vydali do hor.
Od toho krutého masakru v horách, se Alesha jen tak bezcílně toulala sněhem.
Jednou sice spatřila konkurenta, velkého výra Apolla, ale ten vypadal docela zraněně a unaveně, takže předpokládala, že se o něj příroda a mutanti sami postarají.
To se sice nestalo a výr teď byl pravděpodobně v lese také, Alesha však byla připravena.
V tlamě svírala ostrou, dlouhou dýku, kterou byla připravena kdykoliv vrhnout vpřed, když bude třeba.
Na tréninku jí vrhání dýk šlo nejlépe.
Nyní už byla noc, hluboká temnota se vznášela mezi stromy a na nebi se třpytily zlatavé hvězdy.
Alesha sama v duchu přemítala nad tím jak je možné, že se dostala takhle daleko.
Myslela si, že zemře hned mezi prvními, ale už byla téměř v top pětce.
Nebyla si však jistá, jestli se mezi těch pět nejlepších už dostane.
Ani nevěděla proč, ale měla takové tušení, že se dnes v noci stane něco špatného.
Nevěděla, jak má ten pocit popsat, prostě se jí svíral žaludek, každou chvíli se paranoidně otáčela kolem sebe a po zádech jí běhal mráz.
Bylo to takové nepříjemné tušení, že se každou chvíli strhne katastrofa.
A taky se strhla....
Útok přišel nečekaně, rychle jako blesk.
Z velkého kopce se na ni totiž vrhla hromádka kamenů, připravena ji rozdrtit.
Nehoda to určitě nebyla, žádný vítr nefoukal a když tudy procházela včera, ty kameny tam nebyly.
Alesha však v tuto chvíli nepřemýšlela nad tím, že by tady s ní byl někdo jiný, nyní si chtěla jen zachránit život.
Rychle uskočila před sprškou velkých kamenů, bohužel šlápla na nastražený provázek a chytila se do jedné lstivé pasti.
Než se nadála, už ležela v bezvědomí v kaluži krve.
Elizabeth liška kraj 9 zabiják umí se znehmotnit
,, Působivé..." Zavrčela tiše liška směrem k Aře a pomalými kroky přešla k omráčené vlčici.
,,To jsem se naučila od Whita" zavrčela šedivá vlčice s lehkým náznakem smutku v hlase.
,,Takže, co s ní teď budeme dělat? Proč jsme ji museli omráčit a ne rovnou zabít?" Ara štouchla tlapkou do kamene, který když černá vlčice šlápla na provázek vystřelil z koruny stromu a praštil ji do hlavy.
,,Protože od ní chceme informace o Apollovi a jako mrtvá je nám zatím k ničemu. Byla v horách nejdéle z nás. Určitě ho někdy musela vidět." Zavrčela Eliz s ušklebkem.
Tak moc se chtěla Apollovi pomstít...
Dodnes si pamatovala Solarixovo bezvládné tělo, Solarixova poslední slova, dotek jeho hebkého kožíšku a slabý lesk jeho očí.
Pamatovala si, jak ji nejdříve doháněl k šílenství, jak si kvůli své minulosti odmítala, si tu lásku k němu přiznat...
A teď byl pryč a ona litovala toho, jak se k němu chovala. A byl proč, protože jí ho vzal Apollo. A ona byla ochotná udělat cokoliv, aby ho našla.
Spolu s Arou dotáhly vlčici do svého úkrytu, malé jeskyně pod kamenitým kopcem.
Obě věděly, že venku kromě Apolla běhají ještě Linda a Lilian a mohou ho zabít místo nich, takže musely jednat rychle.
,,Prober ji" zavrčela Elizabeth na Aru studeně.
Šedivá vlčice ji propálila pohledem.
,,To, že jsem souhlasila se spojenectvím neznamená, že budu tvá služka" zavrčela ostře.
Elizabeth přivřela oči a vycenila zuby.
,,Udělej to Aro. Poté se mi budeš moct pokusit pomstít jak chceš. Dohodly jsme se, že hlavní slovo mám v tomto spojenectví já" zavrčela Eliz s vyceněnými zuby.
Neměla náladu na tu pitomou vlčici, která si teď začala vyskakovat.
Ara jí chvíli opětovala podrážděný pohled, než se odvrátila, popadla do zubů mech naplněný vodou a vylila ho na omráčenou černou vlčici, které ještě pro jistotu zlomily obě zadní tlapky, aby nemohla utéct.
,,Už se nemůžu dočkat, až ti ukousnu hlavu" zabrbrala ještě k Eliz.
,,Nejdříve se budeme muset dostat do finále" ušklíbla se liška falešně.
A pak ukousnu hlavu já tobě.
Černá vlčice prudce zvedla hlavu a vykašlala trošku vody.
,,Co po mně chcete?" Zavrčela poté na obě dvě nenávistně. Její oči se rozšířily zděšením, když si všimla svých zlomených nohou. ,,Co jste mi to udělaly?!"
Elizabeth se sladce pousmála a pomalu k ní přešla.
Smrt Solarixe z ní udělala hroznou zrůdu.
,,Nejdříve chci vědět tvé jméno. Nebudu ti pořád říkat černá vlčice" ušklíbla se.
,,Alesha..." Zavrčela tiše černá vlčice s odvrátila zrak.
Měla strach, bylo to z ní jasně cítit, a Eliz si to vychutnávala.
Vychutnávala si utrpení, bolest a zármutek jiných, vychutnávala si ten strach, tu její bezmoc....
Solarix umřel a z ní se kvůli tomu stala bezcitná zrůda toužící po pomstě a po vítězství.
Po vítězství na jeho počest....
,, Tak tedy Alesho..." Zavrčela tiše Ara a postavila se naproti ní.
,,Ty jsi byla dlouho v horách je to tak?"
Černá vlčice přikývla.
,,Byl tam s tebou i jeden výr Apollo?"
Alesha se zamračila a vypadala že přemýšlí.
,,Jo byl tam. Viděla jsem ho jen tak okrajově. Stál na jedné skalní římse. Byl zraněný, takže jsem si myslela, že se o něj příroda postará." Zavrčela Alesha. ,,Proč ho hledáte?"
Eliz ji ostře kousla do čumáku.
,,To není tvoje věc" zavrčela a střelila pohledem po Aře.
,,Vezmi si tu dýku a běž se podívat, jestli nevycítíš jeho zranění" zavrčela Eliz.
,,Ale to je moje dýka!" Zavrčela rozhořčeně Alesha a chtěla se zvednout, zapomněla však, že má zlomené zadní tlapky a s bolestným zakňouráním znovu klesla.
Ara jen po Eliz střelila zlostným pohledem, poté přikývla a vyběhla ven z jeskyně.
,,Tak...Viděla jsi Apolla ještě někdy jinde než v horách? Když se tam strhla ta hromadná rvačka, tak jsi utekla..."
,,Moment, Apollo zabil toho tvého přítele, toho lišáka že? Proto ho chceš najít" štěkla Alesha.
,,Přesně tak. Vážně jsi ho nikde jinde neviděla?" Přivřela Eliz oči.
,,Ne neviděla, přísahám!" Vyhrkla Alesha rychle.
,,Já si ale myslím že lžeš..." Přivřela Elizabeth oči a pomalu se k ní přiblížila.
,,Nelžu..." Zavrčela tiše černá vlčice, sklonila čumák k zemi a pokoušela se nějak couvat, zlámané tlapky jí to však nedovolily.
Elizabeth se usmála.
,,Jestli mi neříkáš úplnou pravdu, budu ji z tebe muset dostat jinak..." Zavrčela s úsměvem.
,,Říkám!" Vyštěkla vlčice zděšeně. ,,Přísahám že nelžu..."
Eliz se pousmála. ,,Já ti to ale nějak nevěřím." S těmi slovy se jí zakousla do zlomené zadní tlapky.
Linda lvice kraj 11 zabiják umí se maskovat
Linda se bezcílně a hlavně unaveně ploužila lesem.
Svou schopnost maskování využívala pokaždé když spala, takže ji to hodně vyčerpalo a teď se cítila, jakoby její tlapky měly každou chvíli vypovědět službu.
Drákula už jim to říkal když byli na tréninku, několikrát říkal že svou schopnost nesmí používat ve velké míře, nebo se hodně unaví a ve vzácném případě o ni i přijdou.
Jí se pravděpodobně stalo obojí, protože když se chtěla maskovat včera v noci, nevyšlo to, takže raději nespala a jen se toulala lesem.
V zubech přitom svírala velkou katanu, kterou byla odhodlaná kdykoliv použít.
Myšlenky na Karamelku už úplně vyhodila ze své hlavy a předstírala, že karakalka nikdy neexistovala.
Bylo to tak lepší.
Izolovala se tak od nějakých zbytečných citů a bolesti.
Nyní si v lese hledala svou oběť.
Měla jeden konkrétní cíl a to byla Lilian, kterou před pár dny spatřila jak loví na louce králíky.
Rozhodně však nehodlala odmítnou žádnou příležitost na zabití ostatních.
Linda se zastavila pod stromem a zadívala se kolem sebe.
Plánovala si pod tím stromem trošku odpočinout, byl totiž bezpečně skrytý mezi skalami a obklopený vysokou trávou.
Linda však bohužel udělala jednu chybu a to byla ta, že se podívala všude, jen ne nad sebe, jestli na tom stromě náhodou někdo není.
S pocitem, že je tady v bezpečí si unaveně lehla a během chvilky usnula.
Lilian černý panter kraj 1 přeživší jedna tlapka léčí, druha zabíjí.
Lilian poklidně ležela na větvi svého stromu a pozorovala spící Lindu.
Lvice byla stočená v klubíčku, poklidně oddychovala a vypadala že spí.
Byla by snadným cílem, mezi tlapkami jí však ležela velká katana, kterou by jí mohla kdykoliv useknout hlavu, kdyby se vzbudila.
Proto na to Lili musela jít opatrně.
Začala se tiše plížit dolů ze stromu.
Přelézala jednu větev za druhou a pokaždé když se lvice ve spánku přetočila, nebo zamručela, ztuhla ve svém pohybu.
A v momentě kdy se ocitla přímo nad Lindou, vytasila drápy a vrhla se na ni.
Mohla ji sice zabít dotekem jedné tlapky, ale věděla, že ve finále už to nebude moct používat a chtěla si natrénovat souboj s drápy a zuby.
Linda spala, takže když se na ni Lilian jako velká střela vrhla, neměla žádnou příležitost se bránit.
Panterka jí zabořila tesáky do hrdla, zakousla se a zadní tlapkou odkopla katanu z Lindina dosahu.
Stejně by na ni lvice už asi nedosáhla.
Nedala Lindě žádnou příležitost, aby se se bránila a ještě předtím než jí lvice stihla zarýt drápy do ramen, škubla hlavou dozadu a hrdlo jí roztrhala.
Teplá krev vystříkla na stromy okolo a hlasitý výstřel prozradil, že teď už se Lilian dostala do top pětky.
Ara vlčice kraj 7 zabiják/ spojenec vycítí když je někdo zraněný.
Ara se hnala za Elizabeth, až se za ní prášilo.
Potřebovala jí totiž říct, že našla Apolla, že ví kde přesně se nachází, ale taky to, že bude problém se tam dostat.
Když slyšela výstřel myslela si, že Eliz zabila Aleshu, vibrace v jejích tlapkách které cítila když mířila do doupěte však prozrazovaly, že vlčice tam ještě je, je živá a hodně zraněná.
Znechuceně nakrčila čumák, když spatřila kaluž krve, kousky vytrhaného maska a cucky srsti.
Eliz se s Aleshou rozhodně nepárala.
,,V top pětce se ocitli : Vlčice Alesha, Vlčice Ara, Výr Apollo, Liška Elizabeth a Panterka Lilian. "
Ozval se melodický hlas, který vždy oznamoval, kdo tu noc zemřel.
Takže to odnesla malá lvice.
Tu jsem zrovna považovala za největšího konkurenta.
,, Už ji zabij. Viděla Apolla asi jenom dvakrát. Víc nám neřekne. A navíc, už jsem ho našla." Zavrčela Ara
Eliz zasvítily oči nadějí a jedním rychlým kousnutím ukončila Aleshino trápení a zlomila jí vaz.
Ozvala se další rána.
,,Tak dobře kámoško. Jdeme se probojovat do top trojky"
Copak si myslíte o této kapitole? Dnes nás opustily Linda a Alesha.
Děkujeme za hru 🖤
Top čtyřka:
Lilian černá panterka
Ara vlčice
Apollo výr
Elizabeth bílá liška
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top